„Brácha s tebou nešel?" dloubne do mě Ondra u autobusu před školou.

„Musel do práce," odvětím. Jeho rodiče si zrovna povídají s dalšími dospělými kousek stranou.

„Prosím kluci," přiřítí se k nám Danča. „Slibte mi, že mi celé tři dny budete dělat společnost každou vteřinu, kdy to jen půjde. Já to v chatce s tou kačenou vážně nedám."

„Neboj zlato," chytnu ji kolem ramen a pokusím se ji uklidnit. „Budeme s tebou celé dny a klidně i noci pod širákem."

Ona ke mně zvedne pohled a rozesměje se, což bylo přesně to, čeho jsem chtěl docílit. „Ty a pod širákem jo? Tak abych to vyfotila na památku, protože ta představa je nesmyslná."

Hodíme tašky a kufry do zavazadlového prostoru autobusu a na učitelův pokyn nastoupíme. Svou kytaru si beru s sebou. Nebudu riskovat, že se mi s mým miláčkem něco stane.

Sednu si na sedadlo vedle Danči a Ondrovi nezbude nic jiného než se usadit před nás vedle Lindy. Ondra za ní pálí snad už od prváku, ale ona ho nikdy nebrala víc jako kámoše.

I když přes léto se spravil. Nabral trochu svalové hmoty a dlouhé vlasy, které měl vždycky mastné a padaly mu do očí najednou začal zavazovat do drdolu na temeni. Říct, že vypadá šukatelně je asi moc, obzvlášť když je to můj kámoš, ale u rande na slepo bych se při pohledu na něj neotočil a neodešel pryč. Třeba mu Linda dá šanci.

Hned po nás nastoupí naši spolužáci z béčka a mě padne pohled na usmívající se Mariku.

„Prý jste nasrali Kučerovou," houkne, když projde kolem mě.

„Jsme hold banda kreténů," zakřičím na celý autobus, aby mě všichni slyšeli. A můžeme vyrazit.

Celou cestu držím Danielu kolem ramen pro menší morální podporu. Říct, že je nervózní je nejspíš slabé slovo a já nevím, jak jinak bych jí měl pomoct.

Pár lidí do mě dloubne, abych jim zahrál na kytaru, ale nemám náladu. Daniela není jediná nervózní z nového uspořádání v chatkách. S peckami v uších sleduju ubíhající krajinu z okna autobusu a psychicky se připravuju, až stanu Mikymu tváří v tvář. Jen my dva. Sami. V malé chatce.

To nedopadne dobře.

Docela mě i rozhodí, když po víc jak hodině cesty učitelka prohlásí, že jsme na místě.

Moc rychle a malá psychická příprava.

S Dančou nijak nespěcháme. Vystoupíme mezi posledními a stejně tak si vezmeme i tašky. Očima vyhledám Mikyho, který na mě kývne a ukáže na klíčky, ve své ruce.

Čas nadešel.

„To zvládneš," pošeptám Daniele do ucha a vlepím ji pusu do vlasů. Svá slova jsem říkal převážně sobě, než jí.

S tlukoucím srdcem se zařadím po bok Mikymu, který nás vede ke společné chatce. Je jich tady asi třicet, takže pro každou dvojici jedna, rozestavěné do několika řad s čísly nad dveřmi. My dostali číslo šest. Přesně na okraji jedné řady.

Miky otevře dveře a nám se naskytne pohled na malou místnost, která smrdí zatuchlinou až se zašklebím. Po stranách stojí dvě válendy a mezi nimi vysoká skříňka.

„Kterou chceš stranu?" zeptá se mě a já sebou trhnu leknutím. Celou cestu sem nepromluvil ani slovo. Nečekal jsem to.

„Nemám žádnou vyhraněnou," pokrčím rameny.

Vejde dovnitř a své věci odhodí na pravou postel, takže já se uvelebím nalevo. Shodím ze zad kytaru a pustím se do vybalování. Jenže když se otočím, abych se ho zeptal, kterou poličku v té pidi skříňce chce, stojí zase těsně za mnou a mě to připomene ten okamžik, kdy tohle udělal na Hajdukově párty.

Nasucho polku a oči mi zabloudí k jeho rtům. Tak fajn, nečekal jsem, že to uděláme takhle brzy, ale je nejvyšší čas prolomit ledy.

„Chystáš se mi dát další pusu?" zeptám se bez obalu. Budeme spolu strávit dvě noci sami, potřebuju ho dostat ze své hlavy.

„Takže si to pamatuješ?" napůl se usměje. Nejspíš doufal, že jsem byl natolik opilý, abych mohl zapomenout. Škoda, že se mi to moc často nestává.

„Byl to jeden z nejzajímavějších momentů, co se mi za posledních několik týdnů stal. Tvůj jazyk v mé puse jen tak nezapomenu."

„Takže jsem neodolatelný?" Teď už se usmívá od ucha k uchu. On se v tom snad vyžívá nebo co!

„Můj typ nejsi," srazím mu hřebínek. „Ale líbat školního oblíbence mi trochu uvízlo v hlavě. Hlavně když je ten oblíbenec profláknutej heterák."

„Pravda," svalí se na svou postel a já ho napodobím. Sedíme naproti sobě a mě na jazyku pálí otázky, na které bych rád znal odpovědi. „Nejspíš jsi zvědavý, proč jsem to udělal."

Přikývnu. „Nebudu lhát. Celkem jsi mi nadělal guláš v mozku. Trochu to nepobírám."

Miky se ohlídne ven z chatky, načež kopne do dveří a ony se zaklapnou. Chatka má jen jedno malé okno u stropu, takže jsme prakticky ve tmě.

„V prvé řadě tě poprosím, abys o tom, co se mezi námi stalo pomlčel," spustí Miky. „Ne že bych se styděl, to fakt ne. Jen nikomu nic není do mého sexuálního života a taky... kdyby se to doneslo k matce, je dost vysoká pravděpodobnost, že chytne hysterák."

Uchechtnu se. „Dobře. Pokusím se o tom pomlčet, jenže měl bys o mě něco vědět," začne si mě nedůvěřivě měřit. „Já neumím držet tajemství. Jako fakt ne. Ale rodiče mě vykopli z domu, když jsem jim řekl, že jsem gay, takže... budu mlčet."

Zašklebí se. „Tohle by mě nejspíš čekalo taky. Ale naštěstí pro mě, gay nejsem. Líbí se mi i holky," trhne rameny. Na to, že mi odhalil svou bisexualitu je relativně v pohodě. Jiní by šíleli.

„To chápu. Homofobní rodič?" uchechtnu se. „Nic nového pod sluncem. Ale jedno mě zajímá. Proč jsi políbil mě?"

„Protože jsi, no já nevím," naoko se zamyslí. „Sexy?" vypadne z něj a zakroutí hlavou, jako by nemohl uvěřit, že jsem mu takovou otázku položil.

„Líbáš každého sexy člověka na planetě?"

„Pokud mám příležitost."

Přimhouřím oči a snažím se z něj něco rozpoznat. Třeba jestli si dělá legraci, ale jeho obličej je až na mírné pobavení naprosto bez emocí.

„Tak mě už prosím nelíbej," požádám ho. Myslím, že jsem se ještě nebavil s tak sebestředným člověkem. Je si plnohodnotně vědom toho, jak je přitažlivý a jeho úsměv to jen prozrazuje.

„Posledně sis nestěžoval."

„Alkohol a automatická reakce těla na danou situaci," uzemní ho znovu. „Víc za tím nehledej."

„Škoda," pokrčí rameny, jako by se nic nestalo. „Mohli jsme si užít skvělou noc v tomhle zapadákově." Vstane a pustí se do vybalování věcí z tašky.

Chvilku na něj vyjeveně zírám, ale nakonec jen potřesu hlavou a nahážu své oblečení do vyšší poličky, aniž bych se ho ptal, jestli ji chce.

„Hej, kluci," zabouchá nám do dveří Stáňa a Miky mu otevře dveře. „Máme se sejít na oběd v hlavní budově. Kučerová říkala," prohlásí a svalí se na Mikyho postel. „Prý se máme usadit ke stolům s naším spolubydlícím."

„Kurva," ujede mi a hlasitě si povzdechnu.

„Copak Jungu?" osloví mě Stáňa. „Máš s námi problém?"

Zakroutím hlavou. „Nenazval bych to problémem," mrknu na Mikyho a ten se uculí. „Jen myslím na Danču. Je na chatce s Esterou."

„Co proti ní máš?" zajímá ho, ale vůbec to nevyzní jízlivě. Spíš je jen zvědavý.

„Myslíš krom toho, jak Danielu první dva roky střední šikanovala kvůli vzhledu, než jsem ji sjel na tři doby a konečně s tím přestala? Nebo to, jak se mě jednou pokusila dostat do postele, protože si myslela, že je natolik úžasná, že sbalí gaye? Pravda. Jinak proti ní nic nemám," odfrknu si. „Danča si konečně začala věřit, že i s velkým zadkem je sexy. Bojím se, co ty tři dny udělají s její psychikou ve společnosti Ester a Sabiny."

„Hezký," pronese Stáňa. „A dostala tě do postele?"

To si z toho nic jiného neodnesl? „Fuj. Sex s holkou?" oklepu se a oba tím rozesměju.

V tomhle rozpoložení nás najde Ondra, který sdílí chatku se Stáňou a všichni vyrazíme do hlavní budovy na oběd. Stoly jsou uspořádány po čtyřech, takže se musím smířit s tím, že Danča bude u stolu s holkami a my obsadíme jiný.

S informací, že se vydáme na menší procházku do místní vesnice lesní cestou a dáme si tam večeři, se vrátíme na chatku abychom si mohli vyzvednout pár nezbytných věcí.

Ondra se Stáňou zamíří do chatky vedle nás a já následuji Mikyho do schodů.

„Hele, musím se zeptat," otočím se na něj ve dveřích. „Jsme v pohodě? Nechci, aby mezi námi bylo dusno, nebo tak."

„Ptáš se, jestli po tobě v noci nevyjedu?" zakření se.

„Něco takového."

Očima mě sjede od hlavy až k patě a zarazí se na mé puse. Pozdvihnu jedno obočí a čekám na odpověď. Jenže krom jeho žhavého pohledu, mě překvapí i reakce mého těla. Líbí se mi, že si mě takhle prohlíží a jde na něm vidět, že mě doopravdy chce znovu políbit.

„Nevyjedu po tobě," řekne nakonec a já si zhluboka povzdychnu. Nevím, jestli mě to zklamalo, nebo se mi ulevilo. „Pokud mě nepoprosíš," dodá a s věcmi v ruce vyjde ven z chatky.

No do háje!

°°°°

Některým to šlape rychleji než jiným. Například Miky se Stáňou už sedí u stolu u venkovního posezení, když já s Danielou, Ondrou a Lindou dorazíme. Je to malá útulná hospůdka se spoustou prostoru venku, takže všech šedesát studentů včetně učitelů nemá problém se usadit.

Mě ale zaujme dětské hřiště, vedle kterého se vyjímá několik trampolín vedle sebe.

„Zlato?" chytnu Danču kolem ramen a nasměruji ji čelem k trampolínám.

„Hm?" diví se, co jí chci ukázat a když si konečně všimne, razantně zakroutí hlavou. „Ne, Kenny."

„Prosím," škemrám. „Nemůžeš mě nechat, ať se ztrapním sám."

„Ne, Kenny," zopakuje a já ji víc stisknu kolem ramen. „Je to pro děti. Ani nás tam nepustí."

„Danielko," drcnu do ní a přidám pohled nakopnutého štěněte. „Prosím. Kvůli mně."

Zakoulí očima a se zájmem si prohlídne trampolíny. Na konci druháku, kdy mi brečela na rameni, že je tlustá a ošklivá jsem ji dokopal k tomu, aby s tím něco dělala. A protože jsem oba naprosto nesportovní dvojka, nenapadlo mě nic jiného než chodit do posilovny jen na trampolínu. Nijak zvlášť jí to v hubnutí nepomohlo, to zase ne, ale oba máme sexy pevné zadky a vděčíme tomu dětské zábavě.

Daniela si hlasitě povzdechne, chytne mě za ruku a zatáhne k dětskému hřišti. Paní u stolku si nás nedůvěřivě měří, ale váhový limit to nemá, tak jí zaplatím vstup pro dva. Za námi se ozvou posměšky, když si sundám boty a soukám se z mikiny.

Zabereme si první dvě trampolíny a do chvilky se smějeme, jako blázni.

„Bože, vy jste jak malé děti," zamručí Stáňa, který nás přijde se zájmem pozorovat, ale směje se u toho. Za chvilku už okolo oplocení nestojí sám, ale přidá se k němu i několik našich spolužáku a čumí na nás.

„Nezáviď a polez taky," odseknu a s Danielou uděláme několik salt v před. Na rozdíl od Danči se mi povede dopadnout hned na nohy, ale jí to chvíli potrvá, než trampolíně začne věřit.

Kolikrát jsme vymýšleli různé cviky, aby to nebyla taková nuda. Skákat jen nahoru a dolů. Po delším časovém úseku se to omrzí. Bylo to to nejlepší léto, co jsem kdy zažil. Po tom, co mě naši vykopli to nebyl zrovna ten nejlepší rok a s Dančou jsem se po dlouhé době upřímně zasmál.

„To musím taky zkusit," zaslechnu za sebou Stáňu a do minuty už on a několik dalších spolužáků skáče spolu s námi.

S Dančou se po sobě podíváme a rozesmějeme se. Skočíme si ještě několik salt a já zatleskám, když se jí konečně povede doskočit na nohy a neztratit při tom balanc.

Zazvoní nám minutka a oba doklopýtáme ven s nohama jako z rosolu.

„Jungu, jak se ti to do prdele povedlo?" křičí na mě Stáňa, když se mu už po třetí nepovede salto a místo na nohy dopadne na zadek. „V jeho podání to vypadalo tak jednoduše," otočí se na Mikyho vedle sebe, kterému to jde rozhodně lépe.

„Trénink, akvabelko."

Mikuláš vyprskne smíchy a má pozornost se zaměří na něj. Může existovat něco v čem není dokonalý? A ještě ke všemu u toho musí vypadat tak dobře.

Svět není fér.

Všimne si, jak ho okukuju a jedním okem mrkne. Jen zakoulím očima a ruku v ruce s Danielou zamíříme pro pivo. Po tak vydatném tělocviku se to hodí.

Do kempu se vrátíme akorát před setměním. Po cestě zpátky panuje skvělá nálada a třídní učitel béčka pronese na mou adresu, že stačí aby se ze stáda odlišila jen jedna ovečka a ostatní ji budou následovat

Původně jsem jen chtěl přivést Danielu na jiné myšlenky, ale svěří se mi, že je Ester až přehnaně milá. Což je šokující. Ale nejspíš má jen výčitky za to, co bez rozmyslu ona a ostatní holky ze „sesterstva" pronášela o kantorech na dívčích záchodech.

Jedna učitelka mezi přestávkami odběhla na studentské záchody a zaslechla ne moc lichotivé věci na svou adresu. Slovo od slova to není známé, nikomu to nepřetlumočily, jak se za to stydí, ale daná učitelka se údajně složila v kabinetě naší třídní a nebyla schopná dorazit na další hodinu. Proto to přerozdělení spolubydlících v chatce.

Takže Ester má svědomí. To je zajímavé zjištění po letech, co ji znám.

Když dorazíme do kempu, vydám se do chatky pro ručník a sprchový gel a přidám se k ostatním do fronty na sprchu. Po dnešním dni už mám chuť jen padnout do postele.

Je fajn, že jsme si to s Mikym vyříkali, protože od trampolín se se Stáňou držel u nás a slušně jsme si pokecali. Nejsou zase až tak vypatlaní. Mají i smysl pro humor, kterého jsem si nikdy nevšiml. I když to bude nejspíš moje vina, nikdy jsem neměl zájem se s nimi přátelit.

„Nebudeš mě očumovat?" zeptám se šeptem Mikyho, který stojí v řadě za mnou.

„Nic neslibuju," mrkne a následuje mě do společných sprch. „Ale ty se klidně koukni," zaslechnu ho ještě říct.

S úsměvem na tváři ze sebe shodím oblečení a vlezu pod vlažnou vodu. V rychlosti se umyju, abych mohl uvolnit místo dalším v řadě, ale beztak mi to nedá a očima vyhledám Mikyho. Ten si mého pohledu všimne a rozesměje se, tak rychle trhnu hlavou opačným směrem. K mé smůle jsem toho moc neviděl, ale stejně se přidám k jeho smíchu.

Společně vyjdeme ze sprch a v chatce se svalíme každý na svou postel. Napíšu bráchovi zprávu o dnešku a pak už jen sjíždím Instagram. Miky vedle mě dělá nejspíš něco podobného, protože taky kouká do mobilu.

Dnešní den byl skvělý. Zprvu se to zdálo divné, protože jsme s Mikym každý jiný a bál jsem se, že to bude trapas po té puse, ale je fajn. Když už vím, jak to má se svou orientací, cítím se klidněji. Podvědomě jsem se bál, že je třeba zmatený a hledá se, ale nikoho vyrovnanějšího jsem snad nikdy nepoznal. On zkrátka ví, co chce.

„Můžu mít otázku?" prolomím naše mlčení jako první.

„Hm?"

Zvednu se, zavřu dveře od chatky, aby nás nikdo nezaslechl, ale taky neočumoval, než se znovu svalím do postele.

„Kdo všechno ví o tvé orientaci?"

„Moc lidí ne," vydechne. „Má starší sestra, ale v jejím případě to bylo nedobrovolné. Načapala mě s chlapem v posteli, fakt bomba. A taky Stáňa. Tomu jsem to řekl. Jinak samozřejmě muži, se kterými jsem byl, ale ze školy nikdo."

„Pěkný. Musí tě štvát to skrývat." Zapřu se lokem o postel a položím si hlavu do dlaně. Pozoruju jeho siluetu ve tmě a vidím, že si lehl na bok stejně jako já.

„Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Jediné co, tak nechci, aby se to doneslo k matce. Upřímně, dovedu si představit její výraz, kdyby to zjistila."

„A co táta? Tomu by to nevadilo?" Pořád mluvil jen o mámě, ale o tátovi ani slovo. Jenže Mikuláš vybuchne smíchy. „Co je?" usmívám se taky, protože je to nakažlivé.

„Promiň jen," popadne dech, ale smát se nepřestane. „Já jen... Naši se rozvedli, protože se z táty po patnácti letech manželství vyklubal gay. Proto mě to tak pobavilo."

To už vyprsknu i já. „Ty vole," zaskuhrám mezi záchvaty smíchu. „To mě poser."

„Alespoň chápu její averzi vůči homosexuálům. Nerozešli se zrovna v dobrém a se sestrou ho moc často nevídáme. Žije v Německu se svým manželem."

„To mu přeju. Tady se homosexuálové ani neožení. Nebo nezaloží rodinu," udělím výtku naší zaostalé zemi, která je pořád nerozhodná ohledně schválení zákonu pro sňatky mezi lidmi stejného pohlaví.

„A to tě mrzí?"

„Spíš mě mrzí to právo volby," pokrčím rameny. „Z člověka se vyklube homosexuál a jako by byl odsouzen k životu v osamění nebo co. Někteří lidi jsou v tomhle děsně zastaralí."

Několik minut mlčíme, každý ponořeni ve své hlavě. Čekal bych, že to bude nepříjemné, ale ne. Ta jeho flegmatičnost je uklidňující. A až na to, že si nepřeje, aby o něm jeho matka zjistila pravdu, vypadá jako by mu bylo jedno, kdyby to o něm zjistila.

Musí být na hovno, skrývat svou pravou podstatu. Já s tím taky pár let bojoval, ale nevydržel jsem to. Ne tak, jako on. Alespoň má tu výhodu, že ho vzrušují i ženy.

„Můžu se teď zeptat na něco já?" promluví.

„Bude to stejně osobní otázka, jako ta s tvou orientací?" uchechtnu se.

„Rozhodně. Otázky na tělo jsou něco pro mě," zasměje se se mnou.

„Povídej."

„Od čeho máš ty jizvy na zádech?"

„Páni," protáhnu. Tak tuhle otázku jsem rozhodně nečekal. „To je moc na tělo. Doufal jsem, že tě bude zajímat velikost mého ptáka a ty to takhle vyplýtváš."

„To vědět nepotřebuju," pronese. „Něco už jsem zahlídl."

„Očumoval jsi?"

„Stejně jako ty," řekne laškovně.

„Očko mi možná uklouzlo," přiznám se, a nakonec si povzdychnu. „Vysypalo se na mě zrcadlo."

„Kurva jau," sykne.

„Doslova. Celou noc jsem strávil s milou doktorkou jménem Patricia, která mi ze zad vytahovala střepy. Nic příjemného to rozhodně nebylo a nějaké střepy mi v zádech zůstanou napořád."

„Máš štěstí, že jsi nebyl zraněný víc. Vždyť se ti mohly zarazit až... já nevím do plic, nebo ti propíchnout jiný orgán."

„Propíchnutá plíce?" vyprsknu.

„Říkám třeba."

„Ne. Bylo to naštěstí jen povrchové," ujistím ho. „Hezky jsme si pokecali. Má manžela a dceru. Tehdy jeli na dovolenou do Austrálie. Říkala mi, jak se těší, když mě zašívala."

„Zajímavě uchovaná vzpomínka."

„Rozhodně. Když přede mnou někdo zmíní Austrálii, cukne mi v ramenou," zasměju se a Miky se ke mně přidá. „Měli bychom jít spát."

„To je fakt."

Jenže mě se ještě spát nechce, proto se ho zeptám na jeho tátu v Německu a Miky se dá do vyprávění. Kecáme takhle rozhodně další hodinu, než mě svým hlasem ukolébá ke spánku a já prošvihnu konec historky, jak ho jeho táta bral jako malého do bazénu a on hodil placáka ze stupínku.