Eleanor

,,Bacha, klouže to!" vykřikl Jack a já se zakřenila. ,,No vidíte, ideální příležitost shodit mě dolů."

,,Nejste ani trochu vtipná, kdyby vás to zajímalo."

,,Nezajímá. Po probdělé noci mě zajímá jenom postel a moje koupelna."

,,No," hekl Jack a o kousek se posunul. ,,tak to je snad poprvé, co jsme se my dva na něčem shodli."

,,Jak je to vysoko?" zeptala jsem se a váhavě se naklonila přes okraj. Bylo okolo osmé ráno, ještě před hodinou lilo jako z konve, takže povrch střechy hodně klouzal. Měla jsem adrenalin na nejvyšším stupni (v překladu: málem jsem se posrala).

,,Nějaké dva metry, není to nic hrozného. To dáme," řekl Jack a se zaťatou čelistí se pomalu přehoupl. ,,Klouže to."

,,Tak prostě skočte!" poradila jsem vyplašeně. Sice mě štval, ale nechtěla jsem, aby se zranil.

,,Můžete laskavě sklapnout? Soustředím se tu!"

I když...

,,Aaaaah!" vykřikl a dopadl na zadek. Trochu při tom sykl, ale hned se vzpamatoval a zvedl se na nohy. V tu chvíli se spustil další přívalový déšť. ,,Tak šup! Dělejte!"

,,Můžete laskavě sklapnout?" vrátila jsem mu a zkusila se stejným způsobem jako předtím on přehoupnout přes okraj střechy. Nevím, jestli za to mohl náhlý déšť nebo moje slabé paže, ale tak trochu mi to nevyšlo podle plánu a prostě jsem se pustila. Přísahám Bohu, že takhle volný pád nezažil ani Michael Douglas.

,,Sakra, Eleanor!" ozvalo se pode mnou a já si s úlevou uvědomila, že jsem to přežila. I když bych si bývala přála, abych raději spadla do trávy, protože Jack měl tělo pevné jako skála. Pěkně to bolelo.

,,Můžete ze mě už slézt?"

Rychle jsem se sesbírala a postavila se na zesláblé nohy. Celá jsem se klepala, ale už jsem neměla strach, byly to jen dozvuky. ,,Co budeme dělat s tím oknem? Není zajištěné."

,,Možná jsme dokázali slézt, ale pochybuji, že by se někdo stejnou cestou dostal nahoru, aby vlezl dovnitř. A hlavně je tu přece brána, která to jistí."

,,Já vím, ale stejně to nemůžeme riskovat. Když na to přijde, ta brána by se dala přelézt. Musíme jim dát vědět, pak zavolat zámečníka a zase to okno zevnitř zajistit."

Jack si vjel prsty do vlasů a rozhlédl se okolo sebe. ,,Vážně tu chce čekat v téhle povodni na pitomého zámečníka?"

Založila jsem si ruce na prsou. ,,Ano, chci, jsou to mí přátelé a nehodlám dopustit, že jim někdo nezvaný vleze do domu."

,,Já nic takového taky nedopustím! Jen si myslím, že by byl dobrý nápad, abychom si teď dojeli do svých bytů, dali se do kupy a vyřídili to až pak, kdy na sobě budeme mít čisté oblečení."

,,Klidně, já tu počkám," řekla jsem neoblomným hlasem.

,,Sakra, Eleanor! Takhle si akorát uženete nějakou vážnou nemoc!"

,,Myslíte třeba mužskou rýmičku?" zeptala jsem se se smíchem a na něm bylo vidět, jak bojuje s nutkáním praštit se mnou o zem a zadupat mě do ní.

,,Víte co? Tak se v tom dešti třeba rozpusťte, já jedu domů."

,,Jen jeďte, já mám na rozdíl od vás aspoň zásady. Neodejdu od nezajištěného domu, na to mám příliš velkou zodpovědnost. Beru to jako úkol, který se musí splnit."

Přes hustý déšť jsem zaznamenala Jackův nepatrný úsměv. Pak přes rámus padající vody zakřičel: ,,Tak to je dobře, že jste se rozhodla konečně plnit své úkoly!"

,,Co tím chcete říct?"

,,Pamatujete si, s jakým záměrem jsme sem včera večer oba přišli?"

Zamračila jsem se a pak mi vyletěly dlaně k ústům.

Sakra!

Vždyť my nezalili ty blbé kytky!

Dnešní kapča byla trošku kratší (ale aspoň akční!), tak snad mi to odpustíte 🙈😄❤️