V neděli ráno přišel Potter ještě před ranní poštou. Nesl čerstvé pečivo, tak ho Draco pustil dovnitř. Když sova přilétla, Potter si od ní vzal noviny, a jakmile uviděl titulní stranu, zanadával.

"Copak?" zeptal se Draco a dál se věnoval své snídani.

Místo odpovědi mu jen ukázal noviny.

Draco semkl rty. To... jistě prodá mnoho výtisků.

"Kurva, to je děs."

Souhlasil ale nemohl to přeci přiznat. "Pročpak?"

"Vždyť se na to podívej! Tohle je jak..." Naklonil hlavu na stranu a chvíli studoval líbající se fotografii. "Tohle by nemělo... až to uvidí ve škole... bože! Jak to vůbec udělali? Vždyť tohle nevypadá jako..." zase se odmlčel a zase sledoval jejich fotografii. "Takhle si to nepamatuju! Nemohli s tou fotkou něco udělat?"

Povzdechl si a natáhl ruku po novinách. Jakmile mu je Potter dal, pozorně si je prohlédl.

Ne. Nevypadalo to, že by ji nějak upravili. Ale je pravda, že to vypadalo poněkud... lačně. Ať to bylo světlem, které se odráželo v Dracově prstenu na ruce v Potterových vlasech, Potterovou rukou, která svírala Dracův plášť jako o život, nebo snad Potterovými prohnutými záda... alespoň, že měl Potter brýle, které vypadaly jako z tohohle století.

A pořád byla pod velkou titulní fotografií jedna menší, kterou jim poslali původně. Seděli na ní jako správný spořádaný pár, který se zrovna neztrácel v záchvatu vášně.

"Tohle je strašný!" stěžoval si dál Potter.

Draco nesouhlasil. Hodně lidí si o nich přečte.

A vypadali věrohodně.

"Učím puberťáky! Víš co to znamená?!"

Zvedl obočí. "Že ti vůbec nezávidím tvou práci?"

"Že to s nimi bude k nevydržení!"

"Hlavně před nimi neukaž žádnou slabost," poradil mu.

Potter jen divoce zagestikuloval k novinám.

"A nejsi teď rád, že o nás už všichni důležití vědí?" zeptal se ho sladce.

Potter ho probodl očima. "Nesnáším tě."

"A proto jsi škemral, abych si tě vzal. To dává smysl."

"Jsi příšerný."

"Díky."

Otevřel noviny a přejel článek očima. Vypadalo to, že všechno sedělo. Žádné velké změny na první pohled. A zvýrazněné citace rozeseté po stránce byly dobré. 'Nevěřil jsem, že se někdy ožením. Vzít si lásku mého života se dlouho zdálo nemožné.'

Pořád nemohl uvěřit tomu, že to byl Potter schopný říct s vážnou tváří.

'Dracova matka nás v tu noc zachránila všechny.'

Byl opravdu rád, že se jim mezi citáty podařilo zařadit i to.

'Nikdy se nepřestanu snažit odčinit, co se stalo za války. Služba lidem U Svatého Munga je to nejmenší, co mohu udělat.'

To řekl dobře. Dávalo smysl, aby přijal nabídku pracovat pro ně. Hodilo se to. Vypadalo to dobře. Snoubenec Smrtijed byl problém. Snoubenec léčitel zněl lépe. Co na tom, že mu práce s pacienty chyběla. Co na tom, že se cítil užitečně, i když jen vyprazdňoval nočníky a měnil přebaly. Na tom vůbec nezáleželo. Šlo jen o to, jak to působilo. A působilo to dobře.

Titulní stránka možná byla šokující a lehce ztrapňující, ale zařídila, že si to přečte kažsý. A když se hodně lidí dozví, co Narcissa Malfoyová udělala, to by bylo, aby se mezi lidmi nezačalo šeptat o nespravedlnosti a v rukou Starostolce k tomu. Zvlášť, když to Potter v záchvatu geniality, šílenství, Felix Felicia, nebo všeho dohromady spojil se svým kmotrem. Což byla také pro kouzelnickou veřejnost nová informace a Dracovu nezbývalo než jen doufat, že zjištění, že Sirius Black byl nevinný, nebude rozptýlením ale rozbuškou.

Veřejné mínění bylo tak spletité a komplikované. Draco neměl ani za nehet co by se vešlo talentu a znalostí svého otce. A že by se mu jeho znalosti hodily.

Netrvalo to ani hodinu, než přišel první dopis. Byl adresován Harrymu a dotyčný se ptal, jestli se Harry nezbláznil. Pak přišly další a další. Huláky naštěstí žádné, ale za to mohli jen poděkovat Billovi. Rozhořčené a rozčilené dopisy ale dost brzy polevily a rychle je nahradily gratulace. Napsané v menším shonu. Promyšlenější. Pečlivé formulace. Oficiálnější a oficiálnější. Kupodivu to byly tyto dopisy, které Potter sledoval, jako by skrývaly prokletí.

"Diplomacie. Tradice," vysvětloval Draco. "Předchází si tě jako lorda. Klid."

To Pottera kupodivu opravdu uklidnilo. I tak ale úzkostně pročítal každý dopis a vráska mezi obočím naznačovala, že usilovně přemýšlí.

A mezi dopisy byly i rozhořčené. Vyjadřující podporu, gratulace, ale i zhrozenost nad osudem obětavé matky i nevinného muže. Každý dopis pečlivě roztřídili. Včetně těch, které se ptaly na Potterovu příčetnost. Jestli má vše jít hladce a vyvíjet se dobře, čeká je spousta odepisování. Od teď musí vypadat jako silný semknutý pár. Měli by se stát miláčky národa. Ideálním párem. Tragickým párem, který se dočkal svého šťastného konce. Zosobněním pohádky, o které sní mladé i staré čarodějky. Zosobněním moci, po které touží a které se bojí každý politik.

Od teď už to není o síle přátelství.

Teď je to o aliancích.

Draco možná nebyl tak talentovaný jako jeho prokletý otec, ale on měl něco lepšího.

Harryho Pottera a naději, že jeho matka bude volná.