Na tohle se netěšil. Ani trochu. Ne, ani trochu. Přemístili se na kopec nad Lasturovou vilu. Tohle byl špatný nápad. Hodně špatný nápad. Jemu ty Huláky ani nevadily.

Vlastně bylo fajn dostávat poštu.

"Jo, jen abys věděl, Bill to neví," řekl Potter, zatímco scházeli dolů.

"Bill neví co?" Nemůže být konkrétnější?

"Že se bereme jen jako."

"Ještě se nebereme."

Potter se zazubil. "Stejně se tomu nevyhneš."

Povzdychl si. Tomu uvěří, až se to stane. "Proč to neví?"

"Myslel jsem, že bude lepší, když to bude vědět co nejmíň lidí."

Zvedl obočí. "I když je Weasley?"

Pokrčil rameny. "Pro jistotu."

Usmál se. "Zmijozele."

Místo toho, aby se rozčílil, jako obvykle, jen uhnul pohledem. "Neví to nikdo."

Nikdo? To byla blbost.

"Všichni si myslí, že je to doopravdy," pokračoval Potter.

"I Weasley a Grangerová?"

Znovu uhnul pohledem. "Jo. Ron... pohádali jsme se."

Chytil ho za paži a zastavil ho. "Co?"

Potter se mu vytrhl. "Pohádali jsme se."

"Kdy?"

"Než jsme šli k Malkinové? Chtěl jsem jim to říct, aby nebyli překvapení, až se to dostane do Věštce. Tak jsem začal s tím, že s tebou půjdu na nákupy, a... už jsem mu to nestihl vysvětlit." Pokrčil rameny a zase se rozešel. "Je to tak lepší. Uvěřitelnější."

"Ne to ne," znovu ho zastavil. "Co je nám uvěřitelnost, když si všichni budou myslet, že tě izoluju od přátel? Musíš se s ním usmířit a to hned. A řekneš mu to!"

"Ne."

Rozhodil rukama. "Proč ne?! Pro Merlina, proč ne?!"

"Protože, pro Merlina, mi nebude říkat, s kým můžu být a s kým ne!"

"Na jeho obranu, myslí si, že ses zbláznil."

"No a?! Můžu být s kým chci!"

"A má pravdu. Zbláznil ses. Po tom všem, co jste si spolu prošli, bych se divil, kdyby mu nebylo divný, že sis začal zrovna se mnou! A co Grangerová?"

"Ta si taky myslí, že dělám chybu."

"Protože děláš! Měls jim to říct!"

"Sem to prostě nestihl!"

"To je ta nejdebilnější výmluva, jakou jsem slyšel!"

"Prostě mě naštvali!. Myslí si, že bych měl být s Ginny, vzít si ji, mít kupu dětí, a žít šťastně až do smrti!"

"A co je na tom špatnýho!? Kdybys to udělal, měl bys všechno! A nemuseli bychom se srát s tímhle!"

"Já si ji prostě nechci vzít! Já se prostě nechci ženit! A nechci mít děti! Ne teď! Je mi dvacet, kurva!"

Tohle bylo přece úplně jedno. "A co si o tom myslí ona? Že jsme teď spolu?"

"Je ráda."

Zvedl obočí. "Je ráda. Jako vážně? Dals jí košem kvůli mně a ona je ráda?"

"Rozešli jsme se už dávno. Nefungovalo nám to. Jsme lepší kamarádi. A otázky, kdy budeme mít svatbu a děti, ji začínaly štvát ještě víc než mě. Vidí to tak na rok, než ji začnou zase otravovat s tím, kdy a s kým se usadí."

"A ta taky neví, proč jsi se mnou, a je jí úplně jedno, že jsi se mnou? Pottere, přísahám, jestli od ní schytám nějaké z jejích hnusných netopýřích prokletí, tak si mě nepřej!"

"Ne, ta to ví."

Rozhodil rukama. "Doprdele, Pottere, tak kdo to ví a kdo ne?"

"Ona to ví. A nikdo jiný. Myslím."

"Myslíš?! Táhni do háje! Co všichni ti lidi, který sis chtěl vzít přede mnou? Těm to nepřijde divný, že jsi najednou zčistajasna se mnou?"

"Já se jich nezeptal."

"Co?!"

Pokrčil rameny. "Všichni mají plány a životní cíle. Nechci jim je kazít tím, že by se museli vypořádávat s tím bordelem kolem mě. Zaslouží si klid, po tom všem, čím si prošli."

Rozhodil rukama. "A já jsem vosk?! Já chci taky klid!"

"Tebe nemám rád," odpověděl Potter.

"Ne-sná-ším tě."

"Já. Te-be. Ta-ky."

"Jsi kretén! Jsi idiot! Jsi omezenej debil!"

"Ty jsi kretén! Ty jsi idiot! Ty jsi omezenej debil! Z tohohle taky něco máš, tak drž hu-" ztuhl. Pohled upřený někam za Draca. "Bill s Fleur jsou před domem a koukají na nás."

Ztuhl. "Slyšeli nás?"

Zavrtěl hlavou. "Ne. Jsme daleko. Ale vidí nás se hádat."

Zhluboka se nadechl a vydechl. Snažil se rychle se uklidnit ale doprdele, Potter hovážně sral. Udobřit se ale teď hned by bylo podezřelý. "Fajn."

"Fajn?"

"Hádáme se o Weasleym s Grangerovou. Právě jsem se dozvěděl, že se s nimi nebavíš, protože jsem se zase ptal, kdy už k nám přijdou na večeři, na kterou jsi je měl za úkol pozvat už před měsícem. Jasný?"

Zatnul zuby. "Jasný."

"Půjdeme tam, a budeme se tvářit, že je všechno v pohodě. Ale jakmile budeme mít záminku, vytáhneme tu hádku znovu, jo? Prostě jako pár, co se hádá o prkotinách, co jsou sakra důležitý!"

"Fajn!" štěkl Potter a vyrazil dolů z kopce.

Zaklel a vyrazil za ním. Parchant jeden idiotskej. Tohle byla zásadní informace! Draco teď bude vypadat jako strašnej manipulátor, jestli se to dostane ven! To ničemu nepomůže! A coprdele, proč se Ptter nezeptal nikoho jiného aproč mu lhal?!

Dorazili k Lasturové vile a Potter se s mladým párem s úsměvem pozdravil. "Bille, Fleur, rád vás vidím! Děkuju vám za pomoc."

Bill se usmál a potřásl si s ním rukou. "Žádný problém. Jakou jste měli cestu?"

"Výbornou. Díky za optání," řekl Potter rozjařeně.

Přehrával. Draco se zdvořile usmál, když se na něj Weasley podíval. "Zdravím. opravdu si toho vážíme, pane Weasley."

"Bille, prosím," řekl Weasley a nabídl mu ruku.

Snažil se nezírat na jizvy, které mu způsobil Šedohřbet. To byla taky Dracova vina. Proč souhlasil, že mu pomůže? Přijal ji a pevně, ani moc, ani málo, ho stiskl. "Draco."

Potřásli si a Billova žena si stoupla vedle něj a taky mu nabídla ruku. "Fleur."

"Draco," zopakoval.

Potřásl si i s ní. Usmála se na něj. Měla tvrdé ale laskavé oči. Jako jeho matka. Než sem vyrazili, tak si připomínal, že nesmí vypadat , jako by ho čarodějka s vílí krví přitahovala, ale teď ho Potter příliš sral na to, aby si ještě dělal hlavu s tímhle.

"Půjdeme dovnitř?" zeptala se jich. Měla jemný francouzský přízvuk.

"Jo, to je dobrý nápad," řekl Potter.

Šli dovnitř a Draco celou cestu litoval, že se k tomu nechal Potterem ukecat. I když se tvářili, že jsou v pohodě, oba Weasleyovci po nich šlehali obezřetnými pohledy. Budou se muset pohádat dřív než později a pak se uvěřitelně udobřit. Možná ještě dřív, než Bill něco udělá s Huláky. Ať to nepůsobí jako nejhorší vztah na světě, ve kterém je Potter nebohou loutkou v Dracových spárech, doprdele!

Tímhle tempem ho vážně někdo brzy odstraní ve jménu Potterova blaha.

Zatnul čelist, když viděl, s jakou samozřejmostí Potter přijímá od Billa nabídku čaje. A má tu drzost tvářit se, jako by do jeho hádky s přáteli Dracovi nic nebylo!

Sedli si do obýváku za Fleuřina štěbetání a Potterových zdvořilých odpovědí.

Weasley jim přinesl pití a sedl si k nim. "MLuvil jsi o ochraně a Hulácích. O co přesně jde?"

Potter se nadechl, aby mu odpověděl, a Draco mu do toho skočil: "Nemůžu uvěřit, že jsi mi to neřekl!"

Potter zaskřípal skrz zuby. "Teď to řešit nebudeme. Bille, jde o to, že-"

"A kdy to budeme řešit? Hm?!" vybuchl Draco. "Teď ne, teď ne. Pořád nic nechceš řešit!"

"Řešíme tvý Huláky, ne?!"

"Drak spal Huláky! Tady jde o důležitý věci! Jak dlouho se tě už ptám, kdy přijdou na večeři? Hm? A jak dlouho mi říkáš, že mají MOC PRÁCE?! Do háje, Harry! Já se snažím, ale s tebou to nejde! Já se z tebe zblázníj!!"

"Jako promiň, ale to je mezi mnou a jimi! Ron je prostě takovej! Musí nejdřív vychladnout a nemělo cenu tě tím zatěžovat! Už takhle toho máš hodně a bylo zbytečný ti přidělávat starosti!"

"A že se to povedlo! Protože teď se vůbec nestarám! Ne, je mi úplně jedno, že se už měsíc nebavíš se svým nejlepším přítelem kvůli mě a že mě před nimi schováváš jako by ses za mě styděl!"

"Já se za tebe nestydím!"

"Rozhodně to tak vypadá! A víš co? Já se ti nedivím. Ani trochu! Tohle byla chyba."

Kruci. Ne, to přehnal. Nesmí se rozejít.

"Ne, to teda nebyla! Tohle je jediná věc, kterou si jsem za poslední dobu aspoň trochu jistý. Opovaž se vycouvat, jen protože je to těžký!"

Výborně. To Potter vybral. "Jen protože to je těžký?! Tví přátelé mě nenávidí, což naprosto dává smysl, ale místo toho, aby ses nás snažil udobřit a pomohl mi, tak jsi je odstřihl ze svýho života, protože to je podle všeho to, co normální lidé dělají!"

"Nenenávidí tě!"

Odfrkl si. "Jasně. Takže je pozveš k nám na večeři?"

Potter zaváhal.

Rozhodil rukama. "Se bojíš, že je otrávím nebo co?"

"Jasně, že ne!"

"Tak co chceš? Protože já už fakt nevím, co dělat. Všechno, co udělám, je evidentně blbě."

"To není pravda."

"Ne? Řekni mi jednu věc. Řekni mi jednu věc, kterou jsem udělal dobře."

Potter zaváhal. Mlčel.

Nebyl si jistý, jestli vážně neví nebo to jen hraje. Ale hodilo se to. Zvedl se a rozešel se ke dveřím. "Bille, Fleur, omlouvám se, ale musím jít. Vážím si toho, že nám chcete pomoc, ale... teď tady být nemůžu."

"Malfoyi, počkej!"

Podíval se na Pottera. Už zase?! Kolikrát mu to má říkat?! "TO NENÍ MÝ JMÉNO!" zařval a vyrazil na chodbu. Možná to s řevem přehnal, ale využil toho vzteku. Nebylo to jeho jméno a on to dobře věděl!

"STŮJ DO PRDELE!"

Otočil se na chodbě, z dohledu ale ne z doslechu Billa a Fleur. "Proč?!"

Potter si to k němu rázoval. "Neodcházej ode mě naštvaný!"

Zvedl obočí. "A co mám dělat? Jestli nepůjdu tak udělám něco, čeho budeme litovat oba dva. Nenechám ze sebe dělat blbce."

"A já si nenechám od nikoho diktovat, s kým budu!"

Založil si ruce na hrudi. "Když spolu nebudeme, bude to vyřešený."

"Ani omylem."

Podíval se na něj. "Ani omylem?"

"Ani omylem. Protože děláš velkou blbost a já tě nenechám."

"Jakou blbost přesně dělám?"

"Odcházíš ode mě!"

"Protože jsi blázen! Se na sebe podívej!"

"Blázen do tebe, ty idiote!"

"To je ještě horší!"

Oba dva zrychleně dýchali a zírali na sebe. Potterovi zacukal koutek a začal se usmívat. Teď se z toho ještě nějak vymotat. Tohle byla dobrá hádka. Bylo poznat, že jim na sobě záleží. Že si Draco váží Potterových přátelství a nechce ho izolovat. Že je ochotný se ho vzdát... To bylo hodně dobré.

"Možná by ses měl na sebe podívat ty," řekl Potter a koutek mu pořád cukal.

"Proč?"

"Jsi rozcuchaný."

Slyšel Billa, jak si odfrkl.

Rychle si pročísl rukou vlasy a dal je zpátky na své místo. "Lepší?"

"Lepší. Počkej." Přišel blíž. Stál teď úplně blízko k němu. Zaklonil hlavu a natáhl ruku, aby mu urovnal pramen vlasů. "Teď je to perfektní," řekl tišeji, ale pořád tak, aby ho vedle v obýváku slyšeli.

"Díky."

Potter sklouzl pohledem na stranu, jako by si snažil představit, kde Bill s Fleur jsou. I kdyby přišli na chodbu, měl by je za zády. Chytil Draco za obě paže, jako by ho tam chtěl fyzicky udržet. "Celý život," řekl nejistě, ale nahlas, "jsem byl zrůda."

A co je tohle za blbost. Kam tím míří? "Nejsi zrůda."

"Pššt, nech mě domluvit. Neřekli mi, že je magie skutečná, když jsem vyrostl. Všechno, co jsem udělal, bylo divný a vysloužilo mi to trest. I když jsem neměl tušení, jak jsem to udělal. Pak přišli dopisy. Zakázali mi je. Zakázali mi Bradavice, školu pro zrůdy. Pak jsem se dostal do Bradavic a dozvěděl jsem se, že i tam jsem zrůda, protože jsem neumřel jako mimino a ještě se mi podařilo někoho zabít. Pak jsem zjistil, že jsem zrůda, protože umím mluvit s hady."

To byla jeho chyba. "Promiň."

"Neomlouvej se. Pak jsem byl zrůda, protože jsem porušil pravidla a účastnil se Turnaje. Pak jsem byl zrůda, protože Cedrik byl mrtvý. Pak jsem byl zrůda a lhář..."

Vážně doufal, že tím někam směřuje.

"Celý život jsem byl zrůda. Všichni mi říkali, co mám dělat, co nemám dělat. Co si mám myslet, co si nemám myslet. S kým mám být a s kým nemám být. Zrůda. A hádej, co říkal strýc o lidech, jako jsem já? A tím nemyslím kouzelníky. Zrůdy. Jen protože nemilují stejně jako on. Ani jsem nevěděl, že je to pro kouzelníky normální, být kluk s klukem, dokud-" zarazil se a zhluboka se nadechl. "Zrůda," řekl pak jen. "Když jsem všem říkal, že je s tebou něco divnýho, zase jsem byl zrůda, protože to byl nesmysl a jen jsem tebou byl posedlý."

"Ale měl jsi pravdu."

"Já vím! A oni mi nevěřili. A jo, byl jsem tebou trochu posedlý, ale kdo by nebyl, podívej se na sebe. Ale nevěřili mi. Pokaždý mi někdo nevěří. Pokaždý mi říkají že lžu. Že přeháním. Vždycky to je jedno. Jediný, komu můžu věřit, jsem já sám, a i to někdy nebylo jistý. Zrůda. Ale jedinou věcí, kterou si jistý jsem, jsi ty. Tak mi promiň, jestli kašlu na to, že mi někdo nevěří a že ten někdo je zrovna teď zase Ron."

Aha. Sem tím směřuje. Vysvětluje Billovi a Fleur proč se s nimi přestal bavit. To bylo překvapivě chytré.

"Měsíce se se mnou ve čtvrťáku nebavil, protože si myslel, že jsem ho podrazil. A s Hermionou, protože spala s nepřítelem." Protočil oči. "Teď jsem ho podrazil a spím s nepřítelem. To je toho. Zase se srovná. Vždycky se srovná ale musí vychladnout sám a sám si na to přijít. Proto jsem ti to neřekl. Zase ho to přejde a nechtěl jsem tě tím trápit." Upřeně se na něj podíval. "Miluju tě," řekl pevně.

To určitě vedle slyšeli taky.

"Miluju tě a jestli teď odejdeš naštvaný, tak, tak, tak to určitě nebude dobrý. Ale víš co, řekni mi, že tohle už nechceš. Řekni mi, že je to moc práce, že je to moc sraní, moc problémů, že ti to za to nestojí, a dobře, jdi. Nemůžu ti to zakázat. Ale jediný důvod, proč jsem ti to neřekl bylo, že mi to je jedno a vím, že je to přejde. Nestydím se za tebe. Stydím se za sebe, ale za tebe rozhodně ne."

To znělo vážně dobře. Nečekal, že bude Poter tak dobrý herec.

"Jen mi řekni, že mě nemiluješ a že ti to za to nestojí. Řekni to. Řekni, že jsem zrůda a že končíš."

Zvedl obočí a podíval se na něj. To myslí vážně? To bylo teatrální jako od Holoubkový. Ale proč ne. "Nejsi zrůda. Jestli je z nás dvou někdo zrůda tak-"

"Opovaž se. Nebudu se teď s tebou hádat, kdo je větší zrůda. Dvakrát jsem přežil Voldemorta. Vyhraju."

Zhluboka se nadechl a vydechl. "Technicky vzato jsi ho přežil víckrát."

"Přesně."

"Nezasloužím si tě," namítl Draco a řekl to, co si o nich myslel každý.

"To nech laskavě na mě. Nebo mi taky nevěříš?"

"Samozřejmě, že ti věřím! Jsi jediný, komu na tomhle zatraceným světě věřím!" To znělo dobře. Zoufale. Upřímně. Zamilovaně.

"Tak co je za problém?!" vykřikl Potter a rozhodil rukama.

"Že tě miluju, ty hovado jedno!"

Potter na něj zůstal zírat. Pak se rozesmál. "Že tě miluju," vyrazil ze sebe mezi záchvaty smíchu, "ty hovado jedno?"

"Beru to zpátky. Nesnáším tě," zamručel.

Potter se dál smál. "Pozdě. Už jsi to řekl! Hovado... jedno! Ty jsi moje hovado jedno zlatý!"

"Zas tak vtipný to není," řekl nabručeně. "Ale... nechci, se s tebou hádat," dodal neochotně.

"A já se nechci hádat s tebou. Ale někdy si vážně zabedněný."

"Ale já ani nechci, aby ses kvůli mě hádal s nimi."

"Změní názor Jen počkej. Je to teď kdo s koho a já mám výdrž."

Zvedl obočí. "Vážně?"

Potter ho pleskl po ruce. "Nech si toho."

"Weasleyovi jsou pro tebe jako rodina. Nesmíš o ně přijít."

"Taky o ně nepřijdu. Rodiny se hádají. Zase se udobříme. Neboj. Ale ty mi za to stojíš."

"Pořád nechápu proč."

Pak zvedl obočí, zakřenil se, a s nečekanou něžností řekl: "Miluju tě."

Protočil oči. "Taky tě miluju," napodobil jeho tón.

A pak Potter udělal tu nejodpornější věc na světě. Přisál se pusou na svou ruku a začal mlaskat. Odporné. Mazané. A rozhodně to pomůže. Ale bože, musí mlaskat tolik? Fuuuuj. Když se odtáhl ještě si zubama přejel po rtech, aby byly naběhlejší a lesklejší. Ukázal i na Draca, aby udělal to samý. Protočil oči, ale bylo by divný, kdyby Potter vypadal jako jediný, kdo se muchloval. Pořádně si pokousal oba rty a Potter mu ukázal zdvižené palce. Pak se ještě štípl do tváří.

To Draco rozhodně dělat nebude.

"Půjdeme zpátky?" zeptal se ho Potter a dokonce se mu podařilo znít zadýchaně. I když to možná bylo tím, že se skoro řehtal.

"Merline," zaklel, jako by si až teď uvědomil, že mají publikum. "Hele, mně ty Huláky ani trochu vlastně nevadí. Možná bychom mohli jít. Jako hned."

Potter se zasmál. "Ale kušuj. A znovu s tebou k Mungovi kvůli popáleninám nepůjdu. No tak."

"Bude to trapný."

"Je to trapný!" zavolal Bill z obýváku. "Vytahuju Ohnivou whisky, jestli to pomůže."

"Velmi," řekl Draco důrazně. Potter se zase zasmál, chytil ho za ruku, propletl si s ním prsty a táhl ho do obýváku.

Krize zažehnána. Snad.