Byli zase u něj doma. Do Potterových komnat v Bradavicích ho nedostanou. Seděli na pohovce, Draco pil víno, a doufal, že na dně lahve najde všechnu moudrost světa, která jim pomůže.

"Potřebujeme, aby ji Starostolec pustil," zopakoval Potter asi po sté. "Ale aby tebe nešoupli do vězení. Myslíš, že to fakt hrozí? Když ji prohlásí za nevinnou tak tebe odprohlásí?"

To ani nebylo slovo. Znovu se napil. "Netuším. Ale dokud nebude venku, tak si tě nevezmu. Jen abys věděl."

"Jo," procedil skrz zuby Potter. "To už jsi mi říkal. Několikrát."

"Já jen abys nezapomněl."

"Chci předmanželskou smlouvu."

Zvedl obočí. "Chceš předmanželskou smlouvu? Jako vážně?"

"Jo! Až se rozvedeme, tak ode mě nedostaneš ani vindru!"

Rozesmál se a znovu se napil. Převalil víno na jazyku a mrkl na něj. "Drahý... až se rozvedeme, tak nebudeš mít ani vindru."

"Hmm... Jo, ale stejně, chci předmanželskou smlouvu!"

Přikývl. "Dobře. Máš ji mít. Dostaň matku z vězení, dej mi jako svatební dar jedno venkovské sídlo a roční rentu na jeho údržbu, a podepíšu ti, co budeš chtít."

"Nemůžeš chtít celý venkovský sídlo!"

"O půlku se s tebou rozhodně dělit nebudu."

"Fajn! Ale jen malý!"

Zase se rozesmál. "Dokud to bude sídlo..." Někdy bude muset Potterovi ukázat, jak vypadá velké venkovské sídlo. Ho omyjou.

"Musíme ji ale nějak dostat ven."

"No nekecej." Znovu se napil. "Ale nepřemýšlel moc, ať nemáš bolehlav."

Potter popadl z mísy vedle sebe jablko a mrsknul ho po něm.

Draco ho bez problému chytil. Byl přece chytač. A zakousl se do něj. Hmm, bylo dobrý. S vínem se překvapivě dobře doplňovalo. Usmál se na něj. "Díky."

"Potřebujeme právníka."

Vyprskl smíchy. Právníka? A sehnat ho chce kde?

"Co je ti k smíchu?"

Zatřásl hlavou. "Právníka? Tady mluvíme o Starostolci. Každý se hájí sám nebo má mluvčího. Jak vlastně poznáš právníka? Že chodil do právnické školy? Slyšel jsi někdy o kouzelnické právnické škole?"

Potter rozhodil rukama. "Já se z toho poseru!" vykřikl. "Jak takhle vůbec fungujete?"

"Fungujeme," opravil ho Draco a znovu se napil. "Každý, kdo za to stojí, je v kouzelnickém právu vzděláván od malička. Každý, kdo převezme křeslo, zná zákony i principy politiky. Je to jednoduché.. K čemu škola, když máš staleté tradice a poznatky vštípené už od šesti let?"

"Ale já nic takového nevím! Nikdy mě to nikdo ani neřekl!"

"Tak," zase se napil a při tom mávl rukou, "vyvolej sílu přátelství, polib prdel ministrovi a něco se z toho vykulí."

"A neměl bys mi s tím pomoct ty?"

Protočil oči a zase se napil. Pracuje na tom. Moudrost světa bude určitě na dně flašky. Jen se k ní musí dostat. A už je blízko! "Kdyby ses udobřil s Weasleym a Grangerovou, určitě by ti poradili. Grangerová vytáhne nějakou knihu se stoletým zákonem a kličkou a bude to."

"A proč to nemůžeš udělat ty? Nestudoval jsi náhodou na tohle celý život?"

"Studoval," přikývl. "Ale, moje specializace je na pozemkové právo, fondy, benefice, obchod, úplatky, korupce, a tak podobně. Všechny kontakty, co moje rodina, která už není moje rodina, jen tak mimochodem, kdybys zapomněl, a přisahám Merlinovi, ještě jednou použij staré příjmení a na místě tě vykostím takovým způsobem, že ti ani kostirost nepomůže-" Kde že to byl? Jo, jasně kontakty. "Všechny kontakty jsou v trapu. Takže ne, nevím o žádný kličce, která by se týkala ženy a matky Smrtijeda, co zachránila život Chlapce, který zase přežil. Na to by se ti hodil knihomol. Udobři. Se. S Grangerovou."

"Já neudělal nic špatnýho. Oni se musí omluvit!"

Probodl ho pohledem. Svět byl trochu v mlze, v příjemný mlze. "Začal jsi chodit se svým úhlavním nepřítelem. Všemocná síla přátelství či co. Udobři se."

"Ne."

"Jsi jak děcko."

"A právě proto je volovina, že se musím ženit! Navíc je to k ničemu. Ron s Hermionou o tom vědí určitě míň než ty. Hermiona by se musela dostat k nějakým bichlím a Rona to nikdy nezajímalo! Jediný, kdo řešil ty ministerský srágory byl Percy a jak to s ním dopadlo."

"To, že Weasleyovi kašlou na své postavení a tradice, je přesně ten důvod, proč jsou braní jako krvezrádci." Přikývl Draco a zase se napil. "Obrátili se zády ke všemu, co znamená být kouzelníkem. Jsou čistokrevní ale pochybuju, že by Ronald dokázal vyjmenovat Pět pravidel křesla." A to to bylo tak primitivní.

"Pět pravidel křesla?"

Zavřel oči. Samozřejmě že je ani Potter nezná. Proč taky? Draco se je driloval v pěti letech, proč by je Potter znal ve dvaceti? Ale Weasley by je měl znát. Doufal, že je zná. Tohle byl přeci základ!

"Kdo chce správným lordem býti, ve Starostolci chovat se má podle pravidel a řádu, která staletí už známe. Při usednutí do křesla hlavou pokloň se v úctě všech i magie. Nohy tvé na podlaze vždy leží, skřížit je jde jen stěží. Volbu svou rukou srdce hlaš dlaní ven a prsty vzhůru, když promluvit chceš, pravici zvedni nechceš li zažít noční můru. Hůlkou mává buran jen, blízko ji měj, však z očí ji dej. Není to těžké, tak si to pamatuj, nebo drak přijde a sežehne život tvůj."

Potter na něj vykulil oči. "Drak sežehne život tvůj? To jako vážně?"

Nalil si do sklenice dalšího vína. "Ne. Jen si zničíš život. Říká se tomu metafora."

"To je strašný. Takže počkej, nesmíš křížit nohy a musíš se uklonit?"

Přikývl. "Mimo jiné. Já ti to pak napíšu, ať se to můžeš naučit."

"Takže se kromě všeho ostatního mám ještě učit praštěné básničky?"

"Přesně tak."

"Nesnáším svůj život."

"Vítej v klubu." Zvedl lahev a když Potter přikývl, taky mu dolil.

Potter se dlouze napil. Barbar. Pak se zašklebil a řekl: "A my si všichni dělali z Percyho srandu. Kdybych věděl, že to je důležitý... Ale to mi samozřejmě nikdo neřekl, protože jediný, co jsem měl za úkol udělat, bylo kurva umřít!"

Zvedl obočí. "Pochybuju, že si všichni mysleli tohle. Ale vypadalo to, že tě to nezajímá. Když jsi nebyl v průšvihu, tak jsi lítal. Nebyl bys první, kdo se vykašlal na tradice a povinnosti. Proč si myslíš, že to tolik lidí štvalo? Další rod a zákonodárce v trapu."

"Ale já měl za úkol umřít! To byl doslova do písmene můj úkol! Voldemort mě měl zabít, aby ho pak mohl zabít někdo jiný. Byla o tom celá věštba!"

"Počkej, počkej," Draco cítil, jak střízliví, "co to meleš? Jak to mohl být tvůj úkol?"

"Brumbál plánoval, že se nechám zabít. Jak Voldemort chtěl, abych za ním přišel, že mě zabije a ušetří ostatní? To byl i Brumbálův plán. Neměl jsem to přežít. Nechť- nečekal jsem, že to přežiju."

"Ten bástard." Dolil Potterovi. Zaslouží si víc vína. A Draco si myslel, že jeho život byl na hovno.

"Jo. Takže se fakt nikdo neobtěžoval mi vysvětlovat tyhle píčoviny o tom, že nesmíš křížit nohy. A už vůbec mi nikdo neřekl, že bych si měl najít někoho, s kým se hned po škole ožením, protože když to neudělám, tak už budou všichni zabraní! A pak se to posere, když už nějak konečně vymyslím a vyřeším, aby zůstalo stát jediné místo, kde jsem se cítil doma a bezpečně, i když mě tam opravdu pokousal bazilišek, málem pokousal trojhlavý pes, sežraly akromantule, vykostil učitel, málem zabil učitel, opravdu mučil učitel, málem sežral učitel, málem zabil učitel, řekl jsem, že mě pokousal bazilišek? Protože ten parchant měl fakt dlouhý zuby a možná nebylo chytrý mu vrážet meč do tlamy, ale bylo mi dvanáct a zrovna jsem v tu chvíli neměl lepší nápad!"

Co to doprdele. "Myslím, že jsme nechodili do stejný školy. CO?!"

"Jo. Ale víš co, aspoň jsem za to většinou dostal extra body, takže super."

"Proto jste pokaždý vyhráli?! To ale... CO?!"

"Jo. Bylo to děsný. O čem jsem mluvil?"

"Nemám páru. Ale, jestli tě pokousal bazilišek, tak bys měl být mrtvý. Víš to, že jo? Jseš sijistý, že to byl bazilišek, Možná to byl jen velký had."

"Fénixovy slzy mě z toho dostaly."

Draco jen nevěřícně vrtěl hlavou.

"O čem jsem to ale mluvil.... Kurva, něco o Bradavicích... Jo, je to jediný místo, kde jsem se cítil doma a nenechám je zavřít."

"I když tě tam pokousal bazilišek," řekl nevěřícně.

"Bylo mi dvanáct, to už je dávno," mávl Potter a napil se.

No právě.

"Je to ale sranda. Mysleli jsme si, že to tys byl Zmijozelův dědic."

"Ale tys byl hadí jazyk!"

"Jo, ale já to nebyl. A ty jsi byl ztělesněním zlýho mudly-nenávidějícího Zmijozela."

Protočil oči. "Bylo mi dvanáct."

"To nám taky. Nezabránilo nám to se snažit najít dědice, když to učitelům nešlo. Dokonce jsme jednou použ-" zmlkl.

"Co?"

"Narazili jsme při tom na Percyho, taky ho hledal. Hele, Percy zná právo! Dělal pro ministra!"

"Chceš využít síly přátelství na dalšího Weasleyho? Na Weasleyho, který není Ronald?"

"Ron nám stejně nepomůže. Bude zabejčenej ještě aspoň dva měsíce. Možná tři. Dřív, když se mě někdo pokusí zabít. Ale Percy by nám mohl pomoct!"

Promnul si čelo. "Víš, že s takovou budu brzo dlužit všem Weasleyům?"

"Jaký dlužení? Jsme přátelé! Síla přátelství!"

"To neznamená, že až za dvacet let bude Bill potřebovat laskavost, budu ho moci odmítnout."

"Ale Huláků tě zbavil, ne?"

"Jo, ale za jakou cenu? Jen čas ukáže."

Potter mávl rukou a zařval: "Síla přátelství!"

Raději se napil. Tohle bude ještě hrozný. Ale Percy pracoval s ministrem. V úředničině a pravidlech se musel vyznat jako nikdo jiný, aby získal takovou pozici, ještě se svým jménem a pověstí své rodiny. Jestli by Grangerová měla šanci něco vyčíst z knih, tenhle Weasley by to už možná měl naučené nazpaměť.

Povzdechl si. "Fajn. Použij svou magickou sílu přátelství a napiš mu. Ale jemu budeš dlužit ty."

"Jasně!"

Ne, na dně sklenice ani lahve nenašel žádnou moudrost. Ta se komukoliv, kdo byl v Potterově blízkosti, musela vyhýbat obloukem. Určitě na to bylo nějaké pravidlo.