,,Bolí to hodně?"ptala se starostlivě paní Ternerová. Seděla jsem na židli a držela si na hlavě studenou utěrku.

,,Jsem v pohodě, jsem v pohodě."odvětila jsem. Adrien na mě nechápavě zíral, ani po vysvětlení nemohl pochopit, co se stalo. A já nechápala, jak po včerejšku usnul. To už na včerejší noc zapomněl? Pochybuju, tak blbej není... Snad.

,,Musíte si pospíšit, odvoz už je dole."popohnala nás.

,,Vysvětli mi to znovu, co se stalo?"ptal se na schodech, jen co bábina zavřela vchodové dveře.

,,Psst, možná nás ještě slyší... Asi chtěla zkusit, jak jsou na tom moje oči a noční vidění..."šeptala jsem a táhla ho dolů.

,,A tvoje noční vidění už nefunguje?"

,,Funguje! Pořád funguje! Ale třeba nás nechaj na pokoji, když se náše... Přeměna zastaví."asi byl vážně takhle po ránu natvrdlej.

,,Aháá..."vstřebával info.,,A nemyslíš, že s námi neprovedou v nějaké, co já vím jak jsme k tomu přišli, laboratoři další pokusy, aby docílili toho, o co se snaží?"pronesl to tak lhostejně, tak nezúčastněně. A přitom měl pravdu. Tajit to před nimi taky nemusí být ta cesta.

,,Tak co budem dělat?"zastavila jsem, auto neauto. Čekalo doteď, pár minut mu neuškodí. I když jsem si pohrávala s myšlenkou do toho auta vůbec nenastoupit.

,,Zatím to nech být, uvidíme."

,,Jseš nějako moc v klidu, stalo se něco?"při téhle větě zatřepal hlavou, jako by se z něčeho vzpamatovával.

,,Ne, jsem úplně v pohodě. Zatím toho jednoduše moc nevíme, tak bychom měli počkat."dali jsme se znova do kroku. On se choval bezstarostně, já nad tím ne a ne přestat přemýšlet.

,,Copak tobě nevadí, že se z tebe stává uslintaný pes?"obrátila jsem se na něj.

,,Hmmm... Ani ne. Vem to jako pozitivum. Lepší smysly, noví kamarádi... Teď už vím, jak se mi povedlo pokecat si s Alfredem!"zněl opravdu nadšeně. Vzpomněla jsem si na dnešní ráno a můj vnitřní hlas. Je tu možnost, že by to byla Rachel?

Adrien, se svým naivním úsměvem, mi otevřel dveře do drahého auta. Už už jsem se chystala vstoupit, když v tom blonďák zavětřil.

,,Ten pach..."

---

Průvodkyni jsme nevnímali ani jeden. Oba jsme usilovně přemýšleli, co budeme dělat.

Gorila nás dovezl na místo a zase si odjel. Adrien ale celou dobu mlčel, sem tam zavětřil. Nechápala jsem, co blbne, na svůj předešlý klid byl teď ostražitý, svaly napnuté, připravené vystartovat. U mě svaly reagovali podobně, vlasy se mi ježily, takže mi možná moje culíky odstávaly jak antény. Nevím proč, něco bylo divné.

,,Byl to ten chlap ze včera... Mi ten pach včera přišel povědomej."řekl jen co gorilák odjel. Zatajil se mi dech, ještě jsem se ohlédla za odjíždějícím autem. Možná to byl opravdu on...

,,Tady jste! Zase máte zpoždění!"vynadala nám průvodkyně a dala se do kroku. Chabě jsme ťapali pár kroků za ní.

,,Co budeme dělat?"nahla jsem se k němu.

,,Zjistíme kdo to je, ne?"v očích se mu zablesklo. Nelíbil se mi ten záblesk.

,,Nebo sedneme na první letadlo a letíme dom. Doktoři nás přece nějak spraví, ne?"kousla jsem se do rtu.

,,Ani nechci spravit."

,,Ale já jo! Co když za chvíli budeme celý chlupatý? Z tebe bude novej Alfred a ze mě Rachel! To ne!"zděšeně jsem nadskočila při té představě.

,,To by mohl být zajímavej kšeft pro mého otce... Člověko-pes na obálkách časopisu... Aspoň by to bylo šokující, ne?"

,,S tím tvým tatíčkem mi teď dej pokoj, pravděpodobně by tě vydědil, zas po tak chlupatých chlapech ženy neprahnou..."založila jsem si ruce na prsou a uvažovala, jestli označení "chlap" je na místě.

,,Co ty o tom víš, holky milujou psy a pohledný kluky, byla by to perfektní kombinace!"

,,Tak ty jsi slušně mimo... Jak někdo dokáže být chvilku tak vážný a dejme tomu normálně přemýšlející a hned na to kecat takový blbosti...?"zůstala jsem zírat. Jestli se pokusil zlepšit atmosféru, pokus otřesnej.

,,A támhle je- posloucháte mě vůbec?!"obořila se na nás průvodkyně. Oba jsme přidali do kroku, abychom ji dohnali. Cítila jsem se zahanbeně, že jsme neposlouchali.

,,Nech to na mně, už mám plán."mrkl spiklenecky, což působilo opravdu divně.

A navíc mě jeho chování děsilo.

Po krátké procházce v Central Parku, kterou se rozhodl Adrien promlčet, jsme se vydali na místo, kde nás měl Gorila vyzvednout. Přijel poměrně brzy, zachmuřený víc než obvykle. I po celou cestu jsme byli zticha.

Když jsme vystoupili a já chtěla zamířit do domu, blonďák mě chytl za zápěstí. Druhou rukou mával na někoho... Mával na taxík! Na dost frekventované silnici a navíc v New Yorku nebylo těžké taxi sehnat. Jedno ze žlutých aut nám zastavilo. Adrien mě škubnutím zatáhl dovnitř. Než jsem stihla pochopit, co se děje, zaslechla jsem ho mluvit s řidičem:

,,Zaplatím vám kolik budete chtít, ale jeďte, prosím vás, nenápadně za tou černou Audinou."

Konečně se dostáváme k nějaké akci!😃 (a Lucy to netrvalo zas tolik kapitol se k tomu prokousat, Lucy je šikovná!)
Jaký se vám FF líbí?😅

Vaše LucyX