Eleanor

Než jsem se vrátila do práce s novými šaty, skočila jsem si domů, abych ty kanárkové (společně s klahotkami) přeprala v ruce. Byla jsem vděčná, že po mém příchodu byla Lara zaměstnaná zákazníky, kteří se takhle přes odpoledne daleko víc angažovali. Měla jsem pocit, že nejsem schopná ani mluvit, byla jsem duchem zcela nepřítomna, nemohla jsem se vůbec na nic soustředit. Vůbec na nic. Proto jsem to kolem páté večer vzdala - řekla jsem Laře, že mi nějak nesedl ten oběd a že mám žaludek na vodě, takže odejdu dřív.

,,Klidně už taky jdi, já to Emily vysvětlím."

Ledabyle mávla rukou. ,,Neboj, já to tu nějak dojedu. Hezké šaty, mimochodem."

,,Ach, děkuji. Pokecala jsem si ty žluté oběděm, takže jsem se musela jít domů převléct," vysvětlila jsem a řekla si, že verze s oběděm je lepší než s vínem. Pořád jsem se cítila provinile, že jsem v pracovní době pila alkohol. Ovšem to nebylo nic proti tomu, co se dělo potom.

Udělala jsem mu to rukou v kabinkách.

Na veřejném místě.

V obchoďáku.

JÁ!

Když jsem vyšla na ulici, došlo mi, že nemůžu jít domů, kde budu sama se svými myšlenkami. Potřebovala jsem se svěřit nejlepší kamarádce. Potřebovala jsem poradit.

**

Emily mi otevřela s úsměvem na tváři. Jakmile ale viděla můj, její elán pohasl. ,,Stalo se něco?"

,,Můžu dál?" zeptala jsem se, protože jsem jí to nechtěla vykládat ve dveřích.

,,No jasně, pojď. Dáš si ledový čaj?"

Přikývla jsem a následovala ji do kuchyně. ,,Jacob je v práci?"

,,Ano, bude tam až do večera. Mám pocit, že se mi teď bouří hormony, protože začínám být pěkně protivná, takže je teď v práci parně raději než doma."

,,Však pro to musí mít pochopení," řekla jsem a posadila se.

,,To on má. Upřímně, kdybych se mohla naklonovat a musela snášet svoje těhotenské já, dala bych si facku na probrání."

Zavrtěla jsem hlavou a vzala si od ní skleničku s čajem. ,,Díky. Nemáš si co vyčítat."

Povzdechla si a posadila se vedle mě. ,,Asi máš pravdu. Ale dost už o mně. Je vidět, že máš něco na srdci, tak povídej.

**

,,A jak je možné, že na to nedošlo?" zeptala se Emily o několik minut později.

,,Zarazila jsem ho," vysvětlila jsem.

,,Ale proč? Kvůli tomu, že jste byli na veřejnosti?"

Možná je načase, abych své nejlepší kamarádce něco řekla...

,,Vymyslela jsem si, že mám měsíčky."

,,Je fakt, že já bych to asi taky řekla. Na jednu stranu to zní jako vzrůšo, ale na druhou bych se hrozně bála, že někdo odhrne ten závěs. Nedejbože někdo známý, ideálně rodinný příslušník!" zasmála se.

S úsměvem jsem přikývla a ošila se.

,,El, co se děje? To tě to vážně tak vykolejilo? No tak, je to koneckonců jen další chlap," řekla a dala mi paži okolo ramen.

Řeknu jí to.

,,Víš, jak jsem ti povídala o tom klukovi na střední škole? A pak ještě o pár dalších?"

Emily přikývla.

,,Já si je všechny vymyslela," přiznala jsem tiše a sklopila pohled. Trvalo celou věčnost, než Emily něco řekla.

,,A proč?"

,,Já nevím, asi jsem nechtěla, aby mě někdo soudil, když je mi už přes dvacet."

,,El, koukni na mě. Já bych tě přece nikdy nesoudila, vždyť na tom není vůbec nic špatného. Mohla jsi mi to říct."

Pokrčila jsem rameny. ,,Říkám ti to teď. Ještě nikdy jsem se s nikým nevyspala. A Jack je první muž, který mě políbil."