Oni se šli doopravdy projít. Do té zimy! Prostě se po obědě sebrali, navlečení do bund a vyrazili. Jen ne všichni.

Já, Daniela, Sabina a Vanesa zůstaneme v teple chaty. Ani jednomu z nás se nikam nechtělo, a i když jsem zopakoval Stáňovi jeho slova, jak mají vypadat prázdniny – na gauči – stejně odešli.

Ze začátku to je docela trapné. Danča se moc nechce začleňovat kvůli Sabině a já s Vanesou vyplňujeme ticho mezi námi. Ale nakonec vezmu věc do vlastních rukou a vsadím na alkohol, který by mohl prolomit ledy.

Všem nám namíchám vodku s jahodovým džusem – Mikulášovo oblíbené pití – na telce najedu na YouTube a zvolím náhodný výběr hudby.

Nevybavuju si, kdy se na konferenčním stolku objeví všechny kosmetické taštičky s make-upem, ale vím, že mi Sabina podává svou rudou rtěnku, abych mohl Daniele zvýraznit rty.

„Nemáš tmavší?" zeptám se jí. „Ta půjde perfektně k těm očním stínům."

„Ne," povzdechne si.

„Já mám," vyskočí Vanesa z gauče a lehce zavrávorá, když se v tom nepořádku na stolku snaží najít požadovanou rtěnku.

„Nemůžu uvěřit, že jsem ti to dovolila," směje se Daniela.

„Stáňovi se z tebe postaví jen co tě uvidí," řeknu popravdě. Holky sborově zahučí a Danča zrudne.

„Takže máte dobrý sex?" zeptá se Sabina. „U nás se Robin soustředí víc na sebe než na mě. Kolikrát z toho mám tak akorát hovno."

„To u nás je to naopak," přisadí si se smíchem Vanesa. „Davidovy předehry jsou nekonečné."

Přes obličej se mi rozlije úšklebek. „Nejsem si jistý, jestli tohle chci poslouchat," ale zasměju se. Přejedu rtěnkou Dančiny rty a zhodnotím své dílo. „Už tě stačí jen vyfotit a jsi vhodný adept na obálku módního časopisu."

Potom si mě vezme do parády Vanesa a pinzetou mi vytrhá obočí.

„Měl bych ti věřit, když jsi takhle nalitá?" zajímá mě, ale ona se jen zakření.

„Nejspíš ne, ale jsme profík. To zvládnu." Na štěteček nanese trochu korektoru a věnuje se mému obličeji. „Ani nepotřebuješ tolik make-upu," řekne až přehnaně znepokojeně.

„Co si to tam špitáte?" praštím Danču pěstí do stehna.

„Ale, nic moc," uchechtne se Sabina. „Danču jen překvapilo, že měla u sexu orgasmus."

Vyprsknu. „To je snad dobře ne? Jednoznačný důkaz, že to Stáňa v posteli umí."

„Zavři oči," poručí mi Vanesa a nanese oční stíny.

„Jo no," promluví Danča. „Čekala jsem, že to bude bolet a věděla jsem, že na poprvé se nejspíš neudělám, ale... fakt se to povedlo. A bylo to..."

„Magické?" pomůžu jí.

„Jo."

„Ten pocit znám," usměju se.

„Nevrť se," okřikne mě Vanesa.

„Irena pořád vykládá, jaký je Mikuláš v posteli třída," řekne Sabina. „Ani mě to nepřekvapuje. Taková tichá voda břehy mele. Když zaslechla, že sem jede bez holky, vetřela se k Robinovi do auta, že ji Miky pozval, ale nemají odvoz. Byl pěkně vytočený, když zjistil, že kecala. A k tomu všemu do toho zatáhla chudáka Ester. Ta jet vůbec nechtěla."

„Musel jsem ji hodně namíchnout, když zjistila, že Mikulášovu postel okupuju já." Poznámku o chudákovi Ester nevěnuji pozornost.

„Proč myslíš, že jsem s nimi nešla?" odfrkne si Sabina. „Celou cestu bych musela poslouchat její skuhrání, nebo sledovat, jak se ho snaží dostat. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vám navrhla trojku."

Vanesa s Danielou se tomu zasmějí, ale já se celý napnu. Doufám, že s tím nápadem nepřijde, protože se mi vůbec nelíbí. S Mikym spím jen já.

„Jsi v pohodě?" drcen do mě Danča, když si všimne mého úšklebku.

„Co? Jo, dobrý," přikývnu. „Irena není konkurence. Mám na rozdíl od ní něco, co Mikuláš zbožňuje."

„Myslíš péro?" mrkne Sabina.

„A sexy zadek," pokrčím rameny a ony se zasmějí.

„Hotovo," oznámí Vanesa. Vezmu do ruky malé zrcátko a zkontroluji její práci.

„Na to, že se sotva udržíš na nohou, to vůbec nevypadá zle."

„Tuhle písničku miluju," povzdychne si Danča. Právě spustí High od Chainsmokers.

Zajdu nám do kuchyně nalít další várku drinků, ale to už všechny tři poskakují na gauči do rytmu a hlasitě zpívají.

„You only say you love me when you're high."

Každé podám do ruky skleničku, zvýším hlasitost a přidám se k nim. U jedné písničky nezůstane. Ze začátku si zvolíme své oblíbené a potom už tancujeme na všechno.

Netuším jak, ale láhev vodky zmizí a holky vymění skleničku za láhev vína, která mezi námi koluje. Zrovna když hraje Twin skeleton's od Fall out boy a my třeseme s Vanesou hlavou, která hraje na imaginární kytaru, zahlídnu ve dveřích pohyb. Přestanu tancovat a opětuji úsměv ostatním, kteří se vrátili z túry.

„Co se to tady děje?" zakřičí David, aby přehlušil hudbu.

Jen pokrčím rameny.

„Tancujeme," odpoví mu Vanesa a aby to dokázala, zase poskočí na gauči.

Pod tím přísunem velkého množství alkoholu to Danča přestane zvládat a s lahví vína v ruce spadne z gauče vedle konferenčního stolku, div že se nerozplácla na něm. Na sedačce zůstanou jen její nohy.

„Mám jí," zvedne vítězně ruku s lahví vína, kterou se jí podařilo zachytit a já jdu do kolen. Se smíchem se k ní po čtyřech doplazím, zatímco někdo ztlumí hudbu.

„Broučku? Jsi v pořádku?" zeptám se, ale tak elegantní pád jsem snad ještě nikdy neviděl, proto se nemůžu přestat smát.

„Zachránila jsem ji," řekne místo toho. „Ani kapku jsem nevylila."

„To bude hlavně tím, že už je nějakou dobu prázdná," vyprskne Sabina a vyvolá další salvy smíchu.

„Kurva," vydechne Danča. „Jak jsme to stihly?"

„Pěkně jste se ztřískali," pronese Irena až skoro nenávistně. Nebo ironicky. Nemám tušení, točí se se mnou svět.

Najednou se nade mnou objeví Miky, chytí mě za bradu a zkoumavě si mě prohlídne.

„Pěkný," usměje se a já ho kousnu do ruky.

„Vanesa se vyřádila," kývnu na ni. Valí se na gauči a pomalu jí padá hlava.

„Zlato?" zjeví se Stáňa. „Kolik jsi toho vypila?"

„Myslím, že to víno je třetí láhev," ukáže na svého nového mazlíka. „Kenny to ví."

„Když jsme dosáhli na dno vodky, přestal jsem to počítat," usměju se.

„Víš, co je vtipný?" vyjekne Danča. „Už mi vůbec nevadí, že jsi gay," pocuchá mě ve vlasech. „Jsi ten nejvíc sexy gay se sexy zadkem a s Mikym vám to neskutečně sluší."

„Páni," vyprsknu. „Teď abych si hledal nový kód pro to, kdy je správný čas odtáhnout tě domů."

„Tady tě uklidním, Jungu," ozve se Stáňa. „Já už na to přišel a je zrovna nejvyšší čas." Popadne Danču a vytáhne ji na nohy.

„Jůů, Stáňa mě bere do postele," pronese a na to se jí podlomí kolena v záchvatu smíchu. Naštěstí sebou neflákne na podlahu, protože jí Stáňa drží v podpaží. „Kdo by řekl, že tuhle větu jednou pronesu nahlas. Kenny? Už jsem ti říkala, že je v posteli děsně pozornej? Fakt zlatíčko."

Zakřením se, ale to už jí Stáňa vláčí do schodů, aby ji mohl uložit do postele.

„Je mi nějak špatně," zaskuhrá Vanesa a už jen zahlídnu, jak utíká do koupelny.

Sabina si musí udobřit Robina, kterému se nejspíš nelíbí, jak je jeho přítelkyně opilá.

„Jak je tobě?" zeptá se mě Miky a já na něj zamžourám. Očividně se naším stavem dobře baví.

„Jsem opilý, jak dělo," povzdechnu si. „Myslím, že dneska spím tady, protože nahoru rozhodně nedojdu."

„Pojď prosím tě," natáhne ke mně ruku. „Vezmu tě do postele."

Nechám se zvednout, ale přepadnu dopředu a rukama přistanu na konferenčním stolku. „Kurva."

„Proč jste se proboha tak zřídili?" přehodí si mou ruku kolem svých ramen a pomůže mi najít rovnováhu.

„Danča byla nervózní. Všichni jsme vlastně byli. Bylo to divný. Chtěl jsem prolomit ledy a trošičku se to zvrhlo."

Miky mě bez problému dopraví do pokoje a odhodí na postel. „Chceš něco přinést? Vodu, něco k jídlu, další láhev vodky?"

„Pššš..." zahuhlám a propadnu se do tmy.

°°°°

Těžká jsou rána opilcova, přesto se mi povede vstát z postele dřív než ostatním, a to i po tom, co jsem měl půlku noci hlavu v záchodě.

S čajem a svým notesem se usadím na pohovku a pokusím se něco vytvořit. Vždy když mám kocovinu, mám i depresi. A když mám depresi, jsme kreativní, proto to chci využít, dokud ostatní ještě spí.

Jenže ani tak se k ničemu nemám. Jen hypnotizuju klavír v rohu místnosti, který se mi vyloženě vysmívá. Už je to několik let, co jsem hrál naposledy, ale v mysli se mi vytvoří noty, které jsou pro něj jako dělané. Tak jako pro jednu depresivní písničku, kterou jsem nedávno napsal.

„Co ti ten klavír provedl, že ho zabíjíš pohledem?" ozve se za mnou Ester.

„Copak ho nevidíš? Si tam jen tak stojí a vysmívá se mi," opáčím a na její tváři se objeví něco, co silně připomíná úsměv.

„Co, že jsi vzhůru? To ti není po včerejšku blbě?" usadí se vedle mě.

„Zvracel jsem celou noc. Rozhodně mi blbě je," opáčím. Nerozumím tomu. Proč má Ester najednou chuť si se mnou povídat? Vždycky jsme se jeden druhému úspěšně vyhýbali.

„Irena byla nasraná."

„Ta je nasraná celou dobu, co je tady," odseknu.

„Jo no, od toho, co ví, že jste s Mikulášem spolu je to ještě horší. Doufala, že si vrznou. Spíš si myslela, že po tom, co se nedávno políbili by spolu mohli... chodit," uchechtne se. „Jako by u něj měla šanci."

„Do Ireny mi nic není. A za Mikyho mluvit nebudu."

Podívá se na mě a trochu nakrčí čelo. Většinou jsem příjemnější, ale s kocovinou a Ester? Nechce se mi. Občas mám právo být nevrlý.

„Jen pro pořádek, já si nemyslím, že vám to spolu sluší," řekne mi upřímně. Od ní bych nic jiného ani nečekal. „Vlastně si myslím, že to dlouho nevydrží. Nehodíte se k sobě, a to nic proti párům stejného pohlaví."

Upřímnost nad upřímnost. Chápu, co Miky myslel tím, že je Ester ve finále fajn. Nemá rád, když se mu lže a ona taky řekne, na zrovna co myslí.

Její slova mě rozesmějí, až se na mě znovu zamračí. „Nemáš tušení, jakou máš pravdu. Jsme tak zasraně a podělaně odlišní, až spolu nedáváme smysl."

„Tak proč spolu..."

„Myslím, že Irena všem s radostí vykládá, jaký je Miky v posteli."

„Vztahy nejsou jen o sexu," namítne.

„Kromě těch, kteří se na tom dohodli," podívám se na ni a jí se pootevřou ústa v pochopení. „Pokud mě omluvíš," zvednu se z gauče, ze stolku vezmu telefon, text k písni, kterou jsem nedávno napsal a přesunu se ke klavíru.

Odhodlám se a nadzvednu víko. Jestli si myslí, že se ho bojím, je velice na omylu.

Na telefonu zapnu kameru pro nahrávání, několikrát se zhluboka nadechnu a uhodím prsty do klaviatury. Ty noty, co mi vyskočily v hlavě se pro kytaru nehodí. Klavír, je v tomhle ohledu lepší.

A pak mi to dojde.

Na kytaře se mi má hudba nelíbí, protože ji po celou dobu spojuji s klavírem. Proto to nikdy nebylo ono a všechno co jsem složil znělo divně.

Párkrát si tu melodii projdu, abych si ji vštípil do hlavy. Je trochu depresivní, ale k textu se náramně hodí. Má nálada je na tom podobně, proto mi to dneska tak jde.

Přidám do melodie slova písně. Složil jsem ji v angličtině, jako většinu mých textů. Jinak ani psát neumím. Vypráví o zlomené duši, která se topí na dně oceánu a nedokáže vyplout na povrch. Chce, aby ji někdo vytáhl, ale bojí se, že by ho stáhla sebou pod hladinu a uvěznila ve vězení, ve kterém se ocitla.

Po zádech mi naskočí husí kůže. Musím přiznat, že je to úžasné. Ta melodie se mi povedla. Zaryje se člověku do hlavy a s mým textem chytí za srdce.

Naposledy spustím od začátku a pokusím se ji zahrát bez přerušení. Ve chvíli, kdy se dostanu k refrénu jen udržuji melodii zpěvem.

Wanna be alright but I'm bad with emotion
Maybe because my heart was made to be broken.

Všimnu si Danči, která se ke mně přiblíží s telefonem namířeným na mě, ale dál se soustředím. Chci, aby to bylo perfektní.

A to poznám ve chvíli, kdy dohraju. Danči se lesknou oči a za sebou zaslechnu potlesk. Ohlídnu se a usměju se na ostatní, ani jsem nepostřehl, kdy se začali trousit dolů. Na tváři Ester uvidím slzu. I když to bych si mohl domýšlet, protože jako mrknutím oka, už tam není.

„Ty vole," vydechnu a promnu si zátylek. „Mě se to vážně povedlo," ještě víc se usměju a potřesu sám nad sebou hlavou.

„Ta je tvoje?" zeptá se Danča, a schová telefon do kapsy. „Je moc krásná."

„Taky myslím," přikývnu. „Možná trochu depresivní, ale..." pořád se křením jako šílenec, protože mám neskutečnou radost. „Pošli mi to video prosím tě a nikam ho nezveřejňuj," požádám Danču a popadnu své věci.

Projdu kolem ostatních, Mikulášovi dám rychlou pusu na tvář a se sluchátky na uších a notesem se usadím na kuchyňský bar, abych mohl napsat noty.

Trvá mi to pomalu do večera, protože občas nějaký akord upravím, abych ho následně mohl přepsat na ten původní. Sem tam do mě někdo dloubne, jestli ještě žiju, ale jen na ně zavrčím, že nemám čas. Danča mi i přistrčí talíř s obědem, kterého se ani nedotknu.

Nakonec mi z toho hrábne. Po několika hodinách, kdy to poslouchám pořád dokola, už mi to nepřijde tak skvělé a mám chuť to celé předělat, ale stejně noty s textem a videem pošlu do skupinového chatu naší kapely, aby mi zjistili, jestli to už náhodou někde nezaslechli.

Vytěsním to z hlavy a přes opěradlo gauče se svalím na záda vedle Mikuláše. Nohama zvesela kopu ve vzduchu, když se na mě usměje.

„Ty žiješ. Už jsem nedoufal." V ruce drží gamepad a drtí Robina na PlayStationu.

„Sorry." Položím si hlavu na jeho stehno. „Chytla mě múza."

„Ten text jsi napsal ty?"

„A ty jsi mu rozuměl?" vysměju se jeho umění v cizím jazyce.

„Danča nám to přeložila."

„Říkala jsem si, že tu písničku neznám," ozve se Sabina, která mě zvědavě pozoruje. „Takže ty skládáš hudbu?"

„Snad jako každý zoufalec, co se snaží uchytit v hudebním průmyslu," odfrknu si. „Ten text jsem napsal celkem nedávno. Už několik týdnů mi v hlavě hrála jedna melodie, ale když jsem se ji pokusil zahrát, znělo to debilně. Dneska mi došlo, že jsem ji podvědomě složil pro klavír. Pak už to šlo samo," pokrčím rameny.

„Co tě k tomu vedlo?" Miky podá Sabině ovladač, aby hrála místo něj. Ostatní nám nevěnují pozornost. Jen se hašteří mezi sebou a věnují se televizi. „K tomu napsat takový text."

„Napsal jsem ho po tom s Alešem a dokončil, když jsme potkali mou mámu u nás," přiznám mu. Ne že by ta písnička byla napsaná vyloženě pro něj, ale základ tam je. Mikuláš je ten, kterého nechci stáhnou sebou do hlubin.

„Vymyslela jsem nám perfektní program na večer," vypískne Vanesa a všichni jí věnují pozornost. Krom mě a Mikyho. Zase mě dokázal uvěznit ve svých očích. Skoro zavrním jako kočka, když mi vjede rukou do vlasů.

„Hej vy dva." Přistane na mě polštář. „Vnímáte?"

„Ne," řekneme společně s Mikym.

„Dáme si kvízové otázky, jak dokonale znáte svůj protějšek. Nebo své kamarády," rozhodne Vanesa. Ani nemám šanci protestovat a už jsou všichni v pohybu.