,,Takže mi nic neřeneš? Máš poslední šanci zachránit své ledviny," zapěl Hoseok, zatímco svou zbraní mířil muži přímo na holé hrdlo.

Přestože byl od pohledu vyděšený a prosil boha o milost, tak sebejistě zavrtěl hlavou. ,,Nikdy svého šéfa neudám!"

S povzdechem zakoulil očima a praštil s jeho hlavou o hranu dřevěného stolu.

Nechal ho tam ležet, jen mu preventivně svázal ruce k sobě pomocí šátku, co se válel v rozházené, tmavé pracovně.

Obešel celý stůl a strčil do zapnutého počítače svůj vlastní flash disk. Stáhl tam všechny soubory z počítače a v průběhu čekání prohrabal šuplíky.

,,Hmm, tenhle chlap musí mít v AT vysoké postavení..." zamumlal si sám pro sebe. Všechno, co mu přišlo vhod sbalil do svého batohu a poté flashku vytáhnul.

Chtěl nechat stůl ležet ladem, protože věděl, že byla jen otázka času, kdy ho někdo objeví, ale všiml si dvou pomačkaných papírků v hrníčku s propiskami.

Oba roztáhl a zvědavě si je přečetl a musel říct, že ani z jednoho vzkazu nebyl moc moudrý.

Třetí oddíl SE ví o mývalovi v pytli.

N2, N4, N7 a N11 se zatím zdají, jako nejvíce použitelné subjekty.

Oba psal jiný člověk, ale to nebral za podstatné. Spíše ho zajímalo, co to znamenalo.

Nebyl hloupý a pochopil, že mýval v pytli bylo nějaké krycí jméno, ale muselo to být něco důležitého, proto se rozhodl, že si papírky schová a předá je ostatním.

Zvlášť, když oni sami spadali pod třetí oddíl.

Lehce zmáčkl sluchátko v jeho uchu. ,,Už jdu ven, je tam čisto, Jinnie?"

,,Ano, pojď dolů," ozvalo se z druhé strany.

Strčil papírky do kapsy a chytil bezvládnného může za límec.

,,Bože, ty jsi těžký. Měl bys zhubnout, takhle tě daleko neodtáhnu..."

°•°•°•°•°

,,Jiminnie, mám pro tebe toho chlapa!" vydechl, když nakoukl do společenské místnosti, ale s překvapením zjistil, že tam seděl jen Taehyung. Za počítačem, jak neobvyklé.

,,Kde je Jimin?" zeptal se, ale brunet mu na to vůbec neodpověděl. Jen trošku svěsil ramena, jakoby se styděl odpovědět.

,,Tae, kde je?"

,,Proč se ptáš zrovna mě?" houkl otráveně.

,,Protože s ním sakra bydlíš, proč bych se jinak ptal!" okřikl ho, protože začínal být netrpělivý. Zároveň se začínal obávat, že něco nebylo v pořádku.

Oba jeho přátelé byli velmi odlišní a občas to vyústilo v hádku.

Jimin byl velmi citlivý, občas přecitlivělý a hodně věcí si bral osobně. Když se do toho vložila i jeho psychicky narušená nátura, byl schopný házet nože a u toho se se slzami v očích omlouvat.

Naopak Taehyung měl všechno na háku a pokud nešlo o život, mlčel. Také měl problémy číst emoce ostatních a jeho empatie byla na bodu mrazu. Zároveň své vlastní emoce popíral. Zkrátka někdy nechápal, proč Jimin reagoval tak, jak reagoval a to vedlo k eskalaci situace.

Měl podezření, že právě to se teď stalo.

,,Tae, odpověz, Jimin má důležitou práci," řekl.

Druhý se s otraveným výrazem otočil. ,,Nevím! Dělal ráno scény a já musel pracovat, tak jsem odešel!" vyprskl.

,,Já se z vás jednou zabiju," povzdechl si Hoseok. ,,Ještě se za tebou vrátím!" pohrozil a vyběhl chodbou pryč.

Namířil si to rovnou do části, kde měli své byty a zaklepal na ten, kde by se měl Jimin nacházet. Nedostal žádnou odpověď.

Přiložil ucho ke dveřím, ale uvnitř bylo naprosté ticho.

,,Jiminnie?"

Nic. Musel být jinde.

Naštvaně zatnul pěst a vydal se ke schodišti. Měl jen jediný nápad, kam by mohl jít a to byla malá ošetřovna, kterou využíval, jako svou oázu klidu.

Byla na jiném patře, proto si trošku zaběhal po schodech a když se konečně dostal před dveře s malým červeným křížkem, oddechl si.

Zaklepal a otevřel, protože narozdil od jejich bytu, tyto dveře nebyly zamčené.

,,Jiminnie, co s—"

Ošetřovna byla také prázdná. Světlo však bylo rozsvícené a na pultu byly rozházené nějaké zdravotnické věci, které jemu nic neříkaly.

Navíc to nebylo něco, co ho v tuto chvíli zajímalo. Jeho přátelská povinnost byla najít blonďáčka, který se očividně vypařil.

Nervózně si prohrábl vlasy, když v tom si všiml pár kapiček krve u jeho nohou. Všiml si, že tvořily cestičku od pultu ven na chodbu. Opravdu si jich předtím nevšiml?

Vydal se tedy po lehce znepokojivé krvavé cestičce, než došel před zavřené neoznačené dveře.

Věděl, co to bylo za místnost. Zaprášená úklidová místnost, kam nikdy moc nechodil. Jen, pokud si koupili jídlo a udělali ve společenské místnosti velký nepořádek.

Nevěděl, proč by chodil Jimin právě sem, ale stopy ukazovaly jasně.

Hned sahal po klice, ale na poslední chvíli se rozhodl tiše zaklepat. Až poté otevřel.

,,Jiminnie?"

V místnosti byla naprostá tma, ale hned zaslechl tiché vzlyky, které nemohly patřit nikomu jinému, než osobě, kterou hledal.

Nehmatal na zdi vypínač a rozsvítil slabou blikající žárovku.

Konečně ho našel. Seděl v úplném rohu, schoulený do klubíčka, mezi starými násadami na košťata a poloprázdnými lahvemi s čistícím prostředky.

,,Jiminnie, copak se stalo?" zeptal se starostlivě, když zavíral dveře a klekl si přímo před něj.

Chlapec zvedl hlavu a zarudlýma očkama se na něj podíval. ,,Já-já nev-nevím," zakoktal mezi vzlyky.

Hoseok si tiše povzdechl a pohladil ho po paži. ,,A co děláš tady? To ty si nás nedávno poučovat, že je tu tolik prachu, který by se nám mohl usadit na plicích," řekl, jako pokus o uvolnění atmosféry. Zároveň si ho celého pečlivě prohlédl, aby našel zdroj krvácení, které ho za ním dovedlo. Bylo na jeho levém předloktí.

Nešlo o moc hlubokou ránu. Spíš by to popsal, jako škrábance, který si vlastními nehty rozedral téměř do masa.

Jimin se snažil najít slova na svou odpověď, ale mezi slzami na ně nenašel místo. Zůstaly mu na jazyku a zapadly zpět hluboko do krku.

,,No tak, neplač..." snažil se ho ukonějšit a opřel se zády o zeď, aby si ho mohl přitáhnout do hřejivého objetí.

Menší neváhal a pevně se ho chytil kolem krku.  Několik dlouhých minut mu tiše vzlykal do ramene, zatímco ho druhý jemně hladil po zádech.

Zanedlouho nářky ustaly a Hoseok věděl, že teprve teď dostane svou odpověď.

,,Mě-měl jsem noční můru. Tae nevěděl co se mnou tak prostě ode-odešel. Doufal jsem, že mě uklidní práce na ošetřovně, tak jsem si chtěl na-nachystat věci na výslech, o kterém jsi mi říkal, ale jak se mi třepaly ruce, zaryl jsem si skalpel do ruky," řekl stále plačtivým hlasem.

,,Najednou jsem neměl jiné myšlenky než na to, si vyrvat všechny žíly z těla a uplést z nich copánky. Z krve bych namaloval krásný obraz. Jenže jsem věděl, že by ses zlobil, tak jsem se před tím nápadem snažil utéct, ale pronásledoval mě všude a nemůžu se ho zbavit," při posledních pár větách znovu propukl v pláč, ale tentokrát v ne tak hysterický. Spíše zoufalý a klidnější.

,,Shh, nic se přeci nestalo. Jsi moc šikovný, že jsi takhle zvládl bojovat," povzbudivě se usmál, přestože si navzájem neviděli do tváří.

,,Já se snažil..." zašeptal a více se k němu přitiskl, jakoby hledal větší komfort v jeho příjemném fyzickém teple.

,,Vedl sis moc dobře," odvětil. ,,Co kdybyste si ty a Tae promluvili? Víš, že to nemyslí zle, jen nedokáže pochopit jak se cítíš. Má tě moc rád, ale ukazuje to velmi svérázným způsobem."

Blonďáček zakýval hlavou. ,,Já vím. Večer mi četl nějakou knížku o počítačích. Ničemu jsem nerozuměl, ale jeho hlas zněl tak zaujatý obsahem, že mě to uspalo," trošku se pousmál.

Hoseok si opravdu oddechl. Věděl, jak špatně tohle celé mohlo dopadnout. ,,Pomůžu ti ošetřit ruku a půjdeme za ním, hmm?"

,,Uhm."

Psycho—