Někdo se rodem, někdo umem pyšní,

někdo zas silou, někdo bohatstvím,

někdo chce šatem omráčit své bližní,

sokoly, koňmi, chrty - co já vím.

Každý jsme nějaký a každý hledá

radost, co potěší ho nad jiné,

pro mne to jsou jen titěrnosti leda

mám mnohem víc, mám všechno - v jediném:

tvá láska víc je nežli skvělý rod,

než bohatství, než šaty nákladné,

než sokol, kůň, než nejvzácnější chrt,

svět mi tě závidí - a aby ne!

Dokud tě mám, tak nikdo nemá víc,

když tě však ztratím, nezbude mi nic.

***

"Nemám syna."

S trhnutím se probudil. Srdce mu bušilo až v krku. Zatraceně. Jeho přerývavý dech se rozléhal ložnicí a kůži měl zbrocenou potem.

Nemám syna.

Nemám syna.

NEMÁ SYNA!!!

Odhodil přikrývku a po studené podlaze odešel setmělým domem na zahradu. Sedl si na práh a otřásl se, když zavanul chladný vítr. Kůži měl vlhkou a lepkavou. Přihnul si vína přímo z láhve, kterou cestou popadl v kuchyni.

Nemá syna.

Nemělo by to tolik bolet. Mělo by mu to být jedno. Už není Malfoy. Nemá právo používat to jméno. Je vyděděný. Jeho ote- Lucius Malfoy ho vydědil, když Draco u výslechu promluvil o všem, bez servítek. Připravený přijmout polibek za zločiny, kterým byl svědkem, které napáchal, které nezastavil. Jména mu plynula z úst snadněji než básničky, které musel jako malý recitovat pořád dokola. Nesnažil se nic zatajovat. Proč taky. Mrtví si také zaslouží spravedlnost a on se k nim brzy připojí.

Když ho odváděli, potkal na chodbě svého- potkal na chodbě Lorda Malfoye. Ten se mu podíval do očí s takovým opovržením, že se Dracovi stáhl krk a nemohl ani polknout.

"Otče-"

"Nemám syna."

Dvě slova. Dvě slova a magii to stačilo. Dvě slova a Draco omdlel. Dvě slova a pouto, které ho vázalo k jeho rodu, k jeho rodině, bylo zpřetrháno.

Když Lucius Malfoy něco řekl, myslel to vážně.

Jako noční můra se mu ten den vracel. Jako noční můra ho pronásledoval.

Ten den Dracovi udělili milost. Ten den Lorda Malfoye odsoudili k smrti.

Draco se o milost neprosil. I tak ji dostal. Další prokletí.

Znovu se napil.

Přišel o všechno.

Chtěl spravedlnost? Má ji mít. Proč by měl být odměněn smrtí, když může žít v zatracení?

Pamatoval si den, kdy už měl všeho dost. Věděl přesně, co udělá. Dokončí svou práci u Svatého Munga a půjde se projít k řece. Dnes byl jeho poslední den veřejně prospěšných prací. Poslední den, kdy dělal společnost lidem, kteří za války utrpěli nejvíc. Vynášení nočníků. Koupání. Stírání. Měnění páchnoucích zábalů a obvazů u nikdy se nehojících a hnisajících ran. Kdysi by to bylo ponižující. Teď to bylo normální. Teď to bylo spravedlivé. Vracel směšně málo těm, kterým on a jemu podobní ublížili.

Dokončí svou práci a půjde k řece. Závěť nemá. Nemá nic, co by někomu mohl odkázat. Nemá nikoho, komu by mohl něco odkázat. Jeho matka... byla ve vězení.

Spravedlnost. No jistě. Proč on musel být volný, když jeho matka nebyla? Co je to za spravedlnost? Ona se ho nevzdala a co jí to bylo platné? Spravedlnost? Ani do očí sejí podívat nemohl.

Dokončí svou práci, půjde k řece, jedno rychlé kouzlo a už bude po všem. Usmál se. Už teď mu byli líp. Už je to skoro za ním.

"Malfoyi?"

Trhl sebou a otočil se. Na chodbě, po které tlačil vozík s obědy, stál Potter.

Dokončí svou práci a půjde k řece.

"Zdravím, Pottere." Hmm, to znělo i normálně.

"Co ty tady?"

"Veřejně prospěšné práce."

Potter se zamračil, ale pak přitakal. "Jo, aha. No jo vlastně. Jak se máš?"

"Žiju."

Dokončí práci a půjde k řece.

Potter se zasmál. "Jo, cítím to stejně. Taky máš pocit, že teprve před měsícem bylo září a teď jsou najednou Vánoce?"

Ne. Vlastně mu to bylo úplně jedno. Podíval se po chodbě, jako by poprvé viděl řetězy a ozdoby zdobící stěny i okna. "Mně se ta halloweenská výzdoba nějak nezdála," řekl suše.

Pottera to pobavilo. Znovu se zasmál. "A co jinak?"

"Všechno je dobrý," slyšel se říct. "Co ty?"

"Přestavba Bradavic nám dává zabrat. Ale jsme v provozu a učíme. Ale ještě to potrvá roky, než budou to, co bývaly." Smutně se usmál. "Jestli vůbec."

"Třeba budou lepší."

Potter potřásl hlavou. "Kdybys to viděl, tak mluvíš jinak. Nemáme lidi ani peníze a je to jen chvíli, co můžeš po studentech chtít trénovat Leviosa na odklízení sutin, než tě prohlédnou."

"Hádám, že leštění trofejí už není školní trest, co?"

Zase na něj chvíli zíral.

"Co?"

"Víš, že ani nevím?" Podrbal se na hlavě. "Mám pocit, že to se ještě letos nedělalo. A vloni určitě ne."

Pokrčil rameny. "I tak, lepší odklízení sutin než Zapovězený les uprostřed noci."

Zase se zasmál.

To si vzal něco z Kratochvilných kejklů nebo co je to s ním?

"Jo, to bylo hodně špatný. Ale kdybys nás nepráskl, nikam bys nemusel."

Změřil si ho. "Měl mládě draka v dřevěném domě. Chování draků u nás je nelegální, nebezpečný a vznětlivý. Mimoto, víš, jak rychle rostou? Do měsíce by se už do toho srubu nevešel. A co pak?"

Potter si zasloužil ruce na hrudi. "Měli jsme to pod kontrolou."

Protočil oči.

"Vážně. Jít za McGonagallovou bylo hloupý. Není to v rozporu se Zmijozelskými pravidly nebo tak?"

"Měl jsem snad jít za Snapem? Promiň, ale já míval draky rád a rozhodně jsem nechtěl, aby skončil v lektvarech."

"Kdybys držel jazyk za zuby, nebyl by to problém."

Probodl ho pohledem. To mu říkat nemusel. Moc dobře věděl, kam ho jeho pravdomluvnost dovedla.

Potter si rozpačitě odkašlal. "No nic. Hele, už musím. Budeš na tom ministerským plese, že jo?"

"Jak bych si to mohl nechat ujít."

"Dobře, tak jo, to je fajn. Uděláš si tam na mě chvilku? Rád bych tam s tebou něco probral. Pracovního. Asi."

A to plánoval jak dlouho? To si snad tohle naplánoval?

"Nebo U Děravého kotle? Řekni si. Potřebuju znát názor někoho, kdo se vyzná, a ty jsi s prominutím jediný, kdo není odsouzený Smrtijed a ani si nesedá na zadek z toho, že jsem Potter. Nevěřil bys, jaký to má vliv."

Zapomněl snad, s kým mluví?

„Takže, můžem si dát spicha? Možná to bude v Kotli lepší, budeme mít klid. Zítra? Nebo pozítří?"

„Proč bych ti měl pomoct?"

„Protože se v tom vyznáš a jsi dobrý člověk?"

„Sis mě asi s někým spletl."

„Bezva!" Usmál se. "Zítra o půl šestý?"

Si snad sedí na vedení? „Ne."

„Tak v šest? Pití na mě a budeš to mít u mě."

Budeš to mít u mě. Potter už zapomněl, že mu Draco dluží za svůj život? "Zítra v šest a všechno bude smazaný a už nikdy o tom nepromluvíš."

"Bezva! Tak jo. Zítra v šest."

"Bezva. Už se nemůžu dočkat." Odejít bez dluhu bude jistě lepší. Potter určitě ani netušil, s čím teď souhlasil.