Konečně nastane den, kdy se Miky netváří, jako by mě chtěl zabít a já jako bych umíral, při pohledu na něj. Dokonce na tváři vyloudím něco, jako úsměv, když se na mě podívá.

Nechci mu dávat naději. To nemám v plánu. Jen se mi uleví, že mě konečně přestal ignorovat.

Nevím kolik času budu potřebovat, než se vyrovnám do normy. Jestli dny, týdny nebo snad roky, ale už mu nechci ublížit. Nikdy.

Vlastně nechci, aby mu kdokoli ublížil. A ano, na to jsem přišel včera. Samota má vážně něco do sebe. Bez okolních vjemů, jen s hudbou. Člověk přijde na spoustu zajímavých věcí.

Dokonce jsem si udělal myšlenkovou mapu, a protože jsou mé myšlenky zaměřené jen na Mikyho, jeho jméno bylo uprostřed. Kolem něj jsem napsal pozitivum, negativum, něco neutrálního a co mě na něm vzrušuje. Překvapilo mě, že moc záporů nemá. Krom Zoey, lásce k sushi a odporu k lhaní jsem tam neměl pomalu co psát.

Ty hezčí věci se naopak psaly samy. Postupoval jsem zlehka a popsal každý detail jeho těla, který se mi líbí. Potom se zaměřil na jeho osobnost, a nakonec se všechno propojilo se vším. Měl jsem tak sepsané, co všechno o Mikym vím a málo toho není.

Ester i Danča – každá zvlášť pochopitelně – se snaží zjistit, co se včera po obědě mezi námi stalo, ale neřekl jsem jim ani slovo. V podstatě se nic nezměnilo, jen už nechodíme s Mikym jako tělo bez duše. Kdybych jim řekl, že Miky čeká na mé rozhodnutí, jestli se odhodlám ho milovat nebo to potlačit, nejspíš bych od obou dostal kopačku do zadku.

Místo toho Ester slíbím kafe v pondělí po škole. Údajně mě chce seznámit s Denisou, i když ona si mě pamatuje na rozdíl ode mě. Neodpustím si několik rýpavých slov do Ester, že to vypadá mezi nimi vážně, když dochází na seznamování přátel, ale odpálkuje mě, že kamarádi nejsme. Jsem zkrátka jediný, kdo o ní a Denise ví a na koho se ona sama ptala.

Jen se směju.

O přestávce na oběd, kdy se všichni chystáme do jídelny k nám do třídy vběhne spolužák z Mikyho plaveckého oddílu.

„Prosím tě řekni, že to není pravda a je to jen zatraceně dobrý Photoshop," spustí na Mikyho a mě se udělá špatně. Netuším, co se děje, ale mám dojem, že to nebude hezké.

„Co to meleš?" zeptá se ho Miky.

„Takže to není pravda?" ptá se dál.

„Nemám tušení o čem mluvíš. Co je?"

Nejistě se rozhlédne po třídě a pohledem se zastaví na mě i když nevím proč. Nikdy jsme spolu nemluvili. Ale mám takové tušení, že to, co řekne, se mi ani trochu nebude líbit.

„Ty fotky na zdi," ukáže ke dveřím do třídy. „Tebe a Kennyho, jak spolu..."

„Cože?" vyjekne Miky a vyběhne ze třídy. My ostatní nejsme pozadu a běžíme hned za ním.

Jen co se dostanu na chodbu, jdu málem do kolen.

Všude kam se podívám vidím fotky mě a Mikyho. Je to jedna a ta samá fotka, ale jejich kopie jsou vylepené po zdech na chodbě. A není to nic roztomilého, jak by řekla Vanesa.

Jsme na ni oba nazí a rozhodně jde poznat, že provozujeme sex i když má noha a Mikyho ruka zakrývá ty nejdůležitější části. V opačném případě, by to byla skvělá porno fotka.

Miky zbledne jako stěna, zaboří si ruce do vlasů a otočí se zády ke zdi.

„Kurva, to se mi snad zdá," zahučí a snaží se dýchat.

Já to nechápu. Nikdy jsme se u sexu nevyfotili. Ani jsme nenatočili žádné domácí porno. V telefonu mám jen pár nevinných fotek nás dvou a nikdy jsem je nikomu neukázal. Ani Daniele ne. Ty fotky jsou jenom mé. Nikoho jiného.

Z chodby zaslechnu poznámky na Mikyho orientaci a několik spolužáků pronese i dost nemístných slov.

Nikoho z nich nevnímám. Jen zírám na tu fotku, protože mi to nejde na rozum. Jak se to sakra mohlo stát?

„To tě tak vzrušuje pohled sám na sebe při sexu, Jungu?" vytrhne mi Stáňa fotku z ruky a roztrhá ji na kousíčky. Ani jsem si neuvědomil, že jsem jednu z nich strhl.

„Vole," odseknu a přejdu k další fotce. Naprosto totožné s těmi ostatními.

„To je fakt kretén," zaslechnu ho za sebou, ale dech se mi zadrhne v hrdle a zběsile zakroutím hlavou a vycouvám od zdi. Protože... to není možné. Jak jen jsem mohl být, tak blbej?

„Co se děje?" chytne mě Miky za paži a otočí čelem k sobě. „Kenny, co je?"

„Mikuláši, to je můj pokoj," řeknu a kluci za ním zpozorní. „Vidíš to povlečení? To je... moje postel." Prohrábnu si vlasy.

„Jak ale..."

Zakroutím hlavou, protože tomu pořád nemůžu uvěřit.

„Kenny? Co mi neříkáš?" chytne mě za paže a donutí, abych se mu podíval do obličeje.

„Notebook," řeknu Mikymu a jemu se rozšíří zorničky v pochopení.

„Chceš říct, že se ti někdo naboural do počítače?" Přikývnu. „Ty vole," prohrábne si vlasy. „Kdo by byl schopný tohle udělat? Kdo by z toho něco měl?"

Ostatní na nás koukají a nemají nejmenší tušení, která bije. Zavřu oči a zatnu ruce v pěst.

„Napadá mě jedna osoba, která už to jednou udělala," ucedím skrz zaťaté čelisti a zahlídnu bandu třeťáků, jak stojí opodál. Společně s tou blonďatou sviní.

„Teda Miky, ty se nezdáš," vysměje se mu Aleš. „Kdybych věděl, že jsi gay, dal bych si říct."

Udělám krok směrem k Alešovi, ale Miky mi zastoupí cestu. „Kenny, nemůžeš vědět, že je to jeho práce. Nemáš žádný důkaz. Navíc u tebe jsme spolu spali naposledy před Vánocemi. Proč by čekal až do teď?"

Mikuláš nekřičí, ale ani není vyloženě potichu. Všichni ho slyší a ti kdo ne, tak se to brzo dozví. A Alešovi ztvrdne pohled. Nejspíš čekal, že to Mikuláš popře, ale on místo toho poukáže na stáří fotky.

„Proč asi?" vyškubnu se mu. „Včera jsem ho nasral a on teď nasral mě."

„Kenny," pokusí se mě naposledy zastavit, ale udělám několik kroků, napřáhnu se a pravačkou uštědřím Alešovi ránu do obličeje, abych mu ten ksicht upravil.

Do zápěstí mi vystřelí šílená bolest, ale to už se rozmachuju znovu a udeřím Aleše podruhé. Všimnu si Robina a Stáni, jak se zapojí a odstrkují třeťáky v dostatečné vzdálenosti od nich. Schytám ránu od Aleše, ale nedá do toho pořádnou sílu. Jako by se mi bál ublížit.

Třetí ránu už mu dát nestihnu, protože se přede mnou zjeví Miky, obtočí mi paže kolem pasu a táhne mě od něj dál.

„Věděl jsem, že jsi zasraný buzerant, ale tohle?" zaječím a ukážu na fotky na zdi. „Vyautovat člověka, který si to nepřeje?"

„Asi se rozpláču," pronese ironicky a promne si čelist. „Nepředstírej tady, že ti na něm záleží. Oba víme, že ti záleží jen na sobě. Jsem jediný, kdo to chápe a tvé zálety toleruje, ale ty jsi tak moc zahleděný do sebe, že to nevidíš."

„Ty buzerantská kryso," zařvu. „Proč jsi to do hajzlu udělal? To tě tak moc vzrušuje sledovat ostatní při sexu? V jejich vlastní ložnici? Ty seš vážně nemocný, pokud v tomhle vidíš uspokojení."

„Udělal jsem to pro tebe," zakřičí nazpět. „Přece si nemyslíš, že s tebou zůstane? Mikuláš Ledecký? Kenny prober se. Proč byste jinak půl roku svůj vztah tajili?"

Půl roku? Ten hajzl o nás ví od začátku!

Zaslechnu šeptání a zalapání po dechu, ale snažím se jen odstrčit Mikyho, který mě pevně objímá, abych se na něj znovu nevrhl.

„Mikuláši pusť mě, abych mohl toho buzeranta zabít," vztekám se a silně zatlačím na jeho ramena. Sledoval nás celou dobu. Celou dobu, když jsme koukali na seriály. Když jsme u nich usnuli. Když jsme se milovali.

„To mi řekni, Kenny. Co na něm vidíš?" pokračuje Aleš dál. Jako by toho ponížení nebylo dost. Kvůli mně celá škola ví, že se Mikymu líbí kluci. A že se mnou spal. „Vždyť se na něj podívej. Není ničím zajímavý. Je obyčejný. Nudný. Není jako my."

„Miluju ho ty kreténe ubohej. Ale ty ani nevíš, co to znamená. Pro tebe je láska stalking."

Miky trochu povolí stisk a podívá se na mě. Vím, co jsem řekl. Jenže zrovna teď jsem trochu víc nasranej, než abych to opakoval jen jemu a taky... svými slovy naseru Aleše. Zase.

Vykročí k nám, a chystá se Mikyho udeřit zezadu, ale on konečně povolil stisk a mě se povede ho od sebe odstrčit a schytat ránu za něj.

Tentokrát do toho dá všechno a já to neustojím. Úder mě skolí na zem.

A to nasere Mikyho.

Vidět nasraného Mikyho stojí za to. A nasraný Miky, který se připlete do rvačky? Ani jsem netušil, že se umí prát. Vrhne se na Aleše a dá mu ránu za ránou. Musí ho odtrhnout Stáňa s Robinem, a dokonce i David, aby toho nechal.

„Co se to tady děje?" zakřičí učitelka Kučerová a několik studentů se dá na ústup.

„Napadli mě," ukáže Aleš ze země na mě a na Mikyho.

Nevidím důvod mu nevěřit. Má prokousnutý ret a nejspíš i zlomený nos.

„Nic jsem neudělal a on," zvedne prst směrem ke mně. „Se na mě vrhl. Jen tak."

Já ani Miky se nebráníme. Z určitého úhlu pohledu je to pravda. Až na ty fotky. A taky fakt, že Miky, nejklidnější a nejpohodovější student Miky, se nezapojuje do rvaček. A Kučerová to ví.

„Všichni okamžitě do svých tříd. Vy," osloví hlouček třeťáků, kteří postávají kousek od nás. „Pomozte Alešovi a jděte do mé třídy."

Kučerová zavelí a všichni se dají do pohybu. Robin mi pomůže na nohy a společně vejdeme do třídy. Aleš se na mě znechuceně podívá, ale neodvážím se po něm znovu skočit v přítomnosti učitelky.

„Každý do svého rohu. Stanislave, zodpovídáš se mi s Robinem, že se tady nic dalšího nestane. Lindo, pojď se mnou."

Dojdu k oknu a opřu se o parapet. Venku sleduji dopravní zácpu a jedno auto se zrovna snaží otočit v proti směru.

„Jsi v pohodě?" zeptá se mě Danča. Všichni ostatní postávají v hloučku okolo, jako hradní stráž, jen nevím, jestli mě chrání před Alešem, nebo jeho přede mnout.

„Já?" uchechtnu se a koutkem oka mrknu na Mikyho. „Mě je přece jedno co si o mě ostatní myslí."

„Jsem v pohodě," řekne Mikuláš a postaví se vedle mě.

„Vážně?" Podívám se mu do očí, protože do těch by nikdy nelhal. A už vůbec ne mě.

„Ne," povzdechne si a založí si ruce na hrudi. Zadívám se na auta pod námi a ten blbec co se otáčel v proti směru už zmizel.

„Mrzí mě to," odvětím.

„Nic jsi přece neudělal."

Usměju se. „Můj pokoj, moje postel, moje webkamera, můj stalker. Udělal jsem dost. Nikdy jsem tě do toho neměl zatáhnout."

Zamračí se na své boty. „Kdybych to nebyl já, byl by to někdo jiný."

„Na nikom jiném mi nezáleží. Navíc... nikdy jsem si domů nikoho nepřivedl. Nikdo jiný by to být nemohl."

Zvedne ke mně oči a já jen pokrčím rameny.

„Takže... jsem první, kdo ti okupoval postel?"

„První uzurpátor polštářů. A taky první, kdo mi kdy chrápal do ucha."

„Nechrápu."

„Mám zvukový záznam, který tvrdí opak."

Uchechtne se a pak... se rozesměje. Vážně nahlas. „Jsi nemožný."

„To je fakt."

Do třídy vejde Linda s dvěma lékárničkami. Jednu odnese hloučku kolem Aleše a potom přejde k nám a podá ji Mikymu.

„Fotky jsou pryč," řekne nám. „Ředitel zuří k nepříčetnosti. Teď je u třeťáků ve třídě Aleše a se všemi mluví."

„Díky," promluví Miky a usměje se na Lindu. „Sedni si," ukáže na parapet.

„Jsem v pohodě," odpálkuju ho.

„To je adrenalin. Máš prokousnutý ret a roztržené obočí. Neser a sedni si."

„Zase ta tvoje dominance," zakoulím očima, ale poslechnu ho. Miky vytáhne dezinfekci, stoupne si mezi mé nohy a opatrně mi přejede vatou po obočí. Stejně syknu, když to zaštípá.

„Jak ti je?" zeptám se tiše, když přejde ke rtu. „Vím, že se dokážeš naštvat, ale tohle byla fakt síla. Navíc jsem se o tebe bál, kvůli... uhm." Hlavně nenápadně zmínit astmatický záchvat, ale Miky to pochopí.

„Taky jsem se bál, že to se mnou sekne, ale jsem v pohodě," řekne a David se Stáňou se po sobě nechápavě podívají. Všichni visí na každém našem slovu. „Štve mě, že jsem tak vyletěl, ale když tě praštil, přestalo mi to myslet."

„Vidět tě se prát? Navíc kvůli mně? Sexy," mrknu na něj.

„Moc mě neprovokuj," usměje se. Zaháknu nohy za ty jeho a přitáhnu si ho blíž k sobě. Teď, když se nemusím držet zpátky toho chci jen využít a Miky neprotestuje.

„Ty a tvoje coming-outy. Rozhodně nejsi nudný a nezajímavý."

„Jo s nimi fakt zářím," odhodí vatu, na které je nanesená dezinfekce, vedle nás a dlaněmi mi přejede po stehnech. „Tobě zase jdou vyznání lásky. S tím mým se můžu jít zahrabat."

„Na moje poprvé, to nebylo tak zlé, ne?" zakřením se.

„Rozhodně jsi mě převálcoval," opře si čelo o to mé a povzdechne si. „Chceš to vzít zpátky?" zeptá se tiše, abych to mohl slyšet jen já, ale ve třídě je takové dusno, že bych se nedivil, kdyby to slyšel i Aleš na druhé straně místnosti. Ten nás celou dobu znechuceně pozoruje a nechává se ošetřit od jednoho ze svých spolužáků.

„Proč bych to dělal?"

„Nevím," pokrčí rameny. „Řekl jsi to v afektu, chápu to. Víš, že tě nechci do ničeho tlačit. Včera jsme si něco slíbili a podívej, jak to dopadlo."

„Jo, no... Ale nebudu brát zpátky něco, co je pravda. Jen mě budeš muset naučit, jak to funguje, protože o vztazích nic nevím."

Miky se uvolní a věnuje mi svůj pokřivený úsměv, ze kterého mě zašimrá v podbřišku.

„Nebude to jiné od minule."

„Takže můžeme spát i s jinými?" zeptám se i když by mě to ani ve snu nenapadlo.

„Po sexu se mnou si na nikoho jiného ani nevzpomeneš," řekne mi tiše do ucha.

„Pravda," potvrdím mu a přitáhnu si Mikyho do obětí, ale v tu chvíli mi v pravé ruce vystřelí bolest až do lokte a já syknu. „Kurva jau."

„Co se děje? Kde ses zranil?" stará se Miky, ale já se opřu čelem o jeho rameno a snažím se potlačit slzy, které se mi z té bolesti tlačí do očí. Párkrát se zhluboka nadechnu, abych se s tím vyrovnal.

„Víš," zaskuhrám. „Já vlastně nikdy nikomu pěstí nedal. Ani jsem se nikdy neporval. A tak nějak zjišťuju, že to vážně neumím."

„Dobře, tomu věřím. Ale kde ses zranil?"

Zvednu hlavu a podívám se Mikymu do očí. „Asi jsem si zlomil ruku o Alešovu čelist."

Někdo – a myslím, že to je Stáňa – vyprskne smíchy, ale pokusí se to zamaskovat kašlem, čímž rozesměje ostatní. Miky se vážně snaží zachovat tvář, ale cukající koutky ho prozradí a po nátlaku okolí, se rozesměje taky.

„Bolí to Mikuláš," stisknu kolena k sobě a praštím ho tak do boků. „Potřebuju politovat, ne výsměch."

„Jasně, jen... mě nech dosmát."

Zasténám a zabořím mu obličej do hrudi. „Nesnáším tě."

„Tomu sám nevěříš," vjede mi rukou do vlasů a už mě jen drží. Tohle mi rozhodně chybělo.

Do třídy vejde Kučerová v závěsu s ředitelem.

„V prvé řadě," spustí na úvod, když mu všichni věnují pozornost. „Čtvrťáci, vážně? Všichni jste dospělí, to se neumíte trochu ovládnout?" rozhlédne se po třídě a pohled mu padne na mě a Mikyho, který stojí opřený o parapet vedle mě.

„Chci od vás vědět, kdo vyvěsil ty fotografie," zahřmí místností jeho hlas a všichni se jako na povel otočí na Aleše, který se zamračí. Taková malá podpásovka a nejspíš to nečekal, ale ponížil Mikuláše, a to je něco, co mu u ostatních jen tak neprojde.

„Nechápu, proč na mě všichni čumíte," ohradí se. „Oni mě napadli," ukáže znovu na nás a sykne bolestí, když mu jeho spolužák přitlačí vatu k nosu, aby zastavil krvácení.

„Přede všemi jsi přiznal, že jsi ty fotky vyvěsil," osočí se na něj Ester. „Navíc jsou ze soukromí Kennyho ložnice. Ty jsi normálně nechutný stalker."

Netušila, jako vlnu pozdvižení svými slovy vyvolá. Někteří se zatváří šokovaně, jiní se ozvou na Alešovu obranu, ale mnohem víc hlasů bojuje za mě a Mikyho.

Miky pozoruje své nohy, jako by se ho to vůbec netýkalo a já těkám pohledem po všechno ostatních a snažím se zaslechnout, co po sobě křičí, ale přes tu změť hlasů nic zásadního nepostřehnu. Jen nadávky a urážky.

Kučerová s ředitelem Slánským jen pozorují hádající se puberťáky, ale ve chvíli, kdy se Robin s Davidem naštvaně postaví přede mě a Mikyho s rukama zaťatými v pěst, vloží se do toho.

„Tak dost," zakřičí ředitel, aby všechny přehlušil. „Už jsem mluvil s některými studenty a malou představu mám. Což znamená, že Jung, Ledecký a Renhaim, všichni tři do ředitelny. Paní učitelka Kučerová už volala vašim rodičům. Brzo dorazí."

„Cože!" vyjeknu hlasitě a on se na mě přísně podívá, takže slova, která jsem měl na jazyku polknu.

Pokud jsem si myslel, že jsem se přeslechl, Mikyho ruka na mých zádech mi potvrdí, že rodiče doopravdy přijedou. A už jsou na cestě.

Kurva!