„Takhle to nepůjde! Nestačí to!" začal Harry stroze. Zpráva, kterou k sobě Malfoye a Hermionu pozval, byla krátká, takže pro Hermionu nebylo těžké uhodnout, že důvodem je nedostatečný pokrok.

„No, taky tě rád vidím..." pronesl z druhé strany stolu ležérním tónem Malfoy.

„Buď zticha!" odsekl Harry. „Byli jste viděni dvakrát na veřejnosti. Dvakrát. Za celý týden. A v obou případech jste se hádali. Nemůžete předstírat, že se snažíte? Tlačí nás čas!"

Hermiona sklopila oči. Harry měl pravdu. Bylo od ní sobecké, že její vlastní nevraživost vůči Malfoyovi převážila nad případem. „Omlouvám se," zamumlala.

„Řekla jsi, že to zvládneš," obrátil se Harry přímo na ni. „Tvrdila jsi, že jsi schopná uzavřít falešný sňatek s kýmkoliv, pokud nám to umožní chytit toho hajzla. Dokonce jsi souhlasila, i když ses doslechla, že uvažujeme o Malfoyovi. A pak se ani nesnažíš, aby to vypadlo, jako že ho teď máš ráda?"

Trhla sebou. „Nedá se říct, že by mi to zrovna usnadňoval, Harry. Vlastní domácí skřítky a otevřeně prohlašuje, že děti se smíšenou krví jsou méněcenné. Každý ví, jak jsou pro mě tyhle věci důležité!"

Na Harryho tváři se objevil bolestný výraz. „Šel tam s tebou a přispěl. Pro fungování tohohle plánu nic víc nepotřebujeme. Nemusíš si ho doopravdy oblíbit, víš? Prostě jen... předstírej, že jeho nedostatky toleruješ."

„Bylo by snazší předstírat, že jsem šťastně zamilovaná, kdybych ho dokázala vystát!"

„Šprtka trefila hřebíček na hlavičku," vložil se do debaty Malfoy.

„Myslím, že jsem ti řekl, ať jsi zticha!" zavrčel Harry jeho směrem. „Hermiono... je to jen na pár týdnů. Usmívej se a předstírej, že má i dobré stránky. A pokud jde o tebe..." otočil se k Dracovi, „zapomeň chvíli na sebe a chovej se jako někdo, na koho by se čarodějka Hermionina formátu dokázala podívat i podruhé."

Malfoy se zamračil: „Měla by být náramně šťastná, že se jí dvoří někdo jako Malfoy."

„Vidíš, s čím se potýkám?" zasténala Hermiona.

Harry pevně zavřel oči a promnul si čelo. „Zkrátka... srovnej si to v hlavě. Čím víc zdržuješ, tím víc lidí je v nebezpečí. A tím míň budu ochotný zařídit ti těch šedesát procent, Malfoyi!"

Po dalším významném pohledu se Harry omluvil a opustil zasedací místnost. Hermiona strávila několik minut jen zíráním na svoje ruce. Nepůjde to. Stejně to nezvládnou. Ale jak může pracovat s někým, kdo je tak nesnesitelný? Má předstírat, že miluje jeho bezcitné způsoby? Kdo by na to skočil?

„Přispěl jsem," ozval se Malfoy z druhé strany stolu. „Dost na to, aby to vypadalo, že na tebe chci udělat dojem. A podepsal jsem se velmi čitelně."

„Vsadím se, že to budeš chtít od ministerstva proplatit," zamumlala Hermiona.

Na okamžik se odmlčel, ale pak řekl: „To nemá nic společného s rolí, kterou hraju, ne? Ministerstvo disponuje čtyřiceti procenty mého majetku; můžou si to dovolit."

Zavrčela. Nechápal to. „Nemám tě ráda, Malfoyi. Ne – ve skutečnosti tě fakt, ale fakt nesnáším. Nemohl by ses aspoň pár týdnů chovat jako člověk? Bylo by to mnohem jednodušší, kdybychom byli přátelé!"

Poněkud nepříjemně se zasmál. „Přátelé, Grangerová? My dva? To je absurdní. K tomu nikdy nedojde."

Zaťala zuby. „Pokud nezvládneme uzavřít na dostatečně dlouhou dobu příměří, nedostaneš svoje zatracené peníze!"

Po krátkém zaváhání se naklonil a kývl: „Dobře. Co tedy navrhuješ?"

Zhluboka se nadechla. Bylo na čase být praktická. „No, zaprvé je třeba vzít v úvahu, jaký jsem typ čarodějky, a podle toho jednat. Věřím, že pár týdnů přežiješ bez ponižování těch méně šťastných."

„Počítám, že to bych mohl zvládnout."

Zamračila se. Ani se nesnažil popřít, že se tak choval! „A zkus být ke mně trochu zdvořilejší. Jako kdybys se mnou chtěl opravdu být."

„Neměla bys dělat totéž?" zeptal se. „Chci říct, že ty za mnou taky zrovna nedolejzáš."

„Momentálně k tomu není důvod!" odsekla. „Nemůžu se chovat úplně mimo svou přirozenost. Buď milejší a pak sehraju zájem."

„A na to, že být „milý" k tobě je mimo moji přirozenost, kašleš?" obrátil její slova proti ní. „Dokáže vůbec někdo uvěřit, že bych si tě chtěl vzít?"

Zůstala na něj zírat s pusou dokořán. Jak může něco takového říct! „Možná – ale jenom možná – by si řekli, že ses konečně vzpamatoval a uvědomil si, že v životě nejde jen o peníze a jakési hloupé předsudky, na kterých vlastně vůbec nezáleží!"

„Dobře," řekl krátce, ale jeho arogantní výraz k tomu slovu nepasoval.

„Možná," zasyčela, „si budou myslet, že jsi objevil svoje scvrklé, černé srdce."

„Navzdory tvým nereálným domněnkám tě ujišťuju, že my čistokrevní víme, co je láska, Grangerová," poznamenal chladně. „Jen si k ní nevybíráme podřadné tvory."

Hermiona pomalu vstala. „Už jen samotný fakt, že si myslíš, že láska je volba, potvrzuje můj názor. Pár týdnů předstírej, že to tak není. Klidně předstírej, že do tebe někdo nalil nápoj lásky, jestli to jinak nejde. Pár týdnů přetvářky a falešná svatba tě neposkvrní navěky. Pořád budeš schopen svoje nenávistné a fanatické způsoby předat další generaci čistokrevných ovcí."

Draco vstal také. „Je dobře, že to vím, Grangerová. Ale budeš ty dělat to, co je požadováno od tebe?" přejel ji pohledem od hlavy až k patě.

Jo, jasně. Samozřejmě. Přestože na tom očividně vůbec nezáleží, jediná věc, kterou dokázal vymyslet jako důvod pro toužení po mudlorozené, je její vzhled. Okouzlující vzhled. Tečka. „Koukej být zatraceně dobrý herec," zasyčela, a pak se otočila na podpatku a odkráčela.

* * *

Draco se podíval na hodinky a zlostně pozvedl obočí. Jeho drahá rádoby přítelkyně měla zpoždění. A dokonce větší, než je tak nějak v módě. Vzhledem k tomu, že neměla ve zvyku chodit pozdě, zřejmě jde o další způsob, jak dát najevo nelibost vůči jeho osobě. Měl sto chutí vznést oficiální stížnost. Možná by mohl mít Potter nějaký názor na to, že nechodí na jejich falešné schůzky.

Celý tenhle podvod nefungoval. Vůbec nebyl schopen přijít na to, co tím Potter sledoval.

Podrážděně si povzdechl a rozhodl se, že je čas odejít. Proč by měl být spatřen tam, kde ani nemusí být? Grangerová je jeho dlužníkem za to, že položil hlavu na špalek pro nic za nic.

Zamířil k východu a téměř vrazil do nějaké čarodějky, která právě přicházela. Když si uvědomil, že ona nebude tím, kdo uhne z cesty, ustoupil rozzlobeně stranou, aby mohla projít. Ale ona v chůzi nepokračovala. Místo toho se také jen zastavila. S pocitem stále narůstajícího vzteku se jí podíval do obličeje a chystal se jí utrhnout hlavu. Jenže ho něco zastavilo. Bylo na ní cosi povědomého, i když vůbec nevypadala jako... Oči se mu rozšířily údivem. „Grangerová?"

Zamračila se na něj. Ano, je to doopravdy ona. „Žádné hloupé poznámky," řekla jen.

Sevřel rty. Nechtěl, aby bylo zvykem čekat od něj hloupé poznámky. Občas pronášel naštvané komentáře nebo kousavé průpovídky, nebo možná taky drzé vtípky, ale nikdy to nebyly hloupé poznámky. Přesto neměl ponětí, co má říct. Udělala to, co u ní v minulosti viděl jenom jednou nebo dvakrát – narovnala si vlasy (pravděpodobně narovnání bylo snazší než zkrotit to, co měla na hlavě) a nastrojila se v jakémsi pečlivě propracovaném stylu, takže mu bylo naprosto jasné, že to nemohla zvládnout sama. Když k tomu přidáte ještě opravdu vkusné šaty a mejkap, který přesahoval rámec lesku na rty a řasenky, každý pochopí, proč měl problém ji poznat. „Jdeš pozdě," odpověděl.

Naštvaně rozhodila ruce a náhle si byla mnohem podobnější než v momentě, kdy vešla. „Jasně, že jdu pozdě! Máš vůbec tušení, jak dlouho tohle všechno trvá? Pracuju, víš? Nemůžu prostě strávit celý den tím, že mi budou dělat nehty!" zamávala mu před nosem dokonale provedenou manikúrou.

Uculil se. Takže se tomu fakt věnovala! Možná Potterovi nakonec o její nedochvilnosti neřekne. „Většina žen si pocit, že dobře vypadá, užívá." A ačkoliv to vážně nechtěl přiznat, ona vypadala dobře. To jen dokazovalo jeho osobní teorii, že s dostatečným množstvím kouzel, krémů, líčidel a hedvábí je možné proměnit každou čarodějku na reprezentativní.

Znovu se na něj zamračila. „Hele, já si užívám vypadat dobře, jen si neužívám nechat si rvát vlasy z hlavy a šermovat horkým železem před očima a... všechny ty pásky a... proč na tyhle věci neexistuje víc kouzel? Přísahám, že se po nich podívám. Ale i tak, tohle není definice krásy. Tohle je definice směšného přehánění a ty jsi dokonalý příklad toho, jak tyhle věci vyvolávají u lidí nerealistická očekávání!"

S přehledem její tirádu ignoroval. „Předpokládám, že ti pomohli."

Přikývla a zatvářila se pořádně trucovitě. „A byli důkladní. Velmi důkladní." Cukla sebou, takže mu bylo jasné, že nechce vědět, o čem to mluví. Nicméně byl rád, že to bylo nepříjemné. Celkem vzato, v tomhle plánu značně převažovalo jeho nepohodlí nad jejím, takže neměl nic proti tomu trochu srovnat skóre.

„Dobrá," kývl na souhlas. „Rád bych tě s někým seznámil, a když budeš hodná holka, vezmu tě později na večeři. A pro tentokrát to nebudu účtovat ministerstvu. Asi."

Rozhlédla se kolem sebe, jako kdyby se snažila zjistit, kde jsou. Pro ni to byla pravděpodobně jen nějaká budova v kouzelnickém Londýně. „Kde to jsme?" zeptala se. „O co jde? Přísahám, jestli je to nějaký druh čistokrevné-"

„Uklidni se," přerušil ji. „Většina čistokrevných by sem nechtěla zabloudit ani po smrti. Ani já z toho nejsem nadšený, ale je to ucházející záležitost, a když jsem jim řekl, že možná přijdeš, byli tím nadšeni. Ve skutečnosti mleli pořád dokola o tvých přednostech. Fakt jsem musel přestat poslouchat, jinak bych se pozvracel."

„Tak jo," zamumlala a pevněji sevřela svoji kabelku. „Zní to, jako když se mě chystáš prodat nebo něco na ten způsob, tak proč ne?"

Nedokázal se ubránit smíchu. „S tímhle vylepšením dostaneš dobrou cenu," poznamenal. Pak ji popadl za loket a táhl ji dál dřív, než mohla začít něco namítat.

* * *

Hermiona ho neochotně následovala, zatímco se kroutila jako žížala, protože si ve své vlastní kůži připadala trochu jako cizinec.

„Přestaň se chovat trapně!" napomenul ji Malfoy.

Dobře. Ráda by viděla, jak by se tvářil on, kdyby mu někdo nalil lepkavé cosi na místa, kam to ale opravdu nepatří, jen aby... aby...

Proč na tyhle procedury není kouzlo? Hermiona se zařekla, že je vynalezne.

A proč, proč požádala o pomoc Ginny? Ginny, která neměla o Hermioniných motivech nebo o celém tom plánu ponětí, ale které se tvář rozzářila bláznivým nadšením, že může použít všechny ty zkrášlovací triky, které našla v knize. Úplně všechny. Nezáleželo na tom, jak jsou trapné nebo nákladné nebo... jak moc jsou osobní.

A aby toho nebylo málo, zřejmě si Ginny doopravdy myslela, že se do toho Hermiona pustila, protože potkala někoho nového nebo možná proto, že chce vzkřísit vztah s Ronem. Což, jak předpokládala Hermiona, bylo jenom dobře. Tohle si Ginny měla myslet. Ale pořád se cítila mizerně kvůli tomu, že obelhává jednu ze svých blízkých a dávných přítelkyň.

„Vážně, Grangerová – máš v kalhotkách mravence nebo co?"

Hermiona zalapala po dechu. Tolik sebou zase nešila. A kromě toho se jí nelíbila představa mravenců v kalhotkách. Rozhodně se jí nelíbilo, aby on měl takové představy. Jen to... zhoršovalo fakt, že Ginny trvala „pro všechny případy" na jistém druhu spodního prádla, diametrálně odlišného od toho, které byla zvyklá nosit...

Nemohla se dočkat, až to skončí.

„Dozvím se, co jsou ti lidé zač před tím, než se s nimi potkám?" zeptala se a zaryla se podpatky do země, aby ji nemohl táhnout dál. Odmítala jít na to setkání nepřipravená.

„Spravují fond pro péči o motáky."

„Cože?"

Protočil nad její otázkou oči. „O motáky. Však víš, noční můra všech správně vychovaných čistokrevných rodin."

„Právě! Proto je pro mě tak těžké představit si, že ty se o ně staráš!"

„Motáci jsou nám nepříjemní. Je to ponižující. Takže pokud nelze prokázat nějaké známky magických schopností, obvykle je výrazně podporujeme v tom, aby se začlenili mezi mudly."

„Díky za info, Malfoyi. Tohle vědí všichni."

„Jo?" zeptal se a zadíval se jí do očí tak upřeně, až jí to bylo nepříjemné „A víš taky, že jsou někdy kvůli magii testováni tak tvrdě, že zemřou? A když nezemřou, nechají je samotné někde na mudlovské ulici, bez rodiny a bez přátel; bez jídla, bez peněz, bez střechy nad hlavou? Že se prostě jen předpokládá, že je mudlové seberou? Že ministerstvo dosud ignoruje všechny žádosti o to, aby byl přijat nějaký druh opatření, přestože některým z těch dětí jsou sotva čtyři roky?"

„A proč tě to zajímá?" ohradila se Hermiona. Ta obvinění ji zaujala, ale zas až tak Malfoyovi nebo jeho důvodům nedůvěřovala. „Myslela jsem si, že jediný dobrý mudla je podle tebe mrtvý mudla."

„Oni nejsou mudlové. Jsou to motáci. Jsou nepříjemní a měli by zmizet, ale pocházejí z našeho světa. Měli bychom se aspoň ujistit, že o ně bude postaráno."

Aha, tak on je zodpovědný fanatik. No dobře, aspoň o tom ví. Nebo... něco v tom smyslu. Upřímně, byla teď trochu zmatená. „Takže ten fond...?"

Draco pokrčil rameny. „Nabízí výzkum bezpečnějších metod testování. A snazší přechod k mudlům – doklady, bydlení, škola a případné zaměstnání. Slyšel jsem, že někteří motáci dokonce zapomněli, že existujeme."

„To je pro ně lepší!" Každé dítě, jehož rodiče považují za přijatelné ho odložit a spolehnout se na milosrdenství cizích lidí, že se o něj snad postarají, si zaslouží zapomenout, že někdy nějaké rodiče mělo.

„Ano, ale je to nákladné. I když se motáků nerodí zas až tolik, lidé, kteří za tím stojí, zoufale potřebují tvoji pozornost. Prý ti psali, ale neodpověděla jsi."

Hermioně zrudly tváře. „Dostávám hodně pošty," zamumlala. Opravdu ji dostávala. Díky své účasti ve válce a přátelství s Harrym byla slavná a byla známá svou oddaností k veřejně prospěšným činnostem. Neustále jí psala spousta lidí a informovala ji o dalších nových nepravostech, ať už malých či velkých. Vážně nemohla stihnout všechno.

„Já o tom nepochybuji," překvapil ji svou reakcí Malfoy. „Býval jsem na tom taky tak. Peníze, vliv, sláva... všichni z toho chtějí aspoň kousek. Časem jim pochopitelně došlo, že psát mi nemá smysl."

„Čekala bych, že jim to dojde dřív," zamumlala.

Střelil po ní podrážděným pohledem. „Podívej se někdy na seznam mých charitativních darů. Možná nechci objímat křížence, ale nevadí mi zaplatit, aby to dělal někdo jiný hodně, hodně daleko ode mne."

„To je tak milé a srdečné."

„Charita není o srdečnosti. Je to o tom udržet společnost v chodu takovým způsobem, jaký je přijatelný pro všechny. Nechci mít kolem sebe špinavé a hladové motáky a křížence pokaždé, když jdu po Příčné ulici, tak platím, abych se ujistil, že tomu tak nebude."

Hermiona se musela kousnout do vnitřní strany tváře, aby neodpověděla. Vážně se kvůli tomu nemohli pustit do třetí hádky na veřejnosti. Místo toho mu jen věnovala velmi strnulý úsměv.

Odfrkl si. „Ale no tak, Grangerová. Nedokážeš říct, že jsi doopravdy-"

„Draco! Neříkal jsi, že sem půjdeš!" Směrem k nim kráčela tmavovlasá, štíhlá a elegantní čarodějka a usmívala se na Malfoye. Vypadala nějak povědomě. Hermiona přimhouřila oči a snažila se upamatovat.

Když ji Malfoy uviděl, lehce pobledl. „Pansy? Ehm, nevěděl jsem, že tady budeš," zabručel. Působil dojmem, že se cítí stejně nepříjemně jako před chvílí Hermiona.

Tohle že je Pansy? Pansy s tupým nosem a věčným úšklebkem na rtech? Bez školního hábitu jí to rozhodně svědčilo. Nebo možná za její figuru mohly ty roky, kdy dospívala. V každém případě – co ona dělá na místě, jako je tohle?

„A kdopak je tvoje přítelkyně?" zeptala se Pansy a přitom chladným pohledem zhodnotila Hermionu. Ach jo, skvělý. Dojde i na žárlivost? Na tyhle scény fakt neměla náladu.

„Asi se pamatuješ na Grangerovou, ne?" zeptal se Malfoy a tvářil se při tom, jako kdyby žvýkal šťovík.

Pansyiny oči se lehce rozšířily a vypadala téměř nadšeně. „Konečně se jim podařilo tě sem přivést?"

Hermiona zamrkala. Cože? Pansy ji nenáviděla! Skrýval se ve vchodu do téhle budovy portál do jiného vesmíru? Hermionu už tady nemohlo nic překvapit.

„Je tu, ehm, se mnou," ošil se Malfoy. Hermiona se dusila smíchy, protože tohle pro něj muselo být opravdu strašné.

„Přivedl jsi ji? Díky, díky moc," vydechla Pansy a položila ruku na Dracovo rameno tak důvěrným způsobem, že to Hermionu přimělo pozvednout obočí.

Nedokázala se nezeptat: „Vy dva jste stále ještě...?" V tom případě by chápala, proč Draco tuhle jejich komedii tak nesnáší.

Pansy rychle stáhla ruku zpět. „Ach, nebesa, ne! Ne, ne, už dlouho ne. Jen... staré zvyky..." nervózně se usmála. Bylo to zvláštní, ale kupodivu zábavné.

Draco stiskl rty. „Pansy je vdaná. Už řadu let. Kdyby její manžel pojal podezření, že je mu nevěrná, měla by na krku rozvod. A rozvod je špinavá záležitost, takže se pojďme pokusit ho nezpůsobit, ano?"

V podstatě ale nepopřel, že mezi nimi něco bylo. Hermiona tušila, že nechce nic dalšího vědět. „Tak v čem tkví tvůj zájem o tuhle věc, Parkinsonová?"

Než stihla svou otázku dokončit, popadl ji Malfoy za ruku a táhl ji pryč. „Hele, podívej! Támhle je jeden z těch chlápků, kteří se s tebou chtějí setkat! Promluvíme si později, Pansy," dodal, ale na odpověď nečekal.

„Co to mělo znamenat?" zasyčela Hermiona.

„Nemůžu uvěřit, že sis nedala dvě a dvě dohromady. Pansy je vdaná. Je tady. Její manžel hledá záminku, jak se jí zbavit."

Hermiona se prudce zastavila. „Má motácké dítě?"

„Chlapce. Zatím jednoznačně bez magie. Manžel ji opustil, když se odmítla okamžitě vzdát naděje. Okouzlující člověk."

„Ach."

„Stav jejího dítěte je pro ni bolestivé téma. Ocenil bych, kdybys mohla ukázat trochu víc taktu," podotkl a přiměl ji pokračovat v cestě.

„Hleďme, kdo mi tu přednáší o taktu," zamumlala Hermiona.

„Dejme tomu. Ale je to žena, která de facto ztratila manžela, a matka, která pravděpodobně brzy ztratí své dítě, takže všechny vaše vzájemné malé křivdy nejsou důležité."

„Mohla by si to dítě nechat."

„A tvoji rodiče si tě nechali u sebe, když jsi dostala pozvání do Bradavic? Rozdíl je v tom, že ty jsi byla z velké části mudla, jenže v Pansyině synovi je jen málo z kouzelníka. V našem světě neuspěje. Vždycky bude méněcenný. V mudlovském světě má šanci vyniknout a být šťastný. Nechat ho jít je nesobecké. A jako každá dobrá matka chce pro svého syna to nejlepší, ať už bude muset odejít kamkoliv. Proto je tady."

Hermionu rozbolela hlava. Nesouhlasila s Malfoyovým zjednodušeným pohledem na svět hned v několika rovinách. Hlavním důvodem, proč kouzelnická společnost zůstávala oddělená od mudlů, byla obava ze zneužití a pronásledování ze strany těch, kteří by věděli o jejich existenci. Motáci už o existenci kouzelnické společnosti věděli, a pokud by se lépe začlenili, mohli by být pro ni přínosem. Většina prací ani nevyžaduje magii. Ale naproti tomu taky věřila, že by pro kouzelnickou společnost mohlo být přínosné využívat ve větším množství elektroniku, a tahle myšlenka byla dosud jen pro smích.

Unaveně si promnula spánky a s povzdechem se zeptala: „Kde jsou ti lidé, kteří mě chtějí vidět?"

* * *

„Proč jsi ji přivedl?" vynořila se Pansy ze stínu. „Vím, že se o tyhle záležitosti obvykle zas tak moc nestaráš, takže proč jsi riskoval, že tě tu s ní někdo uvidí?"

Draco se pomalu otočil. Věděl, že ho vyhledá, aby mu mohla klást otázky. Tahle chvíle byla stejně dobrá jako kterákoliv jiná. Stál osamocen na balkóně, unavený posloucháním typicky grangerovských svatouškovských litanií, ale Pansy byla přímější, než očekával. „Hele, chtěla jsi, aby přišla, ne?"

„Víš, že se už dlouho snažíme získat pozornost."

Pokrčil rameny. „Teď ji můžete mít. Ale varuju tě. Předpokládám, že bude spíš uvažovat o způsobu, jak by tu mohli motáci zůstat déle, a ne jak odejít."

Pansy se rozzářily oči. „Ach, to by bylo krásné. Asi to budu ještě trochu protahovat a uvidíme, s čím přijde."

„Víš, že ho musíš nechat odejít, když se magie brzy neprojeví."

Pansy se zamračila. „Přijď a vykládej mi, co mám dělat, až ty budeš mít děti, Draco Malfoyi. Do té doby zavři tu svou velkou pitomou hubu."

Zvedl ruce na znamení, že kapituluje. „Klídek... Už to nebudu znova zmiňovat." Otočil se a zahleděl se do tmy.

„Neodpověděl jsi mi na otázku," řekla.

„Na jakou?"

„Proč jsi sem Grangerovou přivedl?"

Podíval se dolů na svoje ruce. „Myslel jsem, že by se jí tu mohlo líbit. Do veřejně prospěšných záležitostí je celá žhavá."

„Tomu nerozumím. Určitě nejste přátelé, ani nevypadáte jako milenci. Co jste?"

Ucuknul. Na báchorku o jejich vztahu neskočila ani Pansy. Vzhledem k tomu, že se ho snažila dát už dlouho s někým dohromady, to bylo opravdu špatné znamení. „Možná to není tak snadné definovat?"

„Takže chceš tvrdit, že tě přitahuje, jo?"

Zašklebil se. „A kdyby ano?" Mysli na peníze; mysli na peníze; mysli na peníze.

„V tom případě by ses k ní měl líp chovat a ne ji tahat sem a tam a lézt jí na nervy. Nevěřím, že tě skutečně přitahuje. Možná se s ní chceš vyspat, ale upřímně – stojí to za ty trable?"

Takže se jim opravdu nepovedlo oklamat ani Pansy, tu nejměkkosrdcatější osobu pod sluncem. Povzdechl si. „Máš pravdu. Možná je na čase změnit taktiku."

Věnovala mu mdlý úsměv. „Změnit taktiku? Ona je člověk, a ne hra."

Musel se začít smát. „Je mudlorozená, uvědomuješ si to?"

„A můj syn je moták a můj čistokrevný manžel, který mi přísahal věčnou lásku, je někde ve Španělsku se svojí milenkou, kašle na to, čím procházím, a utrácí všechny naše peníze na luxusní šperky pro ni. A víš, co se stalo s posledním čistokrevným kouzelníkem, se kterým jsem kdysi dávno chodila." Pohled, který Dracovi věnovala, byl velmi významný a přiměl ho sebou trhnout.

„Už ani nevím, kolikrát jsem se za to omluvil!"

„Víš, co je lepší než omluvy? Neudělat nic, za co by ses musel omlouvat. No... zkus mi ještě jednou říct, proč by měla být bez ohledu na původ podřadná."

„Ale no tak. Je to... Grangerová. Způsobuje mi bolesti hlavy. Zrovna teď jsem tady, protože jsem se musel jít projít. Nedokázal jsem vydržet poslouchat ty její kecy. A má ráda křížence!"

„Nezapletl ses onehdy do něčeho s jakousi poloviční vílou?"

„O to tu teď nejde. A kromě toho, víly se nepočítají. Nejsou odporné."

„Abych byla upřímná, Draco, někdy jsi ty sám trochu odporný."

Draco vytřeštil na Pansy oči. Nikdy dřív mu nic takového neřekla! Nikdy. Ani během nejhorší hádky při jejich rozchodu. „Pansy!"

Pokrčila rameny. „Jen si přeju, aby tě někdo naučil troše empatie a lidskosti, takže bych tě mohla pozvat na návštěvu bez obav, že budeš dělat na mého syna obličeje. Brzy bude dost starý na to, aby plně chápal, co ty obličeje znamenají, a já prostě nechci, aby se toho dočkal od přátel své vlastní matky."

Draco si potají pomyslel, že tohle je přesně ten důvod, proč by se měl Pansyin syn začlenit mezi mudly co nejdřív, ale netroufl si ten názor pronést nahlas. Místo toho řekl: „Budu se snažit."

Usmála se trochu smutně, jako kdyby mu nevěřila. Znala ho až příliš dobře.

Naštěstí si právě ten moment vybrala Grangerová pro svůj návrat a otázala se ho, jestli je připravený k odchodu. Pansy pozvedla obočí, takže nebylo pochyb, že zvažuje, jestli se opravdu nesnaží dostat Grangerové pod sukni.

Pitomý plán.

* * *