2
Děravý kotel bylo absolutně to nejlepší místo na projednávání něčeho takového. Bez pochyb.
"Nemusíš se tvářit tak kysele, Malfoyi."
"Neříkej mi tak. Není to mé jméno," procedil skrz zuby a sedl si naproti němu.
Potter zrozpačitěl. "Ajo. Promiň. Budu si muset zvyknout."
On si bude muset zvyknout. Jasně.
"Teď je to Black, že jo?"
Přikývl a pročetl si nabídku nad barem. Nebude mluvit o tom, že mu bylo propůjčeno jméno jeho matky za svobodna, i když vůbec nic neznamenalo.
Potter si odkašlal. "Jo, jasně. Koukneš se na tohle?" zeptal se a posunul k němu po stole štus pergamenů.
Prolistoval je a zběžně je prolítl, aby měl představu. Dokument s hlavičkou Gringottů byl znepokojivý. Zamítnutí žádosti o přístup k rodinným trezorům. Ten ze Starostolce nebyl o nic lepší. Zamítnutí žádosti o křeslo rodu. Draco by řekl, že je Potter v pěkný kaši. Nic neřešitelného, ale podle zbývajících dokumentů a dopisů se to tak asi Potterovi muselo zdát. Posílali si ho mezi sebou jako horkou bramboru, nutili ho vyplňovat řadu papírů a formulářů... Už se nedivil, že je Potter tak zoufalý, že šel i za ním.
"Nikdo mi neřekne, jak to ale je," přerušil ticho Potter. "Všichni jen kličkují a naznačují a já fakt nemám páru, co po mně chtějí ale přijde mi, že je to průser. Jinak by to přece už bylo dávno vyřešený!"
Prohlédl si dokument. "Podle toho, co tu dost jasně píšou, nemáš přístup ke svým účtům a trezorům, dokud se nestaneš hlavou rodu, tedy lordem."
"Jo, já vím! Ale jak se mám stát lordem!? Už jsem dospělý, ne? To mi nikdo neřekne."
"Z čeho teď žiješ?"
"Mám práci," protočil Potter oči a založil si ruce. "A pořád mám dost peněz ve svém trezoru, ze kterého jsem platil věci do školy. Ale podle tohohle," ukázal na dokument, "mám i baráky a pozemky a kdo ví co! A podle nich taky povinnost se toho ujmout, ale to je uplně nemožný!"
Takže Potter žije ze svého sirotčího fondu a je tam toho i po těch letech placení školného tolik, že mu to stačí? Tohle byl jeho trest. Tohle bylo jeho zatracení. Sledovat, jak někdo má všechno a on nemá nic. Ne, pomoct někomu získat všechno a ten někdo musí být zrovna Potter. "Gringottovi tě uznají jako hlavu rodu a lorda, až přijmeš místo ve Starostolci, což pro ně bude to potřebné potvrzení, že jsi hlavou rodu a lordem."
"Jo! Já vím? Ale jak to mám udělat!? Nechtějí mi ho dát!"
Povzdychl si. "Nech. Mě. Domluvit. Do Starostolce tě přijmou, až budeš zastupovat svou rodinu."
"Takže lordem se stanu až se dostanu do Starostolce, kvůli kterému už musím být hlavou rodiny, a abych mohl spravovat svůj majetek a pozemky, musím být hlavou rodu a lordem, kterými se nestanu, dokud nebudu ve Starostolci, jenže abych mohl do Starostolce, už musím být hlavou rodiny. A hlava rodu a lord je to samý "
"Přesně."
"To ale vůbec nedává smysl!"
"To dává naprostý smysl."
"Nedává! Je to ptákovina!"
Zabijte ho rovnou. Tohle byla muka. A jestli Potter nepřestane řvát, tak se mu za chvíli asi rozskočí hlava. "Takhle je to už staletí. Aby tvůj hlas měl váhu, musíš mluvit za někoho."
"Ale já mluvím za sebe!"
"To nestačí. Potřebuješ aspoň jednoho člena rodiny."
"Ale Potterovi jsou jeden člen rodiny!"
"To ano, ale-" moment. Potterovi? Prolistoval pergameny, dokud nenašel ten, co potřeboval. Bylo to tam. "Víš, že tady nejde jen o křeslo a majetek Potterů, že ano?"
"Co?"
Povzdychl si a podal mu ten pergamen.
Potter si ho zamračeně přečetl. "Pořád ty samý žvásty. Co s tím?"
Poklepal prstem na místo, kde místo Potter bylo krasopisně napsané Black.
"Co to znamená?"
"Že jsi zdědil všechno po Siriusovi Blackovi, protože jsi byl jeho kmotřenec, včetně titulu a křesla. Takže na tebe ve Starostolci čekají dvě křesla."
Největší ironie, která Draca opravdu zvedala ze židle. Každý věděl, že Walburga vypálila jméno svého syna z Gobelínu. Ale jeho otec ho nevydědil, takže z pohledu magie a jejich zákona byl Sirius Black po smrti svého mladšího bratra pořád dědicem svého rodu. Kdežto Draca musel magicky vydědit jeho otec krátce před svou smrtí, a nikdy to nezvrátit. Byl zázrak, že mohl mít matčino jméno za svobodna, i když mělo stejnou váhu, jako by byl její dcera. Draco nemá nic. Může naštěstí zplodit dědice Malfoyova rodu, ale on sám byl nikdo. I Weasleyovi byli víc.
"Co Teddy? Je to taky můj kmotřenec! Jsme rodina! Zastupuju jeho!"
"Merline, uklidni se a přestaň na mě řvát." Promnul si spánky. Nepamatoval si, že by Potter býval tak uječený.
"Já neřvu. Tohle není žádný řvaní. Jen s tebou úplně normálně mluvím."
"Tak mluv tišeji. Sedím hned naproti tobě. Musel bys ho jmenovat svým dědicem a-"
"Tak jo! Žádný problém!"
"A musí mu být víc než jedenáct."
"Co?!"
"Neřvi, Merline, a uklidni se. Musíš zastupovat kouzelníka, děti se nepočítají." Potter se nadechl. "Protože dřív často umíraly a nebyla jistota, že budou kouzelníci. Takové je právo. Je zastaralé ale až budeš členem Starostolce, můžeš to změnit."
"Tak co mám ale dělat?"
Nabízelo se naprosto jasné a logické řešení. "Ožeň se."
"CO?!" Potter se postavil tak prudce že židle s rachotem spadla na zem.
Zvedl bradu. "Slyšels."
"To nepřichází v úvahu!"
Zvedl se. "Fajn. Tak se nežeň. Mně je to jedno." Popadl kabát a vyrazil ke dveřím. Jemu to může být úplně u prdele.
"Kam jdeš? Počkej!"
Ani omylem. Řvát na sebe nenechá a Potter nechce od něj pomoc. Jen si chce stěžovat. A řvát. A máchat mu nos v tom, že on je víc. Že vlastně... on vlastně bude lordem Blackem. Stačilo by, aby Draca přijal jako člena své rodiny, a bylo by to. Dveře se za ním zavřely a on se nadechl mrazivého vzduchu. Taková kokotina. Taková potupa. Ani omylem.
Co ho to vůbec napadlo? Srát se s Potterem bylo pod jeho úroveň. A ještě to ani neocenil.
Uřvanej idiot. Ať si dělá co chce. Může si klidně pár let počkat, než ten kluk vyroste.
Kretén.
Draco ta pravidla nenapsal. On se je jen naučil, aby byl připravený na své křeslo. Které nikdy neuvidí. Které bude mít Potter dokonce dvakrát! Draco mu pomohl. Řekl mu, co má udělat. Dluh je smazaný. Sbohem.
To si opakoval celou cestu do svého bytu. Přesto sebou jeho magie nespokojeně vrtěla. Protestovala. Nestačilo jí to. To musí Potter sedět na tý zatracený židli ve Starostolci, aby byla spokojená? Kašle na to. Mu to může být úplně u prdele.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro