Potter byl u Weasleyů a Draco byl nervózní. Neměl problém si to přiznat. Dávalo smysl, aby tam šel sám a všechno s nimi vyřešil bez Draca, který určitě všem půjde na nervy. Ale nebyl si jistý, jestli to Potter zvládne neposrat. Nebo jestli z toho všeho nevycouve.

Což se asi nestane, a už by bylo celkem pozdě. Držel v ruce výtisk nedělních novin, který mu zrovna přišel. Jejich fotka byla přes celou titulní stránku. Exkluzivní rozhovor. ZASNOUBENI! na něj řvalo nad jejich rozesmátými obličeji. Draco seděl v křesle a Potter ho zezadu ve stoje objímal. Prsteny se blyštěly ve světle blesku. Potter jim je vyštrachal ve svém trezoru u Gringottů, a nevypadaly špatně. Byla to poctivá skřetí práce a z těch, co Potter přinesl, byly nejlepší. Aspoň že ho z nich nechal vybrat. Na to, že byl Potter Nebelvír, večeři u Weasleyů odkládal neuvěřitelně zbabělým způsobem. Ale jestli jim to neřekne dnes, tak se to pozítří dozví z novin, a to i Potter uznal, že by nebylo dobré.

Trochu se mu podlomila kolena, když zjistil, kolik Potter zaplatil za drobný flakonek Felix Felicis.

"Potřebujeme všechno štěstí na světě, ne?" řekl s pokrčením ramen, jako by to bylo naprosto normální. "Musíme vypadat šťastně, chovat se šťastně, být šťastní. A jestli se mně," ukázal na sebe, "mají podařit všechny ty manipulativní tentononcy a řeči a narážky, tak tohle potřebuju určitě. Věř mi."

Zvedl obočí. "A věřit ti mám, protože..."

"Protože naposledy, když jsem musel dělat manipulativní tentononcy, tak to fungovalo náramně! Ale bacha, chvíli se zdálo, že jsem se zbláznil."

Draco ve světle převracel lahvičku za strany na stranu a sledoval zlatavou tekutinu uvnitř. "To mě moc neuklidňuje. Ale asi to ničemu neuškodí." Povzdechl si. "Budeme muset opravdu vypadat zamilovaně a jako pár."

"Chtěl jsem koupit lektvar lásky, al-"

"Řekni mi že ses to neudělal!" vyděsil se Draco. "Jestli se někdo dozví, že jsi kupoval lektvar lásky..."

"Buď v klidu. Nejsem blbej," protočil Potter oči. "Ale právě že jsem si řekl, že by to mohlo být podezřelý. A mohli by i poznat, že jsme během rozhovoru pod vlivem. Tak jsem si pak vzpomněl na starého dobrého Felixe."

"Dobře." Vydechl. "To je dobře. Tak jo. Můžeme si to vzít."

"A ještě něco." Potter se začal drbat v týle.

Draco čekal, co z něj vypadne, ale Potter pořád váhal. "Co?"

"Asi bychom si měli natrénovat pózování. Objímání a tak."

"A tak?"

"A tak," přikývl Potter. Uši mu už zase růžověly.

Jo, to by měli. Sám to plánoval navrhnout, i když mnohem elegantněji. Pořád ještě nepřišli na to, jak se za chůze držet za ruce, aniž by to kvůli jejich výškovému rozdílu nebylo nepohodlné. Na fotografiích by měli vypadat, že jim je spolu dobře a rozhodně ne, že nevědí, jak jeden druhého obejmout. Nebo tak.

"Dobře," přikývl a z lednice vytáhl láhev vína. "To je dobrý nápad." Začal ji otevírat.

"Vážně?"

"Vážně." Protočil oči. "Někdy nejsi úplně tupý."

"Ha ha ha," řekl Potter suše. Vzal skleničky ze skříňky a položil je před Draca na linku.

Draco se usmál a nalil jim. "Máš nějakou představu?"

Potter zavrtěl hlavou. "Prostě to nějak zkoušet?"

"Perfektní plán." Nastavil mu skleničku, aby si ťukli.

Potter protočil oči ale ťukl si s ním. A pak exnul Dracovo víno.

Pořád to byl barbar.

Draco upil, vychutnal si buket a pak i s lahví přešel k pohovce. Sedl si a sledoval Pottera, který se neochotně šoural k němu.

"Byl to tvůj nápad," připomenul mu.

"To i držet se pavouků," zamumlal Potter.

Co? Co to zase mele?

Potter si povzdechl a sedl si na druhý konec pohovky. Dál už to být nemohlo. Tohle vlastně začínalo být vtipné. Nejdřív mu znovu nalil a pak poklepal rukou vedle sebe. Potter se o kousek posunul.

Znovu se napil, aby zamaskoval úsměv. "Já nekoušu," řekl pak. "Pokud si teda neřekneš."

Potter zrovna pil.

A nádherně mu zaskočilo.

"Jsi pěknej prevít, víš to?!" dostal ze sebe mezi záchvaty kašle.

Usmál se. "Lichotíš mi. A teď pojď ke mně."

"A ještě rozkazuje," zamumlal Potter ale poslušně si sedl vedle Draca.

Měli mezi sebou tak na dlaň místa. Protočil oči. "Ke mně."

Potter zatnul čelist ale posunul se. Dotýkali se teď boky a stehny a kdyby Potter nebyl takový dřevo, tak by to mohlo být v pohodě.Povzdechl si, pohodlněji se opřel, volnou rukou, která byla blíž k Potterovi, položil na opěradlo, a druhou se napil.

Potter pořád seděl strnule se zády jako pravítko.

Zase se napil. Času dost a ono mu dojde, že vypadá jak debil. Naštěstí se po chvilce Potter konečně uvolnil.

"Zkus se opřít."

Opřel. Ale Draco měl podezření, že ani nedýchá. Podal mu svoji skleničku a uvolněnou rukou jim oběma dolil. Bylo by dobré, aby se Potter nezlil do němoty, ale vážně tímhle nechce strávit hodiny.

"Snažíš se mě opít," postěžoval si Potter.

"Ne, snažím se tě přežít," řekl a vzal si od něj zpátky svoji skleničku. "Jestli to má vypadat aspoň trochu věrohodně, tak se musíš snažit. Vypadáš..."

"Jak?"

"Blbě."

Odfrkl si. "Tos mi teda pomohl."

Něco ho napadlo. Znovu mu podal skleničku a vstal. "Počkej tady." Došel do koupelny, sundal ze stěny zrcadlo a donesl ho zpátky. Opřel ho o stůl tak, aby čelilo pohovce, a kouzlem ho zvětšil. "Tak."

"Není trochu moc velký i na tebe?"

Otočil se na Pottera. "Táhni," řekl jednoduše. Sedl si zpátky, schválně tak, aby se otíral o Pottera, a zase se opřel. Už zase byl ztuhlý. Vzal si od něj skleničku a pokynul na zrcadlo. "Ať to vypadá přirozeně."

"Co?"

Protočil oči a napil se. Jakmile polkl, vysvětlil: "Koukni se na nás. A zařiď, ať to vypadá přirozeně."

Potter začal studovat jejich odraz, pak se ohlédl na Draca. Ten je zvedl obočí. Schválně, co udělá teď.

"Tak fajn," zamručel Potter, kopl do sebe víno a odložil na zem skleničku.

Chyba. Teď bude potřebovat zaměstnat obě ruce.

"Netlem se."

Pokrčil rameny a zase trochu upil.

Potter se chvíli různě vrtěl, opíral, rovnal se, dával nohy k sobě, od sebe, přes sebe. Bylo by zábavné ho sledovat, kdyby mu to netrvalo tak dlouho. Draco celou dobu seděl pohodlně rozvalený, nohy mírně od sebe, jedna ruka přehozená přes opěradlo za Potterem, v druhé sklenička. Naklonil hlavu. Hmm... rozepnul si hábit u krku. Tak. Teď to je lepší. Potter už vypadal normálněji, ale pořád strnule. Ale ať udělal, co udělal, pomohlo to.

Bohatě by stačilo, kdyby se rozvalil stejně jako Draco, taky hodil ruce přes opěradlo, a bude vypadat... moment, ten prcek nemůže! V krku se mu rozbublal smích.

"Netlem se."

"Prostě se uveleb. I kdyby sis měl lehnout, bude to lepší, než tohle. Taková fotka by se mohla jmenovat po práci, nebo tak nějak."

Potter ho poslechl. Lehl si, hlavu na druhou stranu od Draca, skrčenýma nohama v ponožkách se jen tak tak nedotýkal Dracova stehna.

Protočil oči. Měl pocit, že s Potterem nedělá nic jiného. Možná mu to opravdu zůstane. Rukou, kterou měl doteď na opěradle, zvedl Potterovi nohy za lem kalhot a dal si je do klína. Byl to jediný způsob, jak to udělat jednoručně, aniž by mu sáhl na ponožky. Fuj.

Potter začal cosi prskat, tak ho po nich poplácal. "Teď se na nás podívej. Vážně. Řekni mi, že to nevypadá líp."

Neřekl.

"Na to, jaký jsi Nebelvír, jsi vážně baba."

"Tak promiň, že mi není příjemný se muchlovat s nepřítelem!"

Vyprskl smíchy. "Tohle, milý zlatý, žádný muchlování není. A ty si chceš nepřítele vzít, tak se koukej snažit, ať to tak i vypadá."

Potter cosi zamručel a o pohl nohama. Pak se začal vrtět, a přetáčet. "Tohle vypadá docela dobře, ne?"

Vypadalo. "Teď to zkus obráceně. Hlavu do klína."

Potter se bleskurychle posadil. "Na to zapomeň! Víš co, prohodíme si to! Schválně, jak se to bude líbit tobě!"

Rozesmál se. Už jen ta představa, jak by se Potter tvářil, kdyby použil jednu z pěti oplzlých narážek, které ho hned napadly... "Přeci nechceme, aby to vypadalo, že si na hrudi, nebo spíš v klíně hřeješ hada," řekl jen sladce místo toho.

"Nesnáším tě. Fakt že jo."

"A já tě miluju. Fakt že jo."

"Kreténe."

"Idiote."

"Hovado."

"Cvoku."

"Bastarde."

"Tupohlave."

Potter nakrčil nos. "Hajzle."

"Drahoušku."

Potter zaskočeně otevřel pusu, ale nic z ní nevyšlo. Ano. Už si vybavoval, proč se tak rád do Pottera ve škole strefoval. Bylo to snadný a bylo to sakra zábavný. Byl tak předvídatelný!

Ale to už se Potter vzpamatoval a probodl ho pohledem. "Miluju tě, cukroušku."

To bylo strašný. "Tak mi neříkej." Možná bude i zvracet.

"Jak? Cukroušku? Zlatíčko? Drahoušku? Broučku? Medvídku?"

Fajn. Tuhle hru můžou hrát dva. Naklonil se k němu a co nejprocítěněji tomu debilovi řekl: "Miláčku. Pusinko. Čmeláčku. Kocourku. Já mám takový štěstí, že tě mám."

"Ne, já mám štěstí, že tě mám!" řekl bojovně Potter.

Přimhouřil oči. "Jsi ten nejúžasnější muž na světě."

"Ty jsi ten nejúžasnější muž na světě."

Nemůže přijít s něčím svým? "Máš ten nejkrásnější smích."

"A ty máš ty nejmodřejší oči na světě!"

"A tvé jsou ty nejzářivější smaragdy!"

"A ty... fakt blonďatý vlasy!"

Rozesmál se. Fakt blonďatý vlasy? Tím se snaží trumfnout nejzářivější smaragdy? Neskutečný. "Z tebe básník vážně nebude." Vyrazil ze sebe mezi záchvaty smíchu.

"Ty už nepij."

"Jak to mám jinak přežít? Fakt... bloňdatý... vlasy... jsem si nikdy... jsem si nikdy... jsem si nikdy... nikdy jsem..." Už ho bolelo břicho. Snažil se zhluboka dýchat a uklidnit se, ale jeden pohled na mračícího se Pottera stačil, aby se zase rozesmál. Dokonce se i polil. "Vidíš co děláš!"

"Já nic nedělám," odtušil Potter. "Ježíši, jsi jak malý."

"Říká ten nejroztomilejší muž mých snů."

"Nesnáším tě," zavrčel Potter.

"Já tebe taky," řekl Draco rozněžněle a zase propukl v smích.

"Jseš cvok."

"A ty idiot."

"Nezačínej zase," povzdechl si Potter. Posunul se blíž k němu.

Draco před ním couvnul. Do smíchu mu už nebylo. "Co děláš?"

Probodl ho pohledem. "Co myslíš?" procedil skrz zuby, sedl si těsně vedle něj, přitiskl se k němu, a ještě se o něj opřel. Pak se podíval do zrcadla. "Hmm..." Posunul ruku, kterou objímal Dracovo torzo níž, pak zase výš, pak někam doprostřed. Pak ho pleskl po hrudi. "Uvolni se a přestaň se tvářit jako bubák," zavrčel na něj Potter a dál studoval jejich odraz.

Draco se probral. Jasně, jo. Přiměl se víc rozvalit, uvolnit, Potterovo tělo do toho jeho zapadlo. Jednou rukou ho objal a druhou, ve které měl pití, jen položil na područku.

"Usměj se," rozkázal Potter.

Usmál se. Jejich odrazy teď vypadaly... Draco byl pořád zardělý ze svého záchvatu smíchu, Potter vypadal soustředěně, ale už ne jako by měl hůlku zaraženou v zadku, ušlo to.

"Tohle vypadá děsně," zamumlal Potter a ještě víc se zavrtal Dracovi do boku. Pak zvedl nohy ze země a skrčil je vedle sebe. Ještě víc se při tom do Draca opřel.

Potter naklonil hlavu na stranu. "Co myslíš?"

"Lepší," souhlasil. Rozhodně lepší. A Potter hodně hřál. "Takhle by nás vyfotit mohli."

"Ještě to ale není ono," zamručel Potter. Položil hlavu na Dracovu hruď. Zavrtěl s ní a střetl se s Dracovým pohledem v zrcadle. "Co myslíš?"

"Dobrý," přikývl Draco. Bylo to dobrý. Vypadali velmi... domesticky.

"Jsem ti říkal, že to dokážu," zamumlal Potter a zavřel oči.

"Nic takovýho jsi neříkal."

"Tak jsem si říkal, že ti v tomhle natrhnu prdel. A koukni na nás."

Prdel mu teda rozhodně nenatrhl ale podařilo se mu zařídit, aby nevypadali na pokraji rozchodu. Studoval jejich odraz. Hmmm... měli by během focení nějak využít kontrastu. V porovnání s Potterem vypadal vážně bledě, ale byla to ta správná, aristokratická bledost. A měl fakt blonďaatý vlasy. Hmm... V něčem asi bude vždycky Malfoy. Ale musel si přiznat. že vedle Pottera to nevypadalo tak arogantně, nafoukaně a nepřístupně. Potter mu opravdu pomůže zlepšit pověst. A s Potterovou opáleností a s černými vlasy by mohli mít nějaké zajímavé fotky, které nebudou jen nudné pózy. Ale těžko říct, jestli jejich fotograf bude mít aspoň špetku uměleckého cítění. Musí ještě nějak vyřešit to, že je Potter prcek. To nebude vypadat dobře. Nemůže se nad ním hrozivě tyčit. Většina lidí byla překvapená, když si uvědomili, jak malý Potter je. Mohli by mu očarovat boty, zvýšit podrážky. Možná přidat nenápadný podpatek. Ano, to není špatný nápad.

Nadechl se, aby to Potterovi řekl, ale ten se zavřenýma očima vypadl příliš pokojně. Doufal, že nespí. Na něm nikdo rozhodně spát nebude. On mu ale ukáže. Byl si jistý, že ví, co ho probere. Ano, to bude zábava. Pevněji ho objal.

Hmm... první krok nic.

Nevadí... druhý rok. "Harry?" zeptal se tiše.

"Co?" zamručel Potter.

Na svý jméno slyšel, ale neprotestoval. No nic. Třetí krok. "Nezačneme se líbat?" Už jak to řekl, tak cítil, jak se mu roztahují koutky úst.

"Potom..." zamručel Potter.

Co?!

Potter ho pevněji objal, pak vzhlédl a upřel na Draca ty své obrýlené smaragdy. Musí mu sehnat nové brýle. Ještě před focením. Potter zamrkal a líně se usmál. "A nebo jo. Mohli bychom hned..." změnil názor. Natočil hlavu víc k Dracovi a začal špulit rty.

Šiblo mu. Tomu kreténovi šiblo! Kde má hůlku?! Ne, sakra, bude ho muset praštit.

Potter vyprskl smíchy, poprskal Draca, a ještě ho silně plácl do hrudi. "Měl ses vidět! To bylo dobrý!"

Odstrčil ho. "Jsi debil."

"A ty větší!" řekl Potter a dál se smál. Zvedl se a protáhl se. "Zasloužil sis to. Ale máš pravdu. Musíme to natrénovat. Po mně a Ginny chtěli furt, abychom se líbali kvůli fotkám. Bylo to vážně otravný. A trapný. Takže po nás to budou chtít stopro a jako snoubenci se z toho nedostaneme. Takže," řekl a Draco si nebyl jistý, jestli to byl hlas kapitána famfrpálového týmu nebo učitele, ale bylo to překvapivě rozhodné, "se fakt budeš muset snažit. A chci zaklonit. Hezky ve velkým stylu. Když už jsem si musel nabrnknout habána, tak ať z toho taky něco mám."

"Rozkaz, kapitáne," řekl Draco se vší vážností, na jakou se zmohl a taky se zvedl. Aspoň si uvědomoval, jaký prcek je. Líbaní. Kruci. Věděl, že se tomuhle dlouho nevyhne. Lepší to mít už za sebou. Přešel k němu a postavil se tak, aby měli zrcadlo vedle sebe a mohli se pořád koutkem oka sledovat. Budou je fotit, tak ať to aspoň nějak vypadá. Stoupl si těsně k němu. Bylo hloupý, jak se mu během těch pár kroků rozbušilo srdce. Ne, byla to jen normální reakce těla na hrozící nebezpečí. Adrenalin byl normální. Aspoň se mu ještě neklepala kolena.

Položil ruce Potterovi kolem pasu. Podíval se na ně do zrcadla. "Co myslíš?"

Potter přikývl a s pohledem upřeným na jejich odrazy položil Dracovi ruku na rameno. "Kam bych měl dát druhou?"

"Můžeš na druhý. Nebo na pas. Na záda, jako že si mě přitahuje k sobě. Na zadek."

"Nebudu ti dávat ruku na zadek."

Usmál se. "Jen se snažím pomoc."

"Tupče."

"Měl bys mi vážně začít říkat jinak. Nebo ti to uklouzne před někým důležitým a budou si myslet, že mě doma týráš."

Potter vážně přikývl. "Dobře. Dráčku."

Zatnul mu prsty do boků. "A jestli nechceš být doma týrán ty, tak takhle mi rozhodně říkat nebudeš," zavrčel. To bylo hodně debilní jméno. Ani matka mu tak neříkala!

Potter sebou škubl. Zasmál se a couvl.

Co mu je? Zaraženě se na něj podíval. Byl najednou celý takový... divný. Otvíral kuchyňské skříňky jako by tam něco hledal, oplachoval dřez... "Jsi v pohodě?"

"Jo. Jasně," řekl slabě a něco ve dřezu drhl. Jestli to byla ta skvrna od rzi, tak tu takhle bude drhnout ještě tři sta let.

Rozhodně nebyl v pohodě. Perfektní. To by bylo, aby válečný hrdina neměl nějaké bubáky ve skříni. Aspoň, že na to přišel teď. Povzdechl si. "Myslím, že ten dřez počká," řekl a snažil se znít odlehčeně.

Potter ztuhl, odložil houbičku a přikývl. "Jasně."

Draco udělal krok k němu a Potter před ním ukročil k ledničce. Otevřel ji. "Kolik máme ještě vína?" zeptal se.

Co se to kurva děje? Teď mu skoro připomínal starého Jenkinse od Munga. Byl to bezproblémový pacient, dokud neměl... problém.

"Asi můžeš otevřít další lahev, jestli chceš," řekl co nejklidněji. Pomalu přešel k pohovce a sedl si. Potter byl ve válce. Bojoval s Vy víte kým. Jasně, že je na hlavu. Každý byl na hlavu ale Potter musel být na hlavu, ne? Na tohle nemá kompetence. Snažil se vybavit, co dělali s pacienty, ale takhle viděl Pottera poprvé! Povzdechl si. Promnul si obličej. "Podívej, asi bychom měli probrat, jaké máme kdo hranice. Fakt se hodně hádáme, a jsme zvyklí do sebe jít jako dva potlouky do chytače. Jestli tohle má fungovat a jestli se nemáme zabít, tak by bylo dobré vědět, jak to zařídit."

Potter vytáhl korek. "Není moc o čem mluvit. Nemluv o mudlovských šmejdech a já tě nebudu nutit žrát slimáky."

To se tehdy Weasleymu naštěstí opravdu nepovedlo. "Dobře. Chtěl jsem tě varovat, že moje vlasy jsou tabu, ale tys je tak krásně pochválil, že už se o ně nebojím."

Potter si odfrkl.

Výborně. Tohle snad vyžehlí. "Kromě vlasů asi můžeš vytáhnout co chceš. Nadávej mi do Smrtijedů nebo krcezrádců, co hrdlo ráčí, už jsem to slyšel všechno."

"Nebudu-"

"Ale o mé matce jen dobře, jasný?" nenechal se přerušit.

Potter přikývl. Vypadal teď o něco jistěji. "Dobře. Moje rodiče taky nech na pokoji. Neznám je. Většinou je to jen ubohý. A bude to vypadat blbě, když tě někdo uslyší."

Přikývl. "Moje staré jméno. Jestli někdy někomu prokleju hubu, tak to bude ten, co mě ve špatný den řekne starým jménem."

"Dobře," přikývl Potter. "Nem- nevyt-" frustrovaně vydechl. "Prostě lidi, co jsem nezachránil a co jsou kvůli mě mrtví."

To byla hodně velká blbost. "Nejsou kvů-"

"Nech mě domluvit," řekl Potter ostře. Pak se nadechl a vydechl. "Promiň. Hele, je mi jedno, co si myslíš, jestli to je moje vina nebo ne, ale vím, co si myslím já, a nepotřebuju aby mi někdo říkal, že se pletu, nebo že mám na rukou jejich krev. Jako... když to na mě někdo na ulici zařve, tak s tím nic nenadělám, ale nevytahuj to nebo mi zkazíš náladu a to pak proklínám huby já. Prostě o tom nemluv."

Takže trauma z války se bude hezky postaru a tradičně potlačovat. Jak je libo. "Můj otec. Nechci o něm nikdy nic slyšet. Nikdy. Nic."

"Dobře," přikývl Potter. "Víc toho asi nemám? Nemluv o rodičích, nezmiňuj mrtvé... jo, to je za mě všechno. Co ty?"

Přeměřil si ho. "A co z toho spadá do mé reakce na Dráčka?"

Potter si skousl rty. Pak uhnul pohledem. "Ta výhružka," zamumlal.

Ta výhružka? Co na ní bylo tak extra? Pořád mu nadával. Nadechl se,aby se zeptal ale Potter ho zarazil.

"Prostě...měl jsem dětství na hovno. Rozhodně jsem nebyl celebrita. Spíš jako Dobby. Takže nečekej, že ti budu posluhovat jako hodná ženuška a týrání je ubohý, to taky nevytahuj. Takže tak. Prostě nemluv o tom, ani ve srandě. A to je vážně už všechno. A co ty? Matka, otec, vlasy. Ještě něco, co nemám vytahovat?"

Draco nebyl blbej. Věděl, kdy se někdo snažil tvářit, že o nic nejde. Ale taky věděl, kdy je nechat být. Tohohle spícího draka s noční můrou rozhodně lechtat nebude. A už vůbec nebude komentovat to, že to Potter byl první, kdo začal mluvit o týrání a Draco jen odpálkoval. "Fretka," řekl jen místo toho.

Potterovi se rozšířily oči pochopením.

"Ani slovo," řekl Draco pevně.

Potter ve vší vážnosti přikývl. "Jasně. Ještě něco?"

Zavrtěl hlavou. "Ne. Ty?"

"Taky ne."

"Víno?"

"Bál jsem se, že se nezeptáš."