Cesta domů pro něj byla jediná klidná část dne. Jen on a hudba.

Žádní hluční spolužáci, žádní otravní rodiče. Jen on a hudba.

Tiše si broukal svou oblíbenou melodii a pohyboval se při chůzi do rytmu.

,,Cause parents ain't always right..." s povzdechem zvedl a hlavu a prohlédl si vstupní bránu jejich bytového domu.

Vyběhl schody nahoru do třetího patra a pomocí klíče si odemknul. Hodil batoh do chodby a šel rovnou do kuchyně, kde na něj čekal otrávený pohled jeho matky.

,,Jdeš pozdě. Zase ses ulejval s těma ubožákama?" zasyčela.

,,Byl jsem sám," odsekl a nakoukl do lednice. Prázdná, tak jak předpokládal.

,,Vůbec se do té lednice nekoukej. Kolikrát ti mám opakovat, že bys měl zhubnout, hm?" řekla klidně. Jakoby si vůbec neuvědomovala, co řekla vlastnímu synovi.

Ten jen zakoulil očima a napustil si sklenici vody. Ne že by byla dobrá, naopak z ní cítil rybinu a vypadala rezavě, ale co jiného mu zbylo.

Chvíli bylo ticho, než žena opět otevřela pusu. ,,Volali mi ze školy. Prý ses s někým porval. Opět."

,,A opět s tím samým," uchechtl se a položil svou bundu na stůl, aby se mohl pochlubit rudou skvrnu na jeho bílém tričku. ,,Nechal po sobě památku," dodal.

Naštvaně si přejela jazykem po zubech a natáhla se pro hrnek s teplou kávou. ,,Ředitel mě žádal, abych začala tvé chování řešit, jinak tě vyhodí. Taková potupa..." vydechla.

Yoongi jen mykl rameny. ,,Co uděláš, matko? Praštíš mě? Poliješ horkou vodou, jako když jsem býval malý? Sešiješ mi pusu?" chtěl pokračovat dál, ale agrese v jeho matce vybuchla jako láva ze sopky.

,,A dost!" zakřičela a hodila po něm svůj teplý nápoj.

Hnědá tekutina se vpila do jeho trička a hrníček se rozbil o podlahu. Několik střepů cítil ve svých bosých nohou.

,,Co? Nechceš poslouchal jak hrozná jsi matka?"

,,Když je syn vadný, matka nic nezmůže," odpověděla o něco klidněji a přehodil nohu přes nohu. ,,Našla jsem ti psychologa. Nevěřím, že to pomůže, ale byla to ředitelova podmínka."

,,Odkdy máš peníze na psychologa?" zeptal se pobaveně.

,,Je to můj známý, bude to jen za malou laskavost."

,,Roztáhla jsi mu nohy aspoň pořádně?"

,,Takhle s maminkou nemluv!" okřikl ho muž, který se objevil v obýváku. Černé vlasy, vytahané tepláky.

Yoongi odložil sklenici a vystoupil z hromádky ostrého skla. ,,Dobré ráno, otče. Nemáš po včerejšku kocovinu?"

,,Jak to se mnou mluvíš?! Ty nevděčný fracku!"

Nesnažil se ani bránit, nemělo to cenu. Nechal se shodit na zem a přijal několik zbabělých kopů do břicha.

,,S rodiči, co do tebe jen sypou prachy, bys měl mluvit s úctou! Komu vděčíš za svůj život, co?!"

,,Někdy se stydím za to, co jsem prodila za psychopata... jen mlátí ostatní, nebo řeže sám sebe," povzdechla si, zatímco s klidem pozorovala, jak se její manžel snažil vymlátit duši z nebohého patnáctiletého chlapce.

,,Vidíš, jaké trápení neseš své matce? Styď se!" chytil ho za vlasy a odtáhl chodbou do zanedbáného, špinavého pokoje.

Dopadl na podlahu, jako pytel brambor, ale když konečně zvedl hlavu, slyšel jen prásknutí dveří a cvaknutí zámku.

I přes všechnu bolest se posadil o zeď a utřel si krev, která mu tekla z nosu. Bolel ho každý nádech i výdech. Všiml si také krvavých fleku na rukávech jeho bílého trička.

Vyhrnul je a hned uviděl jádro problému. Řezné ranky na jeho zápěstí a předloktí začaly opět krvácet.

S povzdechem uvolnil celé své tělo. Nevěděl jak dlouho tam seděl, úplně zapomněl vnímat čas. Najednou mu však posílá zprava na mobil.

<Skryté číslo>
Máš dnes klienta.
V osm na deváté ulici. Platbu odešle klient po splnění úkolu. Podrobnosti v předmětu.

,,Zrovna teď..."

°•°•°•°•°•°

,,Dnes ráno byla v ulicích hlavního města nalezena mrtvola mladého muže. Zemřel na vykrvácení, byl mu podříznut krk. Polici pátrá po viníkovi, zatím však nemá žádné důkazy pro-"

Muž v podivném fialovém svetru zastavil rádio a s úsměvem se podíval na Yoongiho, co znuděně seděl na měkkém křesílku a prohlížel si celou místnost od podlahy až po strop.

,,Jsem Kim Taohien, ale jelikož chceme odhodit formality, mužeš mi říkat Tao, nebo Taohien," řekl se svým profesionálním úsměvem.

Černovlásek otráveně naklonil hlavu. ,,Máte fakt divné jméno," zkonstatoval.

Viděl, že jeho obočí sebou lehce cuklo ale očividně se snažil zůstat profesionálním.

,,Co kdybys mi řekl, co jsi dělal včera?"

Yoongi lehce zdvyhl obočí. Zabil jsem toho chlapa ze zpráv. ,,Nic moc."

,,Po škole jsi šel domů?"

,,Šel." Po tom, co jsem zmlátil toho zbabělého čokla.

,,A doma jsi nedělal nic zajímavého?"

Pořezal jsem si nohy, otčín mi narazil žebro a dostal jsem zákaz jídla do konce týdne. ,,Ne, nic moc jsem nedělal."

,,V kolik jsi šel spát, máš dostatek spánku? Trpíš nespavostí?"

V devět jsem zabil mou oběť,v deset jsem byl doma ale usnul jsem až ve tři ráno. ,,Občas mi trvá než usnu, ale není to nic vážného."

Kim si každé jeho slovo pečlivě zapisoval. ,,Teď se přesunu k důvodu, proč jsi tady. Pan ředitel si stěžoval, že bezdůvodně mlátíš ostatní spolužáky. Řekl bys mi tvůj záměr?"

On a ta jeho parta křičí po slabších, jen aby se tomu smáli. Taky šikanují děti z nižší střední. ,,Asi nuda?"

,,Nuda?" povzdechl si a odložil na chvíli notes. ,,Víš Yoongi, chci o tobě zjistit co nejvíc. Všechno bude důvěrné a nikdo se nic nedozví."

Černovlásek přehodil nohu přes nohu a prohrábl své jemné vlásky. ,,Chcete slyšet všechno?"

,,Ano, to chci."

Jen se nad jeho nerozvážnou odpovědí uchechtl. ,,Jste odvážný."

°•°•°•°•°

,,Když jí to připadalo dost, vzala jehlu a propíchla mi jeden prst po druhém. Křičel jsem, brečel jsem, ale ona pokračovala. Pak mě zavřela d-" na chvíli zastavil své vyprávění a podíval se na svého odvážného terapeuta.

Seděl bez hnutí. Svůj notes měl sice v ruce, ale nic do něj nezapisoval. Jeho oči byly prázdné a pusa lehce otevřená z údivu.

,,Je něco špatně, pane Kim?" zeptal se s úsměvem.

Muž si odkašlal a svýma rozklepanýma rukama položil notes s propiskou na stůl. ,,T-takže obviňuješ svou matku z týrání?" byl nervózní, možná až vyděšený.

Yoongi zamyšleně naklonil hlavu. ,,Asi jo?"

,,A máš na to důkazy? tvá matka řekla, že se už několik let sebepoškozuješ. Jak mám vědět, že všechny jizvy, co máš, sis neudělal sám?"

Že jsem se vůbec snažil.

Pevně semkl rty, ale povznesený úsměv neopustil jeho tvář. Takhle to bylo vždycky. Kdykoli se snažil zavolat o pomoc, bylo to obrácené proti němu. Neměl přeci důkazy.

,,Máte pravdu," řekl klidně a zvedl ze země svou mikinu, čímž se připravoval k odchodu. ,,Chcete slyšet víc?" navrhl s úsměvem.

Muž okamžitě zavrtěl hlavou. ,,Jen jdi," snažil se znít klidně, ale Yoongi viděl, co s ním jeho příběhy z dětství udělaly. Víckrát se sem nepodívá.

Ani se nerozloučil a opustil malou, útulnou ordinaci. Přehodil si mikinu přes hlavu a hned když svou tvář zakryl hnědou kapucí, dal prostor pár slzám, které se už dlouho snažily opustit jeho tmavé studánky.

Je to přeci moje chyba... jako vždycky...

První kapitola venku!

Doufám, že vás příběh nabudil a budete číst dál, protože už mám pár kapitol v záloze ;)

Vaše anonymní holčena <3

Datum: 10.2. 2k24
Počet slov: 1174