Potter seděl na jeho pohovce v tureckém sedu a s otevřenou pusou na něj zíral. "Si děláš prdel."

Zavrtěl hlavou. "Ne. Vážně. Objala mě."

"A Artur ti potřásl rukou?"

Přikývl. "A Bill s Fleur se na mě šklebili."

"Fleur trvalo hodně dlouho, než ji Molly přijala. Vážně tě objala?"

"Jo. A líbil se jí prsten,"

"Vážně chce, abychom přišli na večeři? Oba?"

Podal mu krabici. "A tohle nám posílá. Oběma," zdůraznil.

Potter otevřel krabici a zasténal, když uviděl koláč uvnitř. Vzal jeden kousek do ruky a začal se tím cpát.

Draco nakrčil nos. "Vezmi si aspoň vidličku."

"Pozdě," zahuhlal s plnou pusou. "Já ten koláč obrečel! Dík! Na, vezmi si taky kousek."

S povzdechem si vzal ze šuplíku vidličku a sedl si vedle něj na pohovku. Ze svého kousku si trochu nabral a ochutnal.

Merline. Tohle byla delikatesa.

"Že jo?" řekl Potter a vědoucně se na něj díval. "Je to ten nejlepší koláč na světě."

Draco přikývl a rychle si dal další kousek. "Dodatek k předmanželské smlouvě. Až se rozvedeme, budu pořád dostávat tenhle koláč."

Potter polkl a zalapal po dechu. "Máš radši koláč než mě?"

"Bez pochyby. Miluju ten koláč." Vzal si další sousto.

"Tohle je tak nefér," zafrflal Potter. "I s koláčem mi jsi nevěrný. Jak já k tomu přijdu?"

"To nevím," pokrčil rameny a nabral na vidličku další kousek. "Jaký si to uděláš, takový to máš. A já si to plánuju udělat parádní. S tímhle koláčem."

Potter vyprskl smíchy. "To znělo strašně."

"Nevím o čem mluvíš." Další sousto.

"Zní to, jako by ses s tím koláčem chtěl vyspat."

Podíval se na moučník na vidličce. "Já bych mu slíbil i svého prvorozeného," řekl zasněně a dal si ho do pusy. Mňam. 

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že sis je tak omotal kolem prstu. Co jsi jim řekl?"

Pokrčil rameny a dal si další kousek. Už mu zbývala jen půlka. Musí zpomalit, ať si to může vychutnat. "Tu naši nacvičenou klasiku. Miluju tě. Vždycky jsem k tobě něco cítil, ale zakázal jsem si to. Bál jsem se, co by to znamenalo během školy, vydědění, válka, Ty víš kdo, bla bla bla, chtěl jsem si to vzít do hrobu, bla bla bla, pak jsi přišel ty, pozval mě na rande a já nemohl uvěřit svýmu štěstí, bla bla bla. A to, že jsi mě požádal o ruku a já si myslím, že pro tebe nejsem dost dobrý a bojím se, že si to rozmyslíš, to krásně završilo."

"Stejně nevím, proč tě musím žádat o ruku já," zamručel Potter a natáhl ruku po Dracově kousku. 

Klepl ho po ní vidličkou. "Ani na to nemysli! A byl jsi to ty, kdo se chtěl ženit! Kdo žadonil, abych si ho vzal. A už jsem ti říkal, že to vyzní líp. Že máš vztah pod kontrolou a já nevím co ještě."

"Jau! Nebuď sobec a poděl se!"

"Jestli nechceš o ty prsty přijít, nebudeš s nimi chmatat na můj koláč. Který bychom nedostali, kdybych tam já nešel," zavrčel na něj.

"Vážně tě nenávidím."

"Taky tě miluju," odsekl a vzal si kousek. A vychutnal si ho ještě o něco okatěji. "Četl jsi ty noviny?"

Zavrtěl hlavou. "Ještě jsem to nestihl."

"A už jsi vymyslel, co s Grangerovou a s Weasleym?"

"Ještě ne."

"Ale Grangerovou bys měl zkusit. Třeba ještě dneska. Taky přece nechceš, aby se to dozvěděla z novin. Ne?"

"Dneska už je pozdě."

"A rozhodně ji nechceme rušit. Srabe."

"Debile."

"Cukrouši."

"Miláčku."

"Hovado."

"Dráčku."

Koutky mu zacukaly. "Tak mi vážně neříkej. To zní příšerně."

"Dráčku," zopakoval Potter a ještě měl tu drzost se usmát.

Přimhouřil oči. "Chlapečku můj nejzlatější."

Potter nakrčil nos. "To je divný."

Prstem mu přejel po koleni. "Copak nejsi můj chlapeček nejzlatější?"

Potter se zarazil, jako by o tom vážně přemýšlel, ale pak zavrtěl hlavou. "Ne, furt divný."

"Ještě můžu začít šišlat."

"Tak to ať tě ani nenapadne!" Nakrčil nos. "Cokoliv je lepší než šišlání. Brr."

Usmál se. "Tak vidíš."

Potter zatnul čelist. "Medvídku," řekl pak.

Odfrkl si. "Slabota." Zamyslel se. Odpornými sladkostmi ho neporazí. To chce jinej kalibr. Naklonil se k Potterovi, kloubkem prstu ho pohladil po tváři a zachraptěl: "Zlato moje."

Potter na něj chvíli zíral. Zadržel dech. Zvedl ruku a jako by váhavě položil Dracovi dlaň na tvář. Naklonil se k němu blíž. Podobně, jako když se kvůli fotkám líbali. Jeho nos byl jen kousíček od Dracova. Nadechl se. Zorničky měl rozšířené. A pak vydechl to slovo, téměř neslyšně: "Kokote."

Nevěděl, kdo napjaté ticho přerušil dřív. V jednu chvíli si zírali do očí, v další se váleli po pohovce v záchvatech smíchu.

I když ho smíchy už bolelo břicho, nenechá toho parchanta mít poslední slovo. Musí něco vymyslet! Ale... kurva, nic ho nenapadá. Jak tohle trumfne? Pořád se smál, když řekl: "Takhle mluví hrdina světa?" 

"Vážně tě nesnáším," dostal ze sebe Potter. "Jsi strašnej."

Draco přitakal. "Nejhorší."

Už se skoro uklidnili, už to bylo skoro dobré, ale pak se na sebe podívali a zase vyprskli smíchy.

Příšerný tohle. Potter byl příšerný.

"Nesnáším tě," řekl ještě jednou Draco důrazně.

Potter se uchechtl. "Zbožňuješ mě. Všichni mě zbožňují."

Přeměřil si ho. "Jsi si tím jistý?"

Přikývl. "Naprosto. A víš proč?"

"Určitě mi to řekneš."

Přitakal a naklonil se. "Ale je to tajemství," zašeptal.

Zvedl obočí. Tajemství? "Mluv."

"Jsem..." zaváhal, jako by sbíral sílu mu to říct, "vyvolený."

Co?!

Potter se rozesmál a praštil ho do ruky. "Kdyby ses viděl!"

"Jsi debil. To jsi. Debil."

"Ale miluješ mě."

"Leda ve snu."

Potter si položil ruku na srdce. "Ty o mě sníš?"

To bylo marný. Vůbec se mu nedařilo dostat se Potterovi pod kůži. To je z formy nebo co? Než stačil říct něco dalšího, co by mu Potter určitě zase vrátil, zvonek se rozezněl bytem.

Překvapeně se po sobě podívali.

"Ty někoho čekáš?" zeptal se Potter.

Zavrtěl hlavou. Nikdy neměl návštěvy. S bušícím srdcem a hůlkou připravenou přešel ke dveřím na chodbě. Pootevřel je.

"Je tu Harry?" 

Grangerová.

Grangerová stála u něj na prahu. Řekli snad třikrát její jméno, že přiletěla jako noční můra? To muselo být ono. Řekli třikrát její jméno a teď ho bude strašit. 

Probodl ji pohledem. "Ne." Než stačila cokoliv říct, křikl přes rameno: "Zlato? Tohle je pro tebe!" Dal si záležet, aby zněl uvolněně a jen lehce otráveně. Snad Potterovi dojde, že je to někdo, koho znají. 

"Další koláč?!" ozvalo se nadějně a lehce... jako by měl plnou pusu.

No to teda ne! "Táhni od mýho koláče, ty prevíte jeden, a koukej naklusat sem!" zařval. Grangerová sebou trhla. Ta ať táhne, tady jde o koláč!

"Sni dál, lásko má jediná!"

Lepší než aby mu zrovna teď zase řekl kokote. A hodilo se to. Znělo to dost sarkasticky, aby si Grangerová nemyslela, že zbláznil. Ale je to jeho koláč! "Pojď sem a nech můj koláč na pokoji! Nepřej si mě!"

"A co mi uděláš?!" odfrkl si Potter a jeho hlas se přibližoval. "Oba víme, že mě až moc mil- Hermiono?"

"Ahoj, Harry."

Potter střelil po Dracovi zmateným pohledem. Taky mu přišlo divný, že je tu?

"Ron mi řekl, co se stalo."

Zatnul čelist a stoupl si vedle Draca. Založil si ruce na hrudi.

On s ní nebude mluvit? Draco mu řekl, že se s ní má udobřit, a ona je tady na prahu! Na co čeká? 

"Můžu dál?" zeptala se Pottera.

Tohle byl Dracův byt. Má se ptát jeho.

"Tohle je Dracův byt. Zeptej se jeho."

Ha! Pocit zadostiučinění ale zmizel, jakmile se na něj Grangerová podívala. Nechce ji tu. Už dneska šel za Weasleyovými, to musí Merline stačit! To je dobrých skutků a službiček až až. Podíval se na Pottera. Co čeká, že řekne?

Ale Potter se díval na Grangerovou a pořád měl tvrdohlavě zatnutou čelist a tvářil se, že ji tam vůbec nepotřebuje. Co je s ním? Ale ne, když už tu Grangerová je, tak se s ní udobří, ať chce nebo nechce. Potřebují spojence, sakra!

"Jestli se bude chovat slušně," zavrčel. 

Potter se na něj překvapeně podíval.

Zvedl obočí a čekal, jestli Potter něco namítne. Vážně si myslel, že ho Draco před Grangerovou zachrání: To sotva. Místo toho řekl: "Jestli tam nenajdu ani drobeček..."

Potter se zakřenil. "Drobeček možná jo."

"Doufám, že žertuješ."

Potter na něj zamrkal oběma očima a přitiskl si ruku na srdce. "O koláči nikdy," řekl zadýchaně.

"Idiote," zamumlal Draco a vyrazil zpátky. "A nestůjte ve dveřích. Táhne." Potřebuje víno. Spoustu vína.

"Ale brouku!" křikl za ním Potter. Pak řekl směrem k Grangerové: "Radši pojď." Dveře se zavřely. "Koláč paní Weasleyové," začal jí vysvětlovat na cestě za Dracem. "Dneska ho měl poprvé. Je to láska na celý život. Bál jsem se, že mě kvůli němu opustí, tak jsem ho musel zlikvidovat."

"Já to slyšel!" křikl Draco přes rameno. Vešel do obýváku s kuchyní a pohled mu okamžitě padl na prázdnou krabici. "Ty vrahu!" zakřičel a vyrazil k lednici. "Já to věděl" Nikdy jsi naší lásce nepřál!"

"Nenechám se podvádět s koláčem!" houkl na něj Potter. Smích byl slyšet v jeho hlase. Pak řekl něco Grangerové ale tomu už Draco nerozuměl. Víno v ledničce nebylo. A přísahal, že ho tam ještě dneska ráno viděl.

"Co hledáš?" zeptal se Potter. 

Otočil se. "Víno." 

"Myslíš ten ryzlink, co byl v ledničce?"

Protočil oči. "Ne, hroznové. Jasně, že ten ryzlink."

"Ten ryzlink, co jsem otevřel hned, jak jsem přišel od Weasleyů?"

S hrůzou se na něj podíval. "Nestihl jsi vypít celou láhev, zatímco jsem byl pryč."

"Ne," řekl Potter a přešel k pohovce. Vedle ní se schovávala zelená láhev. Podal mu ji. "Tady máš."

"Díky." Přehodil láhev z ruky do ruky. Byla skoro plná. Mohl by se s ní někde zavřít, ale Grangerová byla tady a zřejmě o něco šlo. Bude lepší, když to rovnou zjistí. Pak ji může i s Potterem vyhodit a bude mít klid. A ten znepokojený a nejistý pohled, který po něm Grangerová vrhala, ho vlastně bavil. Tohle by si vlastně mohl užít... "Dáte si se mnou?"

Potter přikývl a i Grangerová váhavě přitakala.

"Dobře. Kde máš skleničku?" zeptal se Pottera.

"Pít ze skleničky se zdálo zbytečný," řekl Potter a podrbal se na týlu.

Zvedl obočí a pak nevěřícně zavrtěl hlavou. "Barbar. Jsi barbar. Jsi koláče vraždící barbar." Málem řekl beru si barbara, ale tuhle bombu si ještě bude šetřit. Ze skříňky vyndal tři skleničky a podíval se na Grangerovou. "Vadí ti, že jsou v tom jeho sliny?" trhl hlavou k Potterovi, zatímco naléval sobě a jemu. Jemu to vadilo. A doufal, že když to řekne nahlas, Potter si uvědomí, jak nechutný to je. Ale bylo to jediný víno tady a navíc to pomůže s šarádou, že si s Potterem vyměňují sliny pravidelně. Snažil se udržet znechucený výraz na uzdě. Sliny ve víně ale byly nechutný!

Zavrtěla hlavou. 

Tak jí tu slinovou nechutnost taky nalil. Podal jí skleničku a další dal Potterovi.

Potter si ji vzal, ale stoupl si vedle něj a jednou rukou ho objal kolem pasu. "Díky, zlato."

Takže Potter chce v týhle šarádě pokračovat? Jak chce, tuhle hru můžou hrát dva. A Potter se bude muset hodně snažit v téhle předstírané idylce. Protože Draco toho má plný zuby. 

Nakrčil nos. "Máš zač. Koláčovrahu." Uražený partner. Dobírání. To působilo skutečně, ne?

Potter si povzdechl a s rukou pořád kolem jeho pasu se zeptal Grangerové: "Co jsi potřebovala?"

Skousla si ret. "Jak se máš?"

"Přímo báječně," řekl Potter sarkasticky a napil se. "Vždycky mi zvedne náladu, když se někomu nepodaří mě otrávit." 

Merline, ten byl dramatický. Nesnažili se ho otrávit. Draco upil ze svého vína. "Kdo říká, že na tom zrovna teď nepracuju?"

Potter se na něj zazubil a přitáhl ho ještě blíž k sobě. "Tvá horoucí láska ke mně."

"Sakra," zaklel. "Máš mě. Tak nic. Trávení se odkládá na neurčito. Jen počkej, vůbec to nebudeš čekat."

"Výborně," poplácal ho Potter po boku. 

Grangerová mezi nimi těkala pohledem. 

Draco se na ni podíval. "Co na to říct? Miluje, když mu někdo vrazí kudlu do zad." To znělo dostatečně jedovatě. Někdo se mu pokusil nadopovat partnera, měl by z toho být dopálený, ne?

"Ron to přehnal," řekla prostě.

Zvedl obočí. "I tak se to dá říct."

"Můžu si promluvit s Harrym o samotě?" 

Pokrčil rameny a udělal krok pryč, ale Potterova ruka kolem pasu ho zarazila.

"Co chceš říct mně můžeš i jemu."

To teda nemůže. Je jen omezený počet fretek a smrtijedů, které snese, než začne kolem sebe metat mudlovské šmejdky. Grangerovou neměl rád. Ona jeho taky ne. Tohle dopadne hodně špatně a tak dobře se přetvařovat nedokáže.

Grangerová byla zřejmě toho samého názoru, protože nevypadala moc přesvědčeně.

"Můžu jít do ložnice," navrhl a doufal, že ho Potter nechá.

"Ne," řekl Potter pevně a probodl ji pohledem. "Mohli jsme mluvit o samotě, když jsem za nimi přišel poprvé. Mohli jsme mluvit o samotě kdykoliv během posledních týdnů. Ale nebudeme mluvit o samotě potom, co mi její přítel nalil do pití nějaký blivajz!"

Kruci. Tak nic. "Bylo to antidotum na lektvary lásky, ne? Mohlo to být horší," namítl. Opravdu by se rád zdejchnul.

"Jak to mohlo být horší?" Potter ho konečně pustil a otočil se k němu. "Nalil mi něco do pití."

Když ho teď uklidní, mohl by ho propustit a dát mu pokoj, ne? Zhluboka se nadechl a vydechl. "Harry... Chápu, že tě to štve, ale to je normální. Když dojde k nečekanému a šokujícímu vztahu, dá se čekat, že podezřívavá rodina dá oběti protilék, aby se zbavil vlivu lektvaru lásky." Pokrčil rameny. "Kdyby matka mohla, taky mi něco dá, jen pro jistotu, jestli nejsem omámený. Tohle se v tradičních kouzelnických rodinách dělá."

"Ale Ron není tradiční!" namítl Potter.

"Možná ne ve všem, ale v tomhle evidentně jo. Ale Weasleyovi opravdu vypadali, že je to mrzí. Harry tohle je... je to jen kulturní šok."

"Možná to tradiční rodiny dělají, ale bylo to od něj odporný," ozvala se Grangerová.

Ta mu to teda neulehčuje. Povzdechl si. "Podívejte, kdyby to byl jed nebo něco ošklivého, tak je to strašný a Ronald by za to zaplatil. Ale tohle je normální. Protilék potkáte na každém rohu. Každý druhý Hulák, co jsem dostal, mě obviňoval, že jsem Harrymu dal lektvar lásky. Dříve nebo později by se to stejně stalo. A takhle ti aspoň Weasleyovi věří," řekl Potterovi.

Grangerová znechuceně zavrtěla hlavou a podívala se na Pottera. "Harry, jak se cítíš?"

"Jak se asi cítím? Mám vztek. A co po mně chceš ty?"

"Jen se ujistit, že jsi v pořádku."

Takže Draco asi nikam nepůjde. Kruci. Napil se. Ne, na tohle ani nemůže být dost opilý.

Potter si založil ruce na hrudi, i když mu to se skleničkou nešlo. "A proto jsi se mnou chtěla mluvit o samotě."

Povzdechla si. "Chtěla jsem se ti omluvit. Udobřit se. Můžeš... je tvoje věc, s kým budeš a my do toho nemáme co mluvit. Já... neměla jsem nechat Rona, aby k tobě tak mluvil a měla jsem jít za tebou hned. Ale když dneska přišel Ronald domů a řekl mi, co se stalo... Harry je mi to tak líto! To bylo vážně odporný!"

Draco si dal ruku na bok, protože jednu křížit přes hruď nebude, to by vypadalo hloupě. "Ale co kdybych ho vážně oblbl lektvarem lásky? Použít antidotum je logický řešení."

"Ale měl mu to dát přímo! Měl mu říct, co to je, a jestli si je Harry tak jistý tím, že jeho city jsou pravé, vypil by to, aby nám ukázal, že se pleteme."

Přikývl. Aspoň jí to myslelo. Ne, že by to samé neříkal Weasleyům.

Otočila se k Potterovi. "Harry... chybíš mi. Chybí mi můj přítel. Moc se omlouvám a mrzí mě to."

Potter zatnul čelist. "A co já a Draco? Jsme spolu a nezmění se to."

Draco se na ni ledově usmál. Přesně tak. Tohohle debila si bere a jen tak něco to nezmění.

Roztřeseně se nadechla přikývla. "Jestli ho miluješ... dobře. Nic namítat už nebudu."

"To je dobře," řekl Potter a usmál se. Grangerová mu úsměv opětovala. Zvedl Dracovu ruku a ukázal jí prsten. "Jsme totiž zasnoubení."

Tak to bylo hodně slabý. To měl předtím radši říct to s tím braním si barbara. Tahle to vyplýtvat.

Zalapala po dechu. "Ale proč?!"

Potter ji probodl pohledem. "Miluju ho."

"Ale... proč tak rychle?"

Draco se ušklíbl. Byl zvědavý, co jí na to řekne.

"Protože už mě nebaví čekat. Nebaví mě každému vysvětlovat, že není jen bokovka. A i když mě opustí kvůli koláči, jsem ochotný to riskovat. Miluju ho."

Grangerová pořád Pottera sledovala, jakoby čekala, co víc řekne.

Potter si povzdechl. "Hermiono..." Podíval se na Draca a usmál se. 

Draco mu úsměv opětoval a kývl, jako by ho podporoval v těch blábolech, co se chystal říct.

Potter se podíval zase na ni. "Cítím se u něj jako doma. Je mi s ním dobře. Klape nám to v posteli."

"Klape?" sykl Draco.

Potter protočil oči a zasmál se. "V posteli je jako bůh."

To by prosil. 

"Vidí mě takového, jaký jsem. Je laskavý. Milující. Štědrý. Vtipný. Ochotný vždycky pomoci."

Ať mluvil o komkoliv, Draco to nebyl.

"Chci s ním strávit zbytek svého života. Co víc si můžu přát?"

Grangerová ho sledoval, ale pak pomalu přikývla. Pak se podívala na Draca. "A ty?"

Draco pokrčil rameny. "Je ucházející." Nebude se tu Grangerové doprošovat a vylévat si srdéčko. Tak hluboko neklesne.

Potter ho dloubl loktem do břicha.

Zakašlal a promnul si bolavou stranu. Pak se na Grangerovou tvrdě podíval. "Nebudu ti tu popisovat, jak je úžasný a jak moc ho miluju. Nevidím jediný důvod, proč bych ti měl něco dokazovat. Kde jsi byla ty týdny, kdy dostával nenávistnou poštu od každého, kdo si přečetl Věštce? Opustila jsi ho, když tě potřeboval. Když potřeboval svou kamarádku. Svou sestru. Takže je mi líto, ale nic ti, Grangerová, vysvětlovat nebudu. Protože jsi tady pro něj ne-by-la." Nebude se tvářit, jako by z ní byl nadšený. Nebyl. A už vůbec by nebyl, kdyby s Potterem opravdu byl.

Grangerová před ním uhnula pohledem.

To si myslel. Měl pravdu a ona to věděla. V poslední době byla kamarádka na hovno a Draco ji to nenechá zapomenout. Jen ať se snaží. Zavrtěl hlavou. Podíval se na Pottera. "Kdyby něco, budu si číst v ložnici. Vyřešte si to tady." A jen aby se pomstil tomu debilovi, za to, že je u něj doma Grangerová, za koláč a za celý posraný večer, rychle se sklonil, líbnul Pottera na rty, střelil po Grangerové ještě jedním pohledem a i se sklenkou odešel.

Tak. Jen ať jim je trapně.

"Ehm, dej mu čas," slyšel Pottera říct Grangerové. "Vážně mu to dělalo starosti."

"Neuvěřitelné," zamumlala Grangerová těsně před tím, než za sebou zavřel dveře.