,,Zítra jdu poprvé k psychiatrovi a... a-asi mám z toho strach..." zamumlal téměř neslyšně.

Mohlo to znít, jako banální věc, ale opravdu se té návštěvy strachovat. Neměl s psychology dobré zkušenosti a nedokázal si představit, jak to bude vypadat u psychiatra.

Hoseok si chvíli přomýšlel svou odpověď. Věděl, že to hodně ovlivní s jakými myšlenkami se zítra na sezení dostaví.

,,Chápu, že se bojíš, ale určitě to bude v pořádku. Psychiatr tě už určitě nebude sprostě urážet a bude ti chtít pomoct," usmál se a znovu chytil jeho jemnou, ale studenou dlaň. ,,Dopadne to dobře uvidíš."

Druhý mu neodpověděl, protze nevěděl jak. Možná na to ani nebyla odpověď. Proto jen koukal na jejich spojené ruce. Teplo z jeho velké dlaně bylo opravdu příjemné. Hřál, na to nebyl zvyklý.

Z nějakého důvodu si opět vzpomněl na černovlasého chlapce. Jeongin ho vždy přivítal objetím a neodpustil si ho ani při jeho odchodu. Taky příjemně hřál, přestože byl občas promrzlý z vlhkého sklepního ovzduší.

Proč ho to napadlo právě teď?

Znovu se podíval na jejich ruce a poté na chlapce před ním. V hlavě se mu objevila myšlenka, jestli by jeho objetí hřálo stejně.

,,Mo-mohl bych tě... obejmout?" zašeptal stydlivě.

Hoseok překvapeně vyvalil oči. Nebyl si jistý, zda slyšel dobře, protože ještě před pár týdny utekl právě kvůli objetí. Proto hned souhlasil.

,,Na to se ani nemusíš ptát, od toho jsem tady!" zazubil se a roztáhl ruce. Chtěl si ho přitáhnout do pevného objetí, ale bál se, že by na něj byl moc přímý a rychlý.

Menší se nejistě nadechl a obejmul ho kolem krku. Nebyl si jistý, zda mohl překročit krátkou vzdálenost, co mezi sebou měli, ale druhý to udělal za něj.

Pevně kolem něj obmotal své svalnaté ruce a vlastně ho donutil se téměř posadit do jeho klína. Zprvu byl překvapený a nějaký tenký hlásek mu říkal, aby ho znovu odstrčil, ale jeho tělo hned pochopilo, jak příjemné to bylo.

Sálalo z něj teplo a zvláštní pocit klidu, který se rozprostřel do jeho těla. Ani si nepamatoval, že by ho někdo někdy takto obejmul a i přes to to bylo velmi nostalgické.

Nebyl, jako Jeongin a jeho objetí. Takový drobek se mu schoval v hrudi a ještě ho ze srandy pevně zmáčkl, ale Hoseok?

V jeho pažích byl on ten maličký, ale zároveň do nich perfektně zapadl, jako kousek puzzle. Objetí bylo pevné, ale proniklo skrz něj několik, pro Yoongiho neznámých, emocí.

Po opravdu dlouhé době uvolnil své tělo, každý jeden sval. Měl pocit, jakoby téměř všechna jeho uzkost a strach z následujícího dne zmizeli.

Takže tohle je ten pocit, když mě někdo obejme...

Mezitím Hoseok nedokázal z tváře dostat svůj veselý úsměv. Moc se mu líbilo, jak se k němu nevědomky zavrtal, jako malé dítě.

Mohl si jen představovat, jak dlouho ho nikdo neobejmul. Byl tak nejistý, nevěděl, co čekat, ale zároveň se konečně uvolnil. Vždycky byl v pozoru, rychlé reflexy ho upozorňovaly na každé potencionální nebezpečí.

Teď jen seděl v jeho klíně a dával pocit zranitelnosti. Zranitelnosti, kterou se Hoseok snažil po celou dobu ochránit.

Jeho vlhký dech cítil i přes svou mikinu. Překvapením se zachvěl, když ho jednou rukou pohladil po jemných černých vlasech.

Až po chvíli si uvědomil, jak nostalgické celé objetí bylo. Měl pocit, jakoby ho už někdy držel v náručí, ale byl si jistý, že to nebylo tehdy, když od něj utekl. Nemohl si vzpomenout, ale to, jak byl v jeho rukou malý si odněkud pamatoval.

Teď to však smetl ze stolu. Byl tak roztomilý, že by ho nejradši umačkal, jako plyšového medvídka.

,,Máš hrozně jemné vlasy, řekl ti to už někdo?" zahihňal se.

Menší jen stydlivě zavrtěl hlavou a více zabořil tvář do jeho mikiny.

Hoseok se znovu zahihňal a i na jeho tváři se objevil výrazný rumělec.

,,Tak ti to říkám já."

°•°•°•°•°

,,Takže co, Jennie?"

,,Měl jsi pravdu. Hoseok ho dnes vyzvedl před školou a zachránil ho od šikany."

,,Vy jste mu nepomohly?"

,,Já jsem chtěla, ale Jisoo mě zastavila!"

,,Taky mi ho bylo líto, Rose, ale měla jsem prostě tušení, že tam Hoseok dojde v pravý čas."

,,Hobi mě překvapil. Takže on je ta páka, kterou chceš na Yoongiho použít?"

,,Hoseok neví, že jsem s Yoongim v kontaktu a naopak. Myslím, že by mi ho nakonec dovedl sám, jakmile by se sblížili. Ani neví, jak mi pomáhá."

,,Takže ho máme dál sledovat ale nezasahovat?"

,,Přesně tak."

,,A jak jsi vůbec přišel na to, že se s Hobim znají?"

,,Když jsem naposledy šel za Yoongim, měl jeho mikinu."

,,Awww, mladá láska!"

,,Jsi trapná, Rosie."

,,Nebuď tak nadutá, Jen!"

°•°•°•°•°•°°

,,Dě-děkuju za jídlo a celkově za dnešek..." zamumlal tiše, když stáli před jeho bytovým domem.

,,Nemáš vůbec zač! Někdy to určitě zopakujeme!" zakřenil se a roztáhl ruce. Doufal, že si ještě věnují rozlučkové objetí. A taky že ano.

Přestože byl Yoongi trošku nejistý, krátce ho obejmul. Musel znovu ocenit dokonalou vůni, kterou z něj cítil. Jako mísa čerstvého ovoce, položená v jarní rose.

Poté se rozloučili a Yoongi se vydal ke vchodu. Odemkl si klíčem, ale místo nahoru se vydal dolů do sklepení.

Otevřel skřípající dveře, ale než stihl vůbec zmínit jeho jméno, černovlásek mu skočil kolem krku.

,,Ahoj, Yoongi! Jaký jsi měl den?" vykřikl vesele.

Ačkoli byl rád, že ho přivítal s takovou radostí, musel ho trošku zpomalit.

,,Nekřič, někdo tě uslyší," povzdechl si a položil na zem tašku s jídlem, co nesl sebou.

Chlapec se nervózně zahihňal. ,,Promiň, co to neseš?"

Zavřel dveře a společně se posadili na nafukovací matraci. ,,Byl jsem s kamarádem na jídle a hodně toho zbylo, protože jsem neměl hlad. Jídla je půlka a zákusek je nedotčený, takže jsem doufal, že si dáš," řekl, trošku zahanbený z toho, že mu dával prakticky své zbytky.

,,Jsi nejlepší, dlouho jsem neměl žádný zákusek!" zaradoval se okamžitě a začal zvědavě prozkoumávat obsah igelitové tašky.

Yoongi se trošku pousmál a sledoval, jak nadšeně koukal na jídlo, které mu přinesl. Hned se do něj pustil, ale při tom ho zvládl překvapit velmi jednoduchou otázkou.

,,Ty jsi měnil parfém, Yoongi?" zeptal se s plnou pusou kuřecího masa.

Překvapeně zamrkal a zavrtěl hlavou. ,,N-ne, proč se ptáš?"

,,Oh, tak z tebe asi cítím nějakého tvého přítele."

,,Pří-přítele?!" vyhrkl s úplně rudými tvářemi. ,,Je to můj ka-kamarád, ne přítel!"

,,Tam je rozdíl?"

,,Veliký!"

°•°•°•°•°

,,Kdybyste to tak viděli, ta čtvrť, kde bydlí je příšerně špinavá a v noci musí být děsivá. Úplně jsem ho chtěl vzít přespat k sobě, když jsem viděl ten starý panelák, který potřeboval velkou rekonstrukci!" zamumlal Hoseok frustrovaně, zatímco ležel na svém pohodlném gauči.

,,Ty ses fakt zamiloval," zkonstatoval Jimin, zatímco míchal v míse čerstvý těstovinový salát s masem.

Tae seděl u stolu a jako vždy upíral svůj pohled do notebooku před ním. ,,O tom není pochyb."

,,Já vás nenávidím," zakňoural a převalil se na bok.

Přestože měl rád tyhle společné večery, které trávili spolu v jeho vlastním bytě, právě teď měl chuť je vyhodit z okna a spokojeně pozorovat, jak padají z výšky a náraz na zem z nich udělá rajčatový protlak.

,,Radši mi řekněte, co s tím mám dělat! Kdyby mě venku poznal někdo z AT, nebo jiné organizace, zabili by ho a já tu mezitím přemýšlím, jak bych ho obejmul a dal mu pusu do vlasů! Bože já se fakt zamiloval..."

,,Můj názor znáte. Unes ho, drž ho ve svém bytě a dokaž mu, že se tu bude mít líp než doma," řekl Taehyung bezmyšlenkovitě.

,,Debile," odsekl Jimin s povzdechem.

,,Máš lepší nápad? To jsem si myslel."

Hoseok jen zakoulil očima a zadíval se do prázdné televize před ním. Tak rád by to udělal, ale po jejich dnešním rozhovoru mu  v hlavě zůstalo několik věcí.

Yoongi byl čistá a laskavá duše, co se schovávala před nástrahami světa.

Rodiče ho jen využívali a týráli, ale on stejně nechtěl odejít. Bylo mu z toho k pláči. Nemohl ho chránit, když si sám podkopával nohy.

I tak stále vzpomínal na to malé koťátko, co se mu schoulilo v náručí, ze strachu z nového psychiatra. Rozhodně však jeho strach nebanalizoval. Samotnému se mu vařila krev, když poslouchal, co mu řekl minulý psycholog.

Bylo mu zle a měl v hlavě jen jedinou myšlenku. Jedinou věc, na kterou měl kvalifikaci.

Vražda. Vražda toho zvířete, které bylo k Yoongimu takto neúctivé.

,,Pojďte si dát salát!"

Sick—