Jack

Ani jeden z nás se o tom ránu už nezmínil. Nicméně jsem se musel tiše křenit, když jsem si vzpomněl, jakým způsobem mi zírala na rozkrok. 

Chudák holka, asi nikdy neviděla pořádného ptáka. 

Když jsme se druhý den v čase oběda ocitli na letišti, dali odbavit zavazadla a sedli si v místním bistru, ulevilo se mi, že už takhle evropská komedie brzy skončí. Proto jsem si se značně lepší náladou užil pořádkou porci čínského jídla a zapil ji poměrně chutným řeckým pivem Mythosem.

,,Není ti nic, Emily?" zeptala se Eleanor a já na jmenovanou zvědavě pohlédl. Taky mi přišlo, že s ní dnes není něco v pořádku, skoro vůbec nemluvila.

,,Jo, neboj, jen mi asi nesedlo to včerejší víno. Mám hlavu jak střep."

,,Až přijedeme domů, tak se pořádně vyspíš a bude to dobrý," řekl Jacob a políbil ji na čelo. 

Emily se na něj vděčně usmála. ,,Já vím, že to bude dobrý, jen ten proces na letišti člověka vyčerpá."

,,Proto bych nedokázala cestovat tak často," řekla Eleanor a já spolkl poslední sousto, které jsem pořádně zapil. ,,Možná tě ta hlava bolí kvůli počasí."

,,Možná. Ale to se mi nezdá, vždyť je venku jen slabý déšť."

**

Jak se ukázalo, slabý déšť se proměnil ve vydatný slejvák a hlasitou bouřku. S potlačeným zoufalstvím jsem sledoval tabulky s časy letů, jak se neustále mění podle aktuální situace. Za normálních okolností bychom teď měli dvacet minut do odletu, takže bychom už seděli v letadle. Bohužel byl náš let odložený o dvě hodiny, které se po dvou hodinách posunuly o další dvě hodiny. 

,,Prokrista," zasténala Emily. Vůbec jsem se její náladě nedivil. Taky jsem už zažil, že mi bylo na letišti špatně. Vracel jsem se zrovna z obchodní cesty v Londýně, kde jsem se nachladil a odložili mi let o tři hodiny. Málem jsem se tehdy na místě rozbrečel. Ženské odjakživa fňukají méně než my, takže z toho logicky plyne, že se Emily musela cítit fakt hrozně.

,,Nechceš prášek na hlavu?" zeptala se Eleanor a položila Emily ruku na koleno. 

,,Tak jo."

,,Dobře, vydrž, hned ho najdu."

**

O dvě hodiny a další odložení letu později se Emily rozběhla na dámské toalety. 

Jacob si hlasitě povzdechl. ,,Půjdeš za ní?"

,,Jo, jasně. Pohlídejte mi kabelku, prosím," řekla Eleanor a spěšně se vydala směrem k záchodům.

,,Ještě že jsme pili něco jiného."

Zasmál jsme se. ,,No jo. Chudák, je mi jí líto."

,,Však ona bude zase v pořádku. Není to poprvé a určitě ani naposled, co jí nesedl alkohol. Akorát mě mrzí, že ji to chytlo zrovna v téhle situaci, kdy si nemá kde lehnout a být v klidu."

,,Snad už nám to znovu neodloží," řekl jsem a Jake mi věnoval pochybovačný pohled. ,,Koukni se ven, bude zázrak, když se nám dneska podaří odletět."

**

Zázrak se nekonal. Kolem sedmé večer nám oznámili, že se let přesouvá na zítřejší dopoledne. Uklidňovalo mě, že v tom nejsme sami. Byly zrušeny téměř všechny lety.

,,Aspoň se budeš moct pořádně prospat," prohodila Eleanor směrem k Emily a ta mdle přikývla.

Na recepci v nejbližším hotelu padla další bomba, když nám usměvavý, značně přihřátý, mladík oznámil, že už má volné jen dva pokoje, oba pouze s jednou manželskou postelí. Když jsem pohlédl na pobledlou Emily tulící se k hrudníku svého muže, bylo mi jasné, že ta se od něj dnešní noc nenechá odtrhnout, což znamenalo jen jedno. Se sevřeným žaludkem jsem se přesunul očima na Eleanor, které to evidentně už taky došlo.

**

V tom zkurveném pokoji nebyl gauč na kterém by se jeden z nás mohl vyspat. Byla tu ale jedna obrovská postel, takže jsem si oddychl. 

Každý se vyspíme na opačné straně. Budu tak strašně na kraji, že jestli se ve spánku pohnu, hodím s největší pravděpodobností držku.

,,Teď mi Jacob sdělil, že zůstanou s Emily na pokoji a dojí zbytky. Nevím, jak vy, ale já se jdu navečeřet dolů," řekla Eleanor a čekala na mou reakci. Nechtěl jsem myslet na to, jak spolu zvládneme dnešní noc, takže jsem se rozhodl, že se půjdu najíst s ní, abych tady nebyl sám a s hlavou v dlaních nekňoural nad totálně zmařeným týdnem.

**

,,Nějak mi nejde do hlavy, že jste jel do Řecka jenom kvůli tomu, abyste se mi vyhnul. New York není vesnice, nemuseli jsme se už nikdy vidět."

Sotva jsme se posadili ke stolu, už do mě jela. 

Možná jsem měl radši zůstat nahoře a hladovět.

,,Ano, jenže my na sebe máme z nějakého důvodu štěstí," odvětil jsem. ,,Navíc mám pocit, že vy jste tenhle trip podnikla z úplně stejného důvodu."

Věnovala mi překvapený pohled. Nachytal jsem ji na švestkách. ,,Byla jsem jen přepracovaná. A když už mluvíme o práci, tím rozhovorem s Emily jste to vážně přepískl."

,,O tom už jsme snad mluvili, ne? Věřte nebo ne, ale já to opravdu dělal pro vaše dobro. Doufám, že vám Emily co nejdřív zvýší plat."

Zesinala. ,,Jsem dospělá a nikdo se za mě nemusí přimlouvat! Navíc nemám ráda, když mě lidé litují. Mám dobrý život, jen nežiju v takovém luxusu jako vy!"

,,Já nežiju v luxusu, mám malý byt," oponoval jsem.

,,V jedné z nejdražších lokací na Manhattanu. Kdybyste chtěl, klidně byste mohl bydlet jako Jacob a Emily."

,,Mohl, ale babička má raději byt a já jí chci být na blízku. Musela mě donutit, abych odletěl na chvíli pryč. A nemyslím si, že je váš život dostatečně dobrý. Makat přes den v supermarketu a v noci se kroutit u tyče není zrovna snem každé ženy."

Nechápu, proč si nepřizná, že má problém.

,,Můj sen to taky není. Ale jaksi nemám na výběr. Zatímco vy řešíte, jestli si koupit takový nebo makový oblek, já vyhledávám jablka za nejnižší cenu a jím zásadně jen bílé pečivo, protože to tmavé je cenově přepálené."

Příšerný.

,,A to je přesně to, o čem mluvím, takhle byste neměla žít," řekl jsem a instinktivně se k ní naklonil blíž.

,,A jaká je tedy vaše rada, hm? Co byste na mém místě dělal?"

,,Jen se snažím říct, že když máte nějaké problémy, tak je důležité nedělat, že neexistují. Musíte si umět přiznat, že je ve vašem životě něco špatně."

,,No, tak jste to nakonec řekl za mě."

Zase jsem se odtáhl a opřel si záda o židli. ,,A nedočkal jsem se od vás žádného vděku."

,,Děkuju," hlesla a já se uchechtl. Nezněla vůbec přesvědčivě. Už jsem se nadechoval, abych ještě něco dodal, když mě přerušila: ,,Dostala jsem děsnou chuť na červené víno."

**

Tohle jsem neměl dopustit, proběhlo mi hlavou, když jsem dotáhl značně opilou Eleanor na náš pokoj. Vůbec mi nedošlo, jak moc je opilá, dokud se nezvedla od stolu a nezačala na nejistých nohou vlát směrem k výtahu.

Jednou rukou jsem ji přidržel a druhou zamkl dveře, aby nám do tohoto divadla třeba nevstoupila uklízečka. Sice bylo pozdě, ale nehodlal jsem riskovat další trapas. Za poslední dny jich bylo ažaž.

S vynaložením veškerých sil jsem Eleanor donutil, aby se posadila na postel a v rychlosti jí pomohl z bot. Už jsem byl přesvědčen, že každou chvíli padne zády na matraci a prostě vytuhne, protože se jí ustavičně zavírala víčka, jenže pak jí zničehonic hráblo a postavila se zpátky na nohy. A aby toho nebylo málo, omotala mi paže kolem krku. ,,Víš, že jsi pěknej?"

,,Taky jsi pěkná," připustil jsem a doufal, že si tohle nebude zítra pamatovat. ,,Ale taky velmi otravná."

Tohle by si ale mohla zapamatovat!

,,Proč si furt tak šlapeme na paty?" zafuněla otráveně a já ucítil její sladký dech.

,,Momentálně mi šlapeš na špičky, kdyby tě to zajímalo."

,,Pardon," škytla a odtáhla se. ,,Musím se dostat z toho trička, ale to zapínání je jako hlavolam. Budeš mi muset pomoct."

,,Dobře, tak ukaž," řekl jsem s výdechem a snažil se rozepnou malinké knoflíky na zádech.

,,Super, díky," řekla a otočila se ke mně čelem, načež se chopila mého pásku.

,,Co blbneš?" vyjekl jsem a ona se zaculila. Musela být opravdu hodně na mol. ,,Něco za něco, ne? Nechceš mi taky rozepnout sukni?"

,,Ne, chci, aby sis lehla a pokusila se usnout."

,,Na to se mi moc točí hlava," zamračila se dramaticky a pak se ke mně naklonila. Znovu jsem ucítil její dech. Dráždilo mě to. ,,A přijdu si špinavá. Měla bych se umýt."

Když mě obešla a já viděl, jak sotva stojí, dostal jsem strach, že by si mohla ublížit. Musel jsem nad svým nápadem chvíli popřemýšlet, ale pak jsem došel k závěru, že vlézt do sprchy společně s ní bude lepší než riskovat, že si rozrazí hlavu o dlaždičky.

,,Takhle se mi to líbí!" hvízdla, když jsem si přetáhl vršek přes hlavu a jen taktak stihl Eleanor zachytit, než by se bývala svezla na podlahu. 

Zbavil jsem ji zbytku oblečení a pak spěšně svlékl i sebe, načež jsem zapnul vodu a pomohl jí do sprchy. Pohled na její prsa mě zachytil nepřipraveného. Když včera skočila nahá do vody, viděl jsem ji jenom zezadu a schválně zdrhl, protože mi instinkt říkal, že je to to nejrozumnější rozhodnutí. I teď jsem jednal rozumně - chtěl jsem se ujistit, že si neublíží. A paradoxně jsem měl sám co dělat, abych se v téhle situaci udržel na nohou.

,,Hele! Mají tu malá mýdlíčka!" vypískla radostně a bez varování mi začala napěněnýma rukama jezdit přes hrudník. Její dotek byl jako elektrický proud a já tomu nerozuměl. Evidentně jsem v sobě něco popíral, protože... kurva... její doteky byly tak příjemné. A to i navzdory tomu, že byla v opilosti ještě víc neohrabaná než normálně. 

,,Eleanor, pojďme se jenom rychle opláchnout, abychom si mohli jít lehnout. Zítra nás čeká let," snažil jsem se jí domluvit, zatímco ona kolem mě znovu omotala paže. Ucítil jsem její kůži na své. Chtěl jsem jí věnovat varovný pohled, jenže ona mě začala líbat a já dočista zapomněl, před čím jsem ji chtěl vlastně varovat.