Ráno se probudím v posteli sám. Natáhnu ruku, abych mohl Mikyho obejmout, ale v posteli po něm zůstala jen jeho vůně. Hlava mě bolí jako střep po včerejší propité noci, tak jen zabořím obličej do jeho polštáře a oddaluju nevyhnutelné vstávání. Dneska se mi povedlo uvolnit se z práce a rozhodně nemám v plánu něco podnikat. Maximálně budu koukat na seriály a prohloubím tak svou depresi, kterou s kocovinou mívám.

„Už jsi vzhůru?" ozve se ode dveří. Ohlídnu se a vidím Mikyho, který a hrnkem v ruce vejde do mého pokoje. Na sobě má moje bílé tričko s nápisem AC/DC a černé tepláky. Taky moje. Pokud vím, několik triček mi musel ukrást, protože jsou teď v nenalezenu. Jednou mu budu muset probrat jeho skříň. Až bude doma sám.

„Ne," zasténám a znovu zabořím obličej do polštáře. „Umřel jsem a ty mě taháš z podsvětí," zahuhlám. Nechápu, jak mě mohlo napadnout, že v noci odešel domů. To není jeho styl.

„Uplatil jsem Charóna, máš smůlu," sedne si ke mně na postel. „Denny dělá míchaná vajíčka. Prý tě to vždycky dostane na nohy, když máš kocovinu."

Něco neurčitého zamručím a hlavu položím Mikymu na břicho, abych měl intenzivnější přístup k jeho vůni. Překvapím tím i sám sebe.

S Mikym se spolu moc netulíme. Maximálně po sexu, a to jen kvůli tomu, aby to směřovalo k dalšímu sexu. Naposledy kdy jsme se tulili celou noc byl ten večer, kdy měl astmatický záchvat. A včera.

I jemu přijde mé chování zvláštní.

„Jsi v pohodě?" zajímá se.

„Hm," zamručím znovu, ale zesílím stisk rukou kolem jeho pasu. A on mě nechá. Dokonce odloží kávu na noční stolek a zaboří mi ruce do vlasů. Toho pocitu se nikdy nenabažím.

Je mi jasné, že je to debilní a trochu ubohé, když potřebuju něčí oporu, ale v tuto chvíli mi to je fuk. Jako by byla Mikyho náruč to jediné, co brání okolnímu světu, aby mi ublížil. Odhání ode mě veškeré nebezpečí, a to se mi líbí.

Vydržel bych tak celý den, kdyby se na protest neozval můj prázdný žaludek a z kuchyně sem nedoléhala vůně snídaně.

„Máš dneska něco v plánu?" zeptá se Miky.

„Ne," vydechnu. „Chtěl jsem koukat na bednu a utápět se v depresi. Ale docela by se mi líbilo tohle." Pohladím ho prsty po zádech, aby pochopil, co mám na mysli. „Ty máš něco v plánu?"

„Chtěl jsem se jít projít se Zoey. Ale pak sis ze mě udělal polštář a hned mě to přešlo."

„Teplo vyhřáté postele, ve které jsem navíc já, namísto procházky zimní krajinou? Rozhodně mám lepší nápady."

„Páni," protáhne. „Právě teď můj pes hlasitě zavyl steskem po mé osobě a ty děláš, jako by ti to bylo jedno."

„Chudák krvelačná bestie," polituju ji na oko. „Zatímco já? Takový hezký medvídek panda a ty bys mě opustil? Vy šelmy zkrátka musíte držet při sobě."

„Já jsem šelma?" rozesměje se a já zvednu hlavu, abych se mu mohl podívat do očí.

„Nechápu, čemu se tak divíš. Jednou tě budu muset natočit při sexu. Vždycky na mě tak koukáš... Jako šelma uprostřed lovu. Je to sexy. Ne jako Aleš. Ten na mě zíral jako slizký had. Zvedl se mi z toho žaludek," vyhrknu rychle, aniž bych byl schopen se zastavit.

Že jsem to neměl říkat, mi dojde v té vteřině, co jsem to vypustil z úst. Mikymu ztvrdne pohled a zarazí se uprostřed pohybu v hlazení v mých vlasech. Někdy bych měl svou pusu zašít. To, jak moc mluvím mě jednou přivede do hrobu.

Nakonec mě pohladí po tváři a vlepí mi pusu. A ne, jen tak obyčejnou, ale žhavou. Majetnickou. I s jazykem.

Nechal bych ho zajít dál, přece jen jsme spolu v noci nespali a já bych si teď dal říct, ale vyruší nás zaklepání na dveře.

„Kluci, snídaně je hotová," zavolá Denny zpoza dveří. Alespoň, že nevešel. Tu erekci v trenýrkách těžko schovám.

„Teď přemýšlím, jestli nepokračovat v tom, co děláme a pak si dát studenou snídani anebo prvně uspokojit svůj žaludek," pronesu a Miky se na mě usměje.

„Pokud mě nemáš dost," pohladí mě po zadku. „Tak bych si dal teplou snídani a potom..." nedořekne a kousne mě do rtu.

„Ty víš, jak na mě," políbím ho. „Budu rád, když se přidáš k mému lenošení v posteli."

Hodím na sebe triko a tepláky a zamíříme do kuchyně za Dennym. Marie se na nás potutelně usmívá z gauče, jako vždy když společně vyjdeme z pokoje.

S Mikym se svalíme na podlahu před sedačku a pustíme se do jídla.

„Viděli jsme videa ze včerejšího koncertu," řekne Denny a s kávou v ruce se usadí vedle Marie.

„Koncertem bych to nenazval," odbudu ho. „Hráli jsme v obýváku. Velkém, to je pravda, ale pořád v obýváku."

„Já tvůj hlas žeru, Kenny," promluví Marie, jako bych nic neřekl. „Měl bys s tím něco dělat."

„Hm," zahuhlám s plnou pusou. Už i ona je jako brácha. Pořád do mě hučí, abych se svým hlasem něco udělal. A já bych rád, jen nevím, co přesně by to mělo být. Vždyť ani neumím složit blbou hudbu ke svým textům.

„Co máš v plánu po maturitě ty, Mikuláši?" zeptá se ho můj bratr.

„Ještě nevím," odpoví a Denny zakroutí očima.

„Vy dva jste se hledali až jste se našli."

S Mikym se na sebe zakřeníme a já ho drcnu do kolene. Kdyby věděl, co víme my.

„Nechtěl by ses věnovat focení?" zeptám se Mikyho. „Na sport bych se vykašlal. Focení ti jde beztak líp."

„Na žádném mém závodě jsi nebyl," namítne.

„Nepozval jsi mě," pokusím se bránit, ale pochybuju, že je mi to k něčemu platné.

„Kdybych tě pozval, tvá odpověď by vypadal nějak takto. ‚Cha, cha, cha, cha, cha, cha, nikdy v životě, cha, cha, cha'."

„Ts. Si myslíš, jak mě znáš," zakroutím hlavou. „Co ty víš, třeba tě překvapím."

„Tak schválně," usměje se Miky a odloží prázdný talíř na konferenční stolek. „Příští týden v sobotu ráno máme závod. Bude to v naší škole. Přijdeš?"

Silně se kousnu do jazyku, abych nepotvrdil jeho domněnku a nevyprskl smíchy. Představit si sám sebe, jak sedím na tribuně u bazénu a fandím Mikymu, když plave tam a zpátky je prostě tak nesmyslná, že to doopravdy nejde a já vyprsknu.

„Sedm vteřin? Vážně? Vydržel jsi se nesmát jen sedm vteřin? Bože!" vyčte mi Miky a založí si ruce na hrudi.

„Nemůžu si pomoct," obhajuji se. „Jaký je na takovou akci dress code? Umíš si mě tam představit? Protože já ne. A jak chceš obhájit, že tam jsem? Z přátelské solidarity? V sobotu ráno? Kdo ti tohle zbaští?"

„Bude tam Daniela," uzemní mě a vítězně se usměje. „Můžeš jí dělat společnost."

„Mám směnu v restauraci," namítnu. Už týden jsem se tam neukázal.

„Ne nemáš," ozve se Denny a vysměje se mému výrazu.

„Ale budu mít, až se tam stavím, abych si ji domluvil."

„Teď jsi ranil mé city," zahučí Miky.

„Tvá citlivá dušička je hodně podobná Mount Everestu," odpálkuji ho.

„No ták," dloubne mě do žeber. „Všichni pak zajdeme na pivo. Bude to fajn."

„Všichni?" pozdvihnu jedno obočí. „Kdo jako všichni."

„Všichni kluci z oddílu a jejich polovičky, hádám. Pokud ovšem dorazí."

„Ani smykem kámo," zavrtím hlavou. „A nedělej psí oči. Moc dobře víš, proč ne."

Aleš je v oddíle taky. A jelikož jsme s Mikym jen přátelé, kdo ví, co by mu zase přeskočilo. Kdybych se neukázal na jeho večírku, včerejšek se vůbec nemusel stát. Nechci zjišťovat, jak daleko by byl ochotný zajít, pokud bych se objevil na jejich závodě. To si raději ani nechci představit.

„Nebude tam," pokusí se mě uklidnit Miky, ale stejně mám pochybnosti. „Nechodí na tréninky a neměl dobrý čas na postup, takže se do okresních závodů nedostal."

Ne že bych nechtěl vidět Mikuláše závodit, ale nejsem si jistý, že tam mám co dělat. Budu tam jako pěst na oko. Jaký já tak můžu mít důvod, abych se takové akce zúčastnil? Ostatní si toho určitě všimnou a spustí se šeptanda. Přinejlepším z nás s Mikym udělají ve škole nejlepší kámoše. Přinejhorším jim dojde, jakou má orientaci.

Seberu talíře a odnesu je do myčky. Uklidím po Dennym nepořádek v kuchyni, protože kdo vaří neuklízí a taky protože je bordelář. I když od té doby, co chodí s Marií se trochu polepšil.

Postavím vodu na další kávu pro Mikyho a čaj pro sebe, než se na něj znovu podívám. „Popřemýšlím o tom," řeknu a jemu se na tváři rozlije úsměv od ucha k uchu až převrátím oči v sloup. Ví, že to znamená souhlas.

„Hele, Kenny," ozve se Marie. „Co chceš k Vánocům?" zajímá se a Miky zpozorní.

Já se zamračím na Dennyho. Dle jeho úhybnému manévru mi dojde, že tohle spolu neprobírali.

„Nic, prosím tě," odbudu ji, když zalívám horkou vodu do hrnků. „Já Vánoce neslavím."

„A proč?" podiví se. „Vždyť jsou to ty nejlepší svátky. Spousta dárků, vůně cukroví, čas s rodinou a..." zarazí se. Povytáhnu jedno obočí vzhůru, když jí dojde, jakou pitomost řekla.

„Se mnou si nedělej starosti. Vánoce jdou mimo mě," oznámím a doufám, že už to nechá být, ale ona je horší, jako nejhorší holky. Vlezlá a otravná.

„A máte s bráchou nějakou Vánoční tradici? Můžeme třeba péct, vyvěsit společně stromeček nebo jen koukat na pohádky, které beztak všichni známe."

„Zlato?" zastaví ji Denny. „Říkal jsem ti, že jsme na Vánoce u našich."

„A to tady necháme Kena samotného? Zrovna na Vánoce? Já myslela, že tam pojedeme o svátcích."

„Kdyby polkl svou hrdost, mohl jít s námi," podívá se na mě a já mu ukážu prostředníček. Vyhodím sáček od čaje a vezmu oba hrnky do rukou.

„S tímhle jdi do prdele, Denny," zakřičím na něj po cestě do pokoje s Mikym v závěsu. Kdybych neměl plné ruce, těmi dveřmi bych praštil. Miky oproti mně jen slušně zabouchne.

„Dobrý?" zeptá se, když ode mě převezme hrnek.

„Jo. Takhle rýpe každý rok. Čekal jsem to."

Vezmu notebook a svalíme se společně do postele. Miky si usrkne kávy, odloží hrnek na noční stolek a lehne si na břicho vedle mě. Hlavu si podepře do dlaně a jeho oči mě podrobně zkoumají.

„Co?" vyštěknu.

„Nic jen... ohledně Vánoc..."

„Ještě ty začínej," zasténám.

„Ne, to ne," chytne mě za ruku, aby mě trochu uklidnil. „Každý rok s kluky jezdíme na naší rodinou chatu kousek za Prahou. Hlavně chlastat a pařit videohry. Zůstáváme tam až do Nového roku. Každý si vezme svou druhou polovičku, tak mě napadlo, jestli nechceš jet se mnou."

„S tebou?" podivím se. „Mikuláši, uvědomuješ si, co říkáš? Tví kamarádi jsou možná vypatlaní... Jo, dobře ne všichni," dodám, když chce něco namítnout. „Ale nejsou úplně blbí. Jakou roli bys mi chtěl přidělit? Dají si jedna a jedna dohromady."

Miky kope nohama ve vzduchu a podívá se na naše propletené ruce. Zvedne je a políbí mě na konečky prstů, než si ji přitiskne k tváři.

„No a?" vypadne z něj nakonec, když se mi konečně podívá do očí. „Tak to zjistí. O nic nejde."

„Ty jsi neuvěřitelný," uchechtnu se. „A co až se to dostane k vám domů? Taky budeš tvrdit no a?"

„Ne, ale alespoň budu vědět na čí straně máma stojí," opáčí a zamračí se. „Mám plné zuby debilních keců od Lucie. Jen díky ní, mi přišlo spaní s chlapy, jako by na mě bylo něco v nepořádku. Ale s tebou vím, že to tak být má. Že je to normální."

„Náš vztah je všechno možné Miky, jen ne normální," usměju se a on mi úsměv opětuje.

„V tom je naše kouzlo."

Pustím nám další díl Přátel, u kterého jsme posledně skončili, odložím notebook k nohám postele a přitáhnu si Mikyho blíž k sobě, abych ho mohl líbat, když nás vyruší cinknutí zprávy z Messengeru.

„Můj to není," řekne Miky, když se podívá na svůj telefon, tak se natáhnu pro ten svůj.

Aaala: Ahoj lásko, včera to moc nedopadlo... Co děláš? Sejdeme se? Zajdeme do tvé oblíbené restaurace na hlaváku a pak můžeme jít ke mně pokračovat v tom, co jsme včera nestihli dokončit. Miluju tě.

„To je snad zlý sen," zasténám, upustím telefon a zabořím se hlouběji do polštáře.

„Můžu?" zeptá se Miky a ani nečeká na můj souhlas. Vezme telefon do ruky a čte si zprávu, co mi ten kretén zase napsal. Opět pod novým účtem na Facebooku.

„Máš představu, kolikrát už jsem si toho kreténa musel zablokovat?" promnu si obličej. Už jsem z toho mírně zoufalý.

„Dle tvého výrazu, alespoň stokrát," zahučí Miky a nový kontakt zablokuje místo mě. Odloží telefon vedle toho svého na noční stolek a nakloní se ke mně pro další pusu. „Teď tady máš mě," zahuhlá mi do rtů a rukou mi sjede níž až pod lem mých trenýrek. „A se mnou dokončíš to, co jsme před chvílí začali."

Uchopí mé vzrušení do dlaně a já se zalknu. Když je Denny s Marií ve vedlejší místnosti, musíme dělat vše pro to, abychom zůstali zticha.

Rty se přisaju na ty jeho a taky mu vsunu ruku do tepláků, abych ho mohl uspokojit. Po včerejším večeru je to něco, co oba potřebujeme. Jeden možná víc než ten druhý.