Eleanor

Zadala jsem kód pro otevření brány a čekala, až se přede mnou rozevře. Emily a Jacobem přiletěli před necelými dvěma hodinami a pozvali mě na čaj. Nechtěla jsem se jim sem cpát takhle po návratu, ale Emily na tom trvala. Když mi pak otevřela a s vřelým objetím mě zatáhla dovnitř, vyšlo najevo, že si Jacob skočil do práce, takže jsme tu byly samy.

,,Jsi krásně opálená," usmála jsem se a posadila se na vyvýšenou židli v kuchyni. ,,Užili jste si to?"

,,Ano, užili," řekla a podala mi sklenici s citrónem. ,,Jak to šlo v supermarketu?"

,,Dobře, všechno šlo jako po másle," přikývla jsem a pořádně se napila. Po včerejším zážitku se mi o práci vůbec nechtělo mluvit. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se něco takového stalo. Moje tajemství prasklo. A to jsem ještě netušila, co přijde v následujících vteřinách...

,,El, chci s tebou probrat něco velmi důležitého," řekla Emily a usadila se naproti mně.

,,Tak povídej," vyzvala jsem ji a napjatě čekala, co z ní vyleze.

,,Když jsme byli na letišti a čekali na letadlo, volal mi Jack," začala a mně se zhoupl žaludek.

To ne.

,,Poslyš, nechci, aby to vyznělo nějak špatně, jako že tě soudím nebo tak něco, ale nemyslím si, že bys tohle měla dělat, El. Pokud jsi ve finanční tísni, moc dobře víš, že o tom se mnou můžeš mluvit. Jack mi v podstatě vyčetl, že ti evidentně dávám směšný plat, když se pak musíš kroutit u tyče. Já tě jen chtěla ujistit, že nikdy nedovolím, abys na tom byla zle. Vůbec jsem netušila, že potřebuješ víc peněz."

,,Chtěla jsem jen zrychlit proces úspor na vysokou školu," hlesla jsem a byl jsem jen takhle malý kousíček od toho, abych se jí tam rozbrečela. Tohle totiž vůbec nebylo o bůhvíjaké finanční tísni. Jistě, nikdy jsem neměla moc peněz, ale díky tomu mi už přišlo přirozené smířit se s málem a nikdy jsem se za to nestyděla. Měla jsem tři páry bot, ve skříni nanejvýš třicet kousků oblečení, které jsem točila pořád dokola a malinký byt, ve kterém se sotva dalo hnout a měla jsem to svým způsobem ráda, tu skromnost a oproštění se od materiálnosti. Necítila jsem se zahanbená, ale nechtěla jsem, aby někdo věděl, že si pár dní v měsíci přivydělávám tímto způsobem.

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat, jenom jsem ti chtěla říct, že ti opravdu hodlám zvýšit plat. Ne kvůli Jackovi, ale kvůli tvé excelentně odváděné práci. Jestli chceš pokračovat i v tom druhém, je to tvá věc, jen chci, abys věděla, že ti vždycky ráda pomůžu. Pokud chceš na vysokou školu, můžu ti půjčit peníze teď hned a ty mi je můžeš postupně splácet. Máme celý život před sebou, určitě to stihneš," zažertovala, aby uvolnila napětí.

Byla jsem si plně vědoma, že kdybych jí to dovolila, ty peníze by mi prostě dala a už by se o ně vůbec nezajímala. Jenže já si je nechtěla ani půjčovat, chtěla jsem to zvládnout sama, i kdybych ten titul měla získat až v důchodu.

,,Dobře?"

Přikývla jsem a v duchu si představovala, jak popadnu Jackův telefon, přes který to Emily všechno vyblil, a umlátím ho s ním k smrti. Vytočil mě tím doběla a nehodlala jsem to nechat jen tak.

**

,,Eleanor?" ozvala se Lydia na druhé straně hovoru. Zněla opět tak vřele a dobrosrdečně... Musela jsem si připomínat, že bych ji ranila, kdyby jejímu vnukovi zakroutila krkem.

,,Ano, to jsem já, neruším?"

,,Vůbec ne, drahá, co pro vás můžu udělat?"

Tak jo.

,,Mohla byste mi dát Jackovu adresu, prosím? Jacob se zrovna vrátil z líbánek a je v jednom kole, takže mě poprosil, abych mu něco předala, jenže asi předpokládal, že znám adresu a já už ho nechtěla zdržovat."

,,Chápu," řekla a nadiktovala mi, kam mám jet. Ukázalo se, že Lydia bydlí ve stejné budově, akorát v jiném patře. Řekla jsem si, že zajdu nejdřív k ní, abych se trošku uklidnila a dala šanci tomu, že s Jackem nebudu jednat v afektu. Když jsem ale o hodinu později zaklepala na jeho dveře a neodbytně se nastrnadila dovnitř, už to ve mně zase vřelo.

,,Jak víte, kde bydlím?" zamračil se a váhavě zavřel dveře. Asi se podle mého výrazu bál, že tohle jsou poslední sekundy jeho života.

,,Babička," dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem a přešla k němu blíž, ruce založené na prsou. ,,Můžete mi říct, jakým právem jste zkontaktoval Emily a řekl jí o tom včerejšku?"

,,Špatně si to vykládáte, chtěl jsem vám jen pomoct."

,,Proč byste to, sakra, dělal, vždyť mě nemáte rád!" zavrčela jsem a spustila ruce podél těla.

,,Tak pozor, to jsem nikdy neřekl! Jen mě dokážete snadno vytočit. To ale ještě neznamená, že budu ignorovat fakt, že přes den makáte za kasou a pak se místo spánku kroutíte polonahá v laciném baru. Nejste přeci žádná troska."

,,Jacku, vám je ale úplné kulové do toho, čím si vydělávám peníze. Mám pusu, takže kdybych chtěla od Emily zvýšit plat, řeknu jí to sama a-"

,,Tak proč tuhle práci děláte, když nepotřebujete víc peněz?"

,,Protože vám do toho nic není, sakra! Jste snad hluchej?"

,,Přestaňte na mě řvát, prostě jsem se jen snažil pomoct," řekl tiše a ve tváři měl vepsanou frustraci. Možná to dělal kvůli Lydii, která se netajila náklonností vůči mé osobě, možná kvůli mému přátelství s ženou jeho kamaráda, ale rozhodně to nedělal kvůli starostem o to, co se mnou bude. Na to jsem si od něj vyslechla až moc věcí a bylo víc než evidentní, že mě odsuzuje. Ukázkový toxický egoista.

,,Ať už jste se snažil o cokoliv, jedno si prosím zapamatujte, zrovna od vás já žádnou pomoct nechci a nepotřebuji, tak to prosím respektujte."

Jen se na mě díval s pootevřenou pusou a vypadal v těch teplácích a naschvál roztrhaném triku jako polobůh, což mi zrovna moc nedodávalo na klidu a koncentraci. Působil na mě jako malá rudá místnost, ve které začnete po pěti minutách šílet podrážděním, klaustrofobií, úzkostí a nesnesitelném točením hlavy.

,,Snad jsem se vyjádřila jasně," řekla jsem ještě a vzala za kliku od dveří. Pak jsem je za sebou s velkým sebeovládáním jemně zavřela, i když bych s nimi nejraději třískla. Naše příměří vskutku netrvalo moc dlouho, ale Jack si za to mohl sám a já nehodlala být tolerantní, když se mi takhle motal do života. Věděla jsem, že mi dva si k sobě jako přátelé nikdy cestu nenajdeme. A ani Lydia tomu nemohla pomoct.