,, Chi..." Začala zvolna, jakoby snad někdo jako ona mohl být nervózní, jakoby snad nevěděla, co říct.

Chiron mimoděk zatnul ruce v pěst, leč poté je stejně uvolnil a nechal volně viset podél těla. Stále mu v uších znělo Timejovo varování, stejně jako si neustále musel v hlavě přehrávat všechno to, co se stalo po poradě. Jak jen bylo možné, že ten Frenaďan a Jill mají mezi sebou tajemství? 

Strnula, pravou rukou si konečně přestala pohrávat se zbraní u opasku a zvedla pohled k Chironovi. Její oči byly opět tak nepatřičně prázdné a kalné, orámované temnými kruhy. ,, Sorekin se tě jen snaží vyděsit aby se ti pak mohl v Pajzlu posmívat a vyřvávat na celou hospodu, jaký jsi srab."

,, Nevypadl, že by to byla jen zábava." odtušil a obrátil hlavu ke dveřím, čímž přerušil jejich oční kontakt. Až nyní si uvědomil, že Asei před notnou chvílí odešel. Připadal si strašně hloupě a trapně, že si toho vůbec nevšiml. Snad to ten mladík z hlavního města nevzal nějak zle. ,, Jill, co se to sakra s tebou děje?" Znovu sklouzl zrakem k té pohublé mlčenlivé dívce před sebou. Věděl, že stejně jako vždy, ani tentokrát se nedočká odpovědi. Štvalo ho to tak moc kvůli tomu, že se mu nechce svěřit, protože mu možná i přes všechny ty roky a všechno co spolu zažili, stále nedůvěřuje? 

Jen stála, zády opřená o bílou stěnu, hleděla do jeho očí a neřekla jediné slovo. A Chiron nenáviděl ten pohled do její prázdné netečné tváře.

Netušil, proč měl tak šílenou potřebu prolomit to ticho mezi nimi, ale udělal to. ,, Co přede mnou s Timejem tajíte? Myslel jsem...že..." Nebyl schopen to dokončit, neb nyní to i jemu připadalo až příliš trapné a naivní. Oni nikdy nebyli přátelé, protože Chiron neměl přátele. Slabost a selhání máš v krvi. Ta slova se mu rozlehla myslí, aniž by tomu dokázal jakkoli zabránit. To proto tě všichni jednou opustí, protože někdo jako Ty, bude vždycky jen hloupá nedůležitá poskvrna Světa!  Vzpomínal si naprosto přesně a dokonale na ten den, kdy dostal svůj první výprask, na tu bolest, když jej kožený pásek švihal přes záda, na to, jak zoufale se snažil, ale slzám zabránit nedokázal. A on, ten člověk, pro něhož nebyl ničím víc, než pitomím zklamáním v podobě syna, na něho plival ta slova, co se mu zařezávala do paměti a jichž už se nikdy nemohl zbavit. Pronásledovala ho na každém kroku. Bolelo to tak moc, protože kdesi v hloubi svědomí věděl, že je to všechno pravda?

,, Není to tvoje věc." Zahřměl chodbou Jilliin rázný, kovový hlas. ,, Timej se v tobě jen snaží vypěstovat nedůvěru," zasyčela už o poznání tišeji. ,, Protože ví, že ty se necháš až trapně snadno zmanipulovat. Nevěř mu. Nemůžeš věřit ničemu, co ti kdo říká." 

,, A tobě? Můžu věřit tobě?" Nedokázal se hlídat a vyjelo to z něho téměř samo. Netušil, co očekával, že uslyší. Leč ku vlastnímu hořkému zklamání shledal, že mu na její odpovědi záleží víc, než by byl ochoten přiznat.

Její oči se zase tak zvláštně zaleskly a na okamžik, skutečně krátký a pomíjivý, jakoby v nich Chiron zahlédl stín té dívky, s jakou se dříve procházel při západu slunce za městem. ,, Jsem ten jediný člověk, kterému můžeš věřit, Chi."

______

Dlouhé čekání kvůli krátké kapitole...asi dneska vydám ještě jednu, ale ta už bude delší, takže doporučuji si na ní najít čas :-)

Jako vždy, budu velice vděčná za jakoukoli zpětnou vazbu (i když vím, že to tu asi skoro nikdo nečte xD)