"Vezmi si mě."

To se posral.

"Ne."

"Prosím! Jen jako."

"Když tak hezky prosíš... ne."

"Proč?"

Změřil si ho a líbezně se usmál. "Protože tě nemiluju, hlupáčku."

"Seš parchant."

Změřil si ho. "A ty idiot. Nebudu si tě brát. Najdi si jinýho osla."

"Ale nikdo do toho se mnou nechce jít!"

To ho zarazilo. "Nikdo? Nikdo? Jako, chápu že si nechtějí vzít tebe, ale určitě se najde nějaká sketa, co si tě skoro vezme ráda."

"Nebudu si přece brát sketu."

"Jestli chceš být takhle vybíravý, tak ti opravdu není pomoci."

"Ale ty si mě můžeš vzít!"

"Co se vůbec stalo s Weasleym? Nechtěl si vzít jeho?"

"Nechtěl. A Ron si chce vzít Hermionu, takže stejně."

Je v Shakespearově hře nebo co? Takovýhle drama nemá zapotřebí. "To je mi líto, ale moji odpověď to nemění."

Začal zavírat dveře, ale Potter tam strčil ruku. "No tak. Taky z toho něco budeš mít."

"Kromě zničené reputace? Sotva. Zapomeň na to."

"A a a a," zarazil ho Potter a vklínil do dveří půlku svého těla. Zašklebil se na Draca. "Něco jsem si o tom zjistil. V rámci dohod ti můžu dát darem pozemky i trezory. Nechtěl by jsi barák?"

"Ne."

"A dostaneš peníze."

"Urážíš mě."

"A titul."

"Ne."

"Přemýšlej o tom. Můžeš se vyšvihnout."

"Proč ti o tolik jde? Jestli se tak nutně musíš zamilovat, tak prostě pár let počkej. Nebo počkej, než to škvrně doroste. To nemůže být tak dlouho."

"Ale já to potřebuju teď. Zítra už je pozdě."

"Máš dluhy a skřeti chtějí libru tvýho masa nebo co?"

"Jistěže ne!"

"Tak co máš za problém, že normální možnosti nepřicházejí v úvahu?"

"Bradavice jsou na mizině."

Jejich rekonstrukce musela stát majlant. "A tvůj problém je to, protože..."

"Je to můj domov. Můj jediný domov. A mám dost peněz, abychom mohli školu udržet otevřenou, zaplatit učitelům, opravit schodiště..."

"Takže chceš celé své rodinné jmění narvat do Bradavic?"

"Kromě části pro Teddyho a tvýho věna."

To snad nemyslí vážně. "A nemůžete sehnat mecenáše, jako normální instituce?"

Potter zabral a proklouzl dveřmi dovnitř. Zavřel je za sebou a ukázal na sebe. "Já jsem ten mecenáš."

"Myslel jsem někoho, kdo má peníze."

"Já mám peníze."

"K dispozici."

"Ne tak úplně. A zkoušeli jsme i benefiční večírky a tak, ale nevybrali jsme dost. Je tu jedna bába, co by nám peníze dala ale..."

Zvedl obočí. "Ale?"

"Ale musel bych si jít vzít. Doopravdy. A mít s ní dědice. A Teddy by se nesměl počítat jako můj dědic. To prostě nejde!"

"Takže si radši vezmeš mě?"

"Skoro vezmu. Jo."

"Co Longbottom? Jeho rodina je dost tradiční, aby vám to Starostolec uvěřil a snesete se."

"Ten si prej bude brát Hannah. Luna mi jen řekla, že z toho kouká akorát tak zaškrknění, Všichni, s kým bych do toho šel, jsou buď spárovaní nebo mají v plánu se do pár let skutečně brát. Vůbec nechápu, proč všichni tak spěchaj. Ginny ..."

"Ginny?" pobídl ho.

"Po tý to nemůžu chtít."

"Proč ne? A po mně snad jo?!"

"Hele, promysli si to. Nemám moc možností. Bylo by to na dobrou věc. Ty bys přestal být vyděděným vyděděncem. Už jsem zjistil, že jako můj snoubenec by bylo tvoje postavení někde tady," a ukázal si nad hlavu, "a po tom, co bychom to zrušili, by ti ta prestiž už zůstala. A dostaneš barák, jakej budeš chtít. Peně, co budeš chtít, abych teda měl na Bradavice, ale chápeš mě. Vydržíš to jen pár let a pak budeš za vodou. Neříkej mi, že to zní hůř než bydlení tady. Vždyť ani nemáš přijímací salónek. A spíš v kuchyni."

"Není to kuchyň ale kuchyňský kout. A defacto spím v obýváku." Ale ten přijímací salónek mu chyběl. Každý normální člověk měl přijímací salónek.

"Ne," zavrtěl hlavou. "Budeš si muset poradit nějak jinak, ale ne. Tak někoho adoptuj. Přijmi do rodiny Andromedu, je Blacková, budeš hlavou rodiny Blacků, pak si počkáš, než bude ten kluk dost starý, budeš i lordem Potterem, a všechno bude vyřešený."

Zůstal na něj zírat. "Myslíš, že by to šlo?"

"Samozřejmě. Nevím, co máš proti adopcím. A Andromeda byla Blacková, než si vzala toho mudlu. Můžeš napravit staré křivdy nebo tak nějak." A Draco bude mít klid. A on rozhodně Potterovi věrnost neodpřísáhne. Ani sňatkem, ani adoptivně.

"Dobře, tak já se jí zeptám. Ale ty si to promysli, jo? Nenuť mě si brát tu baronku. Nenuť mě Teddyho vydědit."

To bylo jako rána do žaludku. Jak se opovažuje? "Vypadni."

Potter asi konečně poznal, že to myslí vážně, protože se konečně spakoval a zmizel.

Kretén.

Že se vůbec obtěžuje. Ale teď už snad bude mít opravdu klid.