Budeš mě mít i tak rád?
***Termín porodu***
//Melody//
Blížil se termín porodu .Doktor se vzbudil dřív a položil hlavu na mé teď už břicho velké jako bych spolkla planetu.Vzbudila jsem se a Doktor udělal snídani.Potom jsme si šli zaplavat ,ale já se necítila dobře tak jsem vylezla.Doktor mě už celé týdny co pět minut kontroloval ,jestli nerodím a když mi praskla voda ani si nevšiml "Do-do-doktoréé!"Doktor rychle přiběhl "Co?! Už?!" Vyděšeně jsem kývla.
Doktor mě odvezl do nemocnice a jel pro rodiče. Rodiče šli pomalu ,ale Doktor doslova letěl .Zanedlouho přišel do místnosti a v postýlkách vedle mě leželi děti. "Koukněte tam je tatínek!" Řekla jsem a ukázala na Doktora.Doktor si vzal do náruče Tommyho a řekl:"Nazdákrek! Já jsem tvůj táta."rozplakal se "Jsou nádherní!"řekl a políbil mě .V tom přišli do pokoje rodiče. "Ahoj mami, tati!"Máma si rukama nadšeně zakryla ústa a Doktor jí předal Tommyho a Tommy začal něco kvákat "Myslím ,že bys jim měl říkat babi a dědo a né nemáma !"Mamá udiveně nadzvedla obočí"Co to děláš?" Doktor se hrdě postavil a řekl:"Mluvím dětštinou!"Vtom jsme všichni vyprskli smíchy .Doktor vypadal smutně tak jsem ho objala a políbila .
///Za dva dny///
Už jsme byli z nemocnice doma.Rodiče u nás byli na oběd ,ale zase odešli kvůli práce.Byl večer .Uspala jsem děti a šla za Doktorem.Jako obvykle si četl v knihovně."Už spí?"řekl a sundal si brýle na čtení. Kývla jsem a přišla k němu blíž .Políbil mě a posadil si mě na klín.Položil čelo na to mé a dlouze mě políbil.Vůbec nevím proč ,ale cítila jsem se smutně.Rozplakala jsem se.Objala jsem ho "Zlato co se děje?" Zeptal se ustaraně a já jsem se ještě víc rozplakala.Došlo mi co se děje až když mi začala stoupat teplota.Otřela jsem si slzy a znovu ho políbila.Vzal mě za ruku a šli jsme chodbami TARDIS až jsme došli do nádherné zahrady.Proces se začal zrychlovat, ale já ještě nechci jít. "Tak a teď mi řekni co se děje."Jakmile dořekl odpověď se dostavila sama tím že mé žíly už začali zářit.Přitáhl mě k sobě za ruce a políbil mě .Už se to blížilo "Budeš mě mít rád i když zregeneruji?"Zeptala jsem se a po tvářích se mi kutálely slzy.On se usmál a do ucha mi zašeptal :"Ne.Já tě budu milovat.".Usmála jsem se .Velice neobvyklé bylo ,že když jsem začala plně regenerovat vznesla jsem se do vzduchu.Byla jsem vysoko. Už to skončilo a já jsem spadla z té výšky na zem.Teda já bych spadla ,kdyby mě Doktor nechytil.Když Pán Času zregeneruje vždy mu něco kolem dvaceti-čtyř hodin hrabe.Takže by měl spát.Omdlela jsem .
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro