Do hodiny je na stolku před námi nachystané občerstvení v podobě chlebíčků, brambůrek a spousta alkoholu. Sednu si do tureckého sedu vedle Mikyho a opírám se o něj kolenem. Položí mi ruku na nohu a Ireně s Ester to neujde. Ester, protože se to snaží pochopit po tom, co jsem jí ráno řekl a Irena je nejspíš zase nasraná.

Ale pohled Ester je přesně ten důvod, proč nikomu neříkat, že jsme s Mikym jen kamarádi s výhodami. To, co děláme mimo sex nikdo nechápe. Že jednáme instinktivně, protože se nám to líbí. Jsme spokojení. Už na začátku jsme si slíbili, že budeme dělat cokoli, co je nám příjemné.

Vanesa začne u Robina se Sabinou, kteří dostanou osm bodů z deseti. Pointou je, že musí oba odpovědět správně. Pokud jeden neuspěje, bod jde dolů. Robin nevěděl, k jakému zvířeti by Sabinu přirovnal a ona jeho oblíbenou barvu.

Všichni vybuchneme, když je na řadě Vanesa s Davidem a ona ho přirovná ke koale.

„Je roztomilý," brání se, ale tím nás všechny zabije. Vysvalený vysoký David je všechno, jen ne malý roztomilý koala.

Miky už nejspíš má malou hladinu alkoholu v krvi po těch několika panácích whiskey, kterou otevřel, protože si přehodí mou paži kolem ramen a opře se o mě. Dlaní ho pohladím po hrudi a přivoním si k jeho vlasům, které mě šimrají na tváři.

„Zase to děláš," houkne tiše. Vanesa vytáhne jiný druh otázek pro Irenu a Ester.

„Nemůžu za to, že hezky voníš," zašeptám do jeho ucha a zlehka ho kousnu. „Vlastně je to tvoje vina. Víš, jak mě to vzrušuje."

„Výmluvy. Tebe na mě vzrušuje všechno."

Nadechnu se, abych mu to vyvrátil, ale potom se zarazím a on se zasměje. „Dobře, máš pravdu. Jsem do tebe udělaný a teď mě nech fetovat." Přitisknu ho víc k sobě a znovu se zhluboka nadechnu.

„Jsi úchyl."

„A to je něco, co udělá tebe."

„Teď vy dva," houkne na nás Vanesa.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad," namítnu, když nás všichni pozorují.

„Nekažte zábavu," dloubne mě Sabina do žeber. „Vlastně jsme na vás všichni zvědaví."

„Tomu věřím," odfrknu. „Ale ne."

„Ty si myslíš, že neprojdeme," obviní mě Miky a zachechtá se.

„Ty snad znáš odpovědi na ty otázky? Protože já ti na rovinu říkám, že to projedeme."

„A já se s tebou vsadím, že dáme deset z deseti."

„Prosím tě, kolik jsi toho vypil?" Mikuláš, kterého znám, by do toho nešel. Ale všichni nás pohledy vybízejí, abychom to zkusili. „O co se chceš vsadit?"

Chvilku nad tím přemýšlí, než mi přitiskne rty k uchu. „O to, kdo z nás dvou to tomu druhému udělá pusou," řekne tiše, aby to ostatní neslyšeli.

„To bych udělal i bez sázky," odvětím, ale kvůli jeho veselému úšklebku mu to odkývám. „Tak ať to máme za sebou."

Holky zatleskají a Vanesa vysloví první otázku.

„Co váš partner nejraději pije?"

„Kávu," řeknu rozhodně.

„Čaj. Šalvějový," usměje se Miky.

„To to mám říct dopodrobna?" zakroutím očima.

„Oblíbené jídlo?" ptá se dál.

„Sushi."

„Italská kuchyně."

„Jídlo, ne kuchyně," namítne Robin.

„Já bych to uznal," pokrčím rameny.

„Dobrý, já se opravím. Cokoli s těstovinami a omáčkou."

„Oblíbený sport?"

„Sex," řekneme s Mikym společně a ťukneme si pěstí, čímž vyvoláme u ostatních smích.

„Tomu se nedá říkat sport," pronese Irena.

„Taky s tím nepojedeme na olympiádu," uzemním ji.

„A to bychom dostali zlatou medaili," přisadí si Miky a já se zachechtám.

„Fajn," houkne Vanesa. „Trošku přitvrdíme. K jakému zvířeti byste přirovnali váš protějšek."

Rozesměju se na celé kolo, když si vzpomenu, jak jsme to nedávno s Mikulášem řešili u mě v posteli. „Šelma," řeknu pevně. „Rozhodně je to šelma."

„Kdes k tomu přišel?" zajímá Sabinu.

„Byl bych radši, kdyby ses to nikdy nedozvěděla. Mikuláš se tak tváří jen když... jau." Praští mě přes stehno.

„Kolikrát jsme se bavili o sdílení intimních informací?" zakroutí nevěřícně hlavou, ale směje se. „Kenny je panda."

Na to nikdo nemá co říct, protože to vypadá, jako by s ním souhlasili. „Bál jsem se, že řekneš mýval," zakřením se. „Je ti jasné, že po tomhle kvízu už nebudeš tak tajemný, jak se děláš?"

„Pokud odpovíš správně," uzemní mě.

„Fajn," zavrčím. „Co tam máš dál?" otočím se na Vanesu.

„Oblíbená barva."

„Ha," vysměju se mu. „Nemám nejmenší tušení," řeknu Mikymu.

„U Kennyho jsou to všechny krom oranžové a než něco namítneš," podívá se na mě. „Myslím i růžovou. Měl jsi růžové vlasy a doma mám jedno tvé růžové triko."

„Jedno z těch třiceti? A je to lososová."

„Takže Kenny nezná tvou oblíbenou barvu?" zeptá se Vanesa.

„Myslím, že je to modrá," vysměje se mi Irena.

„Není," odbude ji Miky a plácne mě do stehna. „A ty přemýšlej. Věřím, že ti to dojde."

„Zlato, já fakt netuším," zasténám a opřu se hlavou o opěrku. „Růžová to není, oranžovou nemá nikdo rád," přemýšlím nahlas. „Modrá a zelená taky ne. Byl jsem v tvém pokoji a je vymalovaný na..." podívám se na Mikyho obličej a jeho oči kmitají po mé tváři až k vlasům a zase zpátky. „Děláš si prdel?" šťouchnu do něj. „Bože, ty jsi tak průhledný. Je to bílá," odpovím Vanese na otázku a Miky s úsměvem přikývne.

„Pěkný," usměje se Vanesa. „Co ten druhý nenávidí?"

„Lhaní," odpovím dřív než Miky a pár spolužáků vykulí oči, protože to nejspíš netušili. Ale na druhou stranu, komu lhaní nevadí?

„Kenny nemá rád sám sebe, když má vztek," odpoví Miky já se na něj překvapeně podívám. Jak na tohle sakra přišel? Pozvedne obočí v němé otázce, jestli se mýlí, ale má pravdu. Proto mu to odkývám.

„Kdo toho druhého štve?"

„Jeho sestra," šťouchnu ho do boku a on se usměje.

„Jo, je otravná. Jeho brácha."

„Má tendenci mi neustále kecat do života," povzdychnu si.

„Nevýhoda mladších sourozenců."

„Chci být jedináček."

„Bydlel bys na ulici."

„Po maturitě budu jedináček," rozhodnu.

„Osm z osmi?" podiví se Sabina. „Vy jedete."

„Co toho druhého nejvíc uklidní?" pokračuje Vanesa a já se nad touhle otázkou zamračím. Ne proto, že bych to nevěděl, ale protože odpověď se mi nebude líbit a Miky je na tom podobně, protože se mi zavrtí v náruči.

„Já," odpoví nervózně. „Nejvíc ho uklidním já."

Svraštím obočí k sobě, protože vím, že má zase pravdu. Vždycky, když jsem měl vztek nebo panikařil, byl u toho a hezky mě srovnal. Proto opět přikývnu.

Se svou odpovědí si dávám na čas. Vždycky, když se Miky naštval, a to se nestává často, měl astmatický záchvat. A inhalátor je přesně ta věc, která ho uklidní, ale není to něco, co bych chtěl vytáhnout na světlo. Slíbil jsem mu to.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptá se mě Miky, když všichni čekají, až odpovím.

„Snažím se zformulovat slova tak, abych neporušil, co jsem slíbil," vysvětlím mu.

„Vždyť před sebou nemáme tajemství," pronese líbezně Irena. „Co se stane na chatě, zůstane na chatě."

„Mluv za sebe," udeřím na ni. Ta holka se mi dostala pod kůži a já už ztrácím nervy. „To že všichni víme, jak jsi z Mikuláše udělaná, nás neospravedlňuje k tomu se před tebou svěřovat."

„Klid," pohladí mě po ruce a všem tím ihned dokáže, že mluvil pravdu. Robin s Davidem skryjí svůj úsměv do dlaně a Danča se schová za polštář, aby se mohla bez ostychu smát. Ireně po mých slovech zrudnou tváře a znechuceně od nás odvátí pohled.

„Mikuláš je nekonfliktní," odpovím na Vanesinu otázku. „Ničím se uklidňovat nepotřebuje."

Kluci přikývnou na souhlas, ale Ester na mě přimhouří oči. „A nekecáš teď náhodou?" To mé přemýšlení, ji musí vrtat hlavou.

„A jak mi to dokážeš?"

„Má pravdu," ozve se Stáňa. „Nikdy jsem neviděl Mikyho se vztekat. Nebo aby byl jen naštvaný." Mám chuť si přisadit a říct, že já jo, ale moc bych tomu nepomohl.

„Oukej, poslední otázka," ozve se zase Vanesa. „Tajemství, o kterém víte jen vy dva, a ne vaši přátelé."

„Teď bych mohl vytáhnou nějaké úchylárny, které tě ztrapní," vysměju se Mikymu.

„Kenny," varuje mě.

„Ale s většinou už jsem se svěřil kámošce, takže... Mikuláš rád fotí. Doma má několik uměleckých fotek a temnou komoru."

Miky si kryje obličej do dlaně, protože na něj ostatní udeří, proč o tom dávno nevěděli a že to je parádní. Taky myslím. Nepřijde mi to jako něco, za co by se měl stydět.

„Kenny mluví třemi jazyky," přeruší jejich otázky a oni všichni zmlknou a podívají se na mě. „A čeština není jeho mateřský jazyk."

„Paráda," zhodnotím, když se všichni předhánějí a pídí po informacích, jakými jazyky mluvím.

„Ty vole," vydechne Daniela, které to dojde. „Ty jsi celou dobu kecal!" vykřikne a hodí po mě polštářem. „Jak moc korejsky ti to mluví."

Pokrčím rameny. „Plynně," řeknu korejsky a všichni na mě vykulí oči. I Miky, protože mě tak mluvit ještě neslyšel. „Moje rodina pochází z Jižní Koreje. Táta se drží rodinných zásad a doma na mě mluvili jen korejsky a anglicky. Česky jsem se naučil až ve školce."

Všichni na mě pořád čumí a já dloubnu Mikuláše do žeber, protože se mi směje.

„Nemůžu se dočkat, až si vyzvednu svou výhru," vysměje se mi. Dali jsme deset z deseti.

„O co jste se vsadili?" zajímá se Sabina.

„To bude zase nějaká úchylárna," řekne Danča a zarazí mě v odpovědi. Proto jen pokrčím rameny.

Ještě chvíli do nás šijou. Do Mikuláše kvůli jeho uměleckým fotkám, ale hlavně do mě, abych jim něco řekl v korejském jazyce. Jen se schovávám za Mikyho vlasy a doufám, že je to brzy přejde.

Nakonec přijde na řadu Stáňa s Dančou, a i oni jsou na tom s výsledkem podobně jako my. Potom už si všichni jen povídáme a bohužel pro nás jsme s Mikym vybráni jako nejdokonalejší pár. Super.

Ale hned po nás to schytá Stáňa s Danielou. Se svými odpověďmi se dostanou do pozice nejroztomilejšího páru, protože celou dobu mezi sebou nechutně cukrují.

Daniela měla pravdu. Kdyby mi loni někdo řekl, že za rok budeme v této partě smáli bychom se tak nahlas, až by to bylo divné.

„Potřebuju si odskočit," houknu Mikymu do ucha, aby mě pustil. Přeskočím opěrku gauče a zamířím do koupelny v přízemí.

To, co tam uvidím, mě zastihne nepřipraveného, až zamrznu na místě.

Jako první mi pohled padne na krev. A hned potom slzy na tvářích Ester. Když koukám do jejích vyděšených očí, ohlédnu se za sebe, jestli tam nikdo nestojí a rychle za sebou zabouchnu a zamknu.

Otočím se čelem k ní a opřu se o dveře. Zajímavé, že i holku jako je ona, můžou dostihnout emoce v plné parádě. Vždycky je sebevědomá a nad všemi ohrnuje nos. Názory ostatních pro ni nemají žádnou váhu. Možná mi trochu připomíná mě.

Sedí na podlaze zády opřená o sprchový kout s kalhoty u kolen. V ruce drží žiletku, kterou jak mi dojde, se řezala do stehna.

Nevyhodí mě. A já nikam neodcházím. Možná si myslí, že kdyby to udělala, všem bych řekl, čeho jsem byl svědkem. Ale příčí se mi myšlenka, že bych ji měl nechat o samotě. Jen na sebe zíráme. A já se pohnu jako první.

Přejdu k záchodu, popadnu roličku toaleťáku a podám jí ho. Chvilku si mě nedůvěřivě měří, ale nakonec ho uchopí do ruky, kousek odtrhne a setře krev z nově vytvořené rány. Nijak zvlášť si ji neprohlížím, ale dle jizev to dnes není poprvé, co se snížila k takovému činu.

Sednu si na podlahu naproti ní a opřu se zády o skříňku pod umyvadlem vedle záchodu. Jen ji pozoruji, jak se snaží zastavit krvácení. Utrhne si další část toaleťáku, otře si slzy a vysmrká se.

„Nic mi neřekneš?" prolomí ticho jako první.

„Asi nemám slov."

„Ty?" podiví se. „To je strašidelné."

„Možná jen... Sere mě, že mi tohle děláte," vydechnu. „Ty, Mikuláš..."

„Miky se řeže?"

„Ne, proboha," vyděsím se. „To fakt ne. Spíš, že na mě házíte tajemství, které musím udržet. Je to k vzteku. Nejsem v tom dobrý."

S toaleťákem přitisknutým na stehně si mě nedůvěřivě měří. Po chvíli, která může trvat i několik minut se rozhodne, že už je to dobrý a natáhne si kalhoty.

„Viděla jsem tvé jizvy na zádech. Chvíli jsem si myslela, že si taky ubližuješ, ale pak mi došlo, že je to hodně stupidní místo a na některé bys ani nedosáhl rukou."

„Nejsi jediná, kdo si to myslel."

„Od čeho je máš?"

Povytáhnu obočí, ale ona na mě zírá, jako by se za svou otázku nestyděla. Jen je zvědavá.

„Vysypalo se na mě zrcadlo," pokrčím rameny a ona se zasměje. Ne proto, že by jí to přišlo vtipné. Spíš absurdní.

Pár minut opět sedíme v tichosti, jako by ani jeden z nás nechápal, proč tady ten druhý pořád ještě je.

„Jak často své emoce nezvládáš?" mrknu na její nohu.

„Nedělej, že mě znáš."

„Jasně, protože někdo, kdo skrývá své pocity za debilní kecy a dokáže projevit jen vztek, to nechápe."

Vpíjí se do mě pohledem a povzdechne si. Jako by už nemohla ani nechtěla dál bojovat. „Když vidíš holku, kterou miluješ a které ubližuješ proto, aby tě nenáviděla, jak cukruje s klukem... Nemáš tušení, jaké to je."

Přejdu ten fakt, že mluví o Daniele. I to, že je na holky. Dá se říct, že se tím hodně vysvětluje. „Nemám, protože já na lásku nevěřím."

„Jasně," odfrkne si. „Vy dva jste jak reklama na zamilovaný pár." Nemusím se ptát, koho tím myslí.

„My dva mezi sebou máme určitou dohodu a láska v ní rozhodně není. Ale vysvětlovat ti to, nebo se obhajovat, tobě nemusím."

Vysměje se mi. „Chováte se jako hrdličky. Kam se pohne pozoruješ ho, aby ses ujistil, že nebude daleko. On dělá přesně to samé. Uctívá každý tvůj pohyb."

„Jak jsi na tohle, proboha přišla?" Nejsem si vědom ničeho z toho, co říká.

„Pozoruji," pokrčí rameny. „Umím si všímat věcí, které ostatním uniknou. Je to moje super schopnost."

„Tak nás dva z hledáčku vynech," zavrčím a chvilku se navzájem sledujeme. „Neříkám, že vím, jak se cítíš, ale rozumím ti. Když miluješ někoho, kdo tě nedokáže brát takovou, jaká jsi... je jednodušší, když tě nenávidí. Víc se od toho pocitu dokážeš odpoutat."

„A prej, že na lásku nevěří."

„Mluvím o svých rodičích," pronesu a ona zakroutí očima. Natáhne nohy před sebe a překříží v kotnících.

„Co se stalo?"

„Nic, co by tě mělo překvapovat," uchechtnu se. „Potom co jsem jim řekl, že jsem gay, zavrhli mě. Utápěl jsem se v sebelítosti a pokoušel se přestat být gay, abych měl zpátky své rodiče, ale nakonec jsem všechny emoce potlačil. Odstřihl se od všech pocitů. Zůstal mi jen vztek. Na ně, na sebe... Je pak nižší pravděpodobnost, že tě něco zlomí. Nebo někdo."

„To je dost... smutný? Nebo taky ubohý."

„Cokoli, jen abych se už nikdy nesložil. A ty víš, jaký je to pocit," ukážu na její stehno. „Kdybyste byly s Dančou kámošky, muselo by to pro tebe být tisíckrát horší. Poslouchat ji, jak básní o klucích. Takhle jsi v sobě zabila veškeré naděje, že by ti to někdy mohla oplácet. A sorry, ale neoplácela by. Kdyby to věděla, bylo by jí tě akorát líto a snažila by se dělat vše pro to, aby ti to ulehčila."

„Jo. Napekla by muffiny a nosila mi je do školy," usměje se nad tou myšlenkou.

„Ode mě se to nikdy nedozví," ujistím ji. „I když jsem ve skrývání tajemství vážně hrozný."

„S Mikulášem jste spolu jak dlouho? Čtyři měsíce? A jeho tajemství jsi neprozradil."

„A kvůli komu si asi myslíš, že všichni vědí, že je bisexuál?" povytáhnu jedno obočí. „Po těch letech, co to úspěšně skrýval."

„Sabina vám bez klepání vlezla do pokoje."

„Ale kdybych tady nebyl, nic z toho by se nestalo."

„Hezký," uchechtne se. „Jsi v tom sebe obviňování lepší než já. To jsou zajebaný prázdniny."

„Já ti nevím. Zatím se mistrovsky bavím. Vím na vás tolik věcí, že kdyby se mi chtělo, mohl bych vás vydírat."

„Blbče," obviní mě, ale usměje se.

„No nic," řeknu rozhodně a ukončím tuhle divnou konverzaci. „Přišel jsem sem z jediného důvodu, takže pokud mě omluvíš..." Zvednu se z podlahy. Otočím se k ní zády, rozepnu si kalhoty a vyčůrám se.

„To jako vážně? Doopravdy budeš přede mnou čůrat?"

„Jsi lesba a já gay. Jsme jak dvě nejlepší kámošky. Teď už to jen stvrdit něčím ujetým."

„A do teď to jako bylo normální?"

„My dva v jedné místnosti?" zasměju se. „Divím se, že odsud odejdu živý. Jsi jako tygřice. Dokázala bys mě roztrhat na cucky."

„Tu možnost pořád zvažuju, když slyším, jak čůráš do záchodu."

Spláchnu, zapnu si poklopec a přejdu k umyvadlu. Opláchnu si ruce a naberu hrst vody, kterou vyklopím na Ester.

„Ty debile," vyjekne a já se zasměju.

„Naše tajemství chtělo pokřtít."

Kopne mě do nohy, ale – znovu – úsměv mi opětuje. Přejdu ke dveřím, jenže s rukou na klice se zarazím.

„Budeš v pohodě?" zeptám se. „Kdybys chtěla, klidně si se mnou můžeš promluvit. Přetrpím to."

Jen zakoulí očima a já vylezu z koupelny. Tohle bylo vážně divný.

„Jungu, tohle musíš rozhodnout," křikne na mě Robin, když se přiblížím ke gauči. Postavím se za opěrku a čekám, co z něj vypadne. „Kdo má hezčí úsměv? Já nebo David? U holek jsme nerozhodně a ti dva idioti nám neodpoví," ukáže na Stáňu a Mikyho, na kterého se podívám. Asi mi unikla pointa.

Místo toho, abych to řešil, zabořím Mikymu ruku do vlasů a skloním se, abych ho políbil.

„Jděte do prdele," hodí po nás David polštář.

„Tohle říkáš gayovi?" potřesu hlavou. „Nechceš si vybrat výhru?" houknu Mikymu do ucha. „Včera mi někdo sliboval, jak moc mě roztrhá na kousíčky."

Rozesměje mě, jak rychle se zvedne ze sedačky, a postrkává směrem ke schodům. Ostatní na nás ještě pokřikují, kam máme tak naspěch, ale to už za námi zapadnou dveře od pokoje a já uslyším otočení klíčku v zámku.

Zabořím Mikymu prsty do boků a odhodím ho na postel. Pomalu ze sebe svléknu oblečení a on mě celou dobu hladově sleduje. Jako šelma.

Nahý si kleknu na kolena a svléknu ho. Nepomáhá mi. Celé to nechává na mě a při tom všem mě jen pozoruje. Když ho zbavím i posledního kousku oblečení, jen se zapře dlaněmi za zády o postel a skousne si spodní ret. Mírně roztáhne nohy a já jiné pozvání nepotřebuji, ale tak lehce mu to nedám.

Konečky prstů přejedu po vnitřní straně stehna a rty tu stopu následují. Klínu se vyhnu velkým obloukem a místo toho se přisaju k jeho břichu, kde po mě zůstane malá památka. Říkali jsme, že si na cucfleky budeme dávat větší pozor, ale vím, že několik dalších týdnů nemá tréninky, tak snad mi jeden odpustí.

Pohladím ho na těle od klíční kosti, přes hruď, břicho až k jeho penisu, který na můj dotek vyloženě čeká. Lehce stisknu jeho špičku a chvíli si s ní hraju, než dlaní přejedu po celé jeho délce. Konečně ho vezmu do úst a splním tak podmínku naší sázky. Udělal bych to tak jako tak, ale to by potom nebyla žádná zábava.

Sleduji, jak se po každém mém pohybu hlavou postupně rozpadá. Líbí se mi, jak se pod mými doteky kroutí. Jak se pomalu přestává ovládat. Jak mě celou dobu upřeně pozoruje.

Nevím, kdy přesně přišel ten zlom, ale zničehonic slastně vydechne v orgasmu a udělá se mi do pusy. Všechno to spolknu, ještě olíznu špičku a vítězně se zakřením.

„Nemusíš mi říkat, jak jsem v tomhle skvělý." Přitisknu svá ústa na jeho a zatlačím ho do polštářů.

„Nic takového ti neřeknu," zamumlá mi do úst. „Právě sis tím zničil reputaci. Tak úžasné to nebylo, takže očekávám, že to honem rychle napravíš."

Kleknu si mezi jeho nohy a hruď přitisknu na jeho. Dlaní přejedu po stehně až k zadku, který silně stisknu.

„Jak si přeješ," zašeptám. Dám si trochu gelu na prsty a jemně ho nanesu mezi jeho půlky. Kousne mě do ramene, když už ten pocit nezvládá. Rukou si hraju s jeho zadkem a líbám ho na ústa.

„Zdržuješ," vydechne a zatahá mě za vlasy.

„Možná." Jazykem mu obkroužím po krku. „A možná si jen vychutnávám, jak se pode mnou svíjíš. Jak jsi nedočkavý. Jak mě chceš."

„Zmrde."

Prsty vystřídá můj pták, ale ještě do něj neproniknu. „Požádej mě."

Pokusí se mě chytnou za zadek, ale než se mu to povede, přišpendlím mu ruce vedle obličeje. Znovu se zavrtí, ale stejně mu nedám to, co chce. Musí si o to říct.

„Řekni, jak moc to chceš," vyzvu ho. „Řekni, jak moc chceš, abych tě ojel."

Zvedne hlavu a rty se mi přisaje ke krku. Cítím, že mi oplácí ten cucflek na břiše, ale je mi to fuk. „Chci to." A já vyklenu boky a celého ho naplním.

Pustím mu ruce a zapletu je do vlasů. Přisaju se na jeho rty a nasadím zběsilé tempo. Otevře ústa, aby mohl vykřiknout, ale umlčím ho svým jazykem.

Prsty mi zaboří do zad a pánví vychází vstříc. Nechápu, proč tohle neděláme pořád. Nejraději bych ho odvezl někam daleko, kde budeme jen my dva. Někam, kde se nebudeme muset kontrolovat, abychom nepohoršovali okolí. Někam, kde celé dny nevytáhneme paty z postele a budeme dělat jen tohle. On, já a spousta sexu.

Nikdy se ho nenabažím. Nikdy ho nebudu mít dost.

Trochu zvolním a ruku dám mezi naše těla, aby se mohl udělat dřív než já. Nakonec jen párkrát přirazím a uděláme se společně. Explozi našeho vyvrcholení má Miky na břiše a já se na něj svalím. Dojezd orgasmu mi vždycky ovládne celé tělo.

Pokojem se mísí naše vzdechy. Zezdola zaslechneme smích, ale nedbám na to. Pro mě teď existuje jen tohle. Natáhne se pro ubrousky na nočním stolku, takže se musím překulit vedle něj a pomalu z nás stírá tu spoušť.

„Jednou bych s tebou chtěl odjet někam pryč," řeknu tiše, když ležíme na boku a koukáme si do očí. „Jen my dva. Bez pohoršujících pohledů a debilních keců. Chtěl bys?"

Prsty mě pohladí po tváři. „Chtěl."