Jack

Opatrně jsem přešel směrem ke schodišti, kde bylo za fíkusem schované malé koště. Ten zvuk se ozval odněkud z kuchyně. Co nejtišeji jsem začal dávat jednu nohu před druhou, připravený udělat cokoliv, co bude potřeba. Když už jsem byl dostatečně blízko, zhluboka jsem se nadechl a s varovným výkřikem vyběhl vpřed.

,,Aaaaaah, do prdele!" zakřičela Eleanor a ve znamení protestu a šoku na mě vystříkla nějaký saponát na nádobí, který byl podle všeho její zbraní.

,,Krucinál, musíte mě furt něčím... Eh, co tady děláte?!"

,,To je má otázka!" zavrčela se zdviženým ukazováčkem a já s nervy v kýblu zhodnotil škody. Tentokrát to schytalo i tričko. ,,Sakra, ženská!"

,,Teď jste na to kápl, chováte se jako ženská," řekla překvapivě klidným tónem a odložila čistící prostředek na linku. ,,Mám tu zalít kytky."

,,Ne, já tu mám zalít kytky!"

Že nedržím hubu...

Eleanor se už nadechovala, aby se se mnou s největší pravděpodobností začala zase hádat, jenže hlas se jí ztratil v hlasitém hromu, který se ozval zvenčí. Věděl jsem, že má dnes k večeru přijít bouřka, ale tak nějak jsem doufal, že stihnu ještě vyřídit své zahradnické povinnosti v tomhle paláci, než mě to po cestě k autu smete.

Ozval se další hrom a následně se spustil příšerný liják. Chvíli jsme jen poslouchali, jak těžké dešťové kapky dopadají na velká okna, načež jsme si vyměnili nakvašené pohledy.

,,Raději jeďte domů a vyperte si své luxusní oblečení, než budete muset čelit životní tragédii, kdy nezasáhnete včas a budete ho muset vyhodit."

Neskutečná hyena.

Mlčky jsem ji obešel a popadl tu největší sklenici, která mi přišla pod ruku.

,,Chcete zalívat sklenicí?"

,,Jsem si jistý, že mi to ty kytky odpustí," řekl jsem s neskrývavým sarkasmem a otočil se na ni přes rameno. ,,Snad víte, kde jsou dveře."

,,Ano, vím, ale nechce se mi k nim. Bylo mi řečeno, že mám zalít kytky, takže je prostě zaleju."

Hlasitě jsem vydechl a vydal se jejím směrem.

,,Co to...? Ne! Pusťte mi ten loket! Nemůžete mě odsud vytáhnout násilím!" protestovala, zatímco jsem ji vedl směrem ke dveřím a přitom se snažil z ušpiněných kalhot vylovit klíč. Bohužel si má rozlícenost vybrala svou daň, když jsem otočil klíčem v zámku příliš prudce a on se zlomil. Poněkud kapitulačně jsem Eleanor pustil a pohlédl na kus ocele, která očividně vydrží úplné...

,,Páni, co je má neohrabanost proti té vaší?"

Neochotně jsem na ni upřel zrak. ,,Mohla byste sklapnout?"

,,Ne," usmála se a v tu chvíli vypadl v celé vile proud, takže jsem se ocitli v pořádném šeru. Ani bych se nedivil, kdyby to měla na svědomí.

Možná je to nějaká čarodějnice.

,,Jdu najít náhradní pojistky, měly by být ve sklepě," řekla a rozsvítila si na mobilu led světlo. Ušla pár kroků a pak se zastavila, aby se na mě otočila přes rameno. ,,Vy mě vážně necháte jít do sklepa samotnou?"

Na chvíli jsem zaváhal, ale ze rtů mi samovolně vypadlo: ,,Ano."

Natočila se na mě celou osou těla: ,,To jako vážně? Co když je tam vrah, který čeká na příležitost mě uškrtit?"

Kéž by.

,,Kašlete na pojistky, musíme se někudy dostat ven."

Eleanor na chvíli ztichla a pak pokrčila rameny. ,,No fajn. Je fakt, že jestli tu s vámi mám na pár dní zkejsnout, bude lepší, když na vás aspoň po nocích moc neuvidím."

Vyvalil jsem oči. ,,Pár dní? Jakých pár dní?"

,,Byl to jen žert, ráno někoho zavoláme na ty dveře a bude po problému."

Já tu s ní mám strávit noc?

,,Jenže to nebude jen tak, museli by znát kód přes hlavní bránu a ten přece nemůžeme sdělit jen tak někomu."

,,A proč ne? Svěřit ho nám dvěma nebyl zrovna nejlepší nápad. Je mi jasné, že mě máte za největší střevo, ale ruku na srdce, já jsem nás tu neuvěznila."

My tu ani žádného vraha nepotřebujeme. Jestli už konečně nezavře zobák, s radostí ji uškrtím sám!