Celý víkend jsem duchem naprosto mimo. V práci mi padá všechno, co dostanu do ruky, včetně plných skleniček s pivem, tak mě raději odklidí do kuchyně k Mirkovi, kde jsem umýval nádobí. Neděli pro jistotu trávím na baru.

Nejenže mě rozhodil fakt, že ta pusa byla skvělá. Byla víc než to. Pokud si člověk vybaví duhu, když se někdo zmíní o homosexuálech, tak já ji měl vyloženě před očima, když jsem líbal Mikyho.

Ale to je ten problém.

Líbal jsem se s Mikym.

S tím Mikym. S Mikulášem Ledeckým!

S nejoblíbenějším klukem na škole, který je hvězdou v plaveckém oddíle. Reprezentuje naší, školu nejen v plavání, ale i na různých matematických olympiádách a nikdo na škole by o něm nedokázal říct křivé slovo, jak ho všichni milují a obdivují.

Vždyť chodí s holkami! Dokonce jsem ho i viděl, jak se s nimi líbal na školní chodbě. Tak proč do prdele líbal mě?

Ve škole už o mě kolují drby, že mám rád sex, ale až na pár výjimek, jsou mé sexuální eskapády výhradně mimo mé spolužáky. Rozhodl jsem se tak už dávno, protože jsem ztratil zájem o kluky, kteří si to chtěli „vyzkoušet" s jiným klukem. Aby byli oblíbení, tak o sobě rozhlašovali, jak se jim líbí stejné pohlaví, ale když mělo dojít na věc, hezky rychle hodili zpátečku.

Ne děkuji pěkně. Do toho už nejdu.

Ale Miky se tak nechoval. On rozhodně věděl, co dělá a dělal to vědomě. Dle chování jeho těla je dost možné, že už s muži spal, jen jsem nikdy nepostřehl, že by se vyautoval. Taková věc by se neututlala. Do pěti minut, by to věděla celá škola.

Což ale znamená, že pokud je doopravdy nakloněn k oběma pohlavím, nechce, aby se to vědělo. Tipuju problém v rodině? Maminka a tatínek by neunesli přes srdce, kdyby byl jejich jediný syn na chlapečky?

Seru na to! Ten kluk se mi zavrtal do mých myšlenek na celý víkend. Alespoň spánek bych mohl mít v klidu bez jediné myšlenky na něj. Ať si má jakékoli problémy doma, nebo ve škole. Nebo se svou orientací. Seru na to.

Ale ta pusa...

Zabořím obličej do polštáře a zařvu vzteky. Dokonce se za mnou přijde podívat i Denny, jestli jsem se náhodou nezabil, nebo tak. Zamumlám jen něco o existenciální krizi, a protože mám výlevy puberťáka, tak mě raději nechá na pokoji.

Už jsem se rozhodl. Budu Mikyho ignorovat. Je to to nejlepší možné rozhodnutí. Dělat, jako že se to nikdy nestalo. Příští týden jedeme všichni maturanti na relaxační pobyt do přírody. Jde jen o tři dny, kdy se budeme opíjet s učiteli, než půjde do tuhého a budou do nás drtit spoustu učiva za poslední tři roky. Dost se na to těším. Proto si nebudu zahlcovat hlavu ničím jiným než jen hezkými myšlenkami.

Takže ta pusa...

°°°°

Jsem borec! Fakt jo.

Celý týden se mi úspěšně povede Mikymu vyhýbat. A to doslova a do písmene.

V pondělí, když vpadnu do třídy tak tak na čas se zvonkem mi lehce uteče pohled na něj. Ale jen na pár vteřin, než zapadnu do lavice. A později, téhož dne, si dovolím ho očumovat. Stojí zrovna u tabule zády ke mně a rozepisuje postup k příkladu, když se mu podívám na zadek. Na moc hezký a pod tím oblečením určitě i pevný zadek

Ale pak nic. Ani koutkem oka, i když mě to hrozně svádí. Taky jsem za ním mohl přijít a promluvit si o tom, co se stalo v koupelně na Hajdukově párty, ale ani on neudělal první krok. Takže buď na to zapomněl, nebo na to zapomenout chce.

Což je dobře. Protože se v podstatě nic nestalo. Vůbec nic.

Tak proč mě to tak štve?

Ve středu ráno máme odjíždět na výlet, ale v pondělí dorazí na hodinu angličtiny učitelka Kučerová a pěkně nám zavaří, když vběhne do třídy pořádně napružená. Pokud to nejde poznat podle toho, jak za sebou práskne dveřmi, tak nám to potvrdí svými slovy.

„Zklamali jste mě třído," řekne na uvítanou a nikdo ani nedutá. Já nechápu, která bije, ale vypadá to, že pár holek na druhé straně třídy jo. „Kdybychom už ve středu neodjížděli na výlet, všechny bych vás z toho odvolala a zůstali byste ve škole," přejede přísným pohledem každého v lavici. „Naneštěstí pro vás, jsem se rozhodla vám to znepříjemnit co to jde. Pro začátek, tady mám seznam vašich nových spolubydlících v chatkách a zkuste mi odporovat." Do prvních lavic odhodí štosy papírů, až sebou naši spolužáci trhnou a pošlou nám je dozadu.

„Paní učitelko?" odváží se ji oslovit Stáňa, Mikyho spolusedící. „Co se stalo?"

Ona jen semkne rty do ještě užší přímky, než je měla do teď. „Pokud chcete bližší informace, obraťte se na své spolužáky," řekne jen a já si všimnu Sabiny, jak celá zrudne v obličeji. Ona a další holky ze „sesterstva", jak jim s oblibou říkáme s Danielou, jsou ty největší fifleny, jaké jsem kdy poznal. Náš negativní postoj k nim, je zcela oprávněný.

Danielu urážejí na každém kroku a nadávají jí do tlusťošek. Po tom, co jsem jim ve třeťáku vynadal do tupých krav mě neberou vůbec na vědomí. Brečet kvůli tomu nebudu.

Do teď se mi dařilo se s nimi nebavit. Neměl jsem důvod, ale momentálně je chci zabít. Učitelka Kučerová je nejlepší třídní, jakou jsme kdy mohli mít a pokud jí ty krávy něco provedly, tak jim doopravdy ublížím.

Dostanu do ruky papír, na kterém jsou rozepsané jména, kdo s kým bude na chatce. Jako první mi padne pohled na Dančino jméno spojené s Ester Rokovou.

„Proč kvůli chybě nějakých pipin máme trpět všichni?" nedá mi to a ozvu se. Už kvůli Daniele, protože být na chatce s Ester je peklo samo o sobě.

„Jeden za všechny, Kenny," vysvětlí mi učitelka. „Jste dospělí, ale místo toho abyste kopali za jeden tým a byli si navzájem oporou se jen štěkáte mezi sebou," uzemní nás všechny do jednoho. „Tohle je váš poslední rok a vy budete spolupracovat jednotně. Pokud po tom výletu neuvidím nějaké změny ve vašem chování vůči vašim spolužáků a kantorům, rozesadím vás dle seznamu."

Kousnu se do jazyka, abych nezačal ječet. Místo toho se nakloním k Danči před sebou a pohladím ji po rameni. Proplete si se mnou prsty, ale neotočí se.

Učitelka začne mluvit anglicky a rozebírat dnešní téma, ale já ji poslouchám jen na půl ucha. Prolétnu seznam jmen na papíře, než konečně narazím na to své a trochu zblednu.

Osud se mi doslova vysmívá. Kdyby nedošlo k té puse v koupelně, jen bych nad tím mávl rukou a dál to neřešil, ale ono k tomu došlo. A já nejsem vůbec v pohodě z toho, že Miky bude můj spolubydlící na výletě.

A tak se na něj konečně, po víc než týdnu, podívám.

Jako by můj pohled vycítil, protože zvedne oči a uvězní mě v nich. Pár vteřin na sebe zíráme bez jakékoli známky emoce, než oba ve stejnou chvíli otočíme hlavou jiným směrem.

°°°°

Takže si zopakuju svou depku a pořád mám před očima Mikyho obličej. Jenže tentokrát si nepřehrávám naši pusu, ale vytvářím si v hlavě různé scénáře, jak bude vypadat náš pobyt na výletě.

Může mě ignorovat.

Nebo si to třeba bude chtít zopakovat.

Možná z něj vypadne, že byl natolik opilý a jen si to chtěl vyzkoušet s chlapem a vůbec se mu to nelíbilo.

Dobře to by byla velká lež. Cítil jsem jeho erekci takže... Lhal by tím sám sobě. Což se taky klidně může stát.

Dokonce zajdu tak daleko ,že si nás dva představím nahé a jeho penis v mém zadku, až se mi z toho postaví. Neodolám té představě tolik, jak bych nejspíš měl, proto si ho ve sprše vyhoním.

Budou to dlouhé tři dny.

V úterý večer mě při mém uspořádávání myšlenek a věcí do cestovní tašky vyruší Denny. Dnes je bez Marie, což je překvapivé. Vůbec bych se nedivil, kdyby se tady pomalu zabydlovala. Od doby, co jsem ji poznal je u nás snad každý den.

„Balíš?" zeptá se mě, ale znám ho už dost dlouho na to, abych věděl, že to není to, co mi přišel říct.

„Mám malou tašku," zanadávám, když už asi po třetí odepínám a zapínám zip, protože se na něčem zasekl.

„Jedeš tam na tři dny, ne na měsíc," vysměje se mému souboji s taškou.

„Mám prostě spoustu věcí, které nutně potřebuju."

„Zabalil sis léky na alergii?"

Ukážu na kosmetickou taštičku, ve které jsou mimo šampónu a zubního kartáčku i léky. „Je konec září. Už to nebude tak hrozné, jako v létě."

„Stejně si je vezmi. Pro jistotu," přejde po pokoji a zarazí se u naší společné fotky, kterou mám odloženou na skříni. Je to fotka z Matějské pouti, kdy mě vytáhl ven, abych se odreagoval. Celý den pršelo, ale i tak jsme si to parádně užili a výsledkem bylo selfie u stánku s jídlem. „Volala mi máma," řekne konečně to, co má na srdci a já ustrnu v půlce pohybu. S Dennym o našich nikdy nemluvíme. Jen na Vánoce se zmiňuje, že bych se k němu mohl přidat a jet je navštívit, ale vždycky se kvůli tomu hrozně pohádáme. „Chtěla by s námi povečeřet."

Odfrknu si. „Řekni mi kdy, abych mohl odjet na jinou planetu."

„Kenny," řekne unaveně. „Říkala, že už se ti několikrát pokoušela dovolat, ale ty to nebereš."

„A divíš se?"

„Chce se omluvit."

„Nezájem."

„Já to chápu," povzdychne si, přejde ke mně a položí mi ruku na rameno. „Doopravdy jo, ale je to máma, Kenny. Mohl bys jí alespoň vyslechnout."

„Hele," spustím rozmrzele. „Mrzí mě, že tě stavím do téhle pozice prostředníka. Ale já ji vidět nechci."

„Dobře," přikývne a akceptuje mé rozhodnutí. „Přijde v sobotu na večeři. Budeš do večera v práci?" zeptá se, abychom se náhodou nepotkali.

„Tento víkend jo."

„Kdyby se něco mezi tím posralo, napíšu ti," věnuje mi úsměv.

„Možná si to spíš nech pro sebe. Nezajímá mě to. Jen dej vědět až se budu moct ukázat doma."

„Fajn," povzdechne si a ukáže na mou kosmetickou tašku s léky. „Nemáš ji v tašce."

Zanadávám, protože se mi ji konečně povede zapnout. „Teď abych začal znovu."

Denny mi pomůže udělat prostor v tašce a po dohadování, že doopravdy nepotřebuji tři mikiny a dva svetry, si svetry vyházím. Ale pokud se mi nehodí k botám, je můj bratr mrtvý muž. Což následně vede k debatě ohledně mých bot, které si schovávám i ve skříni, protože by se do botníku už nevešly.

„Vezmi si ty červené vansky. Nejdou k ničemu, ale zároveň to vypadá dobře, takže budeš moct zase vyčnívat z davu."

„Haha," ucedím ironicky, ale stejně jsem si je chtěl vzít.

„Bereš kytaru?" ukáže na obal na kytaru.

Přikývnu. „S Marikou jsme napsaly pár textů, ale hudba nám trochu pokulhává. Pokud bude možnost, chci se trochu odreagovat a zkusím něco složit. Ale nejde mi to. Jsem spíš na zpěv než na skládání."

„Už jsi přemýšlel o té akademii?" zeptá se mě.

„Hm," zamručím. „Nemyslím si, že je to něco pro mě. Je to těžká snobárna. Raději zkusím štěstí v superstar."

S Dennym vyprskneme smíchy. Oba tu soutěž nesnášíme, ale stejně se na ni koukáme. Je to vtipné.

„Ale co? Máš pravdu. Hodil by ses tam. Přihlásím tě," řekne žertem.

„Raději zmiz. Chci si ještě vyhonit, protože tři dny nebudu moct," vypakuju ho z pokoje.

„Jsi debil."

„Já vím, zlato," pošlu mu vzdušný polibek a on za sebou zabouchne dveře od mého pokoje.