(Ne)možné
//Amy//
Dívali jsme se s Rorym na televizi vtom přišla Melody a v ruce nesla krabičku."Můžu k vám?"Zeptala se "Prosimtě proč bys nemohla?"Řekla jsem a ona si sedla k nám "Co to máš?"Zeptala jsem se a ona ji otevřela.Byl tam šroubovák ,co měl Doktor když jsem ho poprvé potkala jenže byl trochu vylepšený."Od Doktora?"Zeptal se Rory . Ona jen přikývla a snažila se neúspěšně zahnat slzy"Moc mi chybí " Přivinuli jsme ji k sobě "Neboj nám taky.Nám taky" Už jsem nedokázala být silná a rozplakala jsem se taky."Musím ještě do TARDIS ,zapomněla jsem si tam pyžamo" Řekla Melody a utřela si slzy.Já jsem objala Roryho a on mě hladil po hlavě. Melody odešla z místnosti.
//Melody//
Nešla jsem do TARDIS pro pyžamo jen jsem nechtěla aby mě rodiče viděli brečet.Jelikož Doktorova ložnice byla blíž běžela jsem tam.Ještě pořád to tam vonělo jako on.To mě rozbrečelo ještě víc. Najednou se ozval mě tak známý hlas.Asi už mi hrabe "Haló? Je tu někdo? River?" ozval se hlas "Do-do-doktore?" Vzlykla jsem a rozběhla se k řídící místnosti.Vážně tam stál Doktor a utíral si slzy "Už jsem se bál že ti Master něco udělal. Nikdy bych si to neodpustil ,nemohl jsem tě nikde najít"Já jsem už zase brečela ,ale tentokrát radostí "Myslela jsem ,že si umřel."Řekla jsem a objala ho.On mě políbil a já mu sundala sako "Počkej River co tvoji rodiče?" řekl Doktor "Ti počkají.Moc si mi chyběl Doktore"
//Doctor//
River mě líbala ,ale pak přestala "Mamka pláče, půjdeme za ní." Řekla a usmála se na mě.Já ji chytil za ruku a šli do obýváku ,kde na pohovce seděli plačící Amy a Rory ji utěšoval.Já tam skočil za něma :"Můžem k vám?" Amy se rozzářily oči "Doktore!!! Ty jsi neumřel ."Vykřikli najednou a atmosféra v domě Pondových se ze smutné přeměnila na radostnou. Všichni mě objali.Jsem tak rád že jsou v pořádku.Nikdy bych si neodpustil kdyby né."Amélie ty už zase pláčeš?!" Ona si otřela slzy "Radostí!!" River se ode mě za celou dobu ani nehla a držela mě za ruku."Už jsem celkem unavená asi už půjdu spát." Řekla Amy a Rory řekl ,že už také půjde spát ."Tak dobrou..."Řekli jsme a šli jsme do TARDIS. River šla pro něco k sobě ,ale mě nešli otevřít dveře do mého pokoje takže si ustelu v řídící místnosti.Počkat já nemám deku.Šel jsem za River jestli nemá dvě deky."Prosimtě nemáš dvě deky?Zabouchl jsem si do pokoje tak si ustelu v řídící místnosti." River se na mě podívala.Měla tílko a šortky "Jo mám ,ale můžeš spát tady."Řekla a posunula se ,jiskřili jí oči .Nedalo se těm očím odolat.Já jsem se šel obléct do pyžama a šel si lehnout.
//Melody//
Byla jsem hrozně unavená .Položila jsem hlavu na Doktorovu hruď a usla jsem.
***SEN***
Vstala jsem .Moji rodiče měli dnes páté výročí svatby a Doktor se rozhodl že je vezme na Darillium.On měl na sobě oblek a černou kravatu ,což mě překvapilo ,ale moc mu to slušelo. Na mě čekali modré šaty.
Mamka na sobě měla dlouhé světle fialové šaty a táta černý oblek a kravatu co ladila k barvě máminých šatů."Tak vyrážíme?"zeptal se Doktor a nastavil souřadnice na zpívající věže.Šli jsme na oběd do restaurace s výhledem na věže.Byl tam taneční parket.Na Darillium byly hodně krátké dny ,ale fakt hodně dlouhé noci.Hráli tam jenom pomalé písničky respektive ploužáky. Už jsme tančili asi třetí Doktor mi něco zašeptal a vzal mě za ruku .Rodiče tam zůstali tančit.Slunce zapadalo za věže.Byly jsme na střešní zahradě .Najednou si Doktor kleknul na jedno koleno ,vytáhl červenou krabičku a otevřel ji "Melody Pondová vezmeš si mě za muže?" V krabičce byl stříbrný prstýnek s perlou nadšeně jsem poskočila "Ano!"On mi nadal prstýnek na prst a já ho políbila.
***REALITA***
Probudila jsem se.Byl to jenom sen ,ale potom jsem zpozorovala jak na ramínku visí ty stejné šaty co jsem měla ve snu.A dnes byl den výročí rodičů.Do pokoje přišla mamka ve úplně stejných šatech ,co měla ve snu jenže byli tyrkysové."Vstávej Melody jedeme na Darillium!"Řekla a já ztuhla. To už začíná být divné.Oblékla jsem si šaty a upravila vlasy do drdolu.Přišla jsem do řídící místnosti a tam stál Doktor v černém obleku a kravatě "Donutili mě abych si vzal karavatu!"Řekl Doktor a potom se na mě podíval "Vypadáš úchvatně!"Já se usmála a Doktor nastavil souřadnice na zpívající věže .Už se tam těším. Šli jsme na oběd ,potom jsme tančili a už to bylo tady Doktor mě vzal za ruku .Šli jsme na venkovní terasu při západu slunce s výhledem na věže.Ale počkat když máma měla jiný šaty co když se to nestane?Trochu jsem znervóznila a potom si klekl ,tentokrát na druhé koleno.Vytáhl z kapsy modrou krabičku a otevřel ji "Melody Pondová vezmeš si mě za muže?" Mě vytryskly slzy "Ano!"Prstýnek vypadal jinak než ve snu.Byl hezčí ,místo perly tam byl malý modrý drahokam .Dlouze jsme se políbili a šli znovu tančit.Byly jsme na sebe ještě víc namáčknutí než rodiče.Mamka po chvíli zaregistrovala náš příchod a všimla si prstýnku když se odrazilo světlo.Nadšeně vykulila oči.Oba jsme se usmívali od ucha k uchu.Byl to jeden z nejšťastnějších momentů v mém životě.
Táák další kapitolka na světě. Já doufám že se líbila a že si přečtete další část.Jelikož mě psaní hrozně baví další část bude asi brzy .Tak zatím čůůůs
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro