Hůlka pomalým pohybem do vyhloubené drážky ve stole. Šperky do podobné přihrádky. Očarované předměty do další. Zbylý obsah kapes do další. Rozpažit. Rozkročit. Nechat je seslat potřebná kouzla.

Nemluvit, dokud nebude vyzván.

Na výzvu sdělit své jméno, datum narození, identifikátory hůlky, cíl návštěvy.

Projít třemi kouzelnými dveřmi.

A ocitnout se ve stejné místnosti, jako jeho matka.

Dvě krátká objetí. Ne delší než tři vteřiny. Jedno pro vítání, druhé při odchodu.

Pořád stejně voněla.

Usmál se na ni. Počkal, než si sedne ke stolu, a pak si sedl také. "Jak se máš?" zeptal se jí tiše.

Nikdy nevypadala tak staře a sešle. Šediny jí brázdily vlasy. Pleť měla sivou. Kruhy pod očima fialové. Celá byla... bez barvy. Ničilo ho takhle ji vidět, i když si uvědomoval, že je to tím, že nemá přístup k líčidlům, ke svému oblečení, ke svým lektvarům... Ale ona seděla s rovnými zády, hlavou vzpřímenou, s vlasy pečlivě sčesanými do volného drdolu, jako by neseděla u vězeňského stolu, ale u nich v salónku.

"Velmi dobře, děkuji za optání. Jak se daří tobě, drahý?"

Řekla to s takovou lehkostí a samozřejmostí. Ale v očích měla jiskry a její úsměv měl na potutelnosti. Věděla to. Stiskl k sobě rty. Jak to nejlépe říct? "Brzy budu zasnoubený," řekl tiše.

"Oh. Vážně?" Usmála se. "A řekni, kdo je ten šťastlivec?"

Určitě to věděla. Dobírala si ho. Odkašlal si. "Je to Harry, matko. Ale to už přeci víš." Připomněl si, že nic, co tu řekne, nebylo soukromé.

Zasmála se. "Samozřejmě. Tušila jsem to už dlouho. Vždycky jste pro sebe měli slabost."

Velmi rychle se chytila jeho klamu. Ale pohotovost měl koneckonců po ní. "Znáš nás dobře."

"A kdy bude svatba?"

Zasmál se. "Matko, ještě nejsem ani zasnoubený!"

"Ale já chci vnoučata!" namítla.

Změřil si ji. Nepřišla tu snad o rozum? Ne, Merline, prosím, ochraňuj ji. Prosím dej, ať se z ní nestane druhá teta Bella... "Vnoučata..." řekl pomalu.

"Dobře, no vnouče. Jistě už něco plánujete, ne? Předpokládám, že Harryho dědic bude mladý Theodore Lupin, že ano?"

Přikývl.

"No, a až se vezmete, tak budeš pro toho chlapce druhým otcem. A já budu babička!"

Zešílela. Ona chudák opravdu zešílela. "To ale nějakou dobu potrvá," namítl slabě.

"A proč by? Jak dlouho něco takového může trvat? Svatbu můžete mít do roka! Draco Lucius Potter zní opravdu dobře!"

Trhl sebou. Své druhé jméno opravdu nerad slyšel.

Natáhla se a chytila ho za ruku. Jemně ho stiskla. "To je v pořádku, drah-"

"Žádný kontakt!" štěkl po nich dozorce.

Spěšně ho pustila. "Je to v pořádku, drahý," zopakovala klidně s tou vnitřní silou, kterou na ní vždy obdivoval. "Každý konáme svá rozhodnutí, za která jsme zodpovědní my a nikdo jiní. Ty jsi udělal vše správně."

Jeho otec je mrtvý. Jeho matka je ve vězení. Jistě, Draco udělal všechno správně.

"Nedívej se na mě tak," řekla pevně. "Udělal jsi všechno správně. A jsem ráda, že jsi teď šťastný s Harrym. Mám váš výstřižek. Byli jste v divadle. Jaké to bylo?"

"Hrozné," řekl popravdě. "To představení bylo strašné. Nový ředitel by nepoznal dobré divadlo, ani kdyby ho praštilo do nosu!"

Zasmála se a o něco víc se opřela do židle. "Přesto jsem tě už dlouho neviděla tak šťastného jako na té fotografii vedle Harryho. Přiveď ho někdy, ano? Chtěla bych mu poděkovat."

Polkl a přikývl. "Jistě."

"Draco, myslím to vážně. Posledních pár návštěv... dělal jsi mi starosti. Jako by se z tebe vytrácel život. Ale podívej se na sebe, úplně záříš."

To by si vyprošoval. On nezářil.

"Dobře, dobře. Máš jiskru."

"To je ještě horší."

Usmála se. "Možná. Kdy ho přivedeš?"

"Nevím," řekl popravdě. "Ale..."

"Ale?"

"Rozhodli jsme se pro Sacramentum Connexio Fidelis."

Jeho matka ztuhla. "Proč byste to dělali?" zeptala se slabě.

"Zdá se to jako dobrý způsob, jak všem dokázat, že jsem pro něj dost dobrý."

Zavrtěla hlavou. Natáhla ruku, jako by ho chtěla znovu chytit, ale rychle ji kvůli strážnému stáhla. "Nedělej to. Prosím."

"Proč ne?" zeptal se jí. Opravdu překvapeně. "Dává to smysl. A budu potřebovat někoho, kdo bude domlouvat podrobnosti našeho svazku. Mohla bys to být ty." Starostolec by ji musel alespoň částečně propustit. Možná by měla domácí vězení, možná podmínku, ale jistě to bylo lepší?

Znovu zavrtěla hlavou. "Rozmysli si to dobře. Tohle není dobrý nápad."

"Proč ne?" zopakoval. Opravdu by ho to zajímalo.

"Sacramentum Connexio Fidelis trvá roky."

No právě.

"Draco... to není dobré."

"Proč ne?"

Povzdechla si. Propletla prsty na stole. Pak si rukou uhladila pořád perfektní vlasy. "Draco... jak to říct... po celou dobu byste nemohli... nemohli byste být spolu."

Dneska by mu asi měli vyčistit komín, protože mu to netáhne. "Co tím myslíš?"

"Podmínkou Sacramentum Connexio Fidelis je čistota. Je to Přísaha oddaného svazku. Přísaháte si, že si budete oddaní, dokud se nevezmete a dokud nezemřete. Ale Draco, vzniklo to, když se snoubily děti. Zajišťovalo to, že si oba zůstanou oddaní od narození do smrti."

Vážně mu musí pročistit komín. "Chceš říct, že... nesmím být s nikým jiným, než s Harrym?" To byla podstata zásnub tak jako tak, ne?

"Ne," zavrtěla hlavou. "Nesmíš být s nikým jiným, ale ani s Harrym. Musíte dokázat, že si budete věrní a oddaní v nejčistší podobě. Ano, bylo to často kvůli markantnímu věkovému rozdílu, chránilo to ty mladší až do svatby a zajišťovalo jim to spokojený život, ale Draco, je důvod, proč je to historií. A historií by to mělo zůstat. Vezmi si Harryho. Buď šťastný. Tradice můžou vzít mozkoři. Důkazy, že jsi pro Harryho dost dobrý, můžou vzít mozkomoři. Je. To. Jedno. Jen buď šťastný."

Polil ho studený pot, když mu to došlo.

Jeho matka si myslela, že si skutečně chce vzít Pottera.

A žádný sex až do svatby.

Roky.

Polkl.

"Ale... dobře. Ale jen abych měl jasno. Co kdybychom se rozhodli to potom zrušit?"

Jeho matka přikývla. "Ano. To je možné, ale má to svou cenu."

"Jakou?"

"Je to přísaha oddaného svazku. Přísaha. Oddaný. Svazek."

Jazyk ještě ovládal.

"Pokud tuto přísahu budete chtít rozvázat nebo ji snad jeden z vás poruší..." povzdechla si.

"Tak co?"

"Ten, kdo ji rozváže, bude muset vyplatit tomu druhému a jeho rodině odškodné."

To nebylo tak hrozné.

"To je jedna varianta."

Jedna varianta?

"Někdy se stane... někdy se stane, že magie vezme jejich přísahu, zejména pokud přísahají sami a s plně si vědomi důsledků, vážně. Cenou bývalá někdy magie, jindy život. Jindy schopnost milovat."

To bylo... to se z nich stanou psychopati? "Schopnost... milovat."

"Ano. Ale magie je v tomto velmi specifická. Vezme ti jen Eros."

Eros. Bylo to dlouho od lekcí řečtiny. Ale, Eros bylo jako erotické, ne? "Myslíš mileneckou?"

Pohled, který mu věnovala, přesně vyjadřoval, co si o jeho pokulhávajících znalostech myslí. "Ano, drahý, mileneckou. Psychickou i fyzickou. Jestli s Harrym zrušíte tento svazek, je téměř jisté, že vnoučata ani už nikdy mít nebudu."

"Mohl bych někoho adoptovat. Rodinná láska je něco jiného. Nemusím se kvůli nim zamilovat."

"A ty bys chtěl vychovávat dítě sám. Protože to je něco, o čem jsi už od malá snil. Jistě. Nebuď směšný. Vždycky jsi chtěl mít velkou rodinu. Kupu dětí. Jak často jsi na mě dorážel, že chceš sourozence? Už od doby, kdy si stěží mluvil? Nepochybuji o tom, že by ses zvládl postarat o jedno dítě, nebo celou kopu sám, ale je to něco, co bys chtěl?"

Ne. To nechtěl. "Možná jo."

"Draco, prosím, rozmysli si to dobře. Je to příliš riskantní. A pro co? Pro nic! Jen jakési uznání lidí, kteří nebudou váhat, aby se k vám obrátili zády? Vezměte se, něco spolu vybudujte, a přimějte je, ať vás respektují. Ale k takovýmto tradicím se nevracejte. Nestojí to za to. Prosím."

Polkl a přikývl. "Promyslím to a proberu to s Harrym, ano?" Aspoň trochu ji uklidnit musí. Něco s Potterem vymyslí. Jak to, že tyhle informace nikde nebyly? Jak to, že o tomhle nevěděl? "Ale kdybychom se rozhodli Sacramentum Connexio Fidelis přeci jen podstoupit, uděláš mi tu čest, a budeš domlouvat podmínky našeho svazku?"

Prosím, řekni ano.

"Ne."

"Matko..."

"Nechci, abys takto kvůli mě riskoval. Platím cenu za svá rozhodnutí a ty to nezměníš. Ne."

Zatnul čelist. Musí to zkusit z jiného úhlu. "Myslíš, že to dělám kvůli tobě? Ne všechno je o tobě." Vstal. "Nevíš, jaké to je, žít jako vyhnec. Vyděděnec. Zrádce. Smrtijed. Krvezrádce. Vyber si urážku, slyšel jsem ji. Nikdo nevěří, že jsem pro něj dost dobrý. Nikdo -"

"A ty ano?"

Co?

"Ty věříš, že jsi pro něj dost dobrý?

Odfrkl si. "Jistěže ne. Nikdy nebudu pro něj dost dobrý. Ale aspoň můžu dokázat, že jsem ochotný se o to pokusit."

"A co on? Jseš ochotný riskovat jeho život a jeho štěstí, aby sis něco dokázal?"

Neví o čem mluví. "Moc dobře ví, do čeho jde."

"To se teprve ukáže. Ale tohle, Draco, není správné, a ty to víš. Jestli ho miluješ a bojíš se, že ho ztratíš, není řešením se s ním zamknout ve zlaté kleci a zahodit klíč."

Ale je to jejich jediné řešení. Už se rozhodli. Draco dostane matku z vězení a Potter dostanete křeslo ve Starostolci.

Už ale dávalo smysl, proč dohady před samotnou přísahou trvalo roky. Nebyla to jen formalita a tradice. Byla to snaha zabránit neštěstí. "Prosím. Rozmyslete si to."

Zhluboka se nadechl. "Dobře. Řeknu Harrymu všechno, co jsem se tu dozvěděl. Probereme to."

"Slibuješ?"

"Jistě."

"Slibuješ?"

Protočil oči. "Slibuji."

"Tak dobře." Konečně taky vstala a objala ho. "Přijď zase brzy, ano? A přiveď ho s sebou."

Usmál se. Objetí skončilo příliš brzy. "Dobře. Mám tě rád."

"Já tebe taky. Já tebe taky."