-w-

Tělo mladého vlka se svíjelo v bolestech. Krásná šedá srst, která by normálně splývala s okolním popelem, nyní téměř nebyla vidět. Krev ji přebarvila a zohyzdila i tvorův obličej. Stékala mu po tváři, po zádech, z hrdla, všude. Jedno oko, to blíže zemi, měl bolestí zavřené, ale ani kdyby ho otevřel, nepomohl by si. Krev s prachem si tudy našla svou cestu a neváhala by se vrhnout přímo do zrakového orgánu. Už se jí to i z části povedlo. To druhé oko neměl, jen sprcha červeně mu pokrývala stranu obličeje. Ztratil Naději, a přesto přicházela.

Hlava těžká, nohy sotva zvedala. Přiblížila se k němu. Nejspíš o její přítomnosti ani nevěděl.

,,A- ...Ash..Ashire...?" špitla potichounku. Tak jemně a opatrně, jako kdyby její slova měla způsobit další katastrofu. Jako matka oslovující mrtvé dítě, jež vypadá, jako by spalo. Jako kdyby měl její dech shodit živé zvíře ze skály. A zároveň jako kdyby mluvila na spící monstrum, co ji může při troše neopatrnosti zabít. Teď však nemohl.

Saki se šokem až třásla. Svíralo se jí hrdlo a převracel žaludek. Musela se ovládnout, aby nezavřela oči a neutekla. Bolest pro ni psychická porcovala její vlastní existenci.

Tělo se přestalo svíjet. Zůstalo napjaté, drápy zaseklé v rudé zemině. Slyšel ji. Věděl o ní. Chtěla, aby se nebál. Zrovna ten, jenž neměl strach téměř nikdy.

Další hlásku už nenašla. V hrdle jí vyschlo, slova se ztratila. Jen provedla pár drobounkých kroků ještě o něco blíže a posadila se. Otřesená. Sotva mohla o tu spoušť očima zavadit. Jak jen ten vlk pro ni býval krásný. Jak milovala jeho urážející slova. Chtěla, aby jí ještě chvíli pohrdal. Aby se jí vysmál do tváře. Aby jí naposledy sdělil, že ji i přes všechny její nedostatky ochrání. A rozbrečela se. Naprosto nekontrolovatelně.

Ashir se prohnul a prudce rozkašlal. Následně z něj vyšlo skřípavé chraptění.
,,Všechno... ssem... to poss..ral..."
Přes vlastní mokré oči jej skoro neviděla. Ani nechtěla.

,,shhh..." pokusila se zastavit jeho bolestivá slova. Nikdy však nevlastnila tu pravomoc. Nikdy nemohla cokoliv přikázat tomu, kdo měl pocit, že velí celému světu.

Posunul slepou hlavu více k ní. Jen o pár myších krůčků. Ale posunul. Z tlamy se mu řinula rudá barva. Pokusil se o křečovitý náznak úsměvu. Na mladou vlčici to působilo spíše děsivě než vřele.

,,Prom..." slovo ale už nikdy nedokončil a Saki plačtivě položila hlavu na nehybný šedivý krk. Shaiův syn byl mrtev. Tornádo, jež nadělalo tak velký nepořádek, ustalo.