Z pohledu Fialky
Otevřela jsem má víčka. Mrkala jsem a vstala. Máma se na mě podívala. ,,Běž máš dnes hodinu s tátou." Řekla máma. Kývla jsem a vyšla z jeskyně. Zavítilo na mě sluníčko a větřík si pohrával s mí mi chlupy.,,Hele kdo došel ?!" Pomalu jsem poznávala hlas nejnafoukanější učednice ze všech. Písky. ,,Ty mě snad neslyšíš !?" Zasyčela naštvaně. Sklopila jsem uši a ocas. ,,Hej ?!" Pořád na mě pokřikovala Píska. ,,Tak zato dostaneš lekci !!" Zasyčela Píska a vrhla se na mě. Skočila mi na hlavu a levou packou  mi i s drápy přejela po oku. Strašně to bolelo. Vrávorala jsem až jsem se zřítila k zemi. ,,Ha ! Já tě varovala." Řekla Píska. Sáhla jsem si na oko a všimla si krve. Rychle jsem vstala a vrhla se na usměvavou Písku. Zaťala jsem jí drápy do zad a ona poskakovala aby mě schodila, já jsem víc zaťala. Ona skočila a já se na ní pořád držela. Oko ne oko já ji pořád ležela s drápy v jejích zádech. Ostatní učedníci sledovali tu show. Někdo mě najednou schodil. ,,Fialko !!" Zasyčel velitel aniž by si všiml co mám s okem. ,,Co se ti to stalo ?" Řekl a já na něj hleděla. ,,Píska." Bylo jediné k čemu jsem se zmohla. Okamžitě jsem pelášila k Lístce. Když mě viděla okamžitě mi začala oko ošetřovat. ,,Budu vidět na druhé oko ?" Zeptala jsem se s nadějí. ,,Musel by to být zázrak Fialko." Řekla Lístka. Já sklonili hlavu. Měla jsem na něm pásku z pavučin. Šla jsem ven. Minula jsem Písku a šla dál. Pár starších učedníků mě obdivovalo. Já se před nimi styděla. Najednou mezi ně vešel kocour pořád to byl učedník. Pokynul mi ať jdu za ním. Šla jsem tedy s ním. ,,Víš takovou věc nezažije jen tak někdo. Nejsi náhodou součástí nějaké "kledby" ?" Zeptal se kocour. ,,Ne. Já jsem ta co zachrání klan." Řekla jsem. On jen hleděl na mé oko. ,,Aha. Jinak mé jméno je Jantar." Představil se. ,,Fialka jak už asi víš." Řekla jsem. Začali jsme se smát. Já vyrazila zpět do tábora. Všichni na mě hleděli. Bylo mi to nepříjemné. Lekce asi nebude. Pomyslela jsem. ,,Chceš jít na lekci ?" Zeptal se mě velitel. ,,Mám mít lekci s otce. " ,,Který tvrdí že nejsi jeho dcera." Řekl mi velitel upřímnou pravdu do očí. ,,Tak jo." Řekla jsem s malým váháním. Seskočil dolů. Šli jsme vedle sebe. Podíval se na horu před námi a rychlosti blesku tam běžel. Já za ním. Stáli jsme nahoře. ,,Tohle je klan s kterého pochází tvá babička." Řekl velitel. Podívala jsem se na něj. ,,Jak to všechno víte ?" Zeptala jsem se udiveně. ,,My dva jsme vlastně příbuzný. Jsem tvůj děda." Řekl a podíval se na mě s úsměvem. Opětovala jsem mu úsměv. Slezli jsme z hory a pozorovali klan. Spolu. Neskutečně jsem si velitele oblíbila. Šla jsem si pro jídlo. ,,Moc dlouho ti 2 oči nevydrželi." Zasmála se mi Píska. ,,A tobě důstojnost." Zasmála jsem se pro změnu já. Vzala jsem si myš a šla s ní k vodopádu. Nádhera. ,,Krásně ti září v měsíčním svitu srst." Otočila jsem se za hlasem. ,,Děkuji." Usmála jsem se na něj a on na mě. ,,Ty máš krásnou jantarovou srst oproti mé popelavě  šedé srsti." Řekla jsem. ,,Si docela odvážná." Uznal mou odvahu Jantar. ,,Děkuji Jantare." Poděkovala jsem mu. Zase. Ulehli jsme vedle sebe na skálu naproti vodopádu.