Trvalo půl hodiny a několik dalších sklenic vína, než se jejich nálada o něco vylepšila. To, že Potter začal mluvit o tom, jak byl Dobby pohřbený na zahradě v Lasturové vile, tomu ani trochu nepomohlo. Navíc to Draca naštvalo. Proč mu o tom neřekl dřív? Dobby byl dobrý skřítek. Měl ho rád. A pak zmizel... Ani nevěděl proč, dokud mu to neřekl otec. A když jeho otec něco vyprávěl...

Nicméně, trvalo to dlouho, než se jejich nálada zlepšila. Než se zasmáli nějaké pitomosti. Než si jeden ze druhého utahoval a ten druhý to tomu prvnímu oplatil, aniž by se zhroutil nebo něco podobného. Ale potom Potter řekl: "Ještě si musíme dát tu pusu."

"Nemusíme nic," řekl Draco. Seděl na jedné straně gauče, Potterovi nohy zase v klíně. Ten tentokrát napůl ležel, napůl seděl natažený přes pohovku i přes Draca. A když Draco zkontroloval jejich odraz, tak to vypadalo dobře. Přirozeně.

"Trapný líbání je děsný. Trapný líbání na přední straně novin je ještě horší."

"To je pravda," souhlasil. Ale dál seděl. Jen ať se Potter snaží,

Potter se s povzdechem a švihnutím nohou zvedl. "Tak pojď."

Zvedl obočí. "Musím se zvedat?"

"Je větší šance, že to po nás budou chtít ve stoje nebo v sedě?"

Usmál se. To? Tolik dvojsmyslů, ze kterých by si teď mohl vybrat.

Potter protočil oči. "Tak dělej." Natáhl k němu ruku.

Draco se ho chytil a nechal se vytáhnout na nohy. Vůbec se nesnažil a Potter se musel pořádně zapřít, aby se mu to povedlo. Dokonce u toho zafuněl.

"Tak jo," řekl Potter a stoupl si těsně k němu. "Jako první rychlá letmá pusa, jako jen tak. Jo?"

Jako by jen tak? "Dobře."

Potter se zhluboka nadechl a stoupl si na špičky. Našpulil pusu. Zavrávoral, ale pořád to nestačilo. Draco to zvědavě pozoroval.

"Ale no tak!" postěžoval si pak Potter. "Tohle není vtipný!"

"Trochu vtipný to je," řekl Draco ale naklonil hlavu do prava a sklonil se. Jejich rty se o sebe lehce otřely, než se zase odtáhl. "Bylo to letmé dost?"

Potter nakrčil obočí a snížil se na paty. "Možná moc. Ale, tohle bylo v pohodě, ne? To by šlo."

"To by šlo," souhlasil. Bylo to... obyčejné. Normální. Prostě pusa.

"Teď mě ale prosimtě chytni. Jestli budu vrávorat i na fotce nebo před novináři, tak to nebude dobrý."

Zvedl ruce. "Kam je chceš? Zadek, pas, paže?"

Potter nakrčil nos. "Paže?" Pak se zašklebil. "Ne. To bychom vypadali jak na obálce tetiných knížek. Dlouhovlasej namakanec, co za ruce svíral nějakou ženskou, v něčem, co asi měl být záchvat vášně, ale bylo to jen divný." Zavrtěl hlavou. "Za pas. Radši za pas. A tvař se, že se ti chce! Máme být zamilovaní!"

Protočil oči. "Nepovídej." Položil mu ruce na boky. Stiskl ho a přitáhl k sobě.

Potter vyjekl. Tedy, snažil se to zamaskovat, ale Draco to slyšel. Usmál se, ještě pevněji ho stiskl a sklonil se. Zastavil se kousek nad Potterovým obličejem. Přeci neodvede všechnu práci, ne? Potter se krátce nadechl, vyhoupl se na špičky a políbil ho.

Když se chtěl zase okamžitě odtáhnout, Draco ho nenechal. Přitáhl ho za pas ještě blíž k sobě. Rty přitisklé na rty. Jen o moment déle, než Potter chtěl, ale podle jeho názoru to takhle vypadalo líp. Když se odtáhl s malým mlasknutím typickým pro všechny pusy a Pottera spustil na zem, musel se ušklíbnout nad jeho rozhořčeným výrazem. "Nějaké stížnosti?"

Potter se nadechl, aby něco řekl, ale pak jakoby změnil názor. "Znovu. Přesně takhle. Ale zavři oči. To vypadá líp."

Zvedl obočí ale poslechl. Sklonil se, Potter se zvedl na špičky. Jakmile se jejich rty setkaly, zavřel oči. Draco ho přidržel, aby neztratil rovnováhu, a takhle zůstali. Už ho ale nedržel tak pevně, jako předtím a byl to Potter, kdo se odtáhl a přerušil jejich polibek.

Draco se pomalu a nenápadně zhluboka nadechl. Tohle už bylo... jistě uvěřitelné. Trochu mu bušilo srdce, ale nic, co by neměl po kontrolou. Obyčejná reakce těla. Nic jiného. Jen tělesná reakce. Nic víc, nic míň.

"Znovu," řekl Potter a teď mu dal jednu ruku na rameno a druhou na hruď, než se začal zvedat.

Zatracený Nebelvír. Jestli ale Potter mění pozice rukou, tak Draco taky. Jejich rty se spojily. Z pasu přesunul pravou ruku na záda. Těsně nad zadek, ale na ten Potterovi rozhodně sahat nebude. Přitáhl ho blíž k sobě. Potter se pod jeho rukou prohnul. Jako by svým tělem vyplnil každé místo mezi nimi.

Pomalu, zase s tím drobným mlasknutím, které prodá každou pusu, se od Pottera odtáhl. Jen obličejem. Dál ho držel, vlastně v náručí, a i Potter zůstal tak, jak byl.

"Poslední věc," řekl Potter tiše.

Zdálo se mu to, nebo zněl lehce zadýchaně?

Potter otočil hlavu a podíval se na jejich odraz.

Draco jeho pohled následoval. Nepoznal by, že to není skutečné. Potter v jeho objetí, oba lehce zardělí... To bude tím vínem. "Jo?" Snažil se znít klidně. Ale kurva, Pottera možná nesnášel, ale tím, jak byl k němu přitisklý... V rozkroku mu šimralo a pulzovalo a horko se mu šířilo do celého těla. Kurva. Kurva. Kurva. Kurva.

"Co když budou chtít pořádnou pusu?"

Ne. To doprdele ne. To doprdele kurva ne. To ne. Polkl. "Je to možný."

"Tak jak to uděláme?" zeptal se Potter. Teď zněl i naštvaně. "Francouzáky ti fakt dávat nebudu. A sliny si s tebou vyměňovat nechci. To ani náhodou!"

"Nápodobně." Hlavně ať už to mají za sebou. Pak odsud Pottera vykopne a... to se ještě uvidí. Studenou sprchu nechce. Nesnáší je.

"Takže co?"

Povzdechl si. "Něco zkusím, ale neprašť mě."

Potter vyvrátil hlavu dozadu a co nejdál od něj, co nejvíc to šlo. Úplně mu zmizel krk a vytvořili se mu tři brady. "Co chceš dělat?!"

Protočil oči. "Klid. Dám ti pusu a bude to vypadat pořádně."

"Ale jazyk si nech pro sebe! Nebo ti ho ukousnu!"

"Toho se vážně bát nemusíš."

"Dobře. Tak jo."

Blbej nápad. Hodně blbej nápad. Ale Potterův jazyk taky nechce. Fuj. Rukou na jeho zádech si ho k sobě víc přitáhl, začal se sklánět a Potter se zase vyhoupl na špičky.

Naklonil hlavu do prava. Jejich rty se spojily. Klasika, klasika. Potter ztuhle čekal, ale to se dalo čekat. S rukou pevně na jeho zádech, aby mu na poslední chvíli necouvl, jemně ždibl rty do Potterova spodního rtu. Potter vydechl a něco zamručel. A konečně se uvolnil. Znovu vzal jeho ret mezi té své. Jemně i silněji ho oždiboval, sál, lehce hýbal hlavou a dával si pozor, aby to čas od času mlasklo. Podle jeho názoru to vypadalo i znělo opravdově. Pořádně. Žádný jazyk. Minimální sliny. To osobně považoval za výhru.

Těžko říct, kdy se Potter přidal. Pustil se do Dracova horního rtu. Sál. Kousal. Položil mu ruce na ramena a prohnul se v zádech. Kousal.

Pevněji k sobě přivřel víčka. Je to Potter. Je to jen líbání. Jen kvůli novinám. Kurva. Kousal.

Odtáhl se. Otevřel oči.

Potter malátně zamrkal.

Pustil ho a udělal krok dozadu. Potřebuje prostor. Tohle... Byla prostě jen pusa. Kvůli novinářům. Nic víc. O dost míň. "Je to pořádné dost?" zeptal se a vzal si svou sklenku. Musel si pogratulovat. Zněl skoro normálně.

"Jo, to by šlo," odpověděl Potter a odkašlal si.

Vážně doufal, že na něj něco neleze. Nechce jeho bacily. Přikývl. "Ještě něco? Nebo ti to stačí?"

"Stačí." Přikývl Potter rozhodně. Přešel k pohovce a napil se ze své sklenky. "Jestli jim tohle nebude stačit, tak se můžou jít vycpat."

Draco se krátce zasmál. "Nechceš je náhodou dostat na svou stranu?"

Potter ho probodl pohledem.

Draco se napil vína.

"Porno nebudu dělat ani kvůli tvé matce."

CO?! Rozkašlal se. Bolelo to. Víno ho pálilo v plicích a bylo to odporný. Slzy mu tekly a Potter, ten kretén, se jen smál. Debil. Největší debil na světě. "Chceš mě utopit?!" dostal ze sebe nakonec.

Zakřenil se. "Možná? Ale vážně. Jestli jim tohle nestačí, tak nevím, co by. A porno fakt dělat nebudu."

"To fakt po tobě nikdo nechce." Kašel se mu už zklidňoval, ale pořád to pálilo.

"Doteď se mě ptají na tetování. A chtějí fotky. Slyšel jsem, že nabízejí majlant tomu, kdo sežene Týdeníku čarodějek moji fotku od pasu nahoru."

"Ty máš tetování? Víš, že to bych jako tvůj snoubenec měl vědět?"

"Uklidni se." Protočil oči.

Ten to protáčení očí snad kopíruje po něm.

"Nemám. Ale Ginny to kdysi řekla komusi a rozneslo se to. Je to prý maďarský trnoocasý na hrudi. Nevím, jak se to rozneslo, ale vážně někdo věří tomu, že bych si nechal vytetovat draka?"

"Jednoho si bereš."

Potter se zachechtal. "To je fakt. Ale hele! To nám vlastně pomáhá! Má láska k drakům mě nakonec přivedla k tobě!"

"To není ani trochu děsivé," konstatoval suše. "Můj vlastní osobní stalker."

"Přesně! Přidej k tomu, jak jsem tebou byl posedlý v šesťáku, protože jsem do tebe byl zamilovanej až po uši a ani trochu protože jsem byl přesvědčenej, že jsi Smrtijed a snažíš se zabít Brumbála, a už nám vzniká románek století!"

"A taky jsem všem tvrdil, že tě nepoznávám, protože jsem se snažil ochránit lásku svého života a ne protože jsem nechtěl vidět a způsobit další vraždu." Protočil oči.

Potter zalapal po dechu. "Přesně! A já ti zachránil život v Komnatě před zložárem, protože tě šíleně miluju spalující láskou a ne protože by to udělal každý."

"Neudělal by to každý," namítl Draco.

"Ty bys to neudělal?"

Zaváhal. Kdyby měl koště, hořelo by a Potter by balancoval na haldě haraburdí, jen vteřiny od strašlivé smrti? Kdyby po něm Potter zoufale natahoval ruku a křičel by jeho jméno... "Ne. Zbláznil ses? Zničil bych si hábit."

"Lháři," řekl Potter a vůbec nevypadal, že by se ho to dotklo.

Co se to děje? Vychází z formy.

"Kaž-do-pád-ně," řekl Potter a pomalu odsekl každou slabiku, "jsme toho spolu prožili tolik, že už zkrátka nešlo zavírat oči před naší vzájemnou láskou a spalující vášní."

"Asi budu zvracet."

"Já taky. Ale jsme velcí kluci a tohle vydržíme, ne?"

"Jistě."

"Netvař se jak bubák," uchechtl se Potter. "Nebo ti to zůstane."

Místo odpovědi jen zavrtěl hlavou. Vzal svou skleničku i lahev a položil je na kuchyňksý pult. "Jdi už. Je pozdě a chci jít spát."

"Jasně." Kopl do sebe zbyteček vína, položil ho vedle Draca na linku a usmál se na něj. "A díky. Vážně. Za všechno."

Přikývl. "Jistě. Jdi už."

"Taky se měj hezky!" řekl Potter ironicky, ale pořád se usmíval. Popadl kabát, nazul si boty a byl pryč.

Draco se zhluboka nadechl a vydechl. Kurva. Zabte ho rovnou. A jestli po něm opravdu někdo od novin bude chtít, ať Pottera políbí, prokleje ho. Pořádně.