22. kapitola
Jack
Babička přede mě položila hrnek s kávou a posadila se na druhou stranu stolu. ,,Tak jak ses měl? Odpočinul sis?"
,,Nijak zvlášť. Asi jsem si to představoval jinak."
,,Jinak?" zeptala se a dala mi tím najevo, že chce, aby jí k tomu řekl víc. Byla neodbytná.
,,Ano, jinak," odvětil jsem a čekal, jestli mě bude i nadále mučit.
,,A jak?"
Pomalu jsem se napil a přemýšlel, co všechno jí mám říct. ,,Byla tam s námi Eleanor."
,,A to vadí?"
Byl jsem překvapený, že ani nehnula brvou. Přece moc dobře věděla, jaké to mezi námi je. A to ještě netušila, co jsme stihli vyvést v Řecku.
,,No, vzhledem k tomu, jaké vztahy spolu máme, tak..."
,,Jak jaké vztahy? Snad ses jí omluvil, ne?" zeptala se s autoritativní výrazem.
,,Ano, omluvil. Ale ani ne tak proto, že jsem chtěl. Donutila jsi mě."
,,Jacku..."
,,Přestaň," zamračil jsem se.
,,Proč? Je evidentní, že tě přitahuje, jinak by ses o ní nevyjadřoval tak odtažitě."
Teď jsem se zamračil ještě víc. ,,To vůbec nedává smysl."
Babička se usmála a pročísla prsty bylinky na parapetu. ,,Ale dává, chlapče. Daleko větší, než bys řekl. Došlo mezi vámi k něčemu?"
,,Ne," odpověděl jsem, ale trvalo mi to příliš dlouho, takže jsem věděl, že jí lžu zbytečně.
,,Ne že by mi do toho něco bylo, ale-"
,,Babičko, prosím, nech to plavat. Abych odpověděl na tvou otázku, v Evropě to bylo náročné, díky jistým okolnostem, ale jsem na jednu stranu rád, že jsem na chvíli vypadl z New Yorku. Na druhou jsem ale vděčný, že už jsem zpět, protože se mi nelíbilo, že jsem tě tu nechal samotnou."
Široce se usmála a pohladila mě po vlasech. ,,Ale já tu přece nebyla sama, zlato. Mám ve městě spoustu přátel."
Přikývl jsem, ale stejně jsem byl rád, že ji budu mít pod dohledem. ,,To já vím, ale se mnou se vidíš denně, kdežto s přáteli párkrát za měsíc."
,,Mám ráda svůj klid," mrkla na mě a chopila se prázdného hrnku, aby ho dala do dřezu. ,,Chovej se k ní slušně, Jacku, buď gentleman."
Nemělo cenu jí odporovat.
Je o několik let starší a rozhodně moudřejší.
Eh, kéž bych dovedl být tak moudrý jako ona.
**
Většinu dne jsem strávil u počítače a pracoval. Měl jsem po tom týdnu nějaké mezery, se kterými jsem sice počítal, ale i tak mě to vyčerpalo. Když jsem byl hotov, udělal jsem si rýžový salát s tuňákem, skočil do sprchy a pak o poznání klidnější ulehl do postele. Bylo teprve kolem osmé večer, ale já se cítil úplně vyšťavený, takže jsem si řekl, že se budu jen válet a číst si. Už jsem se celou věčnost nepustil do žádné knížky a začínalo mi to chybět.
Zrovna jsem si procházel svou skromnou knihovnu - měl jsem tam pět titulů, které jsem ještě nestihl přečíst -, když mi začal zvonit mobil. Ukázalo se, že volá Margaret. Sice jsem neměl zájem o vztah, ale jen málokdy jsem odmítl příležitost k sexu, obzvlášť u Margaret, ta v něm byla vždycky dobrá. A navzdory své dnešní unavenosti jsem na tom nebyl tak špatně, abych neměl energii na zásun. Jakmile se mě ale po pěti minutách mluvení o ničem zeptala, jestli se může stavit, z nějakého důvodu jsem si vymyslel, že mi není moc dobře a snažil se ten hovor rychle ukončit.
,,Kurva," zašeptal jsem, když jsem odložil telefon na noční stolek a svalil se zpátky do postele, samozřejmě bez knížky. Tu vzal čert.
Proč jsi ji odmítl?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro