Ráno se probudil s hůlkou pořád v ruce. V bytě bylo ticho. Chvíli ležel v posteli, zíral na protější stěnu a přemýšlel, jestli má cenu vůbec vstát. Až když ho napadlo, že Potter bude mít nejspíš kolosální kocovinu, tak našel vůli vylézt a udělat si tu nejopulentnější snídani za celou dobu, co tu bydlel.

Použil zásoby, co by mu vystačily na dva týdny, kdyby snídal každé ráno. Vejce na několik způsobů. Párečky. Fazole. Opečená zelenina. Toasty. Marmeláda. Šunka. Sýr. Kdyby věděl, jak se dělají vafle, udělal by i ty. Brzy celý byt nádherně voněl. Dal si jeden toast a šálek čaje a na zbytek jídla seslal zahřívací kouzlo. Převlékl se, přebral od sovy Denního věštce a pustil se čtení.

Vypadalo to, že ministerský ples byl sukces. Nic jiného Denní věštec neřešil. Kdo co měl na sobě, kdo s kým mluvil, kdo s kým tančil... Byla tam i fotografie šťastného páru, jehož jedna polovička zrovna chrápala u Draca ve vaně. Zajímalo by ho, co má Potter za problém. Kdyby si vzal Weasleyovou, všechno by se vyřešilo. Každý se v jejich věku ženil. Draco by už byl v kole svatebních večírků a příprav, kdyby z jeho svatby s Astoriíí nesešlo v momentě, kdy ztratil jméno. Možná už by byl ženatý, kdyby všechno nezkomplikovala válka. Ženit se bylo normální, tak co má Potter sakra za problém?

Už měl přečtený celý Věštec, vyplněnou křížovku a zrovna se chystal nakreslit knírky každé fotografii, když se Potter zjevil. A zjev to byl. Rozcuchaný, zmačkaný hábit, strniště, zelený nádech a šoural se, jako by ho čekalo rande s trolem.

"Brý ránko," pozdravil ho nonšalantně zpoza okraje novin.

Potter se pokusil něco říct, ale ještě víc zbledl a chvíli jen mlčel a koulel na něj očima.

"Udělal jsem ti snídani. Snad to bude stačit."

Potter se posadil a s hrůzou zíral na přetékající stůl.

"Jak se ti spalo? Hostům většinou ve vaně nestelu ale vypadal jsi, že ti je tam pohodlně."

"Ehmh," zamručel Potter a složil hlavu do dlaní.

Draco vzal jeden páreček a s prasknutím ho ukousl. "Mmmm, jsou výborné. Dej si taky!"

"Můžeš, prosím, ticho?" zašeptal Potter slabě.

"Jasně!" zašeptal nahlas a se zaskřípěním židle se zvedl.

"Bože..."

"Slyším."

"Si tohle vážně užíváš, co?"

"Velmi." Opřel se zadkem o linku a za hlasitého skřípění lžičky si zamíchal čaj. Naprosto proti etiketě ale naprosto uspokojivé.

"Já tě zabiju. Jen co se zvednu."

"Nemůžu se dočkat."

"Nemáš lektvar?"

"Ne."

"Prosím."

"Ne."

"No tak."

"Ne."

"Se ti tu pozvracím."

Lahvička klapla o stůl. "Jsi odporný."

"Nápodobně." Potter odzátkoval lahvičku a rychle ji vypil. Otřásl se, natáhlo ho to, ale pak vydechl a barva se mu postupně vrátila do tváří. "Díky," řekl s úlevou.

"Za všechno. Teď vypadni."

"Ale já chci páreček!" namítl Potter živě.

Příliš živě. Neměl mu ten lektvar dávat. Kdy se z Draca stal takový slaboch? co si to nalhával, vždycky jím byl. "A já tě chci ze svého domu."

"Bytu."

"Vypadni už."

"Ne."

Probodl ho pohledem. "Proč ne?"

Potter se předklonil, opřel se lokty o stůla se vší vážností řekl: "Musíš mi pomoct."

"Už jsem ti řekl, ožeň se a je to vyřešený."

"Ale já se nemůžu oženit!"

Povzdychl si. "A proč ne? Už sis někoho vzal? Někoho skandálního?"

"Ne."

"Tak co je za problém? Vezmi si Weasleyovou, mějte kupu malých zrzavých dětí. Můžete si udělat celý famfrpálový tým a všichni budou spokojení."

"Nevezmu si Ginny."

"Tak někoho jiného. Mně je to jedno."

"Musí být i jiné řešení."

"Je."

"Vážně?" Podíval se na něj Potter s nadějným výrazem.

"Můžeš adoptovat někoho nad jedenáct let. Kouzelníka."

"Nemůžu jen tak někoho adoptovat!" zhrozil se.

"To jsou jediné tvé možnosti. Svatba nebo adopce."

"Musí být nějaká jiná klička. Já se nemůžu ženit!"

"Zase řveš. Mysli na to,kdo ti dal ten lektvar. Proč se nemůžeš oženit?"

Potter se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Pak řekl: "Protože nikoho nemiluju."

Teď byla řada na Dracovi, aby zíral. "Žertuješ, že?"

"Ne."

"Co Weasleyová?"

"Nejsme spolu."

Tomu říká žhavá novinka. Kam se na to hrabe Věštec. "Víš, že o to ale nejde, že jo? Nemusíš někoho milovat. Láska přijde pak."

"Tak to nefunguje."

Povzdychl si. "Přesně tak to funguje. Někoho si vezmeš, začnete budovat vztah, začnete se mít rádi. Tak. Láska. Merline, nemůžu uvěřit tomu, že ti tohle vůbec vykládám. A nedívej se na mě tak."

"Tohle... Zbláznil ses? Tohle je přece strašný. To je strašně smutný. Nic takovýho nechci."

Založil si ruce na hrudi. "Je to naprosto normální. A jestli chceš být zamilovaný jako nějaký cvok, vezmi si lektvar lásky."

"To už ses vůbec zcvoknul!"

"Ne, tak to je."

"Ale no tak. Přece musí být i něco jiného. Nějaký... já nevím, nemůžu jen říct, že si někoho vezmu, a pak to odvolat?"

"Ne, to ne-" Bylo by to komplikovaný. "Ne."

"Něco tě napadlo. Ven s tím."

"Kdyby ses rozhodl pro tradiční svatbu. A tím myslím tradiční. Nejtradičnější ze všech tradičních. Od ohlášení záměru se zasnoubit do svatby můžou uběhnout i roky. Večírky, plesy, události, čaje, veřejná oznámení různého druhu, dohody o poměrech v manželství, rozdělení majetku, věna, jménech potomků, jménech potomků v případě úmrtí, dědictví, období smutku v případě úmrtí partnera.... To by Starostolec bral jako dostatečný důkaz, že máš vážný záměr být hlavou rodu. I kdyby z toho sešlo A když z toho sejde, až bude kmotřenec dost starý, budeš za vodou.. Ale na to nemáš."

"To nemůžeš vědět."

"Ale můžu. Trochu tě znám. A navíc, s kým tu maškarádu provedeš? S Grangerovou sotva, nikdo neuvěří, že zrovna ona má důvod a zájem na takovém druhu sňatku. Weasley by z toho měl osypky už po měsíci."

"Ron?"

"Jo. Nepřijde mi zrovna jako společenský typ. A nejspíš ani nezná všechny postupy. Chápu že se jeho bratr i rodiče brali za války ve spěchu, ale o to víc to ubírá na kredibilitě."

"Kredibilitě?"

"Uvěřitelnosti. Prostě nikdo s mozkem mezi ušima neuvěří, že o takovou svatbu stojí."

"Ale mohl bych si ho vzít?"

"Ano. Samozřejmě. Pottere," změřil si jeho červenající špičky uší, "ty miluješ Weasleyho? Proto se nechceš ženit?"

"Ne!" řekl příliš rychle.

Tak tomu říká gól. Přímo do brankářovi branky.

"Už musím jít," odkašlal si Potter. "Díky za pomoc."

"Rádo se stalo!" zavolal za mizejícím Potterem Draco. Zajímavé. Už se těší na jejich ohlášky.

Bylo to vlastně roztomilé. Takovým tím nechutným trolím způsobem.