Seděla jsem na posteli a pohrávala si se svými nově objevenými drápky. Bylo to zvláštní! Hned jak přiletím domů, půjdu k doktorovi, teď si tou divnou mutací, či co to je, nenechám kazit dovolenou.

,,Jsi v klidu?"zaklepal někdo na dveře. Hned jsem schovala ruce do klína, jako bych dělala cosi zakázaného. Asi jsem i náležitě zrudla. Ten někdo vstoupil.

,,Já snad řekla 'Dále'?"obořila jsem se na něj hned. Omluvně pokrčil rameny.

,,Promiň, já... No, nechtěl jsem být sám v pokoji."snažil se zasmát.

,,Máš Alfreda."odpálkovala jsem ho. Já sama být chtěla.

,,Pff... Alfred mě zradil a šel za paničkou k televizi. Teď tam štěká na psa v Ordinaci."dosedl na postel vedle mě. Nedůvěřivě jsem se odtáhla.

,,Co se dá od psa čekat, že?"usmála jsem se na něj přehnaně. Že by mu došlo, že kočky jsou o něco lepší?

,,On řekl, že se vrátí... Jen že si chce popovídat se svoji holkou."řekl naprosto vážně.

,,Už ti hrabe?"rozesmála jsem se.

,,Vážně mi to řekl!"

,,A tys vážně mluvil se psem?"nepřestávala jsem se smát. Zaváhal. Došlo mu, že kecá kraviny.

,,Měl bys jít spát."poplácala jsem ho po zádech. Okamžitě uskočil, zorničky se mu zúžili a on nebezpecně zavrčel, zub vyceněné. Stáhla jsem ruku zpět.

,,K-klid!"třásla jsem se. Adrien povolil obličejové svaly. Úplně jsem mu v očích viděla ty otazníky, který jsem měla v očích určitě taky, spolu se strachem. Ucítila jsem, jak se mi vysunuly ty záhadné drápky.

,,A-asi bych vážně měl jít spát."zvedl se, promnul oči a pozadu vycouval z pokoje, pořád v šoku. On na mě zzakázanéh?

---

Ráno mě probudila Rachel. Seděla vedle mé postele. Probudila jsem se s neskutečnou bolestí hlavy. Pořád mi v hlavě znělo slovo 'snídaně'. Rachelino mňoukání tomu nijak nepomáhalo. Dokud jsem se nezvedla a nezamířila do kuchyně, hlava mě úplně zabíjela. Pak bolest zničehonic ustala.

,,Konečně jsi vzhůru! Chtěla jsem za tebou poslat Adriena, ale on nechtěl."pokrčila paní Ternerová rameny a postavila přede mě na stůl müsli s mlékem.

,,Jop, ještě bys mě poškrábala."dopravil bolnďák lžičku do pusy. To mě ranilo.

,,Vždyť jsem se ti včera omluvila, nebo ne?!"

,,Hmm... Ne? Nepamatuju si, že by ses omlouvala."

,,Tak promiň!"

,,Omluva přijata."

Hlavně že on se mi za to, že mě div nezakousl, omluvil...

,,Co máme dneska za program?"zeptala jsem se paní Ternerové. Odpověď se mi dostala z jiného směru.

,,Průvodkyně už volala, dnešek bude volnější, podíváme se do obchodů."proto měl blonďák tak dobrou náladu... Konečně měl její číslo... Vize celého dne stráveným nakupování se mi líbila.

Jako předešlý den, gorila pro nás přijela hrozně brzo. Když jsem zaslechla v koupelně zvonek, málem jsem si vypíchla oko řasenkou.

,,Mari! Jedem!"zařval hned na to Adrien, který byl dávno připravený. Celou cestu jsem se snažila hrát uraženou. Adrien měl až moc dobrou náladu, která mě otravovala... A taky jsem dostala chuť na smaženou rybu. Čekala jsem, že Adrien bude z nákupáku sešlej tak, jak většinou kluci bývaj, ale on ne! Vběhl tam dřív jak já a hned začal škemrat, abychom zašli tam a tam a ukazoval vlastně po celém obchoďáku. Jen jsem nad tím zakoulela očima a šla za ním. Takovýho shopaholika jen tak v klučičích řadách nenajdete, předpokládám... Asi bych toho měla pak využít.

Brzo jsme byli ověšený několika igelitkami. Tolik jsem děkovala svému o pár dní starému já, že si s sebou vzalo snad všechny úspory.

,,Pojďme ještě támhle! Prosím!"žadonil nepřetržitě a do toho vtipně máchal rukama před sebou. Jak pes, když panáčkuje! Neubranila jsem se smíchu, ikdyž už mě to jeho věčné škemrání otravovalo.

Vstoupili jsme tedy do dalšího obchodu s oblečením. Adrien poprvé za naší výpravu zamířil do dámského oddělení. Popadl džíny, popadl zajímavě střiženou halenku a volnou rukou mě nasměroval ke zkoušecím kabinkám.

,,Co!? To si to mám zkusit? Proč?"snažila jsem se mu vymanit. Co to do něj vjelo? Do teď si vystačil jako zkoušecí panna sám a teď do tý oblíkačky chce zatáhnout i mě!?

,,Jen to zkus, bude to na tobě vypadat úžasně."sliboval. Tak jsem zalezla do kabinky a... Ono to na mně vážně dobře vypadalo! Nechtěla jsem to přiznat, ale má dobrý vkus.

,,Co to do tebe vjelo?"zeptala jsem se, pořád se schovávajíc za závěsem.

,,To je tátova značka, říkal jsem ti, že je návrhář... Ukaž se!"a bez varování odhrnul závěs. Zůstal zírat a... A rudnul?

,,Nečum tak blbě!"zatáhla jsem závěs zpět a on instinktivně po včerejším Twisteru ucukl.

,,Kup si to."radil mi.

,,Musím šetřit peníze, musí mi to stačit na zbytek zájezdu..."vymlouvala jsem se.

,,Zaplatím to za tebe."

,,Ne, to po tobě chtít nemůžu..."

,,Ale že jsem vybral dobře, že ano? Řekni, prosím, že ano!"

,,Okay, vybrals úžasné kousky a dokonce mou přesnou velikost,"což mě trochu děsilo, ,,ale platit to za mě nebu-"

Vtom jsme oba zaslechli tichý dětský pláč. Vycházel z jedné z kabinek.