Freed si kýchnul, někdo na něj musel myslet, že by Eri, pomyslel si a zasněně se usmál, na chudáka Fylonése mu nepadala ani jediná myšlenka. Moc dobře si uvědomoval, jak je do své družky zblázněný a jak snadno se od ní nechá ovlivnit. Byl si jist, že kdyby chtěla, nedělalo by ji problém ho vmanipulovat do jakékoliv situace. Když se k nim přidala, tak měla spousta lidí podezření, že je něco jako volavka, že má Freeda oblbnout a pak ho vlákat do léčky, kde je všechny pobijí vojáci. Ale po tom, co udělali útok na archiv, jenž se nacházel ve vysoké věži uprostřed velitelství Královských ozbrojenců, proto aby zjistili, jestli tam není něco, co by je mohlo dovést ke Cossette a právě Eris bojovala na život a na smrt s generály, aby své kamarády zachránila, tak ji začali všichni věřit.

Když si Freed uvědomil zbytečnost a nebezpečnost celé té operace s archivem, měl chuť sám sebe proplesknout, jak jen mohl být tak podezřívavý vůči ženě, kterou miluje.

Ano v té době i on sám pochyboval o tom, o co se Eri vlastně snaží, navíc se šířily zvěsti, že se jeho partnerka stýká s vojáky, ačkoliv údajně dezertovala. Když se ji narovinu zeptal a ona mu řekla jo, tak ztropil nehoráznou scénu, bez možnosti nechat se obhájit. Ta však zůstala bez hnutí a nechala ho, dokud se neuklidnil. Pak mu s klidným hlasem vysvětlila, že se stýká se svojí kamarádkou Katurisou, která je pro ni i něco jako informátor, původně totiž chtěly odejít z armády společně, ale to že tam někdo zůstal, bylo výhodné, revolucionáři tak získali přesný přehled o tom, co se děje. Tyto nabyté informace samozřejmě všem sdělovala, ale nikdy neřekla, od koho je má, ne že by byla tajnůstkářka, dokonce věděla, že Slavín se s Kat velmi dobře zná, tudíž by potvrdil její důvěryhodnost. Jen se nikdo nikdy nezeptal, tak neměla důvod chodit po základně a vykřikovat, že má u vojáků zdroj.

Ačkoliv po tomto nepříjemném rozhovoru se Salvín zaručil za Katurisu, zůstalo mezi Freedem a Erisou jisté napětí. Jeho vyústění bylo to, že Freed naplánoval onen útok na archiv bez toho, aby ji o tom řekl. Jejich cíl byla složka, která měla údajně obsahovat fotku hledané princezny. Jak už bylo zmíněno, akce skončila fiaskem. Archiv začal hořet, pod útokem všech desíti generálů měli členové Strážců růže na mále, ale jako naděje se tam objevila jeho milá se svojí magií vody a plameny uhasila, společně se pak dostali do bezpečí, všichni omlácení, polámaní, ale živí.

Téhož večera se Freed Eris omluvil, ona ho svým způsobem chápala, byl za všechny určitým způsobem zodpovědný. Jen nad důvodem, proč tam šli, se pousmála. Vzala papír a načrtla na něj podobiznu princezny, teda to, jak vypadala asi v pěti letech. Freed užasle zíral, nakonec se dozvěděl, že jeho družka byla dcera právě té služebné, které byla často v Cossettině přítomnosti vídána. To byl taky důvod, proč se ocitla na loveckém zámečku, kde byla zabita rodina vladaře. Od té doby ani princeznu, ani maminku neviděla.

Freed nechal myšlenky volně plout, zatímco si hověl na vysoké větvi jednoho ze stromů, kde čekal na večer. Vkrádat se do sídla vodního krále za denního světla by byla hotová sebevražda. Ačkoliv si je král sám pozval, nebyli tady oficiálně, kdyby je někdo našel a chytil, skončili by hezky ve vězení. Kdyby místní vladař přijal jejich pomoc oficiálně, znepřátelil by si toho cvoka, co vládne na povrchu, a který mu sem jako pomocnou ruku poslal bandu těžkooděnců. Znepřátelit si toho mamlase by znamenalo dozajista válku, a jak tak sledoval místní stráže, tak by to byla dozajista jednoznačná válka. Kromě těch svítících kamenů na vršku bubliny a jí samotné, tu po magii nebyli ani stopy, místní byli asi až moc mírumilovní a magii k boji nepotřebovali. Určitým způsobem to bylo záviděníhodné, nemuset se starat o to, jestli vám někdo bodne kudlu do zad, což se stávalo klidně i běžným občanům.

Freed silně začal pochybovat, že se tady kdy setmí, protože krystaly svítily, takže to vypadalo, že je poledne, jeho hodinky však ukazovaly pravý opak, podle jeho času bylo půl deváté.

Také jak se mu klížily oči, souhlasil s hodinkami, jak by se mu teď hodilo kafe. Najednou jako by někdo zmáčkl čudlík, krystaly na stropě bubliny zhasly a místo nich ulice ozářili jejich malinkaté napodobeniny, visící na každém obydlí. Pro Freedovi oči to byl nepředstavitelný šok. Sletěl tedy ze stromu na zem a tam hodnou chvíli viděl jen tmu a barevné skvrny. Párkrát zavrtěl hlavou. Z dáli se ozvaly hlasy, nejspíš stráže a podle jejich mluvy se nejednalo o mírumilovné mořské lidi, kterým by mohl namluvit, že zde jen chytá žížaly, byli to samozřejmě ozbrojenci. Vůdce revolucionářů, nezaváhal a příliš nevůdcovsky s sebou plácl do keře, kde na něj zaútočil pavouk, anebo hodně podobný hnusný hmyzák. Zadržel dech a snažil se nemyslet na hnusáka, který mu lezl po rameni až k jeho vlnitým vlasům. Ten strach z hmyzu pro něj byl jakási Achillova pata. Kdyby to generálové zjistili, nejspíše by po něm při bojích házeli pavouky, šváby a jim podobnou havěť, což by mělo za následek, to že by běhal po bojišti, vyhýbal se hmyzím útokům a ječel. Jako na potvoru se vojáci zastavili přímo u křoví.

"Neslyšela jste něco kapitánko?"

"Ano, slyšela."

A sakra, co teď proběhlo Freedovi hlavou. Nemůže tady strhnout rvačku.

"Bylo to z támhle té části parku."

Freed si imaginárně oddechl. Buď jsou hluchý, nebo musí mít zatracený štěstí. Už jen slyšel, jak se pár párů bot odšouralo hodně daleko, tak že nebyly slyšet. Okamžitě tedy vystřelil z křoví a začal se prohrabovat svoji tmavou hřívu a potichu nadával na osminohé tvory.

"Vy musíte být Freed Darykals, že?"

Otočil se o sto osmdesát stupňů, přímo naproti stála žena s dlouhým copem fialových vlasů, byla to celkem kočka, i když tak trochu kulturistka, měřící skoro dva metry, ale co. Dlouhý holky jsou sexy. Jediná vada na kráse byla ta kapitánská uniforma, co ji ale ani trochu neladila k zeleným očím. Freed nahodil pohled stylem, já jsem tady jenom fotil kytičky.

"To je velmi zajímavá otázka dámo, o té osobě jsem sice něco slyšel, ale JÁ to ROZHODNĚ NEJSEM."

Svůdně zamrkal řasami. Ženin obličej se však nezměnil, ten chladný výraz skoro zmrazil okolní vzduch. Freed hlasitě polkl, tak taktika být lamač dívčích srdcí a okouzlit ji svým přirozeným šarmem, nezabrala.

"Vy neumíte moc lhát, že?"

Většinou ve lhaní byl víc jak dobrý, ale lhát o něčem takovém, bylo jako někomu nalhat, že nemá na obličeji nos. Freed se rozhlížel, kam by zmizel.

"Nemusíte nikam mizet, nepůjdu vám po krku."

Usmála se, konečně její tvář roztála.

"Tak nějak jsem tušila, že se tu od vás někdo vyskytne, ale že to bude zrovna sám šéf, mě ani ve snu nenapadlo. Určitě je tady s vámi i Erinka, nemám pravdu?"

Freed se zamyslel, jak je možné, že toho tolik ví, jak je možné, že ví o Eri a taky důvod, proč na něj neútočí. Ty vojáky taky určitě poslala na špatné místo úmyslně. Chtěla, aby se setkali mezi čtyřma očima, je jen jedno možné vysvětleni.

"Vy jste-"

Freed větu záměrně nedokončil, kdyby se totiž nejednalo osobu, kterou měl revolucionář na mysli, nejspíše by jejich informátorku dostal do potíží, kdyby její jméno zmínil před náhodným vojákem, nejspíše by jim došlo, za jakou stranu hraje.

"Katurisa, Erinka se Slavínem Vám o mně dozajista řekli."

Trefa do černého. Freed si ji pečlivěji prohlédl, myslel si, že žena, o které mluvili jeho přítel a družka, bude vypadat poněkud, jako no, .......jako žena. Osoba před ním totiž nevypadala vůbec jemně a mírumilovně, jak ji oba popisovali, mnohem víc se jevila dojmem, že kdyby ťukla do skály, tak ta se okamžitě zřítí. Její bicepsy připomínaly víc dva melouny než svaly. Existence prsou byla diskutabilní, jediné, co nasvědčovalo, že osoba před ním je skutečná žena, byly dlouhé vlasy a až přehnaně jemný a sladký hlas. Bílou uniformu skládající se z přehnaně krátké sukně a saka, jako důkaz ženskosti brát nebudeme, to byl jedině důkaz neschopnosti armády obléci své vojáky lidsky a slušně.

"Jo, to řekli."

Poznámku o tom, že si představoval dívenku jak květinku, radši spolkl, kdyby mu tahle jednu vrazila, tak by nepotřeboval teleportační magii a stejně by se dostal domů.

"Asi mi neřeknete, co jste ohledně princezny vypátrali."

"To Vám klidně povím. Nic, místní ozbrojencům vůbec nevěří, nehledě na to, že ten, co vede vyšetřování, tu nedůvěru jen zhoršuje. Dokonce nás do paláce nepustili víc jak na půl hodinky."

"Aha, tak to je pak jiná."

Chvíli stáli mlčky.

"My jsme dorazili dnes ráno, jsme tu celkem tři, na přímou žádost krále, který vážil tu štreku a přišel osobně. Eri je tu samozřejmě taky, ten třetí je Fyloés, jestli víte o kom mluvím."

Žena přikývla.

"Budu muset jít, bylo by nemilé, kdyby nás někdo viděl pospolu. Dejte na sebe pozor Freede, vyskytuje se tu celkem pět generálů."

"Děkuji za varování, když něco vypátráme, tak Vám dáme dozajista vědět."

"Totéž platí pro mě, řekněte Erinečce, že jsem tady, až se potkáte, ona bude vědět, jak se spojit."

Spiklenecky mrkla a odešla. Freed zůstal jen s keřem, hmyzákem a večerním větrem. Chvíli jen postával a přehrával si v hlavě informaci o pěti generálech. To, že tady bude jeden, s tím se počítat dalo, možná tak dva, ale pět?

To je trošku moc i na toho pošahance na trůně. Při vzpomínce na staršího obtloustlého, věčně upoceného muže se zhnuseně zašklebil. Snad budou ostatní v pořádku.

Pod rouškou noci se teleportoval přímo do princezniny komnaty. Na ulici dopadl zlatý prstýnek, který byl ještě před malou chvílí na dámské toaletce. Místo prstýnku si tam teď hověl Darykals, snaže se nesletět dnes už po několikáté. Kupodivu to vybalancoval. Sundal si těžké boty a tiše došlápl na zem. Pohyboval se s elegancí kočky. Všechny jeho pohyby byly sladěné, takže z věčně nemotorného trouby, se stal lovec, který obhlížel nové území. Jeho pohyby mohly vypadal nahodilé, ale ve skutečnosti pečlivě a promyšleně prozkoumával okolí. Temné oči skenovaly vše, co by mohlo být důležité. Na druhé straně pokoje, než začínal, se nacházel závěs. Okolo bylo cítit mírné magické pole. Je možné, že ho Královští ozbrojenci přehlédli, protože sám Darykals měl jemnější smysly než většina lidí, nebo je odsud pakovali hodně rychle, anebo, což bylo podle Freeda nejpravděpodobnější, to byla banda lenochů, co se neobtěžovali pátrat nějak důkladně.

Odhrnul závěs a na zemi uviděl zbytky po teleportačním krystalu. Tak princeznu unesl někdo, kdo umí magii, nepředpokládal, že by se princezna zvedla, bafla teleportační krystal, který byl mimochodem velmi nedostatkové zboží, hodila s ním o zem a zmizla třeba na nákup.

Tyto krystaly fungovaly podobně jako Freedova magie, jen byly omezeny nedostatkem materiálu, ze kterého se vyráběly, i jejich použitím. Bylo totiž známo, že jeden krystal byl na jednu cestu. Potom, co s ním uživatel hodil o zem a řekl, kam chce, se šutýrek rozpadl.

"Takže holka může být kdekoli."

Zamudroval sám pro sebe. Smetl zbytky krystalu do malého váčku a vstal. Na podlaze byl ještě zmuchlaný papírek, po rozmotání Freed zjistil, že je na tom čmáranice jakési opice?

Chvíli ještě pátral po paláci, sehnal si při té příležitosti něco k jídlu a pak zmizel do tmy. Doufaje, že jeho přátelé najdou nějakou užitečnější stopu.