Tak debilní nápad, jako opít se uprostřed týdne – respektive na začátku – jsme už neměli. Místo toho se Ester v pátek po škole nasáčkuje ke mně do bytu s lahví Morgana v ruce. Bohužel mé oblíbené pití nemůžu odmítnout.

Robin nás všechny pozval na svou další párty, ale s díky jsem odmítl. Ne kvůli Mikymu, který tam určitě bude taky, ale kvůli Alešovi. Už nechci zažít to, co posledně obzvlášť když nebudu mít ochranku v podobě Mikyho.

A taky mě vyděsil jeho poslední dárek. Tentokrát to nebyla žádná erotická pomůcka, ani naše společná fotografie, ale mrtvá myš. Když jsem ten balíček otevřel, málem jsem se rozbrečel a složil v chodbě nad tím nebohým stvořením. Denny naštěstí nebyl doma, a tak jsem to dokázal rychle uklidit, aniž by si toho kdokoli všiml, ale vyděšený jsem pořád.

Neustále se ohlížím přes rameno, kdy na mě udeří. Na školní chodbu nevyjdu nikdy sám. Většinou jsem byl ve společnosti Mikyho, ale teď jsme převážně pověšený na Ester. A jí to zdá se nevadí.

Taky se sama rozhodla, že mi bude dělat společnost, což moc nechápu. Sice jsme za poslední týden pořád spolu, protože když má Danča Stáňu trochu se mi odcizuje, ale krom případů, kdy se s Ester posíláme do hajzlu spolu moc nemluvíme.

Ale stejně si ke mně přisedá na obědě ve škole. Ke mně, Ondrovi a Marice.

Když to udělala poprvé, umlkli jsme v konverzaci a jen na ni zírali. Odpověděla nám zvednutým prostředníčkem a dál pokračovala v jídle. Nechal jsem to být. Dařilo se mi ji ignorovat i několik dalších dní, ale to by nesměla být přítomná Marika, která je tak hodná duše a vtáhla jí do konverzace o mé písničce. A protože Ester byla u toho, když jsem ji složil, měla k tomu co říct.

Ani jedné osobě na škole neušlo, že je něco jinak. Když si všimli, že já a Mikuláš jsme přátelé, nemohlo nikomu uniknout, že Ester už nepatří mezi hvězdy sesterstva. Ale jí to očividně nedělalo problém. Vlastně se zdá, že ji to naprosto vyhovuje.

„Víš, co je doopravdy divný?" zeptám se z podlahy, na které jsem se uvelebil, zatímco ona mi obsadila postel. Denny je naštěstí dneska u Marie, takže si nemůže stěžovat na přehnaně hlasitou hudbu. „Ještě nikdo se neprokecl o Mikulášově orientaci. Touhle dobou bych čekal, že se to bude uklidňovat a ostatní přestane bavit o tom pořád mluvit, ale ono prd."

A Ester se rozesměje. „Ty vážně netušíš, jak moc velký vliv má Mikuláš ve škole, co?"

Podá mi láhev a já si doplním skleničku. Ona na rozdíl ode mě pije přímo z láhve. Barbar.

„Asi fakt ne," zahučím.

„Miky je ten nejhodnější člověk, jakého jsem kdy poznala. Měl jsi pravdu v tom, že ho nic nerozhodí. Je nekonfliktní. Takový mírotvůrce."

„Moc dobře vím, kdo Miky je," odfrknu si a napiju se. Celý týden ho jen pozorovat mi přineslo utrpení. Natož na něj myslet. Což se děje pořád, když se mnou není. „Nechápu ale, jak to souvisí s ostatními."

„Souvisí to spíš s jeho přáteli. Všichni ho mají rádi. U něj není možnost být v nemilosti. Odpustil by ti i vraždu, kdybys měl rozumný důvod. Vezmi si takovou Sabinu. Kdyby se zjistilo, že to roznesla, Robin by se s ní rozešel. Bez váhání. Nebo Irena? Už teď to má u ostatních dost nahnuté. Kdyby to vykecala ona, je naprosto v prdeli. A jelikož ho chce pořád do postele..." nechá větu nedokončenou. To že je Irena z Mikyho udělaná je veřejně známé tajemství.

Zašklebím se nad tou představou. Nikdy jsme neřešili mé nebo jeho bývalé milence. Bylo nám to jedno. Ale když mám na očích pořád Irenu, jak se mu snaží nadbíhat, představím si je dva spolu. Jak dělá Ireně stejně dobře, jako mě. Jak uctívá její tělo, jako to mé. A je mi zle.

Do očí se mi derou slzy, ale potlačím je mrkáním a pořádně si loknu. Ester mě celou tu dobu pozoruje z postele.

„Potom nechápu, že se se mnou ostatní ještě pořád baví. Nejspíš jsem mu ublížil nejvíc na světě."

„Pochybuju, že někdo z nich ví, co se mezi vámi stalo. Snad krom Stáni. Pochopila jsem, že váš vztah byl... zajímavý? Jestli se tomu tak dá říkat."

„Pořád o nás víš hovno," uzemním ji.

„Něco jsem si zjistila," vyvede mě z omylu. „Tvá dohoda s bráchou, pak jsi ji porušil, protože... Miky je zkrátka neodolatelný, co si budem. Potom ta vaše dohoda, ze které se vyklubal vztah. Osobně si myslí, že kdybyste nerandili, nemuselo to tak dopadnout."

Zasténám. To se mi snad zdá. „Který z mých skvělých přátel to vykecal?" přimhouřím na ni oči, ale zastavím ji, když se nadechuje. „Ne počkej, nech mě hádat. S Danielou bys nemluvila a Stáňa by zase nemluvil s tebou. Za Mikym bys s tím nikdy nešla, takže zbývá Ondra. Hanebná bestie."

„Zasvětil mě," pokrčí rameny.

„Rande si vydupal Miky," dodám rezignovaně. Když všechno ví, nemusím chodit okolo horké kaše. „Byla to jediná podmínka, kterou měl. Nechtěl jsem to po něm, jenže předstírat před mým bráchou, že jsem pár a při tom všem nelhat? To nešlo, a protože Miky lhaní nesnáší, odkýval jsem mu to."

Prohlídne si mě a nakloní hlavu na stranu. „Až se z vás doopravdy stal pár. No... pěkně jste se do toho zamotali."

Kopnu do sebe obsah své skleničky a rozesměju se. A následně rozbrečím, protože už to nedokážu potlačit. Vytrhnu Ester láhev z ruky a znovu si doliju. Možná jsem víc opilý, než jsem myslel, protože co řeknu potom, jsem si původně chtěl nechat pro sebe. Dost na to, že už Daniela se Stáňou ví, jaký jsem sebestředný hajzl.

„Víš, co je vtipné?" usměju se, ale slzy mi nepřestávají téct po tvářích. Ester ani nenapadlo mě utěšit, což je dobře. Cítit tu bolest si zasloužím. „Mikuláš naši dohodu vlastně neporušil. Šel do toho už s vědomím, že mě miluje. Prý si díky mně uvědomil, že se mu líbí i kluci. Kvůli mně, chápeš to?" zakroutím nevěřícně hlavou. „Je mi strašně. Cítím... cítím se jako tehdy, když mě odkopli naši," přiznám Ester. I sám sobě. Protože ta bolest je podobná. Jiná, ale přece stejná. „Jenže tentokrát jsem to já, kdo to podělal."

Ester se přesune na podlahu a lehne si vedle mě. „A bolí to, protože jsi ho odmítl, nebo protože jsi mu ublížil?" zeptá se. Oba koukáme na strop a z notebooku se spustí písnička Runnin' od Adama Lamberta.

„Já nevím," přiznám nakonec. „Vím jen, že mi chybí."

Nechytí mě za ruku, ale místo toho zahákne svůj malíček o ten můj. Přijde mi to tak dětské, ale zároveň je to uklidňující. Utěšuje mě přesně tak akorát.

„Tak mu to řekni."

„Nechce se mnou mluvit. Jasně mi řekl, ať se k němu nepřibližuju a já se mu nedivím. Pokud ho bolí pohled na mě stejně jako tebe na Danielu, musíš ho chápat."

„Chápu," potvrdí mi. „Ale je to přece jen v něčem jiné."

„Jo?"

„Jo. Tebe Miky měl. Trávil s tebou čas, spal s tebou. A ty, na rozdíl od Daniely, ho miluješ taky."

Slzy mi stékají po spáncích na koberec. Zesílím stisk malíčku a Ester se ke mně přiblíží a opře svou tvář o mé rameno.

„Já nechci," zaskuhrám.

Pohladí mě po paži. „Já vím."

Ani nevím, jak dlouho strávíme na podlaze jen zíráním do stropu a posloucháním hudby. Nic dalšího si neřekneme. Jen se utápíme každý ve své vlastní depresi. Občas se jeden z nás ozve a zpívá. Ester má krásný hlas, ale rozesměje mě vždy, když komolí slova a celou písničku tak zkazí.

Trávit s ní čas, je rozhodně jiné než s Danielou. Ona se snažila odvést mé myšlenky jinam, abych se soustředil na něco jiného a zapomněl na své problémy. Miky dělal to samé.

Ale Ester?

Ta mě nechá utápět v sebelítosti. Spíš mě do mé deprese ještě víc uvrtá. Donutí mě nad tím hlouběji uvažovat. Ponořit se do své hlavy a probírat jednu myšlenku za druhou.

V těch myšlenkách je Miky. Vždycky je to Miky. Jeho smích, jeho vůně. To, jak mě objímal. On. Nejhodnější člověk na škole a já mu dokázal ublížit tím nejhorším způsobem.

Kámoš Morgan umře a já vezmu z lednice Dennymu whisky, kterou si nedávno otevřel. Podepisuji nám tak ortel smrti, ale proč ne?

„Chci něco zkusit," vyhrkne zničehonic Ester a já ani nestihnu zjistit, co že to chce vyzkoušet, nebo co jí přelítlo přes nos. Sedíme zády opření o postel a ona se mi obkročmo usadí do klína a své rty přitiskne k těm mým. Jsem tak v šoku, že ani nezavřu oči a poklesne mi čelist. Což k mé smůle ona využije a vklouzne tam jazykem. Dám ruce od těla, abych se jí náhodou nedotkl, protože doopravdy nemám nejmenší tušení, co to kurva dělá!

Celé to trvá maximálně pár vteřin, ale je to nejdivnějších několik vteřin. Když se odtáhne, naštvaně si povzdychne a usadí se zpátky vedle mě. Jen se napije z láhve a já zírám šokovaně před sebe.

„Vysvětlíš..."

„Ne," uzemní mě dřív, než stihnu dokončit větu.

Pár minut mlčíme a tentokrát to není to příjemné ticho, které mezi námi ještě před chvílí panovalo, ale je to trapné.

Nakonec to přece jen nevydrží a promluví. „Chtěla jsem vědět, jestli se mi líbí i kluci. Jako Mikulášovi. Taky bere obě pohlaví."

„To jsi ještě s nikým nespala?" pozdvihnu jedno obočí.

„Jo, to jo," vydechne. „Jen jsem nad tím tolik nepřemýšlela. Vždycky jsem měla v hlavě jen ji. Jenže tento týden jsem měla rande s Denisou a ona mi dala pusu. Přišlo mi to úžasný. Chtěla jsem si osvěžit paměť, jestli je to stejně úžasné i s kluky."

Tohle s vážnou tváří nedám a vyprsknu smíchy. Z ruky jí vytrhnu láhev a sám si přihnu. Na skleničku už kašlu, beztak je pořád prázdná.

„A to ti přišlo, jako skvělý nápad líbat zrovna mě? Gaye?" zakroutím nevěřícně hlavou.

„Tak promiň," rozhodí rukama. „Ale nikdo jiný po ruce není."

„Blbá výmluva."

„Jsi hezký?"

„To už je lepší," zakřením se. „Takže... Denisa?"

„Hmpf," zahučí, vezme mi z ruky láhev a odmítá se k tomu jakkoli vyjadřovat, tak jí drcnu do ramene. „Co?" vyštěkne.

„Jsem doslova jediný člověk v tvém okolí, se kterým o tom můžeš mluvit. Tak dělej, než si to rozmyslím a přestane mě to zajímat."

Zakoulí očima a podívá se na mě. „O nic nešlo. Jen jsme kecali o blbostech. Vysvětlila jsem jí, že krom tebe o mé sexualitě nikdo neví a že jsme zapíjeli zlomené srdce. To je vše."

„Nikdo krom mě? A co holky, se kterými jsi randila nebo..." Kroutí hlavou. Ona kroutí hlavou?! „Takže... Denisa byla první holka?" divím se a ona přikývne. „Tak to je gól," zasměju se. „A to si to ani nepamatuješ."

„Pár detailů si vybavuju. A na co jsem zapomněla mi osvětlila Deny."

„Deny? Páni."

„Naser si kretén-mine."

„Líbí se ti."

„Polib mi."

„Už alespoň chápu, proč se usmíváš na telefon. Přišlo mi to divné. Na tvém obličeji vidět koutky úst ve tvářích? Strašidelné."

Stáhne z postele polštář a praští mě s ním po hlavě. „Ty jsi fakt kokot. Raději sklapni." Ale usmívá se u toho.

„Dobře, takže jsi dostala skvělou pusu. Ale ty nechceš být lesba?"

„O to nejde," povzdechne si. „Jen jsem... Doufala jsem, že je to jen... ona. Chápeš? Přece... kdo by ji nemilovat? Je skvělá," pokrčí rameny.

„Hádat se nebudu."

Zase se ponoříme do ticha a tentokrát je to správné ticho. Jen... Ester se po tvářích kutálí slzy.

Udělám to samé, co ona. Zaháknu svůj malíček o její a jen ji držím. Nechám ji se vybrečet, protože ať to nesnášíme sebevíc, pomáhá to.

„Znovu?" zeptám se.

„Cože?" podiví se, když se usadím do tureckého sedu čelem k ní.

„Znovu. Hele, překvapila jsi mě, takže jsem nereagoval správně. Dostaneš pořádnou pusu, aby sis mohla ujasnit svou sexualitu jednou pro vždy."

„Kašli na to," odmávne mě a setře si slzy z tváře. „Tohle dělat nemusíš."

„Prosím tě, v čem to bude jiné, než když jsem pomáhal ujasnit si to klukům? Jo už vím. S nimi to bylo nevědomky. To že to chtěli jen zkusit s klukem z nich vypadlo až později."

Chvíli na mě jen kouká a přemýšlí, jestli to myslím doopravdy vážně, ale nakonec se narovná a podívá se mi do obličeje.

„Tohle je tak divný. Neměla by pusa být spontánní?"

„Spontánně se to moc nepovedlo," uchechtnu se. „Nezdržuj a polib mě," nakloním se k ní trochu blíž a nechám ji udělat první krok. Chvilku to vypadá, že si to rozmyslí, ale nakonec se nahne a políbí mě.

Tentokrát reaguju, jak jsem zvyklý. Zavřu oči a vžiju se do polibku. Ale je to zvláštní. Zaboří mi ruce do vlasů a já ty svoje položím na nejí boky, ale pak mi to přijde divné, tak je dám na její stehna. Ale i to je ujetý.

Kam do hajzlu dávám ruce?

Jenže než se stihnu rozhodnout, tak se odtáhne a neskutečně se rozesměje.

„To jsem tak hrozný?"

A ona přikývne. Ona fakt kývne! „Líbal jsi vůbec někdy holku?"

„Jo," praštím ji do ramene. „V šesté třídě." Ale to ji neumlčí, spíš naopak. Směje se ještě hlasitěji až mě z toho zalehne v uších.

„Dobře," vydechne. „Fajn jinak. Zavři oči a představ si, že jsem Mikuláš." Protestuju. Důrazně a zřetelně, ale ona mě umlčí dlaní na puse. „Prostě to zkus, dobře?"

Poslechnu ji a zavřu oči. Mikuláše si ani nemusím představovat. Vždycky když je zavřu, vyskočí mi před očima jeho veselá tvář. Jeho úsměv, který věnuje jen mě, když si vybaví, že budeme zase sami v mé posteli.

Esteřina ruka zmizí a na rtech ucítím její horké rty. Pořád je to zvláštní, ale položím ji ruce na tvář a políbím. Tak jako bych políbil Mikuláše, kdyby to byl on. Propleteme se jazyky a ona mi přeje dlaní po hrudi.

Znovu to trvá jen pár vteřin, než se od sebe odlepíme a opřeme se o postel. Několikrát se přetahujeme o láhev, protože se zdá, že ji potřebujeme oba.

„Tak co?" zeptám se.

„Na hovno," uchechtne se a napije. „Líbáš dobře, ale nic to se mnou nedělá."

Převezmu štafetu a taky si loknu. „Takže kluci ne?" Zhodnotím náš experiment.

„Hm. Kluci ne."

Odmlčíme se a jen pijeme, než mě napadne další šílený nápad.

Z šuplíku vytáhnu nůžky a párkrát cvaknu Ester před obličejem.

„Na co myslíš?" zeptá se mě s přimhouřenýma očima.

„Ty víš na co," zakřením se a ukážu na její vlasy.

„Ne. To rozhodně ne."

„Ale jo."

„Kenny," zaskuhrá, jako bych jí v tom měl pomoct. „Moje vlasy ne."

„Pokud chceš, abych byl tvá vrba, potřebuju vyrovnat účty za Danielu," pokrčím rameny a usadím se na posteli za ní. „Neboj. Nefiknu to moc. Jen... po ramena?"

Ještě několikrát zaskučí, ale nechá mě, abych jí uvolnil blonďaté vlasy z culíku.

„Tohle si zasloužím."

„Bohužel máš pravdu." A s těmi slovy šmiknu.