"Jak dlouho to ještě potrvá?" zašeptal Potter neslyšně.

"Pšššt." Aspoň ještě dvacet minut. Bylo to hrozné představení. Vůbec netušil, co to režiséra napado s těmi sálodlouhými monology. Nejen, že byly špatně zahrané, ale ještě byly špatně napsané! Když i on ztratí nit a neví, o čem to ten panák na jevišti zatraceně mluví, tak už je to opravdu na pováženou. Aspoň netrpí sám. "Teď je to zrovna zajímavé," zašeptal a s uspokojením sledoval Potterův zhrozený výraz.

Monolog konečně skončil, opona se zatáhla a světla se rozsvítila.

Ne. To ne.

Přestávka?!

Neměla to být jednoaktovka?! To snad ne. Tohle bylo týrání.

"To nebylo tak zlé," řekl Potter a postavil se. Zakroutil rameny. "Ale myslel jsem, že se má tleskat."

"Je jen přestávka," řekl suše.

"Si děláš prdel."

Zakroutil hlavou a taky se zvedl. "Jdeme korzovat?"

Potter si povzdechl. "Dobře. Ale chci pití."

Usmál se. "Nejsi jediný. Nezapomeň," řekl a naklonil se, aby Potterovi zašeptal do ucha: "Spousta lidí. Důležitých lidí." Když se odtáhl, Potterovo ucho bylo merlin ví proč červené.

Odkašlal si. "Nejsem blbej. Jdeme?" A s tím Potter vyrazil už vyprázdněnou uličkou pryč. Jakmile se ze své řady dostali ke schodům, nabídl mu Potter rámě a Draco se do něj bez váhání zavěsil. Co jiného by taky měl na romantické schůzce se svým skoro snoubencem udělat?