Eleanor

Emily mě naštěstí nenechala ve štychu, takže jsme po dojedení nakradly něco málo pro Jacka a společně se vrátily na náš pokoj s tím, že mi Emily pomůže sbalit. Nebylo v podstatě co, ani jsem z kufru nic nevyndala, jenže jsem s Jackem nehodlala zůstat o samotě. Už ne.

Emily zaklepala a přitiskla ucho na dveře. Po tlumeném dále strčila klíč do zámku a otevřela. ,,Ahoj, neseme ti něco k snídani."

,,Díky," řekl Jack a chytil od Emily kořist v podobě několika skořicových šneků.

,,Tak," zatleskala má nejlepší přítelkyně a vrhla se na můj kufr. ,,Pojď si ty věci srovnat, aby to šlo snadno zavřít, za chvíli musíme jet na letiště. Chceš taky pomoct, Jacku?"

,,Ne, děkuju, zvládnu to," odvětil poněkud nepřítomně. Ani jsem se na něj nemusela podívat, aby mi bylo jasné, že je stejně rozhozený jako já.

**

Tentokrát nám letadlo letělo přesně na čas. Seděla jsem vedle Emily, za což jsem byla nesmírně vděčná. Mohly jsme spolu vést hovory o ničem, což bylo příjemně povznášející.

Po necelých pěti hodinách letu všichni vytuhli. Snažila jsem se soustředit na příběh v knize, ale bylo to marné. Po očku jsem se otáčela přes rameno, abych se přesvědčila, že Jack pokračuje v hlubokém spánku. Zdálo se, že je úplně mrtvý. Dodávalo mi to pocit klidu, ale zároveň jsem se bála, že se probudí jako první. V tu chvíli bych byla klidně schopna předstírat, že jsem usnula taky. Akorát jsem se obávala, že by to nepůsobilo důvěryhodně.

Kolem našich sedadel se mihla usměvavá letuška, která zrovna někomu nesla lahev s vodou. Došlo mi, že potřebuji akutně čůrat. Postavila jsem se na ztuhlé nohy a po cestě k toaletám se mi dělalo nevolno. Jestli jsem něco pochytila za ty dva lety, byla to jistota, že letuškou bych nemohla být ani za nic. Být sedícím pasažérem bylo možná po několika hodinách unavující, ale nijak extra nepříjemné. Když jsem se ovšem v té nadmořské výšce měla pohybovat vestoje, strašně mi to vadilo. Každopádně jsem se nehodlala počůrat, takže jsem musela zatnout zuby a předstírat, že mám všechno pod kontrolou. Poslední týden jsem vlastně nedělala nic jiného.

Když jsem s úlevou vykonala potřebu, pořádně jsem si umyla ruce a podívala se na sebe v malém zrcadle. Vypadala jsem strhaně.

Tohle by člověk po dovolené v Evropě nečekal.

Na chvíli jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla a odemkla dveře, abych mohla vyjít ven. V tu chvíli jsem narazila do něčího hrudníku.

,,Omlouvám se," řekla jsem a vzhlédla.

,,V pořádku," vydechl Jack a vtlačil mě zpátky do kabiny, načež za námi zamkl.

,,Co to děláš?"

,,Od rána jsi se mnou nepromluvila," poznamenal se ztuhlou čelistí a zdálo se, že se ho to vážně dotklo.

,,A co jsem ti měla říct?" nadzvedla jsem obočí a ošila se, protože mě kraj umyvadla tlačil do zad. Kdybych se ale posunula, byla bych Jackovi až příliš blízko. Takhle jsem měla alespoň malinký odstup, jenže i tak nás od sebe dělilo jen pár směšných centimetrů.

Ach ne, zase ta úzkost!

,,Ustup mi z cesty, chci odejít."

,,Chceš přede mnou utéct."

,,To je tvůj úhel pohledu!" štěkla jsem. ,,Ve skutečnosti mi jen nedělají dobře takhle malé prostory."

,,Já je taky nemám rád, ale nevím, kde jinde bychom si mohli promluvit. Jakmile přistaneme, začneš mi zase utíkat," řekl a vjel si prsty do vlasů. Už jsem nějakou dobu chápala, že je to jeho projev nepohody.

,,Tak mluvme, ale ať to není na půl hodiny."

,,Dobře. Chtěl jsem jenom říct, že jsme včera měli oba zamlžený úsudek, evidentně, a že se chci omluvit, pokud jsem tě tlačil někam, kam jsem neměl, jen-"

,,Jacku, já vyjela po tobě, nikam jsi mě netlačil, když nepočítám dveře od sprchy," řekla jsem, abych aspoň trochu uvolnila napětí. K mému potěšení mu zacukaly koutky. ,,Takže dobrý?"

,,Jo, byla jsem opilá a ztratila zábrany. A tys ses přede mnou svlékl, což..."

,,Byl jsem spouštěčem," připustil. ,,Asi jsi mě trochu překvapila tou svou... náruživostí."

Pokrčila jsem rameny a natáhla se k zámku od dveří, abych s ním otočila a mohla se dostat ven. Než se tak ale stalo, naklonila jsem se mu k uchu a zašeptala: ,,Možná si jen pevně střežím skutečné barvy své povahy."