Zhluboka se nadechl. Stál před dveřmi domu, do kterého nikdy nechtěl ani vkročit, a popravdě nechápal, proč ho po požáru Weasleyovi nepřestavěli úplně a trvali na zachování téhle vachrlaté příšernosti. Uvnitř se hádali. Hodně nahlas se hádali. A Draco zaklepal dřív, než stihl pochopit, co přesně říkají, protože hrozilo že si to jinak rozmyslí. Paní Weasleyová křičela.

Nic.

Zaklepal znovu a hlasitěji.

Hlasy utichli a po chvíli mu otevřel dveře pan Weasley. Vypadal unaveně a zmoženě. Nedivil se mu. Překvapením otevřel ústa, ale nic neřekl. Jen na Draca zíral.

"Dobrý večer," pozdravil ho Draco tiše a extrémně slušně. "Harry si tu zapomněl brašnu. Požádal mě, abych mu pro ni došel. Mohl byste mi ji prosím pro něj dát?"

Pan Weasley se vzpamatoval a přikývl. "Jistě, jistě. Někde by tu měla být." Rozhlédl se kolem sebe. "Hned to bude," a zmizel Dracovi z dohledu. Dveře byly pořád otevřené. Zůstal na prahu a doufal, že si pan Weasley pospíší.

"Harry je zpátky?!" slyšel paní Weasleyovou. "Ukaž, já mu to dám sama!"

"Ne, Molly, počkej!"

Ale to už paní Weasleyová s Potterovou brašnou v ruce uviděla Draca.

Sakra.

"Dobrý večer," řekl ještě slušněji než předtím.

Paní Weasleyová na něj zůstala zírat.

Kruci. "Harry mě poprosil, ať mu vyzvednu brašnu."

"Proč pro ni nepřišel sám?" dožadovala se vysvětlení.

Co jí na to má říct? Už se sem nechce nikdy vrátit? "Necítí se dobře."

Přimhouřila oči. "To není pravda."

Povzdechl si. "Necítí se dost dobře na to, aby se sem vrátil."

Pan Weasley přišel a položil jí ruku na rameno. "Jak mu je?" zeptal se Draca.

Necítí se dobře! Už to řekl! Potřásl hlavou a dal si pozor, ať zní zkroušeně a starostlivě."Už mu bylo líp. Je... naštvaný, zmatený." Zamyšleně se zamračil a zadíval se do prázdna. "Ani nevím, kdy jsem ho tak viděl naposledy..." Zkusil si vybavit, kdy ho opravdu viděl takhle nasraného. "Možná s Umbridgeovou?" Povzdechl si. "Nevím. Potřebuje to strávit." Smutně se na ně usmál a natáhl ruku pro brašnu.

Paní Weasleyová mu ji ale nedala. "Řekl ti, co se stalo?"

Mohla by mu vykat. Přikývl. "Někdo mu podstrčil antidotum na lektvar lásky, že?" Hořce se uchechtl. "Ne, že bych se divil, že si vaše rodina myslí, že bych toho byl schopný, ale... tohle je Harry. Museli jste přece vědět, jak něco takového bude vnímat? Nesnáší jakékoliv ovlivňování a podfuky. Z toho, že mu někdo něco podstrčí a pokusí se ho nebo někoho jiného zabít, má hrůzu. Hlídá si každé pití, kterému mu někdo cizí dá. Tady to ale nečekal, takže... je to pro něj těžké." Nepřehnal to? Nedělal z něj ještě většího blázna? Ale dávalo to smysl, ne?

"Nevěděli jsme, co Ron udělal!" bránila se Weasleyová.

Smutně se na ni usmál a přikývl. "Věřím vám. Ale Harry... bál se vám o nás říct. Jste pro něj jako matka a bál se, že mu mě zakážete. Ne že by na vás dal," dodal a protočil oči, "je v tomhle opravdu tvrdohlavý, ale nechtěl kvůli tomu o vás přijít. Říkal jsem mu, že je to nesmysl, že on a vy prostě patříte k sobě ale..." zaváhal a uhnul pohledem na stranu, "asi jsem se spletl. Neměl jsem ho do toho tlačit a chtít po něm, aby s vámi o tom mluvil. Je mi to líto." Hra na city by mohla zabrat, ne?

"Harry...?"

Nevěděl. na co se ptá, ale přitakal a znovu natáhl ruku pro brašnu. Tentokrát mu ji dala.

"Ještě moment," zarazil ho pan Weasley. "Harryho už známe. Ale proč máme věřit tobě?"

Taky žádné vykání. A má jim teď prokázat své úmysly? Jak je libo. Pokrčil rameny a podíval se mu do očí. "Věřte mi. Nevěřte mi. Je to jedno. Harryho miluju a pokud Merlin dá, strávím s ním celý život. Upřímně? Už nemám sílu na to se starat o to, kdo si co myslí. Dlouho jsem se to snažil skrývat, ignorovat, málem jsem o něj přišel... máme teď novou šanci a já ji beru. I když vím, že nejsem merlinvíjaká partie. Nemám nic. A stejně mě ten blázen chce." Potřásl hlavou.

"Harrymu na takových věcech nezáleží," řekl pan Weasley.

Přikývl. "To máte pravdu. Ale stejně čekám, kdy se probudí a uvědomí si, že udělal chybu. Takže se nedivím, že jste udělali, co jste udělali, chápu to. Ale proč jste mu to nedali vypít a neřekli mu, co to je? Kdybyste mu řekli, že se bojíte, že je ovlivněný, souhlasil by. Jen aby vám dokázal, že se nezbláznil a že to myslí vážně. A na vás dá víc než na kohokoliv jiného..."

"Tak proč jsi nepřišel s ním?" zeptala se paní Weasleyová.

Zvedl obočí. "Oba moc dobře víme, že mezi mnou a vámi není nejlepší krev. Harry si myslel, že bude lepší, když vám nejdřív všechno vysvětlí, aniž by mé ego utrpělo poznámkami o zlé slizské smrtijedské fretce, co ho jistě plánuje uškrtit ve spánku."

"On ti to řekl?" zeptala se ho překvapeně.

Zamrkal. "Ne. Jen jsem použil příklad ale jestli jsem se trefil, tak... Harry nepřeháněl. Achjo." Ještě sklesleji si povzdechl. "No nic. Brašnu mám. Tak radši už půjdu." Zněl ublíženě. Ale proč by nezněl ublíženě? Má právo znít ublíženě.

"Je mi to líto," řekla paní Weasleyová.

Zněla upřímně. Možná by toho Draco mohl využít. Sympatie, síla lásky a přátelství a kdo ví co ještě. Potter to nedokázal, ale jemu to zatím vycházelo. Riskne to. Zavrtěl hlavou. "Mně se neomlouvejte. Vím, že nic jiného ani čekat nemůžu. Ale Harry s tím lektvarem... na dnešek se těšil. Bál se ale byl i nadšený. Chtěl vám říct tu novinku sám, ale takhle..."

"Jakou novinku?" zbystřila paní Weasleyová.

Za paní Weasleyovou se vynořil i Bill s Fleur. Ronald je kde? Měl pocit, že ho taky slyšel.

Povzdechl si a nejistě zvedl ruku hřbetem k nim. Prsten si už nesundával. Proč taky?

Paní Weasleyová zalapala po dechu. "Je to to, co si myslím, že to je?"

"Mondieu," zašeptala Fleur.

Přikývl. "Požádal mě před čtrnácti dny. Snažil jsem se ho přesvědčit, ať si to ještě dobře rozmyslí, ale... znáte ho. Když si něco usmyslí..."

Paní Weasleyová ho váhavě vzala za ruku, aby si mohla prsten lépe prohlédnout. "Je krásný."

Přikývl. Samozřejmě že byl, sám vybral ten nejlepší. "Harrymu se povedl."

"Ale proč tak rychle?" zeptala se paní Weasleyová a pustila ho. Pan Weasley ji držel za ramena a zkoumavě, i když laskavě, ho sledoval.

Bill měl obočí až u vlasů, ale cukaly mu koutky, jako by se snažil nesmát. A Fleur... ta se usmívala skoro až zlomyslně. Nebo se zadostiučiněním?

Znovu si povzdechl. "Na to se musíte zeptat jeho. Ale už mám zakázáno tvrdit, že si to jednoho dne rozmyslí, protože mám důkaz, že ne." Zavrtěl prsteníkem, podíval se na prsten a usmál se, jako by si vybavil něco pěkného. "Na to, jak je otravný, je úžasný, že?"

"Vážně ho máš rád."

Překvapeně vzhlédl a podíval se na pana Weasleyho. "Miluju ho."

Zírali si do očí. Draco se snažil vypadat co nejupřímněji. Po chvíli pan Weasley přikývl. "Dobře."

"Ale já tomu nerozumím," namítla paní Weasleyová. "Roky jste se nesnesli."

Rozpačitě se podrbal na týle. "Paní Weasleyová... jediná věc, co by byla horší, než se zamilovat do Harryho Pottera, by bylo zamilovat se do Rona nebo Ginny. Věřte, že jsem se roky snažil tvářit se, že ho nesnáším. Někdy jsem tomu i sám věřil. Tak mi lezl na nervy. Jak chodil, jak mluvil, jak lítal, jak se smál. Pořád jsem na něj musel myslet. Celé léto jsem vždycky strávil tím, že jsem trénoval svou formu, abych mu to příští rok ve famfrpále nandal. Odpřísáhl bych vám, že ho nesnáším. Bez váhání. Ale to úplně nevysvětluje, že byl první věc, na kterou jsem si vzpomněl, když jsem se probudil, a poslední věc, na kterou jsem myslel, když jsem usínal." Bylo to dobré pro noviny, bude to dobré i pro ně, ne? I když to znělo hodně dramaticky. Zatřásl hlavou. "Byl jsem směšný. K pláči." Uchechtl se. "Jak jsem řekl, jen kdybych se zamiloval do Rona, Ginny, nebo jednoho z dvojčat, bylo by to horší. Ale ne o moc. Vydědil by mě tak jako tak." Smutně se podíval do prázdna, jako by vzpomínal na svého otce. Parchant jeden. Pak se nevesele uchechtl. "Ale to už řešit nemusím, že ne? A ani si si nechci představovat, co by udělal Vy víte kdo, kdyby se to dozvěděl." Zavrtěl hlavou. "Ne, to ne. Takže tak. Ale... nikdy by mě nenapadlo, že to bude Harry cítit stejně, víte? Chtěl jsem si to vzít do hrobu jako největší tajemství mého života a on si to pak nakráčí s tím svým pitomým úsměvem a pozve mě na ležák. Věřili byste tomu?"

Oči paní Weasleyové se leskly. "Ano," zahuhlala a chytila pana Weasleyho za ruku, kterou měl na jejím rameni. "To zní jako náš Harry."

Usmál se. "Znáte ho dobře. Děkuju za brašnu. Půjdu za ním. Snad mi z bytu neudělal kůlničku. Byl hodně... vždyť víte."

Pan Weasley se zasmál a podal mu ruku. Draco ho za ni překvapeně vzal a potřásl si s ním. "Přijdete příští týden na večeři? Oba?"

Pustil pana Weasleyho. "Nevím, jestli-"

"Ron tu nebude," řekla spěšně paní Weasleyová. "Prosím. Chtěli bychom to s Harrym urovnat."

Podání ruky, pozvání na večeři... že by se mu to povedlo? On je vážně dobrý! On je... geniální. Přikývl. "Dobře. Přijdu rád a zkusím Harryho přesvědčit. Ale bylo by možná dobré, kdybyste mu napsali, vysvětlili mu to, jak to bylo s Ronem. Prosím," dodal.

Paní Weasleyová přikývla. "Hned mu napíšu dopis."

"Ještě něco," řekl a zašklebil se. "V neděli o nás budou psát ve Věštci." Protočil oči a dobrosrdečně se usmál. "Harrymu tam uklouzlo, že jsme zasnoubení. Chtěl jen ukázat, že jsme pár a rozprášit všechny spekulace, že je to jen pominutí smyslů, a tak dále, neskutečně ho to rozčilovalo. A takhle to dopadlo. I proto k vám sem dnes šel a chtěl vám to říct. Abyste se to dozvěděli od něj."

"Ach Harry..." povzdechla si paní Weasleyová a zase vypadala velmi sklesle. "Dobře. Děkujeme, že jsi nám to řekl. Jsi hodný hoch."

To teda není. Není hodný hoch!

V tom ho paní Weasleyová vtáhla do objetí! Nestačil ani nic namítnout nebo se jí vykroutit! A přes její rameno se na něj pan Weasley laskavě usmíval a Bill se vítězoslavně šklebil a Fleur na něj s úsměvem protáčela oči, jako by přesně věděla, co se mu honí hlavou.

Tohle byla noční můra. Konečně se mu povedlo se vyprostit z jejího měkké vanilkou a skořicí vonící náruče, ale než se stačil rozloučit, odběhla pryč a vrátila se s krabicí. "Dej to prosím Harrymu, ano? Pro tebe tam je taky kousek."

Zvědavě krabici otevřel. Když ucitíl tu vůni, málem se mu podlomila kolena. "Děkujeme," řekl jí s co největší upřímností. Možná by mohl ten koláč sníst sám. Zaslouží si ho po tom všem.

"Harrymu to určitě zlepší náladu. Mějte se tu dobře."

"Ty se měj taky dobře," odpověděl mu pan Weasley.

Bill s Fleur mu zamávali.

Než schytá další objetí, rychle se přemístil pryč.

Za tohle mu Potter bude hodně dlužit.

A co provedli s Ronaldem? Přísahal by, že ho slyšel, jak se s matkou hádá, ale k nim se nepřidal...