Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Budeš mě mít i tak rád?

***Termín porodu***

//Melody//

Blížil se termín porodu .Doktor se vzbudil dřív a položil hlavu na mé teď už břicho velké jako bych spolkla planetu.Vzbudila jsem se a Doktor udělal snídani.Potom jsme si šli zaplavat ,ale já se necítila dobře tak jsem vylezla.Doktor mě už celé týdny co pět minut kontroloval ,jestli nerodím a když mi praskla voda ani si nevšiml "Do-do-doktoréé!"Doktor rychle přiběhl "Co?! Už?!"  Vyděšeně jsem kývla.
Doktor mě odvezl do nemocnice a jel pro rodiče. Rodiče šli pomalu ,ale Doktor doslova letěl .Zanedlouho přišel do místnosti a v postýlkách vedle mě leželi děti. "Koukněte tam je tatínek!" Řekla jsem a ukázala na Doktora.Doktor si vzal do náruče Tommyho a řekl:"Nazdákrek!  Já jsem tvůj táta."rozplakal se "Jsou nádherní!"řekl a políbil mě .V tom přišli do pokoje rodiče. "Ahoj mami, tati!"Máma si rukama nadšeně zakryla ústa a Doktor jí předal Tommyho a Tommy začal  něco kvákat "Myslím ,že bys jim měl říkat babi a dědo a né nemáma !"Mamá udiveně nadzvedla obočí"Co to děláš?" Doktor se hrdě postavil a řekl:"Mluvím dětštinou!"Vtom jsme všichni vyprskli smíchy .Doktor vypadal smutně tak jsem ho objala a políbila .                                                                                                                                         

///Za dva dny///

Už jsme byli z nemocnice doma.Rodiče u nás byli na oběd ,ale zase odešli kvůli práce.Byl večer .Uspala jsem děti a šla za Doktorem.Jako obvykle si četl v knihovně."Už spí?"řekl a sundal si brýle na čtení. Kývla jsem a přišla k němu blíž .Políbil mě a posadil si mě na klín.Položil čelo na to mé a dlouze mě políbil.Vůbec nevím proč ,ale cítila jsem se smutně.Rozplakala jsem se.Objala jsem ho "Zlato co se děje?" Zeptal se ustaraně a já jsem se ještě víc rozplakala.Došlo mi co se děje až když mi začala stoupat teplota.Otřela jsem si slzy a znovu ho políbila.Vzal mě za ruku a šli jsme chodbami TARDIS až jsme došli do nádherné zahrady.Proces se začal zrychlovat, ale já ještě nechci jít. "Tak a teď mi řekni co se děje."Jakmile dořekl odpověď se dostavila sama tím že mé žíly už začali zářit.Přitáhl mě k sobě za ruce a políbil mě .Už se to blížilo "Budeš mě mít rád i když zregeneruji?"Zeptala jsem se a po tvářích se mi kutálely slzy.On se usmál a do ucha mi zašeptal :"Ne.Já tě budu milovat.".Usmála jsem se .Velice neobvyklé bylo ,že když jsem začala plně regenerovat vznesla jsem se do vzduchu.Byla jsem vysoko. Už to skončilo a já jsem spadla z té výšky na zem.Teda já bych spadla ,kdyby mě Doktor nechytil.Když Pán Času zregeneruje vždy mu něco kolem dvaceti-čtyř hodin hrabe.Takže by měl spát.Omdlela jsem .

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro