Domů to měl Dean jen pár bloků. Normálně by si vzal taxi, ale kdyby ho měl shánět teď, asi by se o něj musel s někým poprat. Neznámý muž ho z nějakého důvodu následoval.

„Nebojíte se?" zeptal se ho Dean v půlce cesty, když už mu mlčení bylo nepříjemné.

„Já? Co se může stát?" pokrčil muž laxně rameny. „Nebojíte se vy?" zeptal se na oplátku.

„Ne," zakroutil Dean hlavou a usmál se. Zbytek cesty už byly zase potichu, ale nebylo to tak nepříjemné jako předtím.

Vrátný v budově, kde Dean bydlel, mu otevřel a zhrozil se. „Pane Winchestere, proč jste si nevzal taxi?" prohlížel si jeho promočené kalhoty a boty. Druhého muže sjel nepříjemným pohledem a snad by ho i vyhodil, kdy na něj Dean nepromluvil a nepozval ho dál.

„Jak se vlastně jmenujete?" zeptal se Dean ve výtahu. Bydlel v nejvyšším patře domu. Královský apartmán se tomu bytu říkalo, byl to jeden z nejdražších typů bytů v New Yorku, no, Dean na něj měl.

„Castiel," odpověděl muž. Dean si ho prohlédl znovu. Castiel se pořád klepal, musel být promrzlý na kost. Oblečení na sobě měl obnošené, špinavé a také úplně nevoněl. Ale Deanovi to bylo jedno. Vzpomněl si na ranní rozhovor s bráškou a zasmál se nahlas.

„Něco směšného?" zeptal se Castiel trochu ublíženě.

„Ne, omlouvám se, to nebylo na vaše jméno, já," zamyslel se. „Dnes jsem někomu slíbil, že se zamyslím nad děláním dobrých skutků, ale pochybuji, že by ta osoba čekala, že se do toho vrhnu až takhle."

„Jsem váš projekt dobrého skutku?" Dean tomu vlastně moc nepomohl. Možná by bylo lepší, kdyby si ten muž, Castiel, myslel, že se směje jeho jménu.

„Ne tak docela, vzpomněl jsem si na to až teď," snažil se to upřesnit. „Teď když už nemusím myslet na to, abyste neumrzl." Castiel se usmál a Dean cítil, že tentokrát situaci zachránil.

„Tady bydlím," pronesl Dean trochu bezvýznamně, když odemkl dveře do svého pětipokojového bytu. „Tudy je obývák s kuchyní, tady koupelna," ukázal na nejbližší dveře. „Nechci, aby to vyznělo nezdvořile, ale poprosil bych vás, abyste se nejdřív stavil tam," Dean těkal pohledem z muže na zeď a dveře.

„Samozřejmě," Castiel nevypadal, že by se ho to nějak dotklo. Zul si boty a sundal si promočené ponožky, podobně jako Dean, a dle instrukcí pána domu nechal oboje na chodbě. Bosky přešel po vyhřáté podlaze do koupelny, Dean šel za ním.

„Kosmetiku použijte, jakou chcete, nové žiletky jsou tady, strojek na holení v šuplíku tady," ukázal na skřínku pod umyvadlem. „Tady jsou ručníky," vytáhl ze skříně dva nadýchané modré ručníky, „oblečení nějaké donesu z ložnice, tak chvilku vydržte." Měl pocit, že řekl snad všechno, co bylo nutné.

„Nemůžeme si tykat?" zaskočil ho najednou Castiel. „Vím, že nejsem v pozici, abych to nabízel, ale tyhle formality mě zmáhají," obhajoval svou pravděpodobnou neslušnost.

„Ne, to je v pořádku," usmál se Dean odlehčeně. „Jsem Dean, ahoj," znovu si podali ruku, tentokrát Dean nechal druhého muže, aby se také představil. „Donesu ti ty věci." Dean vyběhl z koupelny a po chvilce byl zpět s bílým tričkem, černými boxerkami a flanelovou košilí.

„Nenosím župan, tak snad ti místo něj poslouží, než ti uschne prádlo," ukazoval Dean na košili. „Až se svlékneš, hoď to prosím na chodbu, nechám to vyprat," řekl a zmizel z koupelny, aby muži dopřál soukromí. „A nespěchej," dodal ještě.

Odběhl do kuchyně, kde postavil vodu na čaj. Už studenou polévku přelil do misky a dal ji ohřát do mikrovlnky. Pak se sám došel převléknout do domácího oblečení, které se skládalo z trička Guns'n'Roses a teplákových kraťasů. Normálně by zůstal v boxerkách, ale nechtěl nijak pohoršovat svého hosta. Následně se vydal na chodbu, aby dal vyprat své i Castielovo oblečení. V prádelně, když zkoumal jeho stav, se rozhodl, že mužovi věci nemá smysl prát. Vše bylo děravé, nevypratelně špinavé nebo to směřovalo k úplnému rozpadu.

Vyhodil to. Aniž by se ptal, prostě všechno vzal, hodil do pytle a ještě s tím stihl seběhnout dolů a vrazit do ruky vrátnému, aby to odnesl do kontejneru. Myslel si, že muž, Castiel, by se svého oblečení nevzdal a nechtěl by si vzít věci od něj, kdyby měl jinou možnost. Bylo to trochu zákeřné, počítal s tím, že bude muž naštvaný. Ale neviděl jinou možnost.

Cas, jak mu začal v hlavě říkat, vylezl z koupeny po hodině. Byl oholený a čistý, Dean si pobryndal tričko mrkvovým džusem, když ho viděl v boxerkách a své košili. Možná si měl vzít džíny, ty odhalovali míň tělesných erekcí... tedy, reakcí.

Cas se zasmál příhodě s mrkvovým džusem, Dean se přitiskl spodní částí těla na studenou linku.

„Já," začal hostitel. „Ohřál jsem ti polévku, určitě máš hlad," vytáhl z mikrovlnky ještě horkou misku (asi 3x ohřívanou, protože za tu hodinu, co byl Cas ve vaně, několikrát vychladla). 

... pokračování příště :)