Z pohledu velitele
Rozhlížel jsem se ze skály. Uviděl jsem malou kočičku. Aspoň 10 měsíců. Došel jsem k ní. Dýchala. Trošku jsem do ní žduchl. Otevřela oči. ,,Nezabíjej te mě ! Prosím né !" Schoulila se do klubíčka. ,,Neboj se. Neublížím ti." Uklidňoval jsem ji. Tečka si nás všimla a došla k nám s bylinkami. Ošetřila ji na já se na ně jen díval. Tečka odešla a já se dál věnoval malé kočičce. ,,Jak se jmenuješ ?" Zeptal jsem se jí opatrně. ,,Mé jméno je Slza." Odpověděla mi. ,,Co kdyby jsi tu zůstala s námi ?" Zeptal jsem se s nadějí. ,,Asi ano." Odpověděla a zvedla se. ,,Pojď se mnou." Řekl jsem jí. Šla za mnou. ,,Klane tohle je Slza. Přidala se k nám. Má někdo něco proti tomu ?" Oznámil jsem a přejel pohledem po klanu.