Eleanor

Včerejšek byl vážně šílený! Když jsem zmoklá jako myš kontaktovala naše novomanžele, co se stalo a vyslechla si stokrát omluvu od Emily, zavolala jsem zámečníka a čekala na střetnutí s Jackem, který přišel perfektně upravený a voněl vodou po holení. Já voněla dešťovou vodou a snažila se předstírat, že to má daleko větší kouzlo.

Když Jack uhradil částku za vyměnění zámku, v rychlosti jsem ho informovala o tom, že Jacob a Emily už všechno vědí, načež jsem rychle zmizela z jeho dosahu. Už jsem ho nechtěla v životě vidět a marně jsem doufala, že by se mi to mohlo vyplnit.

Zbytek dne jsem strávila v posteli a velkou část dneška jsem ji pořád odmítala opustit. Bylo někdy kolem desáté večer, když jsem dostala neodolatelnou chuť na čokoládovou zmrzlinu. U nás v supermarketu, kde jsem pracovala poslední tři roky, měla zrovna směnu moje oblíbená kolegyně Lara. Přidala se do týmu ani ne půl roku po mně a hned jsme si padly do oka. Emily onehdy tušila, že si spolu sedneme, jinak by ji nikdy nepřijala. Ten supermarket vlastní už od doby, co jí ho svěřili rodiče. Dá se považovat za rodinný podnik, a jelikož má k němu Emily i celá její rodina citový vztah, snažím se, aby všechno šlapalo jako hodinky. Lara k tomu přistupuje stejně - možná proto si rozumíme.

,,Co tu děláš tak pozdě večer?" usmála se na mě, když odemkla dveře, na kterých visel nápis ZAVŘENO.

,,Zbyly ti nějaké nanuky?"

,,Jsou tam asi tři," řekla a zamkla za námi. Pak zhasla světla a nechala svítit jenom ty nad mraženým zbožím. ,,Ani se ti nedivím, že máš takové chutě, je neskutečné vedro! Čekala bych, že se po těch deštích aspoň na chvíli pročistí vzduch, ale stačil včerejší pařák, abych se zase nemohla nadechnout."

,,Přesně tak."

,,Promiň, že jsem tak umletá, ale posledních pět hodin jsem tu jela sama a zákazníci se se mnou nechtěli bavit."

,,Ty chudinko moje, jen mi to všechno řekni," pohladila jsem ji po vlasech a vlezla si do mrazáku, kde jsem si rozbalila vysněný nanuk.

,,No vidíš, to je skvělý nápad!" zasmála se a připojila se ke mně. ,,Jaká vůbec byla ta svatba? Ani jsme si o tom nestihly popovídat."

,,Byl fajn," řekla jsem a se spokojeným výdechem si užívala, jak se mi čokoláda rozpouští na jazyku.

**

Zbytek týdne jsem strávila od rána do večera v práci a byla tak zaměstnaná, že jsem na Jacka skoro zapomněla. Skoro. Na někoho takového nemůžete úplně zapomenout. Při této práci se setkáváte s různými lidmi a někteří z nich jsou vážně oříškem, obzvlášť tenhle konkrétní týden mě poctilo svou přítomností spoustu ''velmi příjemných'' zákazníků, ale žádný z nich mi nedokázal zvednout mandle takovým způsobem jako ten snobský krasoň.

Když jsem se v neděli večer vrátila domů a dala si dlouhou zaslouženou vanu, začal mi vyzvánět telefon, nějaké cizí číslo. Chvíli jsem přemýšlela, že bych to mohla ignorovat, protože se mi nechtělo s nikým mluvit, ale věděla jsem, že je to ode mě nezodpovědné. Klidně se mohlo jednat o něco urgentního a já bych si to pak vyčítala.

,,Prosím?"

,,Eleanor?" ozval se povědomý ženský hlas.

,,U telefonu."

,,Tady je Lydia, děvenko, pamatujete si na mě? Bavili jsme se spolu na svatbě."

,,Ach, ano, jistě, pamatuju se. Jak se máte?"

,,Mám se dobře, děkuji za optání. Získala jsem od Emily vaše číslo, snad to nevadí?"

,,Ne, vůbec ne," zasmála jsem se a zatáhla závěsy, protože jsem se ve svém skromném bytě pohybovala polonahá.

,,Tak to jsem moc ráda. Volám vám, protože jsem se chtěla zeptat, jestli byste neměla zájem o schůzku s mým vnukem. Je zhruba ve vašem věku a já se mu o vás zmínila. Dal by si říct. A jelikož jsem vás na svatbě s nikým neviděla, říkala jsem si, že byste mohla souhlasit? Snad to ode mě není moc troufalé."

Chvíli mi trvalo, než jsem se zmohla na odpověď. Ale nedokázala jsem jí to odmítnout. Byla tak milá, tak čistá. ,,Dobře, ale pod jednou podmínkou."

,,Poslouchám."

,,Dám si pak v nějaké hezké kavárně rande i s vámi."

Lydia se zvesela zasmála. ,,To s radostí přijmu. I kdybych neměla vnuka, stejně bych vás zkontaktovala, abychom se sešly."

S úsměvem od ucha k uchu jsem si sedla na kraj postele a začala se utírat volnou rukou, protože mi už začínalo být chladno. ,,To mě moc těší, že jsem na vás udělala dobrý dojem."

,,Udělala jste ten nejlepší dojem. Mohu vám tedy podat informace ohledně té schůzky?"

,,Jistě," přitakala jsem.

Nevím, jestli jsem už byla tolik přepracovaná, že mi to v hlavě nesepnulo, ale vskutku mě ani za nic nenapadlo, že by onen vnuk mohl být Jack.