,,Tak zase zítra, kostíku."

,,Dneska to byla nuda, příště se zlepši."

Teprve po zavření dveří se Yoongi zvedl ze země. Posadil se mezi rozházené školní židle a utřel čerstvou krev ze svého nosu.

Necítil nic, jen bolest každé části těla, kam dostal kopanec, nebo ránu pěstí. Jakoby byl jen prázdna schránka, ani slzy už neměl.

Podíval se na své ruce, které byly dnes slabší než obvykle. Nedokázal jim zasadit téměř jedinou ránu, ani v obraně.

Postavil se na nohy, ale jeho hlava se roztočila na všechny světové strany takovým způsobem, že se musel opřít o lavici.

Měl štěstí, že byla třída somatologie v posledních dnech opuštěnější. Nebo minimálně to si myslel až do doby, než se dveře otevřely.

Dovnitř vešla blonďatá dívka v bílých květovaných šatech. V rukou nesla umělohmotné lidské srdce, které se používalo ve výuce.

Když si Yoongiho všimla, tak si ho překvapeně prohlédla od hlavy až k patě. Nečekala, že tu někdo bude.

,,Tady je nepořádek... co tu děláš?" zeptala se s úsměvem a šla blíž k němu. Celou dobu si ho prohlížela. Každý roztřesený pohyb, každý nádech.

Vstoupila dost blízko do jeho komfortní zóny a utřela čerstvou krev, co mu vytékala z nosu po rtech, skoro až na bradu. ,,Kdo ti to udělal?"

Rád by se trošku vzdálil, ale bál se, že by při ztrátě opory ztratil i rovnováhu. ,,Duch svatý," odsekl.

Dívka si povzdechla a odložila umělé srdce na lavici. ,,Je mi to jasné, je mi to jasné. Předpokládám, že profesory volat nemám, tak si sedni a nesnaž se protestovat, nebo změním názor."

Mlčel a pozoroval ji, jak šla úplně dozadu třídy, kde byla schovaná lékárnička.

Podala židli a pomohla mu se na ni posadit.

,,Jsi Yoongi, že?" zeptala se, aby trošku uvolnila atmosféru.

Černovlásek opatrně přikývl, ale nedokázal se pořádně soustředit. Její tvář se mu rozmazávala přímo před očima.

,,Já jsem Rose. Něco málo jsem o tobě slyšela, prý dost víříš vodu v ředitelově rybníčku," zahihňala se, zatímco dávala na malý vatový tampónek dezinfekci. Utřela krev u jeho nosu a vydezinfikovanou vatu mu opatrně zastrčila do nosu.

Yoongi jen tiše zasyčel bolestí, ale na její poznámku nic neřekl.

,,Vypadáš hrozně, zlato. Pořádně se napij vody. Mám i nějakou tyčinku, dodá ti energii," všechno mu podala a hravě prohrábla jeho vlásky.

Je trošku divná. Dost ho znervózňovala. Byla moc blízko, přestože ji vůbec neznal. Nemohl však říct, že ji nikdy neviděl.

O téhle slečně a její partě věděla celá škola. Byly to budoucí absolventky s nesmírným talentem a inteligencí. Běhaly i fámy, že každá jedna z nich už byla přijata na prestižní univerzitu na stipendium.

Měly dokonalé výsledky, reprezentovaly školu na mezinárodních akcích mezi školami a k tomu všemu byly nesmírně krásné.

Přestože tohle vše věděl, necítil ke slečně před ním žádný citový vztah. Byla pro něj, jako cizí člověk.

,,Měl bych jít..." zamumlal a chtěl se zvednout, ale Rose ho přidržela na místě.

,,První se najez a napij. V tomhle stavu se nemůžeš vrátit na hodinu," namítla nekompromisně. Podívala se do svého batohu a vytáhla malou krabičku. Spokojeně se usmála a položila ji na lavici vedle energetické tyčinky a lahve s čerstvou vodou. ,,Úplně jsem zapomněla, že jsem si nakrájela ovoce! Jen jež, ovoce ti dodá víc energie," usmála se a trošku mu narovnala neupravenou kapuci jeho mikiny.

,,Ale j-" protest mu dnes nebyl dopřán, protože se opet otevřely dveře.

,,Rose, trvá ti to!" dovnitř vešla další dívka. Měla černé, dlouhé vlasy se světle růžovým pramínkem vepředu. Pohodlné volné džíny s elegantním hnědým topem.

Oslovená se překvapeně otočila a prohrábla si vlasy. ,,Však nikam nespěcháme, Jennie. Našla jsem něco zajímavější, než je školní oběd," odpověděla a trošku podstoupila, čímž odhalila zmateneho černovláska za sebou.

Dívka si ho nejdříve projela dost otraveným pohledem. Měla hlad a chtěla se jít najíst. Když si ho však pořádně prohlédla překvapeně pozvedla obočí.

Blondýnka nenápadně přikývla a otočila se zpět na něj. ,,Tak jez, ať můžeš jít," usmála se.

Yoongi ani neměl možnost cokoli říct, protože nově příchozí slečna si vzala slovo.

,,On nechce jíst?" zamumlala trošku vytočeně a rázným krokem se vydala přímo k němu.

,,Jennie, p-"

Chytila ho za bradu, ne moc silně a donutila ho zvednout hlavu. ,,Někdo tě zmlátil, hm? Proč asi? S těmahle ručičkama z párátek se neubráníš. Koukej si vzít tu tyčinku a jez," zavrčela nekompromisně.

Yoongi jen vyjekanýma očkama koukal na ní. Jeho jen tak někdo nevyděsil, ale Jennie? Takhle holka byla děsivější, než jeho matka.

Cítil, jak ho propalovala výhružným pohledem, jakoby byla připravena mu podříznout krk, kdyby se pokusil vzdorovat.

Opatrně se natáhl pro tyčinku, otevřel ji a maličko si ukousnul. Byla to tyčinka z hořké čokolády, kterou opravdu dlouho neměl. Úplně zapomněl, jak dobrá byla.

,,Vidíš, jak to jde," odsekla a dala ruce v bok, očividně spokojená se svým výkonem.

,,To snad nebylo nutné..." povzdechla si druhá, ale Jennie jen mykla rameny.

,,Jí? Jí, takže mise splněna."

Rose smířená s hrubým chováním své kamarádky zakoulela očima, ale na druhou stranu byla ráda, že ji Yoongi poslechl.

Znovu si ho prohlédla, zatímco koukal do země a pomalu žvýkal čokoládovou tyčinku. Všimla si něčeho šedého na jeho krku, co nenápadně vykukovalo zpod černého polyesterového levného roláku.

Natáhla k němu ruku, aby se na to mohla podívat. Její prste byly téměř v kontaktu s látkou, když v tom jí Yoongi odstrčil.

Byl to rychlý pohyb a on seskočil ze židle, čímž ji málem shodil na podlahu. Nestihla nic říct a on vyběhl ze třídy.

Jennie překvapeně pozvedla obočí. ,,To bylo rychlé..."

,,Opravdu je zajímavý. Neříkám to často, ale Moobin má pravdu. Každopádně bychom měli jit, musíme doručit jednoho bruneta do dětského centra vrahů."

°•°•°•°

,,Já nechci spolubydlícího!" vydechl zoufale Namjoon.

,,Proč myslíš, že jdeme do jeho kanceláře? Určitě už je tady," uchechtl se Hoseok.

Vyšší zakoulil očima a v tichosti pokračoval prosvícenou chodbou. Míjeli několik dveří a zastavili se u těch, které měly na sobě papírový nápis BOSS. Papír byl očividně starý, písmo kostrbaté, ale ozdobené několika barevnými samolepkami. Jakoby to dělalo nějaké dítě.

,,Měl by to z těch dveří sundat. Vypadá to tu, jak ve školce..." zamumlal Namjoon tiše.

Hoseok pobaveně naklonil hlavu. ,,Nebyl jsi to ty, kdo mu to na ty dveře nalepil?"

,,Bylo mi osm..." zašeptal téměř neslyšně a hned zatáhl za kliku. Podíval se rovnou k pracovnímu stolu, kde Moobin, jako vždy, seděl s šálkem kávy v ruce.

Než však stihl otevřít pusu a otráveně se zeptat na svého nového spolubydlícího, Hoseok ho nenápadně zatáhl za rukáv. Nechápavě se otočil, ale jediné co menší udělal bylo, že ukázal někam prstem.

Následoval jeho směr a zastavil se na někom, kdo okupoval hnědý gauč. Byl to světlovlasý brunet v pohodlném oblečení, co spal celý schoulený v klubíčku, přikrytý bílou mikinou. Nedokázal říct jak byl vysoký, ale vypadal určitě starší než byl Hoseok a ostatní. Zároveň mladší než on sám.

,,Představuju ti tvého nového spolubydlícího. Bylo mi řečeno, že poslední dva dny nespal, takže chápu, že usnul," ozval se jediný dospělý v této místnosti, aby získal jejich pozornost.

,,Takže ho nehodláme budit?" zeptal se Hoseok. Čekal, že se Namjoon také vyjádří, ale on místo toho koukal na spícího chlapce, jako na svaté zjevení. A já myslel že ho uvidí a začne křičet. Asi jsem se mýlil.

,,Joonnie, žiješ?" zatáhl ho za ucho, div mu ho neutrhnul.

,,Au!" vykřikl překvapeně, aniž by si uvědomil, že by tím někoho mohl probudit. ,,Za co to bylo?"

Černovlásek se jen pobaveně uchechtl a ukázal směrem ke gauči.

Ještě před chvílí spící brunet seděl na okraji gauče a ospale si mnul tváře.

,,Tohle je Seokjin, tvůj nový spolubydlící. Buďte na sebe hodní, nebo vás oba přetrhnu," usmál se Moobin a bez dalších řečí odešel na chodbu s několika papíry v ruce.

,,H-hej! To nás tu prostě ne-" zavřel dveře a Joonovu myšlenku úplně odrazil.

Jen otráveně zakoulel očima a podíval se na ještě zmatenějšího nováčka. Aby byl upřímný, byl sympatický už od pohledu. Měl velmi jemné a krásné rysy ve tváři, ale viditelně vypracovanou postavu. Ne tak, jako on a Hoseok, ale rozhodně to nebyl žádný kostík.

Z myšlenek ho vytrhl až černovlásek, který do něj znovu štouchnul. Tiše si odkašlal. ,,Jsem Namjoon, těší mě," zamumlal nejistě a natáhl k němu ruku.

Seokjin si ho rychle prohlédl pohledem a poté se postavil, aby k němu mohl také natáhnout ruku. ,,Jsem Seokjin, to už víš, ale můžeš mi říkat Jin," řekl s jemným přátelským úsměvem.

Bože, pomyslel si zasněně.

,,Já jsem Hoseok, ale ostatní mi říkají Hobi," ozval se třetí a rozhlédl se po místnosti. ,,Kde máš věci? Pomůžeme ti je odnést do bytu."

,,Oh, nic nemám, jen to, co mám na sobě," odpověděl.

Namjoon překvapeně zamrkal. ,,Ne? Umm, v bytě mám všechno, ta-takže ti můžu cokoli půjčit, než ti seženeme nové oblečení."

,,O-opravdu? Nechci tak moc překážet
a-"

,,Jen běžte, Joon se o tebe skvěle postará!" přerušil je Hoseok a vlastní silou je vystrčil že dveří. ,,Nezapomeň mu to tu ukázat!"

Happy easter!

Doufám, že si užíváte prázdniny, i když dnes končí.

Chtěla jsem být víc aktivní skrze prázdniny, ale měla jsem dost filozofických chvilek o sobě samé a celé dny jsem proležela, nebo jsem pekla velikonoční cukrovinky.

Každopádně doufám, že se vám kapitola líbila, protože možná ještě dnes vydám druhou ^^

Vaše anonymní holčena <3