Prstem přejedu po Mikyho páteři a vyklenu boky. On se pod mým přírazem zavrtí a hlasitě zasténá. Denny s Marií se rozhodli trávit víkendy u ní, když já jsem tady s Mikulášem.

„Kenny, už nemůžu," vydechne a já se zakřením. Mučit ho při sexu je jedna z mých nejoblíbenějších činností v mém životě. Uběhl měsíc od první společné večeře s mým bratrem a my dva jsme se stali mistry v potěšení toho druhého. Stejně tak v oddalování orgasmu. Já například vím, že Miky to má rád tvrdě a ve chvíli kdy ho kousnu na krku nebo na rameno, může se zbláznit. On zase ví, že zbožňuju, když mě líbá na krku a okusuje uši.

Jsme dokonale sehraní.

Pomalu zakroužím boky a znovu prudce přirazím.

„Kenny," zasténá mé jméno a já vím, že už jen oddaluji orgasmus. Jak jeho, tak i můj.

„Popros," nakloním se k němu a svým dechem ho polechtám na krku.

„Jsi zasraný zmrd. O nic tě prosit nebudu," zavrčí a já z něj lehce vystoupím, až praští pěstí do zdi nad postelí.

„Popros," zopakuji, ale on namísto toho, aby poslechl, mě chytne za zadek a přitáhne blíž k sobě až se hrudí natlačím na jeho záda. Rukou se musím opřít o zeď vedle jeho hlavy. Při tom pohybu jsem se málem udělal a Mikuláš si toho je vědom, protože se potěšeně šklebí.

„Říkal jsem, že o nic prosit nebudu," zavrčí a natočí ke mně obličej.

„Hajzle." Pohnu pánví.

„Zmrde," oplatí mi a já ho za to kousnu do ramene. Popadnu ho za boky a nasadím zběsilé tempo. Miky natáhne ruku za sebe a zatahá mě za vlasy.

Můžu se zbláznit blahem, když mi vychází vstříc a já vidím hvězdičky. Zbožňuju, co se mnou provádí, ale ještě víc zbožňuju, co s ním provádím já. Postupem času jsem zjistil, že mé doteky ho pálí na kůži úplně stejně, jako mě a já z toho šílím.

Ruku přesunu k jeho penisu a hrubě ho polaskám. Ve chvíli, kdy cítím, že jsem na pokraji vrcholu, znovu ho kousnu do ramene a společně vykřikneme v orgasmu. Oba se svalíme na postel a natáhneme nohy. Záda mu zasypu polibky a užívám si jeho blízkost.

„Kurva," vydechne, když z něho vystoupím a oba se otočíme na záda. „Přestane to někdy být tak dobrý?" zajede mi rukou do vlasů a pohladí mě.

„Doufám, že ne," odpovím a z nočního stolku seberu krabičku ubrousků, abych utřel ten bordel, který jsme po sobě zanechali. „Jinak bychom my dva nedávali smysl."

„Vždyť toho máme tolik společného," namítne se smíchem.

„Naše společná láska k hudbě je nedocenitelná," nadhodím.

„Naše pravidelné tréninky v bazénu."

„Náš oblíbený film Doktor spánek."

„Rozhodně náš oblíbený film s Deadpoolem."

„A co teprve naše oblíbená italská restaurace?" rozesměju se.

„Přesně tu sushi restauraci mám na mysli," přikývne, ale to už se smějeme až mi tečou slzy. Bohužel je fakt, že toho nemáme moc společného. Až na ten neuvěřitelný sex, jsme každý úplně jiný. Což nám nebrání v tom, abychom si to spolu užili. S nikým jsem se tak nezasmál, jako v přítomnosti Mikyho.

Vždycky mi přišel nudný a málomluvný, jenže teď vím, že se jen neotevírá každému. Se mnou si nemusí na nic hrát. Nemusí předstírat, že se mu nelíbí kluci a může se mnou o všem mluvit beze strachu, že se to donese k uším jeho mámy.

V tomhle s ním soucítím. Nemoct jí říct pravdu a bát se, že by se k němu otočila zády, kdyby to zjistila...

Obhajuje se tím, že dokud si domů nebude chtít přivést kluka, není třeba jí touto informací zatěžovat.

Nehádám se a ani ho do toho nenutím. Jednak je to jeho věc a taky s ním souhlasím. Kéž bych i já měl takové právo volby, jen mě holky prostě nepřitahují.

„Jdeš zítra na tu párty?" zeptá se a rukou mi přejede po břiše.

„K Alešovi? Ani náhodou," zakroutím důrazně hlavou a Miky si lehne na mé rameno.

„Co se mezi vámi vlastně stalo?" zajímá se.

„Spali jsme spolu," pokrčím rameny.

„To je všechno?" nadzvedne se na loktech a koukne mi do očí. „Jedna noc?"

„Dá se říct." Nemám náladu myslet na toho kreténa po tom, co jsme měli skvělý sex, jenže Miky je zvědavý. Dloubne mě do žebra a já zakroutím očima. „Potkali jsme se v jednom gay klubu. Přeskočila jiskra a skončili jsme v jeho posteli. Ukázalo se, že chodíme do stejné školy. Tehdy byl v druháku, my ve třeťáku a normálně jsme si povídali, jako kámoši. Jenže on byl najednou všude, kde jsem byl já. Potkal jsem ho ve své oblíbené kavárně, náhodou samozřejmě. Zjistil si, kde pracuju, doprovázel mě domů, protože to prý měl po cestě. Ani kokot jen tak mimochodem. Když začali chodit dárky v podobě plyšáku a jiných kravin k nám domů bez udání adresy, došlo mi, že mě nejspíš sleduje víc, než je mi milé."

„O tom se Denny zmínil," zamračí se. „Co ti posílal krom plyšáků."

„Nejdřív to bylo neškodné. Medvídek se srdcem přišitým k packám, takový, který vyhraješ na pouti. Řetízek s jeho jménem," povzdychnu si. „Pak to začalo být děsivější. Chodili mi fotky, kde jsme my dva spolu a můj obličej byl přilepený vedle toho jeho. Použitý anální kolík a neptej se mě, jak vím, že byl použitý. A naposledy to byly trenýrky potřísněný spermatem."

„Proboha."

„Děsivý já vím. Zmínil jsem se o tom Dennymu a ten chtěl hned volat policajty. Na jaře jsme se zase potkali v tom gay baru, když jsem odcházel s jiným klukem. Ty vole to byla scéna zhrzeného milence jako prase. Na celý klub vykřikoval, jak jsem mu to mohl udělat a že mě miluje. Takový trapas," promnu si obličej. Z té vzpomínky je mi na zvracení. „Samozřejmě jsem já byl ten špatný, protože z jeho postoje to vypadalo, že podvádím svého přítele. Fakt top. Už jsem se tam neukázal. Musel jsem si ho zablokovat na všech sociální sítích a od té doby se mu vyhýbám i když dárečky pořád chodí. Až mockrát jsem ho poslal do prdele a Daniela s Ondrou to po mě ještě víckrát zopakovali a nebyli tak hodní, jako já. Takže pochop, nemůžu jít na jeho párty. Nevím, co se mu v tom jeho zabedněném mozku děje, ale kdybych se tam objevil, vezme si do hlavy, že jsem tam jen kvůli němu a zase ho budu mít za prdelí. Konečně mě přestal sledovat až domů. Musel jsem měnit trasy, abychom se ‚náhodou' nepotkali."

Miky se na mě smutně usměje a dlaní mi přejede po těle. Jeho rty se setkají s mou hrudí a já mu prohrábnu vlasy.

„Stáňa má pravdu," houkne s pusou na mém krku.

„Cože?" podivím se. Proč zrovna teď myslí na něj nechápu.

„Máš kouzelné péro," vysvětlí a dlaní sjede níž až k mému pasu.

„Mám ti znovu ukázat, jak kouzelné umí být?"

°°°°

Celou sobotu vykonávám velmi namáhavou aktivitu v podobě učení. Dokonce jsem si nevzal směnu v práci, až tak moc jsem pozadu. Brácha mi už kolikrát navrhoval, abych tam skončil, alespoň do maturity, jinak ji s takovou neudělám, což je dost možné.

Můj čas se teď dělí na několik věcí najednou, až se divím, že vůbec něco zvládám. Přesněji, že zvládám školu.

Ale nejvíc mého času zabírá Miky. Sex s ním není jako na horské dráze, jak ho někteří rádi popisují. S ním to není nahoru a dolů. Je to jen nahoru a pořád jedeme. Jsme doslova neúnavní. Klape nám to tak dokonale, že jsem ani neměl příležitost vytáhnout pár hraček na zpestření sexu. S ním nic takového nepotřebuji. Stačí mi jeho oči.

Danča se mě přes zprávy snaží ukecat na dnešní párty u Aleše, ale ani ona u mě nepochodí. Rozhodnu se strávit večer s bráchou a Marií, takže si pustíme film, uděláme popcorn a v teplácích se usadíme na gauči.

S Dennym si dobíráme Marii, když sebou u každé lekavé scény hororu cukne. Vždyť je to tak předvídatelné. Ticho, ticho, ticho, lek.

Do jednoho takového ticha mi cinkne zpráva a Marie vyskočí tak, až vysype popcorn, čímž nás s Dennym naprosto rozseká a my znovu vybuchneme smíchy.

Vezmu telefon s nadějí, že mi píše Miky, aby se mohl stavit, ale není to on. Píše mi Stáňa a dost mě tím překvapí.

Standa: Hele, co děláš?

Kenny: Čumím na bednu. Proč?

Standa: Máme problém...

A vzápětí mi zavolá. Omluvím se a zalezu do pokoje, abych mohl zjistit, co mi tak důležitého může chtít zrovna on. Pokud si vzpomínám, nikdy jsme si soukromě nepsali.

„Čau," ozve se ze sluchátka, jen co to zvednu. V dálce zaslechnu hlasitou hudbu. Nejspíš je u Aleše spolu s ostatními. „Hele sorry, že otravuju, ale tvoje kámoška je nametená a co nevidět ojede půlku plaveckého oddílu. To dělá normálně?"

„Cože?" vyjeknu. „Ty myslíš Danielu?"

„Jo," potvrdí mi. „Kroutí se na parketu jako utržená ze řetězu. Chtěli jsme ji s Mikym odtáhnou stranou, ale poslala nás do prdele. Mám..." odkašle si. „Mám strach, že jí někdo něco hodil do pití."

„Kurva," ulevím si.

„Hele neotravoval bych tě, ale Linda se zdejchla a nás neposlouchá. Nemohl bys..."

„Jsem tam do půl hodiny," ujistím ho. „Jen nedovolte, aby s někým odešla."

„Postaráme se o to."

„Díky. Za chvíli jsem tam."

Ukončím hovor a naštvaně si vjedu rukama do vlasů. Ze skříně vytáhnu mikinu, přetáhnu si ji přes hlavu a běžím ven.

„Kam tak letíš?" zaslechnu bráchu, když si nazouvám konversky.

„Danča má problém," zakřičím. „Nečekejte na mě."

„Zítra jdeš do práce."

„Vím."

Zabouchnu dveře a utíkám. Přidám ještě víc, když kolem mě projede tramvaj směrem k Alešovu domu, abych ji stihl. Takhle v sobotu večer by další jela až kdo ví kdy.

Teď už se jen modlit, aby tam bylo dost lidí a on mě na své párty neviděl.

K Alešovu malému rodinnému domku dorazím za dvacet minut. Utíkal jsem, proto vejdu s jazykem až na hrudi, jak se snažím popadnout dech. Myslel jsem, že budu volat Stáňovi, aby pro mě přišel na zastávku, protože ten dům nenajdu, ale hlasitá hudba a několik puberťáků, kteří si povídají venku před domem a kouří mě správně nasměrovalo.

Stáňu s Mikym najdu ihned. Stojí stranou v obýváku u zdi a sledují svíjející se dav.

„Čau," kývnu na ně.

„To bylo rychlé," řekne mi Stáňa. „Ty vypadáš," ukáže na můj stav, kdy lapám po dechu a hoří mi tváře.

„Běžel jsem," vydechnu. „Kde je?"

Ukáže na provizorní parket a já očima najdu Danielu, jak tancuje mezi dvěma kluky z třeťáku. Alešovi spolužáci.

„Do prdele," vjedu si rukou do zpocených vlasů. Musím hodně rychle vymyslet, jak ji odsud dostanu dřív, než zpanikařím.

„Chceš něco k pití?" slituje se nade mnou Stáňa.

„Vodu," požádám ho a on zamíří do kuchyně. „A ten kelímek hlídej, jako bys z něj měl pít ty," zakřičím ještě. Snad mě slyšel.

„Nechtěl jsem, aby ti volal," houkne mi Miky do ucha.

„To je dobrý."

„Máš nějaký plán? Měl bys odsud co nejdřív zmizet."

„Ještě nevím," přiznám neochotně a konečně se na něj pořádně zaměřím. Očima ho sjedu od hlavy k patě.

„Nech toho," zavrčí a dloubne mě do ramene, ale usmívá se.

„Sekne ti to," zhodnotím jeho vzhled. V bílém tričku se mu krásně rýsují svaly na pažích.

„To i tobě."

„Mikuláši, mám na sobě tepláky," vyprsknu a zakroutím hlavou. „Navíc jsem běžel. Mám kondici na hovno, a to vykazuju spoustu fyzické aktivity. Hlavně v poslední době," mrknu jedním okem.

Stáňa mi donese vodu v kelímku a já do sebe její obsah vyklopím.

„Vypadáš, jako bych tě zrovna ošukal, takže dokonale," zaslechnu u ucha Mikyho hlas a voda mi zaskočí do plic. Rozkašlu se a chvíli nemůžu popadnout dech, ale naštěstí mi někdo uštědří herdu do zad.

„Já tě asi zabiju," vyjedu po Mikym, který se kření od ucha k uchu. Stáňa vedle nás to raději nekomentuje. Celou dobu upírá oči na Danču.

„Půjdeš konečně pro ni? Nebo jste ještě neskončili?" utrhne se na mě. „Pokud ji něco hodili do pití, tak toho brzo někdo využije."

„Ten pocit znám," zamumlám tiše, ale Miky se ke mně prudce obrátí a zamračí se. „Musím vymyslet, jak ji odlákat," odpovím Stáňovi a pokusím se to nějak zakecat. Občas bych si za svou nevymáchanou držku zasloužil jednu do zubů. „Ona sama musí chtít odejít. Když na ni zatlačím jen se zasekne a pak už s ní nehnu ani já."

„Zlato!" ozve se za mnou Aleš a já ztuhnu. Toho jsem se bál. „Ty jsi přišel," skočí mi kolem krku a Miky se Stáňou to sledují s naštvanými obličeji. „Přinesl jsem ti drink," strčí mi do ruky kelímek. „Je to morgan se zázvorovým tonikem vím, jak ho máš rád. V poslední době na něm ujíždím."

„Hele sorry, ale něco tady řešíme," ozve se Stáňa a já mám chuť ho obejmout. Toho drinku v mé ruce bych se nenapil ani kdyby mě mučili. Pokud jsou na téhle party doopravdy drogy, nedivil bych se, kdyby je dotáhl samotný pořadatel. U Robina tohle naštěstí řešit nemusíme. Jako syn významného politika si musí hlídat svou pověst a ve chvíli, kdy by někdo dotáhl do jeho domu drogy, měl by zákaz chodit na jeho večírky. Což je jeden z nejhorších trestů na naší střední.

„Ken-mine," osloví mě Aleš a mě zamrazí. Jen ne příjemně, jako s Mikym, ale odporem. Nevzpomínám si, kdy jsem mu zmínil celé mé jméno. Krom bráchy mi nikdo neřekne jinak než Kenny.

Chytne mě za ruku a já se pokouším vyškubnout, ale drží mě pevně. „Promluvíme si?" nakloní se k mému uchu. „Můžeme jít ke mně do pokoje a zavzpomínat na staré dobré časy," řekne tiše a já se snažím nesesypat. Nechápu, jak se mi takový slizoun mohl, kdy líbit.

„Jasně," pronesu s klidem, i když se mi třesou kolena a Miky vedle mě ztuhne. Alešovi oproti tomu zajiskří v modrých očích.

Zvednu kelímek, který mi podal a jeho obsah mu vyliju na hlavu, až ode mě konečně odstoupí. „Sakra Alo, promiň," zakřičím. „Jsem to ale nešika." Odhodím kelímek a využiju, že už se na mě netiskne. Vrazím do něj ramenem a zamířím na parket za Danielou. Nejvyšší čas zmizet.

„Moje kámoška je opilá," zakřičím nahlas, aby mě postřehla. „A tancuje na párty beze mě. Danielo, styď se."

Pokusí se na mě zaostřit pohled, až si konečně všimne, že stojím metr od ní. „Brouku," vypískne a zavrávorá směrem ke mně. Chytím ji za boky a ona mi obmotá ruce kolem krku, „Jsem se trošku opila," zahuhlá a zasměje se sama sobě.

„Vidím," řeknu zvesela, ale ty dva idioty, kteří s ní tancovali provrtám pohledem. Kluci se po sobě nervózně podívají a raději se otočí na patě a odkráčí pryč. Snad ne lovit další kořist.

„Tancujeme," zakřičí Danča a spolu se mnou se pohybuje do rytmu. Nechám ji, aby mě vedla, ale spíš ji jen přidržuji, aby nespadla na podlahu. Ohlídnu se za sebe, jestli neuvidím Mikyho a Stáňu a vůbec mě nepřekvapí, že stojí přímo za mnou.

„Počkejte na nás v kuchyni, dovleču ji tam," houknu Mikymu do ucha a pokračuji v tanci s Danielou.

Vydržím to dvě písničky, něž se u ní vymluvím na únavu a žízeň a ukecám ji, aby si se mnou zašla dát drink.

V kuchyni ji opřu o linku a Stáňa ji podá kelímek s vodou. Nervózně se rozhlédnu okolo, ale Miky mi položí ruku na rameno a tím mě trochu uklidní. Dokud jsou tady se mnou, nic mi neudělá. Stačí se jich držet.

„Kenny?" otočí se Danča čelem ke mně a málem sebou švihne na zem, ale Stáňa ji přidržuje. „Proč jsi gay?" zeptá se a já si úlevně povzdychnu. Na tuhle otázku jsem vyloženě čekal.

„Narodil jsem se tak," odpovím, jako pokaždé.

„Proč musí být všichni kluci gayové?" zaskuhrá a tou větou nás rozesměje.

„Kdyby byli všichni kluci gayové, nerodily by se děti," vysvětlí Stáňa a pohladí ji po jejích teď už krátkých vlasech, které jí sluší víc, než jak je měla před tím.

„To jsou ti nepřiznaní," odstrčí jeho ruku a já s Mikym se nepřestáváme smát. „Hele berte mě vážně," rozohní se, ale v tom opilém stavu vypadá tak vtipně. „Kenny ty jsi občas tak sexy, až se mi z toho chce brečet."

„Na tom něco je," ozve se Miky tiše, ale já i Stáňa ho slyšíme. Nejsem si jistý jak Daniela, ale pokud to zaslechla, tak v tohle stavu by jí beztak nic nedošlo.

„Sklapni," poradím mu. „Tak jo, zlato," přistoupím k Danči. „Nejvyšší čas jít domů."

„Ne-e," zakroutí hlavou. „Jdeme tancovat."

„Pravidlo princezno," připomenu jí naši dohodu. „Ve chvíli, kdy mě chceš sbalit, beru tě domů."

„Nebalím tě," ohradí se. „Zatím." A znovu se rozesměje.

„Poznámka o tom, jak moc jsem sexy beru jako flirt," odpálkuju ji. Jednou paží ji chytím kolem pasu a přitáhnu k boku. „Díky, že jsi zavolal," řeknu tiše Stáňovi.

„Půjdeme s vámi," rozhodne i za Mikyho. „Beztak je tady nuda."

S Danielou se dostaneme před dům a ti dva nás dohoní za rohem, protože se museli rozloučit s přáteli. Daniela se obstojně drží a už tolik nepotřebuje mou pomoc v chůzi. Čerstvý vzduch a zima jsou nejlepší budíček proti opilost.

„Kenny?" osloví mě Stáňa, když už několik minut jdeme v tichosti. „Kdy ti někdo něco hodil do pití?"

„Cože?" vyjekneme spolu s Danielou, ale já s očima upřenýma na Stáňu a ona na mě.

„Neřeš to prosím tě," odbudu ho.

„Ty jsi jim řekl, jak jsi ztratil panictví?" řekne ve stejnou chvíli Daniela a já má chuť ji zaškrtit. V opilosti je až přehnaně ukecaná. V tuto chvíli se mi to rozhodně nehodí.

„Danielo," zasténám.

„Vím, že se od toho pobytu přátelíte..."

„Danielo."

„Ale že jim řekneš, jak tě zdrogovali a znásilnili?"

„Danielo!" To už křičím. Zatáhnu ji za paži a donutím ji tak mlčet. „Nic jsem jim neřekl," zavrčím tiše.

Těká očima po klucích a po mé tváří, než otevře pusu v údivu, když jí to dojde. „Já..." oči se jí zalijí slzami. „Sakra... Promiň mi to," slzy ji přetečou a stékají po tvářích. „To jsem nechtěla," vzlykne. „Jsem hrozná kamarádka." Obličej mi zaboří do hrudi a já se ze všech sil snažím nerozhlížet se. Pro jistotu zavřu oči a zkusím napočítat do deseti. „Asi budu zvracet," vydechne Daniela tiše.

Na nic nečekám, otočím ji zády k sobě a nasměruju na nejbližší trávník vedle chodníku. Stihnu to tak tak, protože Daniela už zvrací večeři. Pohladím ji po zádech a pokouším se nechat polknout zemí, ale moje prosba je příliš velká.

„Byla jsi v mekáči?" zeptám se, když se trochu uklidní. Mezi zvratky zahlídnu hranolku.

„Jsi nechutný," zaskuhrá a pokračuje v dávení.

„Víš jakou má výhodu ten tvůj sexy sestřih?" snažím se vyplnit ticho, které je tak nepříjemné, až je mi z toho zle. Věřím, že Miky se Stáňou se na nás koukají a snaží se přebrat si v hlavě to, co jim Daniela vyslepičila, ale nehodlám na to nijak reagovat. „Nepozvracíš si vlasy."

Danča se ožene napřaženou pěstí a já uhnu z jejího dosahu, aby mě netrefila.

„Seš kretén," zaskuhrá mezi dávením a lapáním po dechu. „Ale stejně tě miluju."

Zakoulím očima a nechtěně tak zavadím o tváře Mikyho a Stáni. Tváří se přesně tak, jak jsem čekal. Dívají se na mě, jako by viděli cizince. Tak jako každý, kdo zaslechne slova o znásilnění. Sám sobě vynadám, že jsem se tak uboze prokecl.

Stáňa se na mě nevydrží koukat dlouho a raději svou pozornost věnuje Danči, která už se stačila uklidnit. Přejde k ní a pokusí se ji utěšit hlazením po zádech, protože pořád brečí.

Já zase nevydržím pohled do Mikyho očí. Tváří se, jako by nemohl uvěřit tomu, co slyšel. A zahlídnu i něco, jako náznak soucitu? Lítosti?

Tak to ani náhodou. S tím ať jde do prdele!

Odvrátím se od nich a naštvaně kopnu do koše, který stojí opodál. Daniela vypískne překvapením.

„Kenny, promiň," vyhrkne a Stáňa ji chytí za ruku, aby ji trochu uklidnil, protože slzy ji teď tečou vodopádem.

„Říkal jsem ti, co si o tvé teorii myslím, ale ty s tím stejně nedáš pokoj," utrhnu se na ni a zakroutím hlavou.

Měl jsem zůstat doma.

Odvrátím se od nich a zaskřípu zuby. Dívat se na mě jako na chudáka je přesně to, co teď chci. Vážně povedené! S tím ať jsou někam.

„Pojď," natáhnu ruku k Danči, když se na ni znovu podívám. Vím, že toho upřímně lituje. Nikdy nikomu neřekla, co se stalo. Vše, s čím jsem se jí svěřil, si vždy nechala pro sebe, ale dneska se odvázala a neudržela. „Vezmu tě domů."

Přejde ke mně a já ji chytnu kolem ramen. Vydáme se na cestu k Dančině domu a Miky se Stáňou nás následují. Snažím se ignorovat jejich pohledy, kterými mi propalují záda. Mikuláš celou dobu ani jednou nepromluví.

„Nemáš žvejku?" zeptá se Danča a já zakroutím hlavou.

„Nemáš v zásobě ještě další jídlo, které by chtělo opustit tvůj žaludek?" ozvu se a tentokrát vrtí hlavou Danča.

O půl hodiny později, kdy jsem se snažil zakecat už tak dost na hovno napjatou situaci – bezúspěšně – dorazíme před Dančin dům. Procházka a zvracení ji trochu pomohly zbavit se té opilecké letargie a pokud ji někdo něco hodil do pití, rozhodně to vyzvracela spolu s alkoholem a večeří. Proto se nebojím, když opustí mé objetí, že nedokáže zdolat schody a v klidu dorazit do bytu.

„Napiš mi, až budeš v posteli," zahučím, když vejde do hlavních dveří. Otočím se na Mikyho se Stáňou, kteří byli celou cestu potichu a dělali tak to dusno, které jsem se pokoušel odhánět. „Mluvte," udeřím na ně a oni ztuhnou na místě. „Musí vás něco žrát, jinak by, jste se nechovali, jako idioti. Tak do toho," povzbudím je, ale oba mlčí jako zařezaní. „Fajn, tak budu mluvit já. To, co zaslechli je velice přehnaná a zveličená verze a já bych vám byl vážně vděčný, kdybyste na dnešní večer zapomněli. S klidnou duší můžu mluvit i za Danielu. Dnešní večer se nestal." Nečekám, jestli mi na to něco odpoví. Svou šanci už propásli a teď na ně seru.

Projdu kolem nich bez rozloučení, ale Miky mě chytne za zápěstí a zastaví na místě. Vyškubnu se mu, protože se pořád tváří soucitně a zakroutím nevěřícně hlavou, než se od něj odvrátím.

Miky se podívá na Stáňu a pozdvihne jedno obočí. Ten pochopí a vzdálí se od nás na několik kroků. Mikuláš mi vjede rukama do vlasů a spojí naše rty, aniž by promluvil. Lehce jeho počínání nechápu, ale za boky si ho přitáhnu blíž k sobě a polibek prohloubím i s jazykem. Říct, že jsem to nechtěl udělat od první chvíle, kdy jsem ho dneska viděl, lhal bych.

Rozpojí naše rty, ale čelem se opře o to mé. Na tváři ucítím dotek jeho prstů. „Uvidíme se ve škole," promluví konečně a následuje Stáňu směrem k metru.

Dobře... Co se to teď stalo?