Eleanor

Druhý den ráno jsem se cítila značně čilejší. Sice mě pořád mátl časový posun, ale asi jsem čekala, že na to budu reagovat citlivěji. Emily využila toho, že jim neusínám u snídaně nad talířem a oznámila mi, že s ní před vyplutím půjdu nakoupit nějaké oblečení. Marně jsem do toho nákupního centra zavítala s pocitem, že bude nakupovat jenom pro sebe, jenže po prvních deseti minutách mi začala nenápadně podstrkovat věci. Jako by nestačilo, že jsem byla na jiném kontinentu úplně zadarmo.

Nakonec jsme z obchoďáku vyšly s šesti taškami, naštěstí jen jedna patřila mně. Vnutila mi letní šaty, plavky a klobouk, abych nedostala úžeh. Snažila se to stočit směrem k zodpovědnosti, ale mně bylo jasné, že to primárně dělá proto, abych měla něco nového na sebe.

Jakmile jsme o několik desítek minut později všichni nastoupili na jachtu, začala se mi z toho luxusu opět motat hlava. Vím, že bych si neměla stěžovat, ale přišlo mi šílené, že něco tak velkého máme jenom pro sebe.

,,Nechceš pomoct s těmi kufry?" zeptala jsem se Jacoba, ale ten jen s úsměvem zavrtěl hlavou a odložil je podél venkovní pohovky. Hned za ní se nacházel malý bar. Netušila jsem, na co se mám dívat dřív.

,,Posadíme se?" navrhla Emily a já si s přikývnutím kecla na zadek, zatímco Jacob nakládal další věci. Bylo mi blbé se na to jen tak dívat, ale věděla jsem, že kdybych mu znovu nabídla pomocnou ruku, zase by ji odmítl.

,,Jsi nějaká zamlklá."

,,Ne, promiň, já jen... je toho na mě nějak moc nového. Pro vás je to už asi celkem klasika, ale já jsem zkrátka v šoku. Myslím to ale v dobrém slova smyslu, neboj."

,,Chápu," řekla moje nejlepší přítelkyně a podala mi skleničku s vodou. ,,Dáme si víno nebo počkáme na večer?"

,,Já bych asi vydržela do večera, ale pokud máš chuť, tak si posluž."

,,Ne, já to taky vydržím. Ale začínám mít hrozný hlad, to ty nákupy," zasmála se a začala prohledávat igelitky položené vedle kufrů. ,,Ha! Bingo! Na tohle se mi sbíhaly sliny."

Zvědavě jsem k ní natáhla ruku, aby mi podala, co ukořistila. Byly to nějaké sýrové tyčinky, které vypadaly jako dobrá svačina. ,,Dám si taky, pokud na mě zbude."

,,Bez obav, s tebou se podělím."

**

Zůstali jsme na té pohovce ještě tři hodiny po vyplutí. Jacob pečlivě kontroloval kurz, ale jinak se bavil společně s námi. Bála jsem se, že si tu s nimi budu připadat navíc, ale vůbec to tak nebylo. Možná jsem jim tu vážně přišla vhod, když teď trávili posledních několik dní úplně sami. Ani bych se nedivila, kdyby si od sebe potřebovali odpočinout.

,,Mohli byste mi ukázat mou kajutu? Ráda bych si vybalila věci."

,,Jasně, stejně se potřebuji stavit v té naší," řekla Emily a vzala mě za ruku. ,,Je to tam za rohem. Kdybys potřebovala s něčím pomoct, tak houkni."

,,Dobře, díky," usmála jsem se a zašla za roh. Na chvíli jsem se zarazila, protože tam byly dvoje dveře vedle sebe. Zkusila jsem ty bližší, jenže byly zamčené. Druhé pod tlakem mé ruky naštěstí povolily. Kajuta byla samozřejmě kouzelná. A dokonce daleko prostornější, než bych očekávala.

Spěšně jsem si vybalila, ani jsem si toho moc nebrala, protože mi bylo jasné, že bych měla zbytečně přetížený kufr hloupostmi. Když jsem měla jakžtakž hotovo, odebrala jsem se se spokojeným povzdechem ke dveřím, abych se vrátila na pohovku. Jakmile jsem ovšem vyšla vstříc teplému podvečernímu vzduchu, střetla jsem se s člověkem, kterého bych tady rozhodně nečekala. Trvalo mi několik vteřin, očividně nejen mně, než jsem vstřebala, co se to právě stalo. Společně s Jackem jsme ve stejnou chvíli vyšli ze svých kajut, které byly hned vedle sebe. Měl ji předtím podle všeho zamčenou, proto jsem se tam nemohla dostat.

Nepřestávali jsme na sebe nevěřícně zírat.

Co tady, sakra, dělá?!

Dneska trošku kratší kapitola s otevřeným závěrem (snad už jste si u mě zvykli😅), ale příští kapitola bude delší😊❤️