Ode dne, kdy se o jejich zasnoubení dozvěděl celý svět, neměli ani chvíli klidu. Bylo to až s podivem, jakou váhu taková drobná informace měla.

Byli zvaní na večeře i odpolední čaje. Pokaždé, když byli někde spolu, lidé s nimi mluvili. Kdyby to celé nebylo divadlo, jistě by je to brzy unavilo. Kdo ví, možná by jim to celý jejich vztah znechutilo. Takhle si stačilo uvědomit, proč to dělají, a další gratulace se přijímala mnohem jednodušeji. Obzvlášť, pokud s tím ruku v ruce šel i štědrý dar na obnovu Bradavic nebo vyjádření podpory Dracovy matky.

Jeden rozhovor pro Týdeník čarodějek hned po oznámení ve Věštci a Starostolec byl zaplaven emocionálními dopisy dožadujícími se spravedlnosti pro matku hrdinku, která zachránila toho, jenž zachránil svět a jejího budoucího zetě zároveň. Jejich příběh byl tak romantický. Která žena by odolala?

A pak přišly plesy a večírky. Spousta tance, hudby a předstíraného smíchu, spalujících pohledů, letmých doteků a rozzářených úsměvů. A zkazky o jejich lásce se staly symbolem nových časů.

Staré a nové.

Zmijozel a Nebelvír.

Smrtijed a hrdina.

Láska a nenávist.

Tragédie a romance.

Štěstí a neštěstí.

A davy dožadující se šťastného konce, který ukončí všechny války i strasti.

Svatba století.

Šťastný pár.

A jejich rodiny.

Matka hrdinka.

Adoptivní rodina.

Nejlepší přátelé až za hrob.

Dracova matka musela být na jejich svatbě.

A jejich svatba musela být událost, na kterou byl pozvaný každý, kdo něco znamenal, a každý, kdo rád slavil.

Potter možná nechtěl velkou svatbu, ale lidé ji chtěli. Potřebovali. A taky ji dostali.

Všechny dary byly peníze, šperky a drahé kameny. Všechno dali Bradavicím. To Pottera uklidnilo, vypadalo to, jako by mu to dalo sílu. Nebylo to pro nic za nic. Nešlo o ně, ale o Bradavice.

Potter se nechal slyšet, že je mu to jedno, protože to není skutečné. Draco souhlasil. Nebylo to skutečné, nebylo to jejich. Možná proto byl tak klidný. Možná proto neřešil, že mají tuctové růže jako výzdobu. Nebylo to jejich .

Všechno záviselo na něčem jiném. Seznam hostů závisel na veřejném mínění. Datum svatby závisel na dni matčina propuštění. Dekorace závisely na splnění snů o perfektní svatbě každé dívky. Ani nevěděl, na čem záviselo jídlo a pití. Jen věděl, že kdyby to byla jeho svatba, všechno bylo jinak. Ale nebyla. A tak to bylo jedno.

Pozvali přátele i nepřátele. Kolikrát to byla jedna a ta samá věc. Potterovu Brumbálovu armádu by jistě zařadil mezi nepřátele, a své spolužáky mezi přátele. I když i to teď bylo jinak, že?

Jeho svědkem byla Gra-Hermiona. Neměl, koho by požádal. Tak proč nevyužít toho, že měl magickou přítelkyni? Alespoň tam se nemusel ničeho bát... A jak Potter řekl, Ronald se vzpamatoval. Ale on nebyl Potterovým svědkem. To Draca překvapilo. Místo něj si Potter vybral Weasleyovou. Její vědoucí pohled se do Draca zařezával, ale Draco ho ustál a nechal se jím propalovat, dokud Weasleyová nebyla spokojená a nekývla jim na to.

A vypadalo to dobře v novinách, že? Měli požehnání Weasleyové i válečné hrdinky Grangerové. Všechno bylo v pořádku.

A Dracova matka byla volná.

Na ničem jiném nezáleželo.

Dracova matka byla volná.

Stala se symbolem politické kampaně nového ministra. Stala se symbolem napravených křivd. Stala se symbolem dobré tradiční čarodějnice.

Podle toho, jak se jí blýskalo v očích a jak vzpřímená záda měla, se zdálo, že hodlá ten symbol uchopit a udělat s ním nesmírné věci. Draco se na to těšil. Byl zvědavý, co udělá s majetkem Malfoyů, se jménem Malfoyů a s pověstí hrdinky, teď, když nebylo nic, co by ji táhlo ke dnu jako koule na noze.

Když ji propustili, Draca pevně objala. Jejich objetí bylo dlouhé. Nepřišlo žádné okřiknutí. Drželi se pevně.

Byla volná.

Jeho matka byla volná. Potter svou část dohody splnil.

Teď byla řada na Dracovi.

***

Berete si Harryho Jamese Pottera za svého muže? Budete ho ctít v nemoci i ve zdraví, v chudobě i v bohatství, dokud vás smrt nerozdělí?

Ano, beru.

***

Jmenoval se Draco Lucius Potter. Draco Potter. Znělo to strašně. Ale o to tu nešlo. Byl Potter. Měl postavení. Peníze. Panství. Respekt. A manžela, který byl rozhodnutý utratit všechno do poslední vindry.

Naštěstí se mu povedlo Pottera přesvědčit, aby část investovali. Bradavice budou potřebovat peníze i později. A tak se ukázalo, že starost o všechny účty, jejich i ty bradavické, padne na Dracovu hlavu. Potter platil za všechno bez ladu a skladu. Někdy i dvakrát. Deset galeonů nebo sto? A proč ne rovnou tisíc. I když to neměla být Potterova starost, i když účty měla platit McGonagallová. Když Potter ty peníze měl, utratil je. Proč ne?

Ale z nějakého záhadného důvodu Potter Dracovi věřil . Nechal ho, ať se o všechno stará a všechno platí. Bylo by tak snadné změnit číslo tu a cifru tam. Draco by mohl odvést stranou dost peněz, které by mu stačily do konce dvou životů, a Potter by si ničeho nevšiml. A i tak mu Potter věřil. Nikdy nic nezkontroloval. Jen přišel s nataženou dlaní, že potřebují peníze na severní zeď. Že potřebují najmout zaklínače od Gringottů, a Draco si ještě o půlnoci rval vlasy a přemýšlel, ze kterého fondu a účtu bude nejvýhodnější zaplatit to nebo ono a jestli se jim to podaří odečíst z daní.

Čas ubíhal rychle.

Přestěhovali se do sídla Potterů, které Draco rekonstruoval ve volném čase, kterého měl čím dál míň, zatímco Potter lítal po Bradavicích. Draco odmítl bydlet v ruině. Měli oddělené ložnice. Naprosto normální pro tradiční kouzelníky jejich postavení.

Vídali se několikrát měsíčně. Většinou nad jídlem, kdy diskutovali nad plány ohledně Bradavic nebo Starostolce. Starostolec Pottera nezajímal, ale i tak Draco hlídal, co bylo v řešení, aby jim neuniklo nic důležitého. Diskuze nad jídlem byla akorát tak adekvátní dávka Pottera na týden, která se dala snést. Draco ignoroval ten hlásek, který mu připomínal, že před svatbou spolu trávili hodiny každý den a že to bylo téměř... snesitelné.

Nechybělo mu to. To určitě ne.

Necelý rok po svatbě se Potter zbláznil a řekl, ať Draco chodí do Starostolce sám a volí jeho jménem. Rok po svatbě. Blázen. Byl to naprostý blázen, ale Draco by byl ještě větší blázen, kdyby takovou příležitost odmítl.

Přes den se nezastavil.

Práce u Munga. Učil se od lékouzelníků. Bylo to náročné, ale když vydrží a bude mít štěstí, mohl by za deset let být i léčitelem. Možná.

Starostolec. Blíže ke křeslu lorda jako vyděděnec mít nemohl.

Bradavice a účty.

Matka. Pravidelně spolu měli čaj a diskutovali o všem i o ničem. Zdálo se, že si užívá pozici babičky. Usmířila se s Andromedou a malého Teddyho rovným dílem rozmazlovala i vychovávala. I Draco s tím malým poděsem trávil dost času. Někdo ho musel naučit létat správnou technikou a ne jen tím, co je prostě cítit správně, jako to dělal někdo .

Dalo by se říct, že Draco měl všechno, o čem kdy mohl snít. Byl... spokojený. Víceméně. A Potter byl taky snesitelný. Víceméně.