Jack

Neměl jsem tušení, kolikátou sklapovačku dělám, dnes ráno jsem se na cvičení nedokázal ani trochu soustředit. Ta malá nešikovná potvora mi doteď ležela v hlavě.

Jak je vůbec možné, že nějaká ženská upatlá chlapa od dortu a neprojeví téměř žádnou pokoru?

O půlhodiny později jsem byl už ve sprchách, protože jsem došel k závěru, že to tu dneska opravdu nemá cenu. Navíc mě po včerejšku trochu bolela hlava. Nemám ve zvyku moc pít, jenže včera jsem byl tak naštvaný, že jsem potřeboval otupit.

Napadlo mě, že bych se ještě chvíli prospal, ale to by mi pak připadalo, že mám zabitou půlku dne.

Připadá vám, že moc přemýšlím?

Že jsem moc náročný?

Páni, vy jste bystří!

Není to tak, že bych neměl rád překvapení nebo náhodné věci, ale většinou to pak nedopadá podle mých představ. Proto jsem se vyhranil jasné podmínky pro ideální partnerku. Zkrátka vím, že jinak to nebude fungovat. Je to jako s oblečením. Když si koupíte tričko, které vám sedne, ale bude mít třeba horší materiál nebo bude zbytečně předražené a vyrobené v Bangladéši, už pro vás bude mít příliš trhlin na kráse a ideálu. Tedy, aspoň pro ty zásadovější z vás. S potenciálními partnerkami pro život je to stejné. Pokud tam něco nefunguje na 100%, nemá cenu s nimi ztrácet čas.

Asi si teď říkáte, že jsem ten největší pokrytec pod sluncem, ale realita je taková, že jsem zkrátka jen chytrý, nic víc.

Někdy kolem druhé odpoledne se ozvalo zaklepání na dveře. Byli jsme s babičkou domluveni, že skočíme na velký nákup. Lydia byla, je a vždycky bude hrdinkou mého života. Doma to nikdy nebylo dobré a ona vycítila, že nejsem šťastný. Proto se rozhodla, že se o mě postará a vezme mě k sobě. O pár let později jsem si o dvě patra výš koupil byt, abych tu pro ni mohl nonstop být. Dlužil jsem jí to, ale kvůli tomu jsem se tak nerozhodl. Nerad si to jako dospělý chlap přiznávám, ale vypěstoval jsem si k ní silnou fixaci, která mě nutila zůstávat jí nablízku.

,,Ta svatba se vyvedla, že?" zeptala se, když jsme zrovna do vozíku nakládali velké balení celozrnné mouky.

,,Ušla. Ale stejně mi to přišlo zbytečné."

,,Nikdy není zbytečné, když se dva lidé milují," namítla a zkoumavě se zadívala na vonné svíčky.

,,Nemáš jich už dost?" zasmál jsem se a marně doufal, že téma svatba je u konce.

,,Neřekla jsem, že si nějakou koupím," namítla a věnovala mi všeříkající úsměv. Babička odjakživa sbírá vonné svíčky. Je to sice fajn z hlediska vymýšlení dárků, protože svíčky jsou jistota, ale už mi z toho začínalo hrabat.

,,Dobře, to se mi ulevilo."

,,Jacob a Emily mají sympatické přátele."

,,Vážně?" nadhodil jsem po chvíli ticha. ,,Nijak zvlášť sympatičtí mi nepřijdou."

,,To ale jen proto, že jim prvoplánově nedáváš ani šanci. Seznámila jsem se tam s moc milou dívkou."

Tak proto jsem ji skoro celý večer nespatřil - zakecala se.

,,Tak to je dobře."

,,Možná bys ji rád poznal."

Zamyslel jsem se, jestli jsem včera spatřil ženu, která by odpovídala mým nárokům. Na žádnou takovou jsem si nevzpomínal, ale klidně jsem ji mohl přehlédnout, protože tam bylo vskutku velké množství hostů.

,,Já nevím... Jak vypadala?"

,,To je první, co tě na ženě zajímá? Jak vypadá?"

,,Vzhled je důležitý," hájil jsem se.

,,To bezesporu, ale povaha je důležitější," řekla a pocuchala mě ve vlasech. Musela se při tom hodně natáhnout, aby na ně dosáhla.

Nevěděl jsem, co na to mám říct.

Babičko, při vší úctě, já nebudu ojíždět její dobré srdce.

Něco takového by to vystihlo, ale před Lydií jsem takhle mluvit nehodlal.

,,Mohu ti s ní domluvit rande? Je opravdu moc hezká, jestli tě to uklidní."

Bezradně jsem rozhodil rukama, zahnala mě do kouta. ,,Dobře, jak chceš."

**

Nejdřív jsem babičce pomohl vybalit její nákup a pak ten samý proces udělal i u sebe v bytě. Než jsem se nadál, blížilo se k večeru a já měl ještě jeden bojový úkol - zalít našim novomanželům všechny kytky v domě. Během dneška odjížděli na druhou svatební cestu a pověřili mě, abych se postaral o veškerou flóru.

Vedu vzrušující život, že?

Venku už bylo pěkně šero, když jsem zastavil před jejich domem, prošel bezpečností bránou a otočil klíčem v zámku od hlavních dveří. Ve vstupní hale se automaticky rozsvítila světla. Raději jsem za sebou zase zamkl, abych se cítil bezpečněji.

Tohle místo je vážně obrovské! žasl jsem v duchu, zatímco jsem se procházel po lesklé mramorové podlaze. A v tu chvíli jsem uslyšel nějaký zvuk. Někde něco spadlo. Ztuhl jsem.

Do hajzlu...

On je tu zloděj!