7. ledna

Dean si hluboce oddechl, když se už po třech dnech začal Castielův stav zlepšovat, což v jejich případě znamenalo jen o něco méně násilných nočních probuzení než dříve. Přesto to muži způsobilo radost. I jeho věrná sekretářka si všimla, že její šéf přetéká dobrou náladou.

„Vypadáte šťastně, pane," podotkla třetí den od Garthovy návštěvy. Zrovna Deanovi donesla jeho odpolední dávku kofeinu.

„Myslíte?" ušklíbl se pobaveně. „Mám jen dobrou náladu," vysvětloval.

„V tom případě je to poprvé, co máte dobrou náladu v mé společnosti," zasmála se ona. „Tahkle usměvavého jsem vás ještě nezažila," dodala.

Dean se na okamžik trochu zamračil, ale pak pokrčil rameny a nechal to plavat. Tedy, jen do doby, než byl na cestě z práce.

Počasí se opět úplně změnilo. V New Yorku byly čisté ulice, rozježděný sníh zmizel a nebyla taková zima, aby napadl nový sníh. V Deanovi to vyvolávalo smíšené pocity. Neměl rád zimu a byl rád, že se otepluje, i když jen na chvíli. Letos v něm ale převládala obava, že oteplení pro něj může znamenat ztrátu. Zatím si u sebe Castiela udrží, ale až skončí zima... Proč mi tak záleží na tom, aby neodešel? Vlastně si ani nepotřeboval odpovídat, tak nějak tušil, jak se věci mají.

Poprvé to ucítil, když si toho muže všiml. Tak neodkladná potřeba mu pomoc, mluvit s ním. Samozřejmě to nevnímal jako milostný zájem, ale věděl, že to není obyčejná potřeba pomoc, nehrál si na Františka z Assisi ani nic podobného, jen musel zasáhnout. Jako by ho k tomu přivedlo nějaké neviditelné pnutí osudu nebo smlouva s ďáblem. Nezamiloval se ani ve chvíli, kdy Castiel vylezl z koupelny a on shledal, že je velmi přitažlivý i přes svou na pohled jasnou podvýživu. Zamiloval se, když ho našel spát na své pohovce.

Dean se zastavil uprostřed chodníku. Nemůže dovolit, aby od něj muž odešel. Z jeho vyprávění pochopil, že měl vztah se ženou, ale to nemusí nic znamenat. Dean nebyl typ, který by poznal člověka stejné orientace na první pohled, ale byl zcela ten typ, který se nenechá zastrašit tím, že si není jistý.

Někdo z procházejících do něj narazil, a tím Deana z jeho zamyšlení probral. Omluvy neznámé ženy ho vůbec nezajímaly, kývl na ní a vrátil se kousek cesty zpět, aby mohl zajít do obchodního domu. Určitě tam bude obchod, kde sežene oblečení pro svého hosta. 

...

Castiel seděl s ovladačem v ruce na pohovce už tři dny. Dean pracoval a on byl v bytě přes den sám. Ne, že by si stěžoval, to v žádném případě. Nešlo ani vysloveně o nudu, na to byl moc skromný, aby se po pár dnech v teple začal nudit. Prostě ho lákalo neznámé. Co se asi skrývá za těmi dveřmi? A co v té skřínce? Nechtěl to vzít, nechtěl krást. Jen to chtěl vědět. A dneska to nevydržel. 

Jediná místnost, kterou znal důkladně byla koupelna, s tou byl seznámen hned první den, a od té doby ji navštěvoval několikrát denně. Čeho si také všiml už dříve byly fotky na zdi v obýváku. Na jedné byl Dean s nějakým mladším mužem, který mu byl podobný. Tušil, že je to jeho bratr. Oba se na fotografii smáli, jedli a pili pivo. Další fotografie byla formálnější, Dean na ní držel středoškolský diplom, měl vtipnou černou čepičku. Byl tam s ním jeho asi mladší bratr, blonďatá žena a černovlasý muž, tedy asi rodiče. Všichni vypadali šťastně. 

Další fotka byla v nějakém starém domě, Dean stál vedle svého bratra - teď už si byl Cas jistý, protože se muž/chlapec objevoval snad na všech fotkách, před nimi byl starší muž na kolečkovém křesle, vedle jiná blonďatá žena než na předchozí fotce a mladá blondýnka. Castiel se nad tou zvláštní společností podivoval. 

Odtrhl pohled od fotek a rozhlédl se po věcech, které neznal. V jednom šuplíku televizního stolku našem staré kazety, nějaká srovnaná cédéčka a filmy, vše tam asi nějakou dobu leželo, protože šlo o starší ročníky. Druhý šuplík Cas zavřel jen co ho otevřel, bylo tam porno. Nevěděl jaké, nechtěl to vědět. Při životě na ulici se těmhle věcem snažíte vyhýbat. 

V knihovně měl Dean různorodou směsku. Castiel poznával nějaké knihy, o kterých slyšel ve škole, jako byla Jatka č. 5 od Vonneguta, nebo Odysseu od Homéra. Co ještě dokázal poznat byly komiksy o Batmanovi. Cas se zasmál. V poličce mimo knížek stálo i pár dalších věcí. Sněžítko z Tokia, malý model nějakého černého autíčka. 

"Líbí se ti moje Baby?" ozvalo se mu za zády. Leknutím nadskočil a model upustil na zem. "Whou, člověče," Dean rychle auto sebral a prohlížel si ho. "Na to opatrně." 

"Omlouvám se, že jsem..." Castiel začal s omluvami. Cítil se trapně, že ho Dean takhle nechytal. 

"Ne, to je v pohodě," usmál se ten. "Dokud neutíkáš ven, nic se neděje," pokrčil rameny. 

"Jsem tvým vězněm?" zažertoval Cas. 

"Ne, ne," Dean náhle vypadal nejistý, koukal se všude možně, jen ne na Castiela. Ten se tedy pokusil zachránit situaci.

"To byl vtip, jsem moc rád, že tu můžu být, Deane,"  zabralo to. Dean se na něj podíval. 

"Já jsem rád, že..." nedokončil. "Něco jsem ti donesl," zvedl do vzduchu tašky a usmál se. 

Cas vytřeštil oči. To nebylo jídlo, to byly šaty... 

"Doufám, že ti to bude," komentoval Dean, když se Cas dostal k otevírání první tašky. 

Tomu se klepaly ruce a nemohl uvěřit vlastním očím. "Deane," vydechl. "Neměl sis dělat škodu, tohle..." Nemůžu ti to nijak vrátit, nevím, jak se ti odvděčit, ... Co měl říct? 

Jako by to Dean věděl: "Prostě to nos a tvař se, že se ti to líbí," řekl. 

"Líbí," Cas držel v ruce obyčejné černé tričko ve velikosti, která mu snad bude brzy sedět. Po dlouhé době ho ovládly emoce. Snažil se krotit od chvíle, kdy ho Dean odvedl z ulice, ale teď to nešlo. S tričkem stále v ruce utekl do koupelny. 

... 

Dean zůstal stát na místě jako opařený. Co udělal špatně? Proč jeho host brečí? Nevypadalo to jako štěstí, ale ani vztek... Po chvíli se odhodlal vyrazit ke koupelně a zaklepat na dveře. 

"Casi?" zavolal nejistě. "Jsi v pořádku?" 

"Jo, je mi dobře," odpověděl mu, jeho hlas byl ale přerušován popotahováním. 

"Můžu dovnitř?" ptal se Dean  bral za kliku.

"Ne," Castiel jenom zakňoural a dál brečel. Dean ho neposlechl a otevřel. Muž seděl na zemi opřený o kachličkovou zeď, hlavu na kolenou a objímal tričko. 

"To je to tričko tak krásné?" optal se měkce Dean a dřepl si před něj. 

"Umírám?" zeptal se Castiel najednou. Jeho zarudlé oči hleděly na Deana s obrovskou naléhavostí.

"Ne, cože?" zelenooký muž nechápal. "O čem to mluvíš?" 

"Tak co jsi ty, Deane?" ptal se Cas dál.

"Casi, uklidni se a řekni mi, o co jde," Dean ho chytil za pevně sevřené ruce. 

"Lidi nejsou takhle hodní, Deane, co jsi?" vypadal, že to myslí smrtelně vážně, Dean se pod tíhou jeho pohledu nedokázal smát. 

"Jsem jenom člověk, Castieli," řekl vážně a stiskl mu ruce, aby mu ukázal, že je skutečný. 

"A co chceš za to všechno, co mi dáváš?" v hlase černovlasého muže se objevil zárodek strachu. "Sluhu, otroka, něco jiného? Sex?" 

Dean pustil Castielovy ruce a doslova i metaforicky si sedl na zadek. "Prosím?" těžce polkl. 

"To je ono?" Castiel naopak vypadal klidněji. Jako by se zase pohyboval na půdě, kterou zná. "Je to to, co chceš, Deane?" Napůl se zvedl, nohy složil pod sebe a svým obličejem se přiblížil k tomu Deanovu. "Chceš mě?"