Eleanor

Podala jsem to Jackovi jako jasně uzavřenou kapitolu, ale i tak jsem půlku noci strávila přemýšlením nad tím, proč mi vůbec záleží na tom, co si myslí a co ho donutilo za mě jednat. Navenek jsem dokázala předstírat, že je mi to u zadku, ale myšlenky si jely své. Pořád jsem odmítala uvěřit, že by to udělal kvůli mně, nedávalo mi to žádný smysl. I když to popřel, bylo víc než evidentní, že mě nemá rád.

Někdy kolem třetí odpolende se v práci objevila Emily a odtáhla mě do skladu. Byla jsem v jednom kole a nechtělo se mi z něj vystoupit, protože jsem pak měla příliš prostoru na přemýšlení o blbostech.

,,Chci s tebou ještě něco probrat. Myslím, že by bylo fajn, kdyby sis na chvíli odpočinula od New Yorku a Jake včera přišel se skvělou správou! Kdysi prodal jednomu velmi bohatému klientovi vilu v Řecku a on mu teď nabídl, že bychom tam mohli jet na téměř celý týden! Zajistil nám hotel a soukromé plavidlo, věřila bys tomu? Našlo by se tam pro tebe místo," mrkla na mě a já na ni jen nechápavě zírala.

,,Dobře, tak to ještě doplním - nemusíš se bát, že bychom si tě vydržovali, i když bychom to dělali moc rádi. Je to všechno hrazené jím a my tě s Jakem vezmeme moc rádi. Bůhví, že už taky potřebujeme nějakou další společnost," zasmála se a stiskla mi ramena, protože viděla, že se k tomu moc nemám. ,,El, zasloužíš si to! Bude to placená dovolená, jen jeden týden. Vždyť jsi v životě neopustila New York."

Chyba, já nikdy neopustila Manhattan, natož New York. A teď jsem měla zničehonic odcestovat do Evropy? Letadlem, které mě vždycky tak děsilo?

,,To je šílené," zkonstatovala jsem, protože co jiného se na to dalo říct?

,,Ne," namítla. ,,šílené je, že zvažuješ odmítnutí. Řecko je nádherné, zamiluješ si ho! Jen se nad tím zamysli, El. To teplo... moře... souostroví Santorini..."

,,Nech toho!" zaúpěla jsem a kopla do krabice s rohlíky.

,,No, tak to vidíš, tohle je jasný důkaz toho, že tě musím někam vytáhnout. Odmítám se totiž dívat, jak mi tu ničíš majetek."

**

Usadila jsem se v pohodlném sedadle a zhluboka se nadechla. Prostor v letadle se mi vůbec nelíbil, způsoboval mi ještě větší stres. V hlavě jsem si rychle prošla, jestli jsem během víkendu zabalila všechno, co bylo potřeba a uklidňovala se, že kdyžtak to bude mít Emily, protože ta u sebe nosí ledacos. Kdybyte jí poprosili, aby z kabelky vyndala pytlík napuštěný vodou se zlatou rybkou uvnitř, s největší pravděpodobností by vám vyšla vstříc.

,,Jsem trochu nervózní," přiznala jsem. ,,Viděla jsem tolik dokumentů a pádech letadla, že mi teď přijde skoro nereálné, abychom z toho vyvázli živí."

Emily se zasmála. ,,Neboj, já už se toho nalétala a nikdy jsem ani nezažila větší turbulence. Zřejmě tedy nepřitahuji katastrofy."

Dobře, toho se budu držet.

**

Po nekonečných třinácti hodinách s jedním mezipřistáním jsme se ocitli na letišti v Athénách. Nechtěla jsem rýpat, ale navzdory přislibům, jak je Řecko úžasné, jsem momentálně cítila jen nepříjemnou vlkost vzduchu a nepopsatelnou únavu. Bylo mi jasné, že dřív či později zažiju svůj první jet lag a nijak zvlášť jsem se na něj netěšila.

,,Do hotelu nás čeká jen necelá hoďka autobusem, pak se budeš moct pořádně prospat. Někdy během zítřejšího poledne vyrazíme trajektem na Santorini, což je zhruba osm hodin cesty."

,,To cestování je náročné, že?" zasmál se Jacob a soucitně mě poplácal po zádech. ,,Však si zvykneš. Taky jsem teď úplně mrtvý, ale až si přes noc všichni dopřejeme dlouhý spánek, budeme zítra připraveni na vše."

S úsměvem jsem přikývla a chopila se svého kufru, na který jsem musela čekat jen nějakých deset minut. ,,Jo, asi máš pravdu. Půjdeme najít náš autobus?"

Emily mě chytila kolem ramen a vedla mě vstříc dusnému Řeckému vzduchu.

**

S očima jako talíře jsem odhodila příruční tašku na zem a málem upadla, když jsem omylem narazila do kufru. Když jsme mluvili o hotelu, rozhodně jsem si ho nepředstavovala takhle. V podstatě jsme se nacházeli v paláci. Měla jsem pocit, že můj apartmán je větší než celá letištní hala. Připadala jsem si takhle malinká, ale nemohla jsem si stěžovat, protože se v celé budově držel příjemný chládek a starobylá vůně, která by někomu mohla připadat jako zatuchlina, ale já to tak vůbec nevnímala.

,,Tak co, líbí se ti tvůj skromný příbytek?" zakmitala na mě Emily obočím a já jen užasle zavrtěla hlavou. ,,V životě by mě nanapadlo, že se na takové místo dostanu, děkuju, že jsi mě přemluvila."

Objala mě a pak mi prsty pročísla vlasy. ,,Věř mi, že jsi ještě vůbec nic neviděla."

Jaká jsou vaše očekávání?😄❤️