Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

7. Min Hete

O půlnoci předala dozor nad Kabutem Kyovi. Do rána se trochu prospí a pak....možná bude moct zfackovat někoho, kdo jí slíbil že pro ni přijde. Pokud se plete, nic se nestane. Vždyť už čeká jedenáct let. Rok nebo dva navíc nic nezmění.
Jakmile se její hlava dotkla polštáře, usnula. I přes vyčerpání, které ji téměř kompletně pohltilo když přestaly účinkovat potravinové tablety, se jí nedostalo klidného spánku. 

Opět se ocitla v tikající místnosti. Syčení ze tmy okolo taky nevytvářelo zrovna příjemnou zvukovou kulisu. Zahlédla jakoby v dálce trhaně se pohybující postavu. Byla to žena s dlouhými vlasy stejné barvy jako Saya. Udělala tím směrem pár kroků, ale žena se nepřiblížila ani o kousek. "Hej!" zavolala na ni. Ale žena nereagovala. Saya se otočila zády k ní. Stála tváří v tvář jiné osobě. Tuhle ale bezpečně poznala. "Přijdeš už?" zeptala se. "Mé oči a uši jsou dávno tam, maličká"

Probudila se. Ještě na sobě cítila pohled těch hadích očí. Ale proč tam byla ta žena? Kdo to vůbec byl? 
"To je fuk, svítá a já mám práci." řekla do ticha v domě. Zvedla se. Šla se obléct do 'uniformy'. 


Muž kráčející bahnitou cestou se už nemohl dočkat, až dorazí do vesnice. Trochu se to protáhlo, avšak nyní může vysvětlit své maličké plány. Pokud tedy zůstala jeho maličkou. Špatné počasí mu nevadilo. Jeho mistrovské dílo za to stojí. Samozřejmě nesmí mít svůj obličej, ale pokud to bude ona, pozná ho. Nebyl přece pryč tak dlouho. Jistě ho uvítá s otevřenou náručí.

V plášti zahalená postava u brány to viděla jinak. Jakmile se přiblížil na dohled, bez jediného slova mu vykročila naproti. Když se setkali, věcným tónem se otázala "Min Hete?"
"Ano"
"Následujte mě"
Muž nebyl schopen poznat, kdo to je. Na jeho maličkou byl ten člověk příliš vysoký. A téměř z něj sálal chlad. "Takže....vy mě znáte, představíte se mi?"
"Ne. Výslovně jste žádal o jednu mou kolegyni, avšak vzhledem k tomu, že dohlíží na zkoušky, jsem vám byl přidělen já"
"Aha..." 
"..."
"Chtěl jsem ji vidět"
"..."
"Znal jsem její rodiče"
"..."
Mlčel, ten člověk s ním očividně nehodlá mluvit...Šel za postavou skrze město až k místu, kde měl být ubytován.
Když zašli dovnitř, ticho konečně prolomila zahalená postava "Jedenáct let..."
"Je mi to líto, nemohl jsem ji dříve kontaktovat" facka přišla znenadání. Ihned ji následovala druhá. Postava v plášti se trochu (hodně) zcvrkla. Známé modrozelené oči se zlostně leskly....nebo to snad byly slzy?
Široce se usmál "Tak přece jsi to ty. A já se bál, že mě nepoznáš"
"A bylo to naopak, zlepšila jsem se, abys věděl." objala ho "Proč ti to tak trvalo?" popotáhla. Takže to byly slzy.
"Sledovali mě, nemohl jsem přijít dřív. Jinak by se o tobě dozvěděli a on...by mi tě mohl chtít vzít." Tím on, myslel pravděpodobně člověka, který zapříčinil, že musela před jedenácti lety utéct.
"Nejhorší výmluva jakou jsem kdy slyšela, ale beru. Už se to znovu nestane, že ne?" ujišťovala se.
"Vyrostla jsi dost na to, aby jsi se dokázala bránit sama. Není třeba, abych tě dál chránil, takže ne, už tě nepošlu pryč" také ji objal. Co vlastně čekal? Slavnostní fanfáry? Červený koberec? Že tu bude stát v pozoru jako voják? Jako zbraň kterou měla být? Už dříve pochopil, že není zbraní, alespoň ne na prvním místě. Hlavně je jeho dcera. Dítě které vychovával osm let. Nějakou dobu jen tiše stáli. "Nějak jsi mi zestárla."
"Obávám se, že lidem by bylo divné, kdybych vypadala navždy jako čtyřletá. Tak jsem musela stárnout. Jak je na tom tvůj výzkum?"
"Úspěšný"
"To je bezva. A co tu hodláš celé dva dny dělat? V papírech máš jako důvod návštěvy zadanou turistiku"
"Myslel jsem, že bych si mohl prohlédnout místo, kde jsi strávila tolik času. Přiučit se něco nového, a tak dále"
"Co pak?"
"Pak mi pomůžeš vylepšit plán."
Usmála se, nikdy dřív ji plánovat nenechal. Pomáhala mu při pitvách, ale plánovat nesměla. Bylo to hrozně nefér. "Je libo prohlídku? Pane Hete?"
Ušklíbl se "Ale jistě, slečno Umahebi"
"Pravděpodobně by jste se měl převléct a vzít deštník......jo a kape z tebe voda na koberec, to domácí většinou pěkně naštve."
"Jo jo" poplácal ji po hlavě jako nějakého psa "Chyběla jsi mi"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro